19.02.: Patrik
Původ jména: latinský
Vznik a význam: Nejpravděpodobnější zdroj jména je z latinského „pater“ = otec, ve významu: ten, který má otce. Jméno vzniklo v antickém Římě, kde existence předků v delší časové posloupnosti byla přímo zákonitě platná a společensky významná jen u předních rodin svobodných občanů. Ty byly všeobecně známé, písemně i osobně doložené. Naproti tomu u ostatních byla v Římě prokázanost otce povětšině sporná a nebylo samozřejmé, aby se otec ke svému otcovství hlásil. Přiznané otcovství znamenalo, že se musel o své dítě starat a živit je. A pro muže, který tak učinil, byl jeho výrok projevem značné důvěry, jelikož nebyly možnosti k prokázání otcovství, jako známe dnes. A tedy ten, kdo byl „patricius“ - k otci přináležející - měl víc možností a prestižnější postavení. Skýtalo mu to jisté sebevědomí, ale také závazky jako např. pokoru před otcem a nedělat mu ostudu. Svatý Patrik pocházel ze Skotska a svému jménu přidal další nomenologické významy: rozhodnost, odvahu, energii, sílu, vytrvalost a zároveň dostatečnou pokoru před Bohem.