• O nás
• Kdo jsme
• Kontakt
• Napište nám
• Registrace

Dokud se lidstvo zaměřovat bude pouze na své fyzické a hmotné uspokojování, a neupřednostní duši a její naplnění základní potřeby lásky, tehdy jeho činy a chování budou směřovat k destrukci.

    Ze všeho nejdříve musí dojít k detoxikaci života lidí, k odstranění závislosti na hmotných statcích, a k přesměrování na ducha vzájemnou kontemplací s Bohem, otcem, který nám dal život a umožnil jej znovu prožívat i s oním fyzickým tělem.

    Jako život duchovní potom není brán život v chrámech, ani v jejich opěvování, nýbrž ve změně přístupu, v myšlení, v chování jednotlivců, za současného růstu lásky a božskosti v samotném středu jednotlivců. A vyzářením a vynesením onoho světla lásky zevnitř na povrch, potom může dojít k celé řadě transformačních procesů v celé společnosti.

    Transformační změnou musí projít všichni lidé, včetně těch, kteří nikdy duchovnost jako takovou nebrali v úvahu, a neuměli pojetí Boha a duše žádným způsobem vysvětlit a dosud ani pochopit.

    V mocné záři transformačního světla bude docházet k náhlému rozjasnění v myslích lidí, a v srdci budou zapalovány nové svíce naděje pro každou duši, jenž obývá tento svět.

Svět dochází k obrození, a s ním také lidé budou muset obrodit se vnitřně.

Napíšu to, co mi nadiktoval můj průvodce k tomuto lednovému úplňku:
    Lámat ledy bude jen tam, kde křoví v cestě stojí ověnčené nepokoji.

Ve zkratce:
Hledej, co tvoje starost tu je.
Kdo pomůže bezbranným a znepokojeným?
Rozvážnost a odvaha čelit nepříjemným úkolům.
Udělej si jasno ve své hlavě. A pak zvládneš všechno hravě.
Řeš na co sílu máš. Nedělej si těžší úděl nežli ve vínku máš.

Pamatuj: Učíte se všichni lidé. Nepomůže bráti druhým jejich zátěže.
Leč můžeš něco vykonat. Směr cesty ukázat. Podat ruku pomocnou.
Ale batůžek ten svůj si musí každý člověk nésti sám - Naučit se poprat se se svým osudem. Každý k tomu má ten nejlepší předpoklad, osobně.

Pro objasnění:
    Období tohoto úplňku nás povede k tomu, abysme si uvědomili, co je náš priorotní úkol a naše práce, kterou můžeme vykonat bez cizí pomoci. Chtít někomu odebrat ten jeho úděl se příliš nevyplácí. jednak když někomu odejmeme jeho břemeno, tak mu odebíráme možnost poučení, a navít také přetěžujeme sami sebe. Nikomu není naloženo víc, než je schopen unést. A tak většinou postačí vysvětlit a ukázat, kde člověk dělá chybu, a nechat na jeho vlastním rozhodnutí, jestli to změní nebo ne.
     Každý člověk má v životě nějaké záležitosti, které si holt musí vyřešit. Zkuste se odrazit třeba od toho, co zásadního se vám podařilo vyřešit a překonat v minulosti. Tam, kde jste nyní, to je důsledek toho, že jste sebrali všechnu svoji sílu a odvahu a šli pro to něco zásadního udělat.

     Před námi je období, ve kterém každého z nás mohou posílit právě ty naše minulé úspěšně vyřešené situace. Tak zkuste hodit splíny a nedůvěru za hlavu a říct si: "Když jsem to dokázal tenkrát, proč ne teď?"  Jsme starší, a máme tedy mnohem víc zkušeností s tím, jak mnohé věci řešit. tak proč si dělat těžkou hlavu obavami a myšlenkami plnými pochybností?
Pamatujte, že andělé k nám přistupují jen tehdy, když máme odhodlání a ne když se bojíme a pochybujeme.
Věřte svým citům!

    Začnu od podlahy. Ryzím rozumem si dokážeme zdůvodnit jak to, že slunce nehřeje v zimním období tolik, jako v létě. Máme s tím zkušenost a navíc cítíme a rozeznáme, kdy je nám chladno a kdy je nám horko. Také naše tělo reaguje na změny teplot. Jsou měřitelné, a také citelné.
    Víme už, že slunce je v jiné vzdálenosti od Země, když je zima, nežli v létě. Jsou to fyzikální zákony, které jsou dané. Když ale uprostřed léta přijdou husté tmavé mraky, a slunce překryjí, víme sice i podle kalendáře, že je léto, ale podle teploty - podle pocitu budeme pociťovat chlad.
   Teplota se dá měřit a podle toho se pak vybavíme a oblečeme. Teplo je jednou z mnoha energií, které na nás působí a ovlivňují náš pocit pohody a nepohody. Ale není to jediná energie, která na nás působí a která nás ovlivňuje. Těch energií je víc. Jsou různé a působí na nás různě. Různým způsobem ovlivňují také náš vnitřní svět a zdraví.
   Energie jsou kolem nás, a také v nás. V lidském těle se odehrává v každém okamžiku nějaký děj. V podstatě nikdy energie v našem těle nestagnují. Dokud dýcháme, dokud nám funguje srdce a mozek, je to co se děje uvnitř jako nekonečný příběh.
   Také energie v lidském těle se dají změřit. Všichni známe tlakoměr, teploměr a další zařízení na zjišťování zdravotního stavu, kterými se dá zjistit stav celého těla i jednotlivých orgánů. Bereme to už jako součást běžného života, a vůbeco tom nepochybujeme. Protože když se necítíme dobře, je to známkou, že nám něco nefunguje tak, jak by mělo. Ten náš pocit nám signalizuje, že bychom se měli víc věnovat sobě a něco změnit - dát se do pořádku.
    Ještě než se nemoc projeví ve fyzickém těle, existuje jako shluk husté energie, která postupně dosedá na tělo. A když nemáme dostatek odpočinku, a žijeme v neustálém stresu a napětí, je to jako bychom si k sobě tu energii připouštěli víc a blíž ke svému tělu.
    Tyto shluky hustých a tmavých energií je možné v dnešní době také změřit. Dají se vycítit a vnímat. A člověk, který má rozvinuté duchovní vidění, může je také vidět. Energie jsou a neztrácejí se.  Pouze mění svůj charakter, hustotu a působení.
Jako člověk mohu ovlivnit, jak působím sama na sebe a také na své okolí. Podle toho se pak mění barvy energií v mé auře a také se mění energie v čakrách. Záleží vždycky na mně samé, jak zareaguji na různé podněty.
    Nikdy nejsou barvy v auře stabilní a neměnné. Mění se a přebarvují v souvislosti s tím, jak žijeme a jaké situace a věci v životě prožíváme. Jaké myšlenky produkujeme a jaké jsou naše emoce. Silný citový prožitek, například radost, bude pochopitelně kolem nás vytvářet jiný náboj, nežli strach anebo smutek. To ale není důvodem, abychom se uzavřeli těm pocitům, které nám nejsou právě příjemné.
    Nad spoustou situací se dá mávnout rukou a říct si: no tak co, nebudu věšet hlavu, život jde dál. Ale když vám ze života odejde milovaný člověk, když opustí tento svět, tak ten smutek, který cítíte, ten prostě jen tak lehce neodhodíte. Člověk se tu a tam potřebuje vybrečet, aby se mu ulevilo. Aby vypustil to, co ho uvnitř trápilo. Je to normální a přirozený způsob našich lidských reakcí na životní události.
   
   Jsou to naše lidské pocity a emoce, které měří a ukazují míru spokojenosti i nepohodlí. Nepotřebujeme k tomu žádné přístroje, abychom zjistili, že cítíme například smutek nebo vztek. Jen často neznáme pravý důvod. Zatím to nemáme zmapováno a podchyceno jako ty přírodní fyzikální zákony. I když jde i v tomto případě zase o energie. Jen to jsou enerige, které se nás přímo dotýkají, a které pociťujeme a prožíváme.
   Pochopitelně by každý rád ve svém životě zažíval pocity štěstí a naplnění. A nejraději by úplně vytěsnil některé věci, s nimiž si neumí poradit. Ani dítě školou povinné se nebude hrnout do věcí, které přísluší jeho rodičům. Dítě přeci neumí odvádět stejně dobrou práci, jako jeho dospělí rodiče. I jim trvalo, než se to všechno naučili.
    A vidíte, co se týká energií, tak jsme si vytvořili mylnou představu - iluzi - že to umíme a že dokážeme udělat tu práci líp, než ti, co nás do tohoto života vypravili. Ten, kdo pracuje se světlem, a tedy vidí energie - vnímá - cítí - a slyší hlasy andělů, kteří ho vedou, měl by už vědět a znát, kde jsou ty hranice, kam jako lidé nemůžeme zasahovat. Nemůžeme proto, abychom si nase neublížili - abychom se těmi energiemi nezničili jako tomu bylo v mnoha předchozích kulturách, třeba v Atlantidě anebo ve starém Egyptě a u Mayů.
    Čím jsme starší - čím vyšší letopočet, tím se předpokládá, že bysme už měli mít rozum. Měli bychom být poučení a také obezřetní a více vnímaví, když už pracujeme s energiemi pro pomoc a pro léčení.
    Jsme? Či nejsme? Na to ať si odpoví každý sám.
Věřím, že ten, kdo čte tyto řádky, ten už má také svůj vlastní rozum a přemýšlí o tom, co vidí a slyší.
    Energie fungují a budou stále. To je Boží zákon. Bez energií se žádný člověk na svět nerodí.

Vzakz od archanděla Metatrona:
"Každý má svůj osobní rezervoár, jako zdroj, z něhož může po celý svůj život čerpat. Žel ten, kdo ani sám sobě nevěří, že pomoc má na dosah, jak bychom mu měli věřit my asi? Ten kdo pozbyl naděje a zahodil svou víru, nestojí ve světle, nýbrž jen ve stínu přešpaluje. Vyvolává a oslavuje člověka a jemu platí penězy a též i obdivy svými.
Tu zastav se člověče - a pomni - bys den v Boží přítomnosti slaviti moh, budeš se muset obrátit - navrátit k sobě samému a pohlédnouti tu do svého nitra. Neb tam jen spatříš pravdu. Tam v sobě uvidíš - uslyšíš, jak srdce tepe - a ten tep jest v souladu s tím, co Bůh-Otec do tvé duše vložil.
Odlož halasné troubení a oslavování lidské své malichernosti. Zpomal cval a svědomí si vysyp před sebe - nechť vidíš, co tvé je a co cizích nánosů tvá bedra zatěžují - trýzní - hyzdí.
Neb Bůh do každé duše vlévá nektar. Do každého srdce nahlíží. A každé duši připomíná její osobní závazky.
Přestaňte již lidé milí honosit se tím, co jako dar má tu každý. Pomáhejte sobě navzájem - bez vydírání, bez splétání dalších pavoučích sítí, do nichž se víc a více zamotává ten, kdo sítě sám tu tvoří - ať vidí či nevidí. Nechť zví každý, co Boží jsou zákony a ty že nad lidskými platí !"

   
   

Pro letošní srpen 2016
- bude dobré si uvědomit, co je pro mne důležité. Vyplatí se udělat si chvíli čas a zamyslet se, co už v mém životě nefunguje k mé spokojenosti. Není to o bezohlednosti, ale spíš o tom, jak jsem k sobě upřímná.
V životě jsou věci, které nás po čase začnou otravovat a obírat nás o energii. Může to být cokoli - jakákoliv činnost. To, co nám před lety dobíjelo baterky, najednou přestává fungovat, jak jsme byli zvyklí. Pak přichází pocity vyhoření a vyčerpanosti, a život se může zdát nudným stále stejným kolotočem.
A bude to tak, pokud něco nezměníme. Někdy stačí změnit navyklý způsob myšlení a náhled na život. A jindy je potřeba to staré už pustit, aby nám do života mohlo přijít něco nového, co nás zase nakopne a posune dál.
V letošním srpnovém měsíci půjde o to, abysme také trochu zabojovali o to, co je našemu srdci milé. Abysme si dovedli uhájit svoje hranice a svoje teritorium, stejně jako to dělá lev ve světě zvířat. Ne ze vzteku, ani ve zlosti, ale kldině a majestátně dát najevo, že tady jsou mé hranice.

Planeta Mars tu bude přát odvážným a připraveným. Někdy je lépe se nehádat, a svůj postoj vyjádřit klidným postojem. Vždyť každý z nás má nějaký svůj sen - svou horu k dobývání. Na to bysme měli pamatovat, když budeme mluvit se svými blízkými.
Rodina a zázemí je pro každého člověka tím nejdůležitějším v pozadí. A dobré a vyrovnané vztahy jsou nade vše.
Když máte za sebou člověka, který má pro vás pochopení, snadněji ustojíte i malé zakolísání. S podporou a tolerancí v zádech, společně pak dokážete problémy si rozebrat a pořešit. Nebojte se, podělit o to, co vás vevnitř trápí. S otevřenýma kartama dá se hrát hra poctivá. Proč si něco zastírat?
Vždyť každý z nás je zas a jenom člověk, kterého tu a tam srdce zabolí, a smutek může cítit, nebo lítosti. Každému, stejně jako vám, se tu a tam v životě dějí i věci méně příjemné.
Zkrátka každý si odžíváme ten svůj životní plán. I když o tom nevíme, jdeme kupředu stále dál a dál. Svět se točí a bude stále. A my se každý snažíme žít tak, jak nelépe dovedeme. Učíme se všichni, na to bysme měli stále pamatovat. A každý tu a tam udělá nějakou tu chybu. Každý zkrátka může šlápnout vedle.
Důležité je uvědomit si to včas. Nevinit druhé, a jít se raděj podívat do toho svého svém svědomí. A věřte, každý tam v něm něco uloženo stále ještě má. Nikdo ho nemá úpně prázdné a čisté.

Tak jak tady chodíme po tomto světě, máme stále co splácet a vracet. Někdo této planetě, někdo Bohu, a někdo zemi a i nebi současně. Tak proč se navzájem napadat? Proč se obviňovat? Proč si dělat násilí?
I pro klid a mír tu a tam musí člověk zabojovat. A často k tomu stačí správně zvolená slova. Vztekáním ani násilím nikdo nic nezmůže. Jen sám sobě vytvoří si větší peklo a svému okolí život znepříjemní. Tak když vás budou zmáhat emoce, tu lepší bude dát si čas. V klidu si promyslet, kudy dál se dát, a pak teprve začít jednat. S čistou hlavou, jasnou myslí, bez emocí a s klidem v srdci.

Moudrost není vždy jen o tom, že za každou cenu prosazuji ten svůj utkvělý názor. Moudrost tkví i v tom, že vyslechnu si slova a názory těch druhých a nad nimi zamyslím se, co mi tím chtějí říct. Potom můžeme si popovídat a vyvodit i závěry.

Které orgány budou v srpnu nejvíc náchylné?

- můžete si přečíst článek na blogu:

https://www.facebook.com/zvukovelazne/?fref=nf

    Letoší rok - 2016 je energeticky dosti náročný. Někdy plný zvratů, které nás nutí abychom něco přehodnotili a ve svém životě změnili. Už počátek roku začal docela ve svižném tempu. A ačkoli někteří předvídali krásný a pohodový rok, po uplynulých šesti měsících si každý sám za sebe může zhodnotit, co všechno už musel od začátku roku řešit. Některé věci jsme museli odložit na později, a pro jiné najít východisko a řešení. Ano, tak je to správně. Vždyť proč bychom měli prodlužovat to, co nás trápí a tíží, když to přestalo sloužit tak, jak má. Když se pokazí kolo, a nejde už opravit, také ho dáme pryč z domu. Protože - kdopak by jezdil na rozbitém kole, když už neslouží, tak jak má? 
    A stejné to má být i s našimi názory  a  přesvědčeními. Čas od času je dobré udělat si resumé a zhodnotit ten svůj život, a podívat se třeba i na ty svoje aktivity. Dokud se ale nedokážeme zastavit a přibrzdit, tak to hodnocení nikdy nebude mít takovou váhu. A pořád si budeme něco namlouvat, vymýšlet a přesvědčovat sami sebe, že je to pro nás dobré a přínosné a zdravé, i když to třeba nebude žádná pravda. Dokud se nedokážeme zastavit a zpomalit, a dokud se nedokážeme najít čas jenom sami pro sebe, tak to můžeme před sebou hrnout, dokud nám to naše tělo nedá najevo a nezastaví nás samo.

    Protože v letošním roce jde opravdu o hodně, co se týká duchovního zrání, jsou na nás kladeny nároky ze všech stran. Někdo může dořešovat vztahy, jiný třeba zaměstnání, a další právě to zdraví. A co může být víc, než-li zdraví?
K čemu jsou nakonec miliony na účtech, když je člověk na smrt nemocný?
Peníze zůstanou tady, a člověk si ze života odnáší to poznání, že se zbytečně honil za něčím, co ve srovnání se zdravím a se životem, má opravdu malou hodnotu.
Tím nechci říct, že bychom se neměli starat o své živobytí, a že je správné chodit o žebrácké holi. To vůbec ne.
    Měli bychom pochopit, co je pro nás opravdu důležité a podstatné. A jak se chováme, když se nám v některých oblastech nedaří. A pak si říct, co jsme ochotni udělat pro změnu? A hledat řešení, nezůstat stát a jen si stěžovat, ale naučit se správně jednat.

    A tak následující prázdniny a také úplňky se svým působením nám budou vynášet na povrch to, co si máme ještě uvědomit - o sobě, a o světě okolo sebe. Ne proto, abychom se trápili tím, co se nám dosud nepovedlo. Ale právě proto, abychom se zacílili a nasměrovali tím patřičným směrem a začali opravdu řešit to svoje, a ne sousedovu rohožku před domem.

Upřímným pohledem sama na sebe, do zrcadla vlastního svědomí, si máme znovu projít a urovnat ty priority. A také to, co jsme ochotni za dát a obětovat, abychom kupříkladu byli zdraví, anebo abychom už konečně srovnali své dlouholeté dluhy a rozházené mezilidské vztahy.

     Každý dlužíme nejvíc sami sobě. V té hektické době jsme se nenaučili pozastavit. Pořád jen lítáme, kmitáme, sháníme a zařizujeme. Chceme vydělávat hodně peněz. Čím víc vyděláváme, tím méně na sebe máme času. A o to hůř se dokážeme podívat sami sobě do tváře. Bojíme se přiznat, jací opravdu jsme. Bojíme se svých slabin, a jsme zděšení, když nám život uštědří nějakou tu tvrdou osudovou ránu.  A z toho plynou další problémy, protože jsme si začali domýšlivě namlouvat, že jsme jedineční a silní, a snad i nesmrtelní.

     Dokud člověk věří v boží prozřetelnost a spravedlnost, dovede přijmout i ty těžké rány. Pak nežehráme na svůj osud, a neviníme pána boha za to, že se život netočí podle těch našich představ, ale jsme schopni přijmout tu vyšší spravedlnost v takové míře, jakou nás zasáhla.

   Je jednodušší, když vám všechno vychází. A dokud je všechno krásné a růžové, je to paráda. Máte pocit, že jste neomezení a neomylní. Roste vaše nadšení, ale také jiné vlastnosti, které nevidíte a které si ani neuvědomujete. S jídlem roste chuť, a tak se může stát, že se z lidí stanou sobci a nakonec ulítneme kamsi do nebes, odkud se přezíravě díváme na ostatní, jak se plahočí a pachtí, a myslíme si něco o zadnici.  Přitom sami jsme jako ti největší ubožáci, ztrecení, bez kouska citu a pochopení.

    A právě v tomto rozpoložení, když máme pocit, že jsme nad věcí, a libujeme si, jak jsme všechno krásně zvládli a jak se nám daří, bychom neměli zpychnout. Protože pýcha vždycky předchází pád.
Na to bychom měli pamatovat právě o těchto prázdninách.

   Když už máme něco za sebou, a dokázali jsme se porvat s tou nepřízní osudu, můžeme třeba podat pomocnou ruku těm, kteří si nevědí rady, a kteří upadají do zmaru a do depresí.  Vždyť ztratit směr a ztratit cíl, to se může stát každému.
A každý je nakonec rád, když mu pomůže někdo, kdo má pochopení.
A když se vám podařilo vyhrabat se z bahna a našli jste pevnou půdu pod nohama, a znovu se vám podařilo vstát a jít, tak o to cennější bude ta vaše podaná pomocná ruka.
   Vždyť právě proto je nás tolik lidí, co po této zemi chodí, abychom se naučili vzájemně si pomáhat, a někdy se i vzájemně nakopnout, když to jinak nejde.
Na každém opravdu záleží. Každého má pán Bůh rád, i když jsme se vzpírali v něj uvěřit. A třeba jste zarputile tvrdili, že nevěříte.
Nakonec i ten největší lotr najde správnou cestu a vrátí se domů.

Vždyť nikdo z nás není ani svatý. A není tady ani ten, kdo by věděl opravdu všechno.
Všichni jsme jen lidé, co chodí po této zemi.
Všichni se vzájemně učíme a doplňujeme. A každý si táhneme ten svůj kříž.
úplně každý.
A kdo už poznal, jak ho nést, může ukázat cestu těm, kteří jdou za ním v pozadí, a ještě stále nevědí a jen tápají.

    Dříve lidé chodili víc do kostela, aby zpytovali svoje svědomí a spojili se s Bohem. Ale víra není založená na tom, kde se člověk pomodlí, a kam chodí žádat o pomoc.
A také třeba u oběda lidé děkovali za  jídlo, a za ty dary k nasycení. A neřešili, ani nehřešili na to, co jedí. Byli vdeční za to, že mají čím nasytit rodinu. A za to děkovali pánu Bohu, i když sami museli přiložit ruku k dílu a na poli či v maštali jídlo sobě vypěstovat.

A co my dnes?
Máme téměř všechno a ničeho si nevážíme. Po všem šlapeme, všechno zatracujeme. Házíme špínu jeden na druhého. A když to nestačí pomluvami, tak aspoň v myšlenkách házíme závistí a záští na ty, co druhým lidem pomáhají. Přitom si neuvědomujeme, jak si sami sobě škodíme a jak se zpronevěřujeme té víře, kterou do nás tam nahoře andělé vložili.

   Spojit se s Bohem může každý kdykoliv, kdo upřímnost má v srdci. To On slyší. 
Tam uvnitř v sobě má každý člověk, každá duše uloženo to správné telefonní číslo a spojení tam nahoru s naším stvořitelem - Otcem.
A uvnitř v sobě máte také nějakou tu modlitbu, jako vyzváněcí tóny na mobilním telefonu. Ta melodie - modlitba nemusí být pro každého stejná. Různé jsou jak povahy lidí a i národů.
Je to modlitba prostá, na kterou vzpomente si, když vás něco trápí, a když je vám ouzko a nevíte si rady. Anebo když se lidé bojí, tak často uvnitř v sobě přirozneně se modlí - svými slovy. Slovy, která jdou ze srdce.
Vzpomeňte si na tu modlitbu, co máte uvnitř ve svém srdci. To stačí.
Nežehrejte na osud a nespravedlnost. Vyslovte své skromné přání a prosbu o pomoc. A věřte. To stačí. A to je víc, než odříkané litanie, předepsaných veršů.
 
    Tak nespílejme na osud, když věci nedějí se podle našeho. Je to vyšší vůle, kterou máme přijmout a pochopit. A raději se podívejme do toho svého svědomí, co situace nám odráží - co na sobě máme změnit. Byť by to byla jen ta chvíle k zklidnění, ke které nás zvou události této doby.
    Pak v klidu, a s odstupem můžeme si lépe zvolit, kterým směrem dál se dát, kterou cestou vykročit. Kde přiložit ruku k dílu, a do čeho se nevrtat.
Vždyť světlo na planetu jen andělé chtějí dát. Ne aby nás trápili, ale aby nám ukázali správný směr a správnou míru, kterou my pod nánosem hlíny jsme už dávno pohřbili.

Tou hlínou rozumí se naše smysly pošetilé - nevědomost - stížnosti - chlubení se - pýcha a marnosti.
Co cenné je, bude vyneseno do nebe. To zůstane tu k životu a k jeho podpoře. 

A ještě jedna rada pro toho, koho trápí zdivočelá mysl a přehnaný rozum-brada:
    když nemůžete umravnit své smysly, a nedokážete se zklidnit a soustředit se na meditaci, můžete si vzít třeba pastelky a oběma rukama malovat si kola.
A pak třeba omalovánky.  Vždyť to není ostudné. Ale pomáhá to stejně jako dětem, tak i dospělým, když na chvíli udělají něco, co je jiné - nevšední. Pomůže to změnit něco v myšlení, a soustředit se na to, co děláte. Protože to je um - být oboustranně nadaný a malovat oběma rukama zároveň.
Pomůže vám to soustředit se na to, abyste to zvládli, a přestali přemýšlet nad nesmyslema. 

    Může se zdát, že s narůstajícím letopočtem a datem v kalendáři, bychom měli být už někde dál. Alespoň co se dotýká duchovní vyzrálosti a rozvíjení vědomí a vnímání. Jak to ve skutečnosti ale je, o tom svědčí všechno, co se kolem děje v zemi, kde žijeme, na politické scéně, ale i třeba ve světě. Nelze oddělit jedno od druhého, a není možné něco ignorovat. Kolik opravdu dobrý přínosných věcí se buduje pro zlepšení a zkvalitnění života lidí?
Jednak se věci stále zesložiťují, a pak pořád jsou tendence k vyvolávání sporů, rozmíšek a válek mezi lidmi a národy. Když čtete zprávy, anebo posloucháte třeba z televize anebo z rádia, ukazuje nám to obraz toho, jak na tom je každý z nás. Někde v nitru máme pořád ještě boje a válčení. A také nesnášenlivost, netoleranci, touhy obohacovat se na úkor jiných, rozkazovat anebo i kázat a rozhodovat za jiné. Obraz soudobého světa je odrazem toho, co je v nás. Ber kde ber. Věřte nebo ne. Všichni tady jsme proto, abysme něco změnili na poměru sil ve světě. A tedy všichni jsme zodpovědní sami za sebe a za to, jak se k životu a světu stavíme.

   Někdo možná řekne: "Ale to já ne. Já nechci bojovat, ani se s nikým škorpit. Už vím, že to není správné, a není ani správné to, když jeden druhého okrádá anebo manipuluje."
Když o tomhle přemýšlíte, je to fajn. Je to znamením, že máte aspoň ve svém svědomí tu zdravou část. Jenže nejsou všichni lidé stejní. A proto, že na světě nejsme sami, a všichno je tak úzce provázáno, tak se samozřejmě nás všech dotýká, co jeden člověk udělá a pro co se rozhodne. I kdyby byl na druhém konci světa, nějakým způsobem to ovlivní dění ve světě. Byť je to ten nejposlednější človíček na zemi. Ale jak víme, dějinami hýbou mocní a když je někdo v pozici, která už má větší vliv a váhu, je to o to větší zodpovědnost. Co kdo udělá, následky si pak stejně odnáší dál, i do budoucích životů. Takže když král například vydá nařízení na nové daně jen proto, aby si za to opravil svůj zámek, anebo pořádal hostiny, takže on sám si bude debužírovat a užívat s přáteli, zatímco jeho poddaným tak sebere kus chleba, v budoucnu pak bude muset sám zažít, jaké to je v roli poddaného.

   Pro to, aby nastoupil mír a byla ze Země rajská zahrada, nestačí se jen ohánět tím, že já to myslím dobře, a sám jsem dobrý, a zatím za mými zády se mi jiní šklebí a smýšlejí o mně více-méně negativně, ať už s odporem, nesnášenlivostí, anebo s nepochopením. I samo nepochopení totiž může plodit negace. I nepochopení se časem může změnit na rovině energií na pořádně ostrý meč či kanón, který zaútočí na toho, na koho jen pomyslíte.
   Pamatujte, že v jiných životech už jste sami dělali nepopulární rozhodnutí, a byli jste na těch postech, kde jsou teď jiní. A tak jim nespílejte. Pošlete jim světlo pochopení a naděje, ať osvítí jejich rozum a srdce, aby dělali správná rozhodnutí - pro klid na světě a pro mír - pro život a s ohledem na životy ostatních lidí.
A věřte, že světlo prozáří i ty nejtemnější kouty, a na povrch vynese vše, co potřeba je uzdravit a prosvětlit. Ale nepochopení a odsouzení neplodí světlo, ale jen chaos a zmatek mezi lidmi. Světlo je vždy silnější. A časem prozáří a spálí vše neblahé a temné, i kdyby to bylo hodně schované a dobře zakryté.

A tak výzvy pro další dny a měsíce tohoto roku zní:
  "Hlídejte si své emoce. Mějte je pod kontrolou.
Zaměřte svůj pohled víc sami na sebe a na svoje vzdělání, než na sousedovy nedokonalosti. Z těch si můžete vzít tak akorát příklad a poučení o tom, jak se nechovat. Co nedělat, to vidíte všude kolem sebe.

Jak se ale správně chovat a stát se poctivým a opravdovým člověkem?
K tomu je potřeba se dopracovat. A není to jednoduché v tomto světě převelkém.

Kolik lidí znáte? S kolika lidmi jste se setkali? Kdo na vás zapůsobil tak, že pomohl vás přivést opravdu k pochopení? A kdo vám jen oči lakoval barevnými flitry?

Není vždy tak snadné se v tom světě zorientovat, zvláště když vaše zraky jsou zakryté blýskavými závoji.
Slyšet pravdu a pravdu znát, to je někdy kruté. A někdy to i zabolí, když dotkne se správného místa, a když rozsekne ten závoj omamný.

Vidět pravdu o sobě sám - vědět a znát, že pořád máte na čem pracovat, co napravovat, spravovat - toť výzva pro každého, kdo vpravdě dobré úmysly má,
a kdo duši svoji zachraňovat rozhodl se sám. Ne z toho důvodu, aby oslňoval. Ne proto, aby druhým velel a rozkazoval. Leč za tím účelem, aby svým životem dokázal, co pravda je a co je falešné.

Však každý člověk, který chodí po zemi, výzvy nové dostane.
Tu v podobě námětů či úskalí, které překonat je s vírou snadné. I když někdy přetěžké.
Takové lekce - zkoušky v životě vždy jsou, by prověřily tvoje nadání a příslušnost k víře, k lásce, k naději.
Leč nepleťte si je a nezaměňujte za nic na světě, co nemáte prověřené skrze sebe.

Až sami sebe odkryjete, objevíte ještě víc, co v nitru vaší duše sžíralo vás ponejvíc.
Tu odraz ten vám svět nastavuje, ve svých projevech, v jednáních a činech těch, co před vás se tu postaví.

Ne, toto není k postrašení. To výzva je k práci svědomité, mravenčí a pečlivé.
Vše to, co v sobě objevíte - to co je skryté - když na světlo světa vynesete, teprve pak je možné změnit síly světa - když změníte sebe sama uvnitř v hloubce svého nitra.
A když pochopíte, že to samé na každého čeká jedenkrát.
Že když vy teď se nezlomíte, vytrváte ve své víře, v naději,
že andělé vaše kroky hlídají,
tu vězte, že i další lidé cestu najdou velmi brzy. Sami k sobě a ke svému svědomí.

Kdo svědomí má své čisté, neumí už ubližovat ani sobě, ani druhým.
Pak svět může oslavovat návrat ztracené dcery, syna, obnovení i sil dobra.

Chraňte svoji zahrádku!
To jsou plody vaší práce, které jste si odžili. Nasbírali po staletích, a ty se k vám vrátily. Uhlídat je bude třeba před zmarem a zahanbením.
Nebojte se postavit se, chránit si to, co je vám svaté.

Co vám cestu osvětluje, ne to není nikde zvenku - to jen víra prozařuje z nitra každičkého z vás. Když pečlivě pracujete, vaše duše jiskří zas. Prozařuje do všech koutů, a kam padne její jas, tam vše temné oprašuje, promění to v světlo zas.
Světlo - to je pochopení, to cesta je směrem dál.
Čím víc světla na planetu dostanete, tím víc plodů bude i pro všechny další lidi. Jen přestaňte vyčítat, bojovat. Braňte všecho to, co je v pravdě poctivé.
Nestojí to moc. Nestojí to peníze.
Jde o víru, odhodlání, o volbu.
Slyšte ten svůj vnitřní hlas!
Slyšte svoje svědomí!"

Ještě malý dovětek - pro vysvětlení:
    cesta světla musí občas překonávat i ty nejtěžší překážky. A právě když vám přijdou do cesty těžkosti a věci složité a náročné, a vy je zdoláte, a dokážete si s nimi poradit, získáte tím velice cenné zkušenosti a také své osobní poznání. Takové, které je nepřenosné a pro vás ryzí a jedinečné. A z toho pak můdete čerpat.  Máte se o co opřít - víte, že jste se nenechali zlomit a zvládli jste těžký úkol vyřešit. To budete mít už navždy v sobě.

Takže ať už budete postaveni v následujích týdnech do složitých situací, v kterých se budete muset rozhodovat, zkuste to víc procítit, co vám vaše nitro velí. Třeba si položte ruku na srdce a zeptejte se tam: Jak o tom smýšlí to moje srdce? Jak se cítí - jakým tempem tluče?  Jsem opravdu v souladu s ním anebo jdu proti sobě?

 

   Víc nežli kdy dříve, měli bychom si srovnat svoje priority. Ujasnit si své postoje, směrování, cíle, náměty i nápady, které bychom chtěli v životě realizovat. Existuje mnoho názorů, mnoho pohledů, a také jsou různé přístupy, které radí jak život brát. Ale také říkají, co bychom neměli dělat. Fakt je ten, že kolik je lidí, tolik by mělo být i názorů, anebo aspoň různých vyjádření. Ve světle různých polopravd a učení se ale osobní stanovisko může lehce zahrabat. Když si nechá člověk všechno líbit a diktovat, a když si nevyzkouší sám osobně, jaké jsou kde hranice. A hranice má všechno.
    Tento projevený svět hraničí tam, kde začíná ten nehmotný. Naše názory končí tam, kde si je necháme sebrat, a kde necháme tu svoji osobnost utlouct a ubít různými argumenty. Neexistují dva lidé, kteří by byli shodní a stejní. Ani takoví, kteří by měli naprosto stejné zkušenosti a prožitky. Každý z nás je originální. A každým dnem se i naše zkušenosti mění tím, jak se navzájem potkáváme, jak si o různých věcech povídáme. Kdo novou zkušenost pak má, může nám i naše obzory odkrýt, když se s námi podělí o to, co sám si zažil - co pochopil a s čím se musel poprat.

    Mnohé učení a názory se však nezakládají na osobním poznání a na zkušenosti vlastní. Ale zvykli jsme si některé věci brát jako počty ve školní třídě. Když učitel nám řekl: jedna a jedna jsou dvě a to je bez debat. Naučili jsme se základní počítání. Chvíli opisovali od sebe navzájem. Ale na čase je, abychom už pochopili, že takhle, tímto způsobem už se nejde pohnout dál. V matematice jisté zákony platí. A to samé týká se duchovního rozvoje. Základní zákony, ty zkrátka neošálíme. Ty platí a platit budou vždy a všude. Ať už bychom měli žít na Marsu či na Venuši. A stejně tak i tady na té malé Zemi platí ty vesmírné zákony napořád.
Vždyť Země je jen jedna z mnoha planet, však přesto svým složením unikátní a jiná. Více hmotná, s větším množstvím podnětů i situací, kterými se probíráme, když spějem lehce pozvolna k duchovnímu zrání.
Platety všechny hmotné jsou, vždyť můžeme je vidět, pozorovat technikou. Jen v tom našem ustrojení nelze pro nás tam tak snadno žít, jako tady na té malé Zemi, na povrchu zemském.
Naše tělo stvořeno bylo pro podmínky Země fyzické a husté. Tam na jiných planetách však život je též. Jen trochu v jiné podobě - a ten očima my nevidíme. Ani prostým rozumem nejsme schopni poznat a přijmout, že něco jiné existuje, než to co tady známe. Na co člověk zvyklý je - to ho tolik neděsí. Ale co nevidí, o čem nemá ani páru - o tom bajky vymýšlí si. A ty bajky pak vypráví svým posluchačům....

Kdyby se každý uměl občas alespoň povznést nad malichernost lidskou, také ten svět by uviděl a mohl dozvědět se víc - o tom, jak životy se tvoří, a čím se vyznačují tu i tam. Pak by nebylo tolik zmatení a zděšení, a více mohli byste se radovat z nových objevů, z nových poznání.

Leč stále jsou tu závory, do kterých sami sebe zavíráte. Těmi závorami není nic víc, než vaše představa, kteouž o vesmíru máte. Že na světě je lidí stále víc? Ani tomu mnohý nerozumí. Však přesto berete si na sebe tu moc rozhodovat za druhé, a za to co je k jejich poučení - uzdravení. Vše, co potřeba je, to tu máte na Zemi. Ale sami vzpíráte se stále uvěřit - přijmout, právě to, že každý jste jiný. A to vypočítat předem nelze. Každého štěstí v jiné maličkosti ukrývá se. To pochopení chybí vám. Schází vám to základní. Byste jednou provždy přiznali si to své omezení. Které jako lidská bytost máte.
Tolik můžete se mýlit. Tolik doměnek si vytvořit. Když pro sebe - i to je potřeba - právě tím učíte se. Když ale názory své vnucujete všem vůkol sebe bez rozmyslu, tu aniž si to uvědomujete, se pasujete do role rozhodce, strůjce lidských osudů.

Neb nemůžete jimi býti. Ani nejste napořád. Jen do konce tohoto vašeho žití. Pak spadne klec, a vy jako duše bez těla poznáte - uvidíte i tyto své malicherné omyly. Jen pak už je pozdě bycha honiti.
Když duše tělo ztratí, pak i když vědoucí, nemůže ty své omyly už odčiniti jinak, než svým dalším životem. Nelze vzíti zpět to, co jste tady na Zemi napáchali za svého života. Přestaňte proto hrát si na soudce a bohy - k tomu vám pravomoc nepřísluší.
A pilněji začnete si pracovat na tom, co z vaší duše křičí.

Je-li to stále ještě vzdor a dopor vůči něčemu, toť je váš problém - to vaše výzva je, ne těch, kteří vás přivedli k tomu podnětu.
Tak jako oni, i vy svou myšlenku dovolte si vyjádřiti. Už více nekopírujte. Nepodepisujte se pod to, co vaše není. Stvořte si své hranice, své názory, kteréž lety nabýváte. A zamyslete se, když například uslyšíte zajímavý nápad.
Vyzkoušet můžete si návody. Poučit se z nich. Stejně i jako kuchaři, museli se vyučit, než mistry kuchyně se stali. Zpočátku recepty si předávali, opakovali, kopírovali učedníci mistra. Pak ale s lety přišla zkušenost a zručnost, která dovolí i experiment nejeden malý.
A tak tvoříte si sami svoje životy. Jestli tu stále podléháte jistým názorům, či objevujete ve svém svědomí si ty své osobní receptury.
 
Originály jste všichni. Každý jedinečný, bohu milý. A to i když burcujete na poplach, když zmatkujete a šíříte své omyly. I tak se člověk učí, duše poučuje. Když sami v sobě zpevníte se a usadíte, a přestanete diktovat to druhým, tu zjistíte to uvolnění - osvobození od trápení a bídy. Toť výzva doby té jest napořád, dokud duchovnosti nevzdáte hold větší, než marnosti a mámení.

Pozorujte sebe víc, něžli kdy dřív. Skrze své tělo cítíte, co vaše duše chce.

Nechtějte druhé ovládat, nechtějte diktovat, co mají jíst a z čeho vařit. Na každém nechte volbu svobodnou, nechť každý sám podle svého vybere si co a z čeho uvaří. Vězte, že tak jako vy i oni ostatní si utvářejí svoje poznání a sbírají zkušenosti.

Zanechte kritiky a odsudků svých marných. Vždyť vidět nemůžete, co právě pro vašeho souseda a pro jeho vyzdravení - jaké léčby je potřeba. To vy opravdu vědět nemůžete zcela.

Nebuďte malicherní, domýšliví, ani pyšní jako pávi.
Nepovyšujte se nad bídu a nad žebráky. I vy jste jednou, kdysi dávno jak žebráci tu stáli, špinaví a zaprášení, bez chleba a bez vody.

Zůstaňte čestní, skromní sami v sobě. Nechtějte druhé na cestu svoji stahovat. Neboť nemůžete nikdy vědět, kudy ti lidé mají pokračovat. Neznáte jejich cesty, mapy ani plány, které si do života vnesli, aby dál sami sebe poznávali. Aby si našli a zažili to své štěstí.

Když z bídy někdo vylíže se, když zapojí všechny ty své smysly, aby neblaho si zpracoval, a složil tu svoji duši, můžete si z toho příklad odvodit - že ať je člověk na jakékoliv čáře, vždycky možnost má něco zlepšit. Přinejmenším sebe sám.

Tolik lidí světem chodí, tolik lidí ve zmatku je teď. A to jen proto, že světu fámy vládnou a že člověk obyčejně přestal přemýšlet.

Zapomínáte, že když na jednu hromadu se sáhne, tu něco dál se stane. Proto zachovejte provždy klid, ať stane se, co stane.
Když nevíte, jak ruku svoji přiložit. A nevíte, jak světlo do života více dát tam, kde tma se rozhostila. Tu zachovejte aspoň světlo v sobě, v tom klidu svém, a v každé době. Tu pevni stůjte jako sloupy, jež osvětlují cestu jako maják, by ti ostatní, co zachránit se chtějí, naději též měli na zázrak.
Nemusíte do bouřky křičet, ani lkát. Nespílejte bohu - ten na svědomí nemá to, co sami jste na sebe si vytvořili.

Zkoumejte svoje svědomí. A čistěte. Odkládejte zátěže. Pamatujte, že svět sice podle vnějšího šatu se hodnotí, však to co hodnotu má opravdu vysokou, to někde v hloubce ukrývá se. To vidět není. Jen svými pocity, které vykrystalické jsou, jen těmi opravdu to cenné můžete objeviti a odkrýti. Zrno od plev rozpoznati.
Pak když na strunku správně vypnutou píseň zahraje se, tu rozzáří se nebe celé, a všem bude blaze. Aspoň na cvíli malinkou. I ten mžik stojí za to, aby člověk v sobě mohl objevit to nitrné ryzí zlato.

„Když ve slepé naivitě a důvěřivosti běháte z jednoho kurzu na druhý, od jednoho lektora k druhému, dáváte jim svoje klíče od duše a zbytečně si otevíráte další karmu s nimi.
Ztratili jste soudnost a cit a důvěru sami v sebe. Hlavu máte zamotanou a naplněnou nesmysly a slovy, co postrádají logiku a smysl. Ztratili jste sami sebe. Zapřeli jste svoje srdce. Zapřeli jste Boha a neplníte, co jste slíbili, když jsme vás připravovali dolů na zem.

Slíbili jste, že budete pro světlo pracovat, pomůžete zemi. A ve svém marném pinožení, alchymií a mámením jen temnotu jste posílili. Zabránili jste lidem prostým, co pro svoji rodinu a práci žijí, a ničehož nic z technik alchymických nekonají, v přístupu do božího chrámu - pro léčení a duše potěšení, pro povzbuzení a vzpruhu do života přijíti.

Zabránili jste pýchou svojí bezbřehou a namyšleností do světa světlo aby si mohli sami přinést, když se k Bohu oni sami pomodlí a prosbu vyšlou ze srdce svého pro pomoc a pro léčení, když duše jejich životem je znavená.
Myslíte, že sami urvete si pro sebe jejich pozornost, peníze a energie z duše, když k vám přijdou pro pomoc a léčení !?!

Myslíte si, že lékařské vědy je vám netřeba a že špatná je a závadná?!?
Odsoudili jste, co dobré jsme pro uzdravení světa na zem přivedli. To co lidé nutně potřebovat budou. Dovolili jste mamonu a marnivosti vyrůsti.
Pořád si jen hrajete a experimentujete s energiemi. Nerozumíte a nevidíte - že stále hranice jen překračujete a otevíráte ještě více dveře zlu?!? Ve své domýšlivosti a pýše zodpovědnost nemáte žádnou ?!?!!

A svědomí vás netrápí, když vede se zle vašemu bližnímu i sousedu, tak s klidem ještě na něj plivnete a pošlapete jeho identitu, protože on se vám nerovná v tom duchovním růstu?!?
škodolibou radost máte a sami sobě jen stále něco namlouváte.
Pamatujte: dokud sousedovi zle se povede, i pro vás je to znamením, ani vám dobře nebude. Neb jste navzájem propojeni.

Stojíte na prahu domu svého a nemáte v sobě ani kouska lidskosti, aby souseda jste pozdravili a rozbořili chmury jeho obyčejným slovem povzbuzení!!? Slovem lidským, upřímným.
Co o sobě si myslíte??!
Že když zalezete do koutku a budete si v klidu meditovat, že to světu pomůže, aby zbavil se pána zlého?!

Konečně již je na čase jednat! Vyjít do ulice mezi lidi a začít očišťovat a zametat to toxické smetí, co jste tady natrousili. To smetí, co bezděčně a bezhlavě jste ulicemi sypali, když pyšně, slepě naivně jste jimi dříve chodili, pod vedením pýchy své zaslepení. Když mysleli jste o sobě, jak o bohu, a cítili se nadřazení, odtržení od toho lidského prostého snažení a práci pro kus chleba prostého.

Pamatujte: každá mince má dvě strany. Nestačí se na tu druhou nedívat. Obě strany musíte vždy v potaz brát. Jen tak budete si jistí, že svoji práci dobře odvedete.
Ne magií ani čarováním. Žádné čáry-máry. Tím svoji duši nezachráníte, ani světlo na zem nepřivedete. To poctivou prací jen každodenní. V domácnosti, v zaměstnání, v městě svém a zemi, v které jste se narodili.

Konec bude čar a zmaru, když poctivost a víru zpátky k sobě přijmete si.
Díky vám, vy slepí, hluší, trpí všichni, celý svět pod negací teď tu stojí. A člověk prostý prohýbá se pod tíhou. A tak nezbývá mu více, nežli pomoc hledat ryzí.
Tím, že lidí není mnoho, co víru mají napravenou, misky vah se přetížili ke straně té nepatřičné. Tu chamtivost a bezcitnost vy sami jste zde vyživili. Teď to máte.

Co vás čeká?
Navrátit si víru v to, co je vaší duši svaté. Pokleknouti před nebesy a pekelnému postavit se čelem, aby svět se očistil.
Tu poctivci bude přáno, který sám se nelekne přes pohoří přejít, vidět, pracovat a světlu cestu proklestit.
Toť práce bude připravená jest na další století. Na vás je jakpak dlouho, kolik let trvati vám bude očistiti tento svět.“

Dnes je 17.2.2016 a pomalu se nám blíží úplněk.
Co se bude řešit - co bude jeho programovým naplněním?
Jak nás bude směrovat - na co bude kladený důraz a o co půjde o tomto úplňku?

Celý letošní rok se budeme učit zase další lekce. Jde o to, aby ten, kdo si o sobě myslel, že je něčím víc, že je nadřazený, aby se srovnal a pochopil, že to tak není. Že i když má otevřené některé další smysly, a něco víc ví a zná, že to není důvod se nad jiné povyšovat a zneužívat svoje schopnosti, aby druhé ovládal, tyranyzoval, anebo aby jim kradl jejich energie. Díky zneužívání energií se totiž rodíme zas a zas, stále dokola. Tím, že jsme začali zneužívat energií, jsme už několikrát zničili celé civilizace. A kdyby nás shora nehlídali, klidně bychom zničili celou planetu Zemi. Svojí sobeckostí a bezohledností.

Jenže nahoře jim jde o to, aby byla tato planeta zachráněna, aby se sem mohly inkarnovat další duše, aby si sem mohli další lidé chodit pro zkušenosti a prožitky s hmotou spojené. A tak bylo rozhodnuto, že se celá planeta bude čistit. A že musí projít nejdřív karanténou, a pak ozdravným procesem. Protože těch negací už tady na Zemi bylo neúnosně mnoho. A tak každý, kdo mohl, každý vyvolený, se nahoře zavázal a dal slib, že tomuto procesu pomůže, a že tu bude právě v tuto dobu, aby pomohl čistit a pálit všecky ty staré zátěže, které zemi i lidi svazovaly a táhly nás všechny dolů. Tížily naše svědomí, ale také celou planetu. Byly to různé intriky a machinace,k teré neměly se světlem a dobrem nic společného.

Jenže byli jsme to zase jen my sami, kdo intrikoval a poddal se těm různým machinacím. A právě to si v sobě každý neseme. A proto je tu spousta lidí, kteří by chtěli pomáhat čistit Zemi a také lidi. Záměr je dobrý, to je bez debat. A tak jsme se začali setkávat s podobně naladěnými lidmi. A začali jsme se společně bavit o tom, co jsme si mysleli, že by se mělo změnit. O ožehavých tématech - o zdravém jídle, prostředí, o našem zdraví a uzdravení, o duši, o těle, o emocích, atd.
Pořád jsme propírali okolí, poukazovali na ty kolem, ale málokdo si opravdu sáhl do hloubky svého svědomí. Meditovali jsme za mír, za světlo, za odzbrojení, atd. Ale vůbec nás nenapadlo, že bysme se měli zajímat o to, co je v božím plánu - jaký plán je s tímto světem a s touto Zemí. Začali jsme se na to světové dění dívat jen z jednoho úhlu.

Nenapadlo nás, že když na jedné straně meditujeme na světlo, tak na druhé straně roste také negace. A že temnota dostává také šanci, protože my ji vlastně popíráme a odmítáme se podívat do tváře všemu tomu utrpení, které jsme každý z nás na zemi vytvořili za uplynulé roky, a také za minulé životy, kdy už jsme tady byli a žili. A tak jsme dělali meditace, lítali do vesmíru, posílali světlo planetě. A právě při těch meditacích, jsme absolutně ignorovali vyšší řád a pořádek, protože jsme si bezostyšně a nabubřele chtěli dokázat, že to zvládneme sami. Bez přítomnosti božích pomocníků a bez jejich pomoci.

Chtěli jsme světlo, a vytvořili jsme zase jen další tmavý mrak, který začíná dopadat na hlavy nás všech. Všech lidí na celém světě. prostě proto, že tvoříme jeden lidský celek, který je mezi sebou vzájemně propojený, jako buňky v lidském těle. Lítali jsme v meditracích nahoru, ulítávali před svými domácími a pozemskými problémy, které se tady dole jen hromadily a kupily. A protože jsme nečistili ani ty svoje strach, ale ani další svoje negativní vlastnosti, tak jsme si je při těch svých meditačních výletech natahali tam nahoru.

Znáte to, když se ukáží na nebi tmavé mraky, je jasné, že přijde bouřka a krupobití. Nic, čeho bysme se měli bát. Normální přirozený jev. Aby se mraky uvolnily a nebe se očistilo, a mohlo zase svítit slunce, musí se mraky vypršet. A déšť prší vždycky dolů na zem. Nepadá nahoru.

Přesně to samé se děje také v rovině energií. Protože těch negací se i tam nahoře nahromadilo už moc, tak nám je postupně dávkují a nechávají nám je padat na ty naše hlavičky. Přesně podle toho, kdo kolik dokáže unést, a co může ustát a očistit. A tak někdo marodí se zádama, jiný trpí depresemi, další má problémy se srdcem, zažíváním, s plícemi, atd., atd. Každému na hlavu padá jen to, co může zvládnout.
 
Byli jsme naivní a zaslepení. Možná i pyšní a příliš důvěřiví. A tak když před nás předstoupil nějaký člověk a začal nám slibovat a malovat svět a život v růžových barvách a superlativech, tak jsme šli za ním. Prostě a jednoduše jsme odložili to, čemu jsme do té doby věřili ve svém srdci. Začali jsem to svoje srdíčko ignorovat a potlačovat, a upnuli jsme se na lichotivé slova a marné sliby, protože to víc lichotlio našemu uchu, nežli samotná a tvrdá pravda. Člověk nerad slyší pravdu. A o to méně rád je, když slyší, že bude muset sám pracovat a něco udělat, aby mu bylo líp. Je jednodušší a snazší si přečíst článek, poslechnout přednášku, a nemuset nic dělat. Protože změn se člověk bojí. A bojí se hlavně pravdy.

Přiznat si, že to, co vidím na druhých, to je jen odraz můj. S tím se hned tak každý nevyrovná. Jednodušší varianta pak je ulítnout si do vého snového světa, a neřešit. Nechat realitu a rpoblémy být - však ono se to nějak přeřízne, nějak se to vyřeší. A tak si někdo vymyslel, že to, co žijeme, je snění, že to není pravý život. I to je únik od reality, únik před pravdou a před zodpovědností za to, co dělám, jak se chovám a jaký jsem člověk. 

Tak a tím jsme se dostali k tomu, o čem bude tento úplněk. Bude o tom, co máme v sobě každý sám. O tom, jak působím na lidi a co do tohoto světa přináším. A bude také o tom, co nového se máme naučit a pochopit, abysme tento svět a sami sebe víc nezatěžovali negacemi. Měli bychom už konečně pochopit, že všechno má svůj pevný řád, a vše se děje podle plánu, o kterém nerozhodujeme my lidi, ale který tvoří ti nad námi, co nám pomáhají, abychom už konečně jako duše zmoudřeli.

Zkuste se o tomto úplňku víc soustředit sami na sebe a na to, co v sobě cítíte a jak se cítíte. A když se vás bude snažit někdo vtáhnout třeba do hádku, zkuste si říct, jestli vám to stojí za ty nervy. Jestli by to nešlo vyřešit nějak jinak. Vždyť vy sami rozhodujete, jak se zachováte. Klidně se můžete otočit a jít pryč. Ať si tam ten vztekloun stojí sám s tím svým vztekem. Ono ho to brzy přestane bavit. A vy že nebudete reagovat, udržíte si ten svůj klid, a dáte dotyčnému lekci. A pak, až se emoce a vášně uklidní, si o tom všem můžete podebatovat. Probrat si spolu i ty své pocity a emoce, které jste prožívali a cítili. Bez obviňování, s větší tolerancí. A třeba vám konečně dojde, že věci se dají řešit i jinak.
Udělejte si čas sami pro sebe a zpytujte také svoje svědomí. Ne proto, abste sami sebe sráželi na kolena, ale spíše abyste viděli, že každý člověk má silnou stránku, ale také slabá místa. A ty slabiny - ty jsou určené k uzdravení - k léčení, proto tady jsme. Proto žijeme, abysme si to v sobě srovnali. A vztahy, které máme můžeme využít jako zrcadlo, do kterého se díváme, abysme viděli, jak na tom opravdu jsme. abychom poznali, co na sobě změnit a upravit. Vztahy slouží k naší proměně. 

úplněk - dalo by se říct je jako průzkumová zkouška našich vlastností, ale také lidskosti a toho, co máme ještě v životě k dořešení. Prověřuje nás také v naší ohleduplnosti a toleranci, tedy jestli je to s naším cítěním a vnímáním v pořádku, anebo jak moc se necháme ovlivňovat a manipulovat druhými lidmi. Ať už tak či tak, čas od času je pro každého dobré zpomalit, pozastavit se, zamyslet se nad sebou a nad tím, kde ještě pokulháváme, ak de je potřeba, abychom zabrali a udělali změny. třeba proto, aby se nám žilo lépe, a mohli jsme si života užívat ve zdraví a společné pohodě se svými nejbližšími.
    Vždycky je nejdůležitější být upřímný hlavně sám k sobě. Pro někoho může být těžké přiznat si své chyby, a pro jiného naopak je nejtěžší neudělat si z těch svých slabších stránek výčitky a noční můru, ale umět se na d ně povznést a naučit se ze své cesty odstraňovat to, co nás zatěžuje a měnit to, co je nám přítěží v něco, co není až zas tak těžké překonat, to je často výzva na celý život lidský.
    Každý měsíc v období úplňku dochází k zaúčtování a dorovnávání našich dluhů. A tak nejednoho člověka to zastaví třeba v dopravní zácpě. A jiný to zase prožívá s bolestmi hlavy a špatným spaním v noci. Energie jsou silnější, a v tom letošním roce zesilují s každým následujícím měsícem.
    Chce se po nás zodpovědný přístup a také respekt a pochopení. Ono uvědomit si a přijmout za své, že každý člověk má právo na sebeurčení, a každý člověk má právo na život podle svých představ, je pěkná idea, ale realizace může pokulhávat.
    Každý z nás má v sobě tak trochu vládce a snahy druhým radit, směřovat je a napřimovat podle svého. A každý z nás se učí jak správně tolerovat rozhodnutí a život druhých. Někdy k tomu, abychom si dorovnali dluh vůči svým bnejbližším, je nutné věnovat jim trochu svého času a pozornosti, anebo jim třeba pomoct v tom, na co už jim jejich síly nestačí.
A právě o tom byly úplňkové energie letošního září. umět naslouchat, ale současně také tolerovat a nebrat si proti sobě ani silná slova, vyřčená v silných emocích. Pomoct v rámci svých schopností, ale nesnažit se dělat všechno za druhé.

Říjen a úplněk 27.10. 2015
   bude otevírat pohár Boží moudrosti. Energie října nás budou tlačit hodně do kolen. To proto, aby z nás vymačkaly to staré, co nám brání popojít o kousek zase dál. Půjde o to znovu si začít věřit - začít důvěřovat tomu, co cítím, co vnímám a co už mám v repertoáru svých zkušeností.
   Když se odsekává staré, může to i bolet. Všechny energie, ať chcem nebo ne, působí na naše tělo fyzické. Z duše vytlačují to, co nám neslouží a co duši trápí. A to pak pociťujeme na svém těle jako fyzickou bolest anebo nemoc. Z jedné strany budou působit silné energie, z druhé strany budou přicházet energie ochranné. To proto, aby to, co jsme se už konečně rozhodli odložit, mohlo být s definitivní platností spáleno a přetaveno, a aby do naší duše mohly vstoupit energie klidu a míru.
Jenže nikdy nic nejde tak úplně samo. A když víme, že nás čeká nějaká práce, můžeme se na ni předem připravit. Když jdete do práce, tak si přinejmenším připravíte pracovní oblečení a potřebné nástroje a pomůcky.
Ne jinak tomu může být před úplňkem, který nás čeká v říjnu. Na ten se můžeme připravit třeba tak, že uděláme potřebná opatření pro svoje zdraví. Na podzim začínají být v kurzu ledviny a močové cesty. Dny jsou chladnější a i naše tělo reaguje na změnu teplot. Za celý rok toho máme už spoustu za sebou a rok ještě nekončí.
     Rok, plný nečekaných událostí a zvratů, plný různých situací a možná i změn, které se podepsaly na našich pocitech a prožitcích se může odrazit na tom, jak se cítíme a také na naší psychice. Možná je nejvyšší čas odhodit diář, starosti nechat na chvíli stranou a naučit se relaxovat a uvolnit přebytek emocí a nenechat stres, aby vyhrál přesilovku.
   Naučit se uvolnit a relaxovat po chvilkách i v přeplněném dni a nevtahovat si všechny starosti na sebe a do sebe, to se také člověk může naučit.
A k tomu je zapotřebí odvaha a nebojácnost - nebát se ozvat se tam, kde je toho zapotřebí, abych si uchránil svoje mantinely a současně nedat příležitost nepřejícnosti či netolerantnosti druhých, kteří po mně něco stále vyžadují, i to je úkol pro život.
Ostatně zdraví máme jen jedno, a to bychom si měli chránit především sami.
Nikdo jiný to za nás neudělá. A najít zlatý střed, to je výzva.

Obrázek říjnových energií
https://www.facebook.com/615548751792149/photos/a.616099368403754.1073741831.615548751792149/1166013260079026/?type=3&theater

         Podle čísla v datu se dá ledacos vyčíst. Kdo aspoň trochu rozumí číslům datové numerologie takové, jak nás učili nahoře v duchovním světě, může docela hezky použít tuto znalost pro práci na sobě. pro odstraňování překážek a bloků, ale také pro rozvoj, sebepoznání a učení se něčemu novému. Nechci a nebudu tady teď popisovat jednotlivé čísla v datu, a už vůbec nebudu podrobně popisovat, co znamenají a na co nás upozorňují. Jednak by to bylo neetické vůči člověku, který mne k tomuto poznání dovedl, a také by toho mohl zase někdo zneužít pro svoje obohacení a slávu, a to rozhodně nechci. 
     Když jsem se ptala na to úporné vedro, kterému musíme všichni čelit, bylo mi jen řečeno, že i to je způsob, který slouží pro naše poučení a duchovní zrání. A když mi začaly na e-mail chodit výzvy k meditacím za déšť, první co mi přišlo na mysl:
"Proč se ti lidé raději nepomodlí a nepoprosí nahoře našeho nebeského Otce o blahodárný déšť? Místo toho si berou nadarmo jméno Boží matky Panny Marie, a ještě ke svým pochybným praktikám pro zmanipulování ostatních použijí její jméno.....
Jak dlouho ještě potrvá těm bláznům, než konečně pochopí, že jako lidé jsme jen malí páni, a že bez vyšší vůle se tady dole na Zemi nepohne ani lísteček....?? "

     Byly doby, kdy jsem si myslela, že můžu vše - léčit a uzdravovat, přizpůsobovat si počasí, jak se mi zachce. Když člověk neví a netuší, s čím si zahrává, tak prostě dělá pitomosti. promiňte mi ten výraz. Ale byla jsem pitomá a naivně jsem si myslela, že když všechno bude tak, jak si představuju, bude to vůbec to nejlepší, co je možné. Také z tohoto omylu jsem musela vyrůst. A musela se srovnat a pokorně sklonit svoji hlavu před velikostí a silou, která nás lidi mnohanásobně převyšuje. A na kterou prostě a zkrátka nemáme.  Je mnoho z toho, co ještě nevíme o duchovním- spirituálním světě. A je toho mnoho, v čem se jako lidé velice mýlíme.
   
     A tak jsme se ptala raději svého průvodce a svého učitele na odpovědi, na které neznám sama odpovědi. Už chápu, že svět je řízen a děje tady dole jsou velice pečlivě plánovány a směrovány právě tak, aby nám pomohly duchovně vyzrávat. A to všem, bez rozdílu víry a vyznání. Ono nakonec na smrtelné posteli beztak každý člověk, i když byl bezvěrec, zpátky k víře v Boha, se velmi rád navrací. Protože duše, když se začne oddělovat od těla fyzického, přechází do další existence a svého bytí, z kterého původně sem do tohoto hmotného života přišla.
      V okamžiku narození do hmoty se ale duše začne víc spojovat s tělem hmotným, a s přibývajícími léty se jí uzavřou i cesty a povědomí o světě spirituálním. To pak pracně zpátky objevuje a odhaluje propojení mezi těmito dvěmi světy.
     
      Datum 16.8.2015 v tomto dění je určeno jako takové energetické síto, anebo zlom, kdy se budou prověřovat naše originální schopnosti a znalosti, které v sobě neseme. Nepůjde ani tak o to, co jsme kde na kurzu pochytili, ale o to co je jedinečné a ryzí a co nese každý člověk sám v sobě. To, co zatím ještě třeba ani v životě nevyužil, protože třeba nevěděl, že něco takového vůbec umí a zná.

      Pro někoho to bude prostá zkouška lidskosti - a toho, jak umí být ohleduplný a tolerantní a jestli třeba dokáže povzbudit své blízké. A pro vás, kteří na sobě vědomě pracujete a poctivě odstraňujete zátěže a bloky, které jste si předsevzali, tento den přinese příval nové inspirace a podnětů. Když se zklidníte, možná v sobě objevíte netušené schopnosti. Třeba schopnost cítit a vyciťovat, co druhý opravdu potřebuje.

     Když věnujeme pozornost sami sobě, když pracujeme na sebe-poznávání a víme už, co jsou naše slabé stránky - naše negativní vlastnosti, tím, že si je osedláme a ukočírujeme, můžeme tak prospět nejen sami sobě, ale i celému světu. Člověk, který nezná své negativní vlastnosti, je poloviční. Není celý. A když není celý, jak může stát a jít a dávat příklad druhým lidem?
Snažte se uhlídat si ve zdravé míře ty své negativa, a to, co je ve vás dobré, to posilujte, ať máte víru i odvahu. Víru ve Vyšší Prozřetelnost Boží, a odvahu hájit a chránit dary, které v sobě nesete.

úplněk 31.7.2015 
Opakování - matka moudrosti

    Nedejte se mýlit, když vám někdo tvrdit bude, že ten jeho názor a jeho zkušenosti - návody jsou ty jediné a pravé.
Sami máte vlastní cíle a mety k dobývání. A dojít k nim můžete jen tak, že dáte přednost tomu, co slyšíte uvnitř sebe. Říká se tomu intuice.
Nepleťte si hlavu a myšlení s tím, co v sobě cítíte. A nebojte se narovnat a shodit ze svých zad břímě to těžké, které jste sami si tam položili. Snad v představě, že tak nejlépe svým blízkým pomoci můžete.
Nebojte se odkládat to, co sami ještě zvládnout nemůžete do rukou těch, co za vámi stojí - vaši andělé čekají jen až je oslovíte. Až sami o pomoc jejich požádáte. 
Žádat o pomoc není nic, za co byste se měli stydět. Moudrý a duchovně zrající člověk dokáže připustit, že sám a bez pomoci mnohé věci zvládnout nedokáže.
    A když si kolem sebe uklidíte to, co vás po dlouhý čas oddělovalo, uleví se vám a do vašeho života nový proud a novou energii přinese. Třeba k tomu, abyste odvahu dostali udělat potřebné změny, jimž jste se dlouho vyhýbali.
Pak sami sebe opět naleznete. A tam, uvnitř sebe objevíte ten nekonečný rezervoár inspirací, motivací a nápadů, které na světlo světa vynésti můžete. Právě to pro život svůj, stejně jako každý, nejvíce potřebujete.
Nebojte se toho. Nebojte se sami sebe.
Srovnejte si životní hodnoty sami podle sebe.
Zklidněte se, rozjímejte.


úplněk 29.8.2015
Vyvažování - vyrovnání

   úplněk tento mnohé změny přinese - ve vztazích, v postavení a konečně snad i v sebeuvědomění. Docházet začne vám originalita vaše, ale i právo na sebeurčení vašich nejbližších.
Všichni dokola se prolínáte tím, jak přemýšlíte a jaké emoce prožíváte. A tak je jasné, že na sebe navzájem působíte a ovlivňujete se navzájem. To, co jeden prožívá pro poučení a vývoj osobní, může druhý jako nepříjemné cítit.
Naučte se nebrat si cizí problémy do sebe. uvědomte si co je a co není vaše.
To svoje si musí každý prožít sám. a vašim blízkým nepomůžete, když si na sebe budete brát jejich břímě.
   Snažte se být chápaví a ohleduplní. Udržte si nadhled a ten správný odstup. Z této pozice pak budete schopni i pomocnou ruku nabídnout a podat. Tím nejlépe podpoříte a povzbudit můžete toho, kdo padá a podporu právě potřebuje.
Nemůžete nést břímě za nikoho jiného, ale slůvko podpory či odejmutí, jako člověk chápavý a vnímavý, to poskytnout můžete. I vy sami občas potřebujete slyšet, že to zvládnete. Stejně tak to potřebuje slyšet i ten druhý.
Buďte ohleduplní ale i sami k sobě.  Neslužte slepě tomu, kdo vás stále jen využívá.  Takovému člověku se naučte říkat: „dost“.  
Nebojte se určit si své hranice. To proto, abyste si mohli udržet svůj vnitřní klid. Ten ze všeho nejvíc potřebujete právě proto, abyste zůstali citliví a vnímaví k bolestem druhých. Když jste vnitřně vyrovnaní, dokážete správně zareagovat a rozlišovat.
Nebojte se uvolnit a také si jednou za čas dopřát něco pro radost.

Co se budem učit v červenci - o co půjde to je: POKORA

Silné energie, které budou na planetu a na naše hlavy přicházet, ještě více přitlačí, abychom se pozastavili a tak trochu zpytovali své svědomí. To proto, abychom konečně pochopili, kde děláme stále stejnou chybu. Není to trest Boží, je to jen cesta k poučení, pochopení a dozrání.

    Zpytování svědomí
"Kde jsem chybu udělal,
že teď cítím světa žal?
Komu že jsem ublížil
na koho se rozzlobil,
že teď na mou hlavu padá
kde-co příjemné mi není?
Jakémupak pokušení
odevzdal jsem zbytek sil?
Splácím jen co jsem sobě nadrobil."

     Na úvod bych chtěla podotknout, že toto není z mé hlavy. Jsou to řádky od mého učitele z duchovního světa, tedy ne od nějakého člověka, který se za učitele považuje anebo vydává. Když se začnete probouzet a začnete se kolem sebe dívat s otevřenýma očima a bez příkras, vidíte ten obrízek dnešního světa a co se v něm děje. Ještě před pár lety vzkvétaly takové různé duchovní centra, a do módy se dostalo duchovno. A otázkou je, kdo opravdu dělá duchovno poctivě a bez toho, aniž by si na tom chtěl sbírat slávu a vydělávat těžké peníze, což je v dnešní době, bohužel, na denním pořádku. Mně nespřísluší někoho soudit ani posuzovat. Jen se kolem dívám, a často se za hlavu chytám, jak je mnoho lidí ještě v dnešní době zaslepených a naivních. A jak snadno se nechají podmanit a vlákat do různých sítí a pletichaření těch, kterým nejde o nic jiného, než o peníze amebo tu světskou slávu. 

   Toto povídání se mnou sdílel můj duchovní učitel. Jemu děkuji za to, že nad mým vývojem ruku drží už po celá staletí. A že jsem se k němu mohla zpátky navrátit, za to jsme nesmírně vděčná všem okolnostem a putování tímto životem a světem, kde jsme za uplynulých 20 let měla možnost poznat, co je a co není dobré a správné.

Tak tedy k otázce: Co vás a vaše duše brzdí ve vývoji
 jsem dostala tuto dlouhou odpověď:
     „Pro mnohé cesta to je, na níž zaslepenost vlastní výjimečností stahuje a omezuje jejich pokrok a duchovní posun. Natolik se nechali zaslepit a oslnit, že se cítí vyvolenými býti kázat druhým o pravdě, Bohu, i andělské světy jmenovat, aniž by k tomu pravé oprávnění měli. Aniž by tyto světy sami osobně znali či k jejich návštěvě pozvání námi byli. Od života, od rodiny a práce se odtahují, protože výjimeční sami sebe pociťují. Myslí si: „Jsme jiný. Jiný jsme a proto nemusím a nebudu dělat to, co ostatní. Nebudu pracovat, neboť práce mezi lidmi v továrně není dost duchovní. Lidé by mi měli platit za moji výjimečnost. A na rukou by mne měli nosit a obdivovat, neboť schopnosti mám ne jako každý jiný. Jsem výjimečný, navštívil jsme různá místa a města, setkal se s jinými výjimečnými lidmi, a tak teď mohu kázat a poučovat, a mohu činit cokoli mne napadne. Cokoli udělat - a to je na úrovni - to je podle mne duchovní.“

    Mnoho lidí takto začne přemýšlet a uvažovat, a také se podle toho tak chovat. Ani si nevšimnou, že tím začínají ztrácet to nejdůležitější, to nejcennější. Nic než domýšlivost a pýcha toliko lidskou duši zaslepuje.  Mnozí se tak honosí a kasají. Mluví k davům, náš svět opěvovat slovy začali, přitom jen pramálo, anebo vůbec nic z něj sami neznají. Nepoznali dosud hranice ani břehy, které již svojí opovážlivou troufalostí ve své domýšlivosti překračovat počali. Těm však my pomoc naši věnovat nebudeme. Takoví sešli z cesty, a pomoc si nezaslouží, neboť opovážlivě a troufale na scestí svádějí tak ještě další a další důvěřivé duše, i lidi s čistým bezelstným srdcem. Takovou opovážlivost a troufalosti si každý kazatel bude muset nejen odůvodnit před velkou radou, nýbrž  také odčinit.

    Považte, to není kritika jejich. Nýbrž apel na vás, abyste ze všech pout se uvolnili, zbavili se domněnek o své výjimečnosti, a na cestu, kde my vás očekáváme, zpět se navrátili. My nemůžeme napomáhat tomu, kdo vás do propasti a do záhuby vaši duši vede. A kdybyste se nenechali ohlušovat slovy těch lidí, mohli byste kráčet spokojeně dál, a kupředu, a my bychom vás vedli tak, abyste sami ze svého života byli schopni vyvodit a určit závěry, díky nimž jste pak schopni rozpoznati plevele od zrna. To pak schopni budete také rozpoznat ty hranice a břehy, které mnozí v domnělé víře a iluzi překračovat počali.

 

    Ach kolik lidí Bohem se zaštiťuje, a kolik z nich upřímnost a poctivost ve svém srdci opravdu má ?! To vy jako lidé, co po zemi chodí, neumíte rozlišit. Vy nevidíte to, co vidíme my odtud. Shora rozhled jest vskutku větší, než ze země.

    Přestaňte tyto následovat. Přestaňte citovat slova z jejich úst vypuštěná. Neb tam a v nich nic než faleš a přetvářka se nacházejí.

Nás vy sami činy svými osobními přesvědčit budete muset, že to doopravdy myslíte. Slova stranou. Činům váhu dáváme. Neb v pravdě spravedlivým a poctivým není ten, kdo davům káže a na celé kolo slova vykřikuje. Vybrán bude ten, kdo doma v ústraní ruku svému bližnímu sousedu podat umí, a potěšit smutkem rozjitřené smysly jeho, aby více klidu ve svém srdci a v nitru najíti mohl i on. aby pochopil i ten soused prostý, že pomoc a pochopení ve své blízkosti má, že opravdu daleko pro pomoc chodit nemusí, ani vynakládat drahé prostředky či čas na to, aby pomoženo bylo jemu. Neb v prostém jednoduchém životě Bůh a láska nacházeti může se jen. Ne tam, kde o Bohu mluví se stále, aby domýšlivosti lidské učiněno bylo zadost.

 

    Svou práci nejdůležitější nyní tady v pozemském světě máte. A následující měsíc vás prověří, nakolik kdo pomoc z nebe sobě zaslouží si, a ke komu naopak záda nastavíme tak stejně, jakožto ukazuje on nám ty své, když na veřejnosti povykuje a do světa vykřikuje svoje malomyslné jméno a vás si za bratry své jmenuje.

    Vězte, takový člověk jen smysly vaše klame. Nevěřte mu ni pozdrav z jeho úst vyšlý. Neb i v něm, v pozdravu prostém, nic než faleš a prázdnota zabaleny jsou. A když pak o Bohu mluví, to jen proto, aby vás zmást. Abyste se vy sami malí cítili. Menší, než on sám je. Protože tak jen si vás podmanit naprosto může. Silný a pevní v nitru člověk, tomu mámení odolá. Takového nelze slovy umluvit. Temnota pekla své brány otevírá v momentě, když se začnete nad jiného vyvyšovat a na přední místo svoji výjimečnost v odiv postavíte. Tu jiná cesta, než cesta světlem naším zalitá, se před vámi otevře. Myslete na to ve chvílích svého rozhodování. Ve chvílích, kdy mluvit a jednat s druhými budete. Nejste nad nikoho povýšeni, ale nemáte před žádným člověkem ani na kolena padat.

   Toliko prostý člověk nevyžaduje, abyste se jemu klaněli, neboť on sám si je vědom své malosti, jež mu lidskost dává. Jen člověk lidský může postoupiti kupředu. Tomu dovoleno bude a otevřeny brány nebeské, by občerstvení a uspokojení pro svoji duši nalézt mohl. Tu řvounům a kázatelům brýny tu uzavřeny zůstanou, dokud svoji domýšlivost a pýchu oni sami neodloží.

Nikoli organizace pozemské, ne ve skupinách možno dosíci žatvy té, jež poctiví v konání svém, čestní v srdci a zralí k Bohu přistoupiti vyzváni budou. To připraveno jest pro ty, kteří poctivosti a upřímnosti dospěli již.“

úplněk 2.6. zase ještě přitlačí na naše city a povede nás k tomu, abychom se vyjadřovali podle toho, jak to cítíme.
"Už žádná kamuflláž, žádné zastírání a iluze" říkají nahoře. "Chcete-li změnit energie ve světě a opravdu pracovat pro světlo, nemůžete dále už nic zastírat.
Výmluv a omluv bylo dosti.
Nyní v letošním roce ukažte, co jste opravdu zvládli a pochopili. Nakolik jste poctiví sami k sobě a ke svým bližním?
Stále máte tendenci něco omlouvat a potlačovat své skutečné niterné pocity? 
Vzájemné harmonické soužití může vyrůst jen a pouze na poctivosti a upřímnostii. Proč bychom si nadále měli lhát? Když se mi něco nelíbí, tak to s klidem můžu vyjádřit a říct. A také v klidu si pak můžu vyslechnout, co trápí a obtěžuje moje blízké.
    Snaha pochopit a tolerovat cesty bližních, a také schopnost podat pomocnou ruku, tam, kde vidím, že je toho zapotřebí, a přitom si netahat problémy jiných a nebrat je za své, vyžaduje opravdu umění nejen cítit a vnímat, ale také naučit se rozlišovat dobré od špatného. V tomto má mnoho lidí pořád ještě chaos a zmatek.
Nejdříve si musím naučit chránit svoje hranice. Upevnit se uvnitř a mít správné základy a ukotvení, a pak teprve můžu opravdu kvalitně pomáhat světu, aby se narovnala rovnováha sil.
    Svět potřebuje více poctivých a pravdivých lidí, kteří se nebojí říkat pravdu, kterou ve svém srdci cítí.
Kolik pozlátek a iluzí máte ještě kolem sebe - ve své hlavě - ve svém nitru ? Kde máte schovanou upřímnost vůči sobě ?
Opravdu necítíte niíc, i když vás někdo obelhává a když vám neříká pravdu? Anebo vás to uvnitř zamrzí nebo zabolí ?
    Pokud pocítíte v takové chvíli třeba pocit zklamání, je to znamení, že jste člověk a že máte city na pravém místě. Ale jestli to s vámi ani nehne, když vám někdo druhý lže, a ještě ho omlouváte, je to znamením, že není něoc v pořádku. Možná jste sami sebe potlačili z obavy, abyste nenahrávali zlu. Ale ve skutečnosti tím, že potlačíme své pravé pocity, pro světlo opravdu nepracujeme. Nejste-li pravdiví a upřímní ani sami k sobě, jak potom chcete, aby na světě zavládl pořádek, řád a harmonie ? když dovolíte druhým a sami sobě setrvávat v iluzích, jak potom chcete, aby k vám druzí byli upřímní a pravdiví ?

    Když jsem na duchovní cestě, mám už jisté povědomí, že všechno má svůj význam a děje se to z nějaého důvodu, je mým úkolem odkrýt význam a naučit se rozumět a chápat co je dobré a co není. A to čistě z toho důvodu, abych mohla kráčet dál beze strachu, bez bázně a hany. Ale když budu cokoli sama před sebou zastírat, moje svědomí, které je v mé duši, se bude plnit a bude těžknout.
A tak si musím nejdřív vytahat a očistit to, co si v sobě možná už po staletí nesu, a pak si také hledět toho, co mne obklopuje, a také to své okolí čistit a ošetřovat tak, abych nenahrávala druhé straně.

    Začíná nám další měsíc, přicházejí nové energie, a spolu s nimi také další učení,  vzdělávání, tříbení a pilování a také odkládání zastaralých nepotřebných věcí. Další strhávání růžových brýlí a závojů iluzí, do kterých jsme se nechali zamotat vlivem mylných představ a názorů nevhodných a klamných učení či učitelů na pozemské rovině. Pamatujte, že toho pravého učitele můžete nalézt jen cestou skreze sami sebe. . .

     V květnu můžeme očekávat situace a události,
které se budou dotýkat naší osobní svobody a schopnosti sebevyjádření toho nejlepšího, co v sobě neseme.
Půjde ještě více o to uvědomit si, že každý jsme individualita a máme také každý svoji originalitu a jedinečnost své duše.
Na svět se rodíme proto, abychom si tady prozkoušeli to, co kdesi v sobě známe a víme teoreticky.
Každý sám v sobě má dostatečný potenciál, aby svůj život zvládnul přesně podle toho, jak si naplánoval. Jen nedůvěra anebo dogmatické učení nás čas od času svádějí z cesty, kterou jsme si vytyčili.
Některé techniky a učení jsou tu proto, aby nás prozkoušely, aby prověřili naši bdělost a nasměrování, snažíc se utlumit ten hlas uvnitř v nás, skrze který mluví intuice. A když už je všeho moc, tak se duše projevit musí a musí nám dát jasně vědět, že někde stále chybu děláme. Ne proto, aby nás utlumila, ale právě proto, abychom se poučili a více do budoucna stále ty stejné chyby už neopakovali.

     Víte, že na duben jsme měli prozkoušení skrze hmotu. Jen se podívejte, co se za ten měsíc odehrálo ve vašem soukromém životě. A co se stalo ve světě?
Živelné pohromy, které lidem vezmou přístřeší, anebo některým  život, jsou také poučením pro nás, kteří jsme zůstali dál žít - abychom si uvědomili, co je pro nás opravdu cenné a důležité. Jaké hodnoty máme a čemu podléháme?
Kolikrát si ani neuvědomíme, jakými dary jsme byli obdařeni, ať už v podobě našich schopností, anebo místem, kde žijeme a kde jsme se narodili. Malichernost, chamtivost, bezcitnost a také bezohlednost nám mohou nepěkně zamotat hlavy. A každý touto zkouškou projít musí. Nikdo z ní není vyňat. I to je součástí duchovního zrání.

     Měsíc květen se svými energiemi nás přinutí, abychom jednou provždy odložili některé staré zátěže. A bude to dělat bez pardónu - jestli chceme anebo ne. Bude bořit a pálit to, co je falešné a iluzorní.
Sami víte, co jste si už od začátku letošního roku v sobě zpracovali, a s čím jste se museli utkat a také rozloučit. Není to proto, že bychom měli být za něco trestáni. Je to z důvodu, abychom se konečně opravdu probrali a postavili se pevně na nohy. Andělé nás chtějí silné, zdravé a připravené spolupracovat. K čemu je mu člověk, který není ani sám sebou a na očích nosí stále růžové brýle? Takový člověk, který není pevný a silný, toho snadno zlomí i malá bouřka. A bouřky v životě, to jsou třeba emocionální bouře mezi lidmi, ve vztazích a ve společnosti. A pak, když převažuje jedna strana, když není rovnováha, a vy nejste pevní silní uvnitř, přijde situace, která vás nalomit může, a další pak dobře mířená rána od jiného člověka, vás na kolena srazí. Na třetí úder už čekat nebudete. Buď zmobilizujete zbytek svých sila a začnete si bránit skutečně to, co je pro vás životně důležité, anebo skončíte přinejmenším na práškách, abyste aspoň nějakým způsobem utlumili bolest uvnitř v duši. Ale pamatujte si, že sami rozhodujete o tom, komu a čemu věřit budete, a co postavíte na první místo svých priorit. A jen pokud máte ten svůj žebříček opravdu správně nastavený, a stojíte pevně a rovně, tak to ustojíte.

     Karmická rada zasedá každý měsíc v období úplňku. Vždy znovu a znovu hodnotí práci, kterou jsme my lidé udělali. A to, co jsme v uplynulé době nezvládli ještě, dostaneme na talíři v tomto následujícím měsíci. Abychom už konečně jednou provždy skoncovali s tím, co nás a naši duši stahuje a tíží až tam v její hloubce.
    Ne vždy se děje vše podle našich domýšlivých přání. Jsme pěkně pod drobnohledem. Karmická rada dozírá na nás z pěkné výšky, takže jí neunikne jednání ani jednoho človíčka, který teď po zemi chodí. Každý, byť by to byl poslední člověk v řadě, je pod jejich drobnohledem. A přesto si stále myslíme, že jsme to my lidé, kdo rozhodujeme o všem.

    Andělé říkají:
       "Kdy už konečně pochopíte, že ať děláte, co děláte, stále na vaše činy dohlížíme? Myslet si můžete, co chcete, a říkati také. Jedno jisté je - že z tohoto světa teď už poučeni půjdete.
Ne proto, abyste se do nebe pyšnili, ale aby se duše ve vývoji posunouti mohly. Neb kdyby se tak nestalo, vy  lidé, schopni byste byli zničiti celý tento svět, který my tak pracně jsme pro vývoj duší vytvořiti museli.
A vy, lidé uzurpujete si právo - děláte si nároky na zásluhy toho, co stále jen domýšlivou pýchou zamořujete a ničíte?!!
Konečně vezměte na vědomí, prosím, že věci se nedějí z vašeho lidského popudu. Nejsou řízeny z vaší omezené domýšlivosti, ani z pouhého vašeho domýšlivého přání. Neb veškeré dění na zemi jde z vyššího popudu a smyslu, který vy sami zatím nejste schopni uvidět a rozpoznat."

    Energie měsíce května půjdou až k samotným základům, a budou nás vyzývat, abychom přestali zoufale opakovat nesmyslné akce a reakce.
Znovu se budeme učit, co je to pravá a opravdová zodpovědnost, a kde v nás se skrývá opravdu to nejcennější.
Proto se nebojte odložit všechno to, co není vaše, a co jste si do své hlavy uložili jako dogma.
Sloupněte všechny ty slupky, ať se vaše duše může naplno nadechnout svěžího čerstvého vzduchu, který začíná vát. Pobyt v přírodě podpoří očistný proces, a pomůže zbavit vás nadbytečných zátěží.
A když se zhroutí vaše iluze, nebojte se začít znovu. A začněte teď už po svém.
Zbavte se davového šílenství - najdete více klidu ve svém nitru a ten pak přenést můžete do světa mezi své blízké.  To je nejcennější práce, kterou můžete udělat pro sebe a pro uzdravení světa.

       Nejsem astrolog, a nedělám astrologické výpočty.
Připadají mi  příliš složité a číst v nich neumím. A tak když mne něco zajímá, tak se raději ptám. To je můj způsob, jak se k informacím dostávám. Není to jen tak fiktivní zdroj.  Vím, kdo mi na mé otázky odpovědi dává.  Nelovím je bůhvíkde po netu, ani si je necucám z prstu.  
        Neuzurpuji si právo na informace. Ne všechno ale píšu a zveřejňuju. Proč? To už mnozí také vědí - prostě proto, že se informace kradou. A někteří lidíé si je úplně klidně zkopírují, něco málo pozmění, a pak dál to vydávají jako za svoje, a ještě si za to od jiných berou peníze. Takového zneužívání není málo. Nejsem sama, kdo si tohle uvědomuje, a narazil na to stejné.
A když něco napíšu, tak je to proto, aby jste si třeba udělali jasno v tom, co se vám v životě děje. Aby vás to nasměrovalo, když hledáte odpovědi, a zatím se k nim neumíte sami dostat.
      Prozradím vám jedno - i tohle je možné se naučit. I k tomu se můžete dopracovat, když na sobě opravdu budete poctivě makat, a nebudete se vymlouvat a vyhýbat práci. Není to přes noc, je to docela dlouhá a někdy i namáhavá cesta.
      Každý, kdo na sobě poctivě maká, tak se k tomu může dopracovat. Ale je to dřina, a není to vždycky jen tak. Něco to stojí - ne peníze, ale třeba to, že je vám občas i špatně, když se čistíte od těch všech starých nánosů, co jste pobrali na různých přednáškách a na kurzech, a když se zbavujete toho, co nebylo vidět, ale co máte v sobě.  No když chodíte třeba 10 let po různých kurzech a posloucháte různé lidi, do toho pak ještě čtete kdejaké knížky, to byste koukali, jaký balast v sobě máte jen za těch pár let.  Jak vám to pěkně zaneřádilo vaši hlavinku a zamotalo myšlení.

     A tak napíšu opravdu jen maličko, čeho se bude dotýkat duben 2015.

    Duben nám přinese další prohloubení na cestě k poznání sebe sama a toho, co máme uloženo ve svých citech a v srdíčku. Zkoušky půjdou přes prožitky.  Můžete si třeba začít zapisovat svoje pocity a prožitky. To proto, abyste se sami v sobě začali alespoň trochu orientovat a sami sebe ještě lépe poznali. Něco takového, co se týká nás samých a co je uvnitř v nás, co se tam odehrává, se totiž v žádné knížce nedočteme. Můžete jen dostat návod, a je na vás, jak ho použijete. A když sami sebe opravdu poznáte, pak se s tím dá něco dělat dál.  V životě nestačí jen mít načtené nějaké poučky, ale je potřeba aktivně žít . Nestačí jen pasivně poslouchat a absorbovat všechno to, co slyším, ale musím si z toho umět vybírat.

Dubnový úplněk  je 4.4.2015 . Kdo umí počítat a rozumí aspoň trošku datové numerologii, tak si spočítá, že je to sedmičkový den.
    Můžeme očekávat, že nás to teď hezky prozkouší přes hmotu, a přes city.   Naštěstí je úplněk v sobotu, takže si ten den můžeme dopřát  klídek a víc relaxovat. 
Před  každým úplňkem energie zesilují. Vidíme to třeba i na počasí, co se teď v tomto týdnu děje a jak si s námi hraje a brnká na naše citlivé strunky.  Mnozí se už těšili na krásné klidné jaro, a ve skutečnosti je to jinak - vichřice, sníh, a dopravní kalamita.  Tak když tento týden narazíte na nějakého troubu, který vás bude chtít vytočit a naštvat, uvědomte, že i na něho ty energie působí. A tak nemá smysl se hádat.

   V podstatě celý duben nás pak zase bude přesvědčovat o tom,  jak je pro nás důležité to, na co si můžeme sáhnout. A že hmotné a viditelné je stejně důležité, jako to, co vidět není.  Mohou nám na povrch vyplavat staré křivdy a věci, o kterých jsme si mysleli, že už je máme dávno zvládnuté.
Nebojte se, neděste se. A pamatujte si, že když se problém objeví, jste dostatečně zralí a připravení, abyste ho vyřešili.  Tak hlavu vzhůru, nevymýšlejte důvody a výmluvy, proč to nejde, ale dodejte si odvahu a jděte s chutí do života a do  řešení. 

     šedý podklad obrázku upozorňuje, abychom si dali pozor na chmurné myšlenky. Uvědomte si, že pokaždé, když sami o sobě pochybujete, připravujete se o energii, kterou potřebujete, abyste problém a situace v životě mohli řešit. Sami si tak děláme překážky větší a vyšší, než ve skutečnosti jsou.  Takže vyplatí se věnovat čas vyčištění své hlavy, abychom z ní vytáhli všechny ty iluzorní nesmysly, kterým se snažíme podřídit a přizpůsobit jim svůj život, namísto toho, abychom svůj život žili a prožívali. Opět je to o naslouchání sobě a tomu, co ve svém srdci cítím. Ne podle toho, co mi diktuje nějaká škola anebo skupina, ale život podle mé duše.

Jen se podívejme, kolik omezení, kolik oddělení a pomluv, odsudků a posuzování naplňuje tento svět a pasuje se do našeho života. Kolik je těch, kteří v nás podrývají to, co sami cítíme.  Začněme víc poslouchat sami sebe - svůj cit, svoje tělo a svoje pocity.  Stalo se, že lidé více poslouchají ty, jenž na piedestálech mluví, a své nitro sami ale nezpytují. Tak nemohou poznat to, co je pro každého z vás jednotlivě to pravé a správné. Následujete ty, jenž nejvíc křiku a rozruchu nadělají, ale bojíte se sami sebe a do svého nitra se obrátit.

     Jakákoliv idea, podávaná fanatickým způsobem, je škodlivá. Čím víc člověk poslouchá to, co jiní povídají, tím více se odděluje od sebe sama.
Poslechněte si řeč, a poté se obraťte sami do sebe a ptejte se sami sebe a přes své pocity rozlišujte to, co je pro vás přínosné.     
Není to cesta jedna tam nahoru, jak říkáte  k osvícení anebo k probuzení, prozření či dospělosti.   Těch cest je přesně tolik, jako lidí po světě chodí.
Jak se můžete chtít rovnat ke svému partnerovi? K sousedu či kamarádovi? Ani učitel ve škole, anebo kazatel v kazatelnici není dál ani výš. A nemůžete kráčet stejnými cestami, jakými oni šli. Máte svoji jedinečnou osobní cestu.
A tak přestaňte se oplétat iluzemi, a začněte normálně žít. Spravte to, co se vám v životě pokazilo. Nebojte se. Neschovávejte se za omluvy a výmluvy. Pořád máte šanci napravit to a změnit sami sebe. Jen budete muset víc zabrat. A pochopit, že když jednomu maso škodí, pro druhého je maso životní nezbytností., bez něj by umřít mohl.  A když se jeden v kostele modlit musí, protože to tak ze svého srdce cítí, pro vás tou modlitbou je třeba pohádka, kterou přečtete svým dětem. Každý to má v životě nastaveno jinak.

     Dívejte se, sledujte a hledejte tu svoji osobitou cestu. Zbytečné přemýšlení a spekulování dejte stranou. Přemýšlejte o tom, proč se vám věci nedaří, a nelamentujte nad tím jak by co bylo, kdyby....... A uvědomte si, že sami máte zodpovědnost za situace, do kterých jste se dostali. A také sami můžete něco pro změnu udělat.  Vnější svět opravdu reaguje na to, co máte v sobě. Ve vnějším světě se také zrcadlí to všechno, co ukryté v sobě máte - bolest i radost, odpor i nenávist, násilí i míra utlačování.  Nebojte se dívat se s lupou, abyste viděli i ty drobné nedostatky, které ještě potřebují ve vás změnit a vyčistit.  Ne ve světě, ne u jiných, ale jen sami u sebe a v sobě musí každý začít.                           

  " Ten, kdo si sám nepřizná, že má také své stinné stránky, žije pokrytecký život. Nejhorší je, když takový člověk, učí druhé. Pokrytec bude učit zase jenom pokrytectví. Nepřizná sobě, ani druhým, že také on sám je jen člověk, který hledá správnou cestu. Bude si myslet, že po ní kráčí, když mu tisíce lidí budou naslouchat. Když budou tisíce lidí jeho jméno znát. To je úskalí, které mnozí učitelé opravdu nezvládli. Světská sláva - věhlas - bohatství - uctívání a obdivování davů - to jsou nástrahy, jimž mnoho lidí podléhá.
     Vždyť co může být pro člověka lákavějšího, než to, že ho ostatní budou obdivovat a uctívat, stavět jej na piedestal a upřednostňovat před Bohem samým?  To satan, vládce pekla lidi takto zkouší a na scestí je svádí. Někteří podlehnou jeho vábení, neboť vidina moci, bohatství a slávy, překryje v lidech slabou vůli a víru v boží království.
    Neboť cestou, která vede do ráje, kráčí jen ti nejodvážnější. Ti, kteří se nebojí čelit překážkám a nástrahám - ti, kteří jsou připraveni čelit a rozpoznat opravdové světlo od mámení.
    A proto, neklaňte se nikdy a neponižujte před druhým člověkem. A buďte pozorní zvláště tam, kde po vás vyžadují, abyste se klaněli či po kolenou chodili, když proti vám usedne člověk. Ne žádný člověk nemá takovou moc, a nemá ani právo vás ovládat. To jen vy sami rozhodujete o své vnitřní svobodě, kterou musíte nalézt sami v sobě. Třeba tím, že se postavíte rovně z očí do očí tomu, kdo vás chce na kolena srazit. A že prohlédnete falše a klamy, jimiž vaši mysl obluzuje ten, jež vám slibnými řečmi otupuje vaše pravé smysly.
    Buďte na pozoru a obezřetní. A když vám někdo z lidí bude nabízet spásu, nevěřte jeho slovům, ale svému srdci. Žádný člověk vám nemůže toto přinést. Ne. Však ten, kdož vám svými slovy pochlebuje a slibuje vykoupení, není nic, než rouhání. Ten, kdo nevidí své stíny, nemůže pomoci žádnému jinému člověku. Ten potřebuje pomoc sám. Sám musí získat odvahu, by svoje stíny odhalil a do očí se jim podíval a postavil. Když to nedokáže, není hoden učit a mezi lidmi šířit slovo boží. Není tím, kdo druhým schopen je pomoci duši jejich osvobodit a od bran temnoty přiváděti je zpátky k Bohu - do světla."

  - se svými energiemi bude tlačit na city i na psychiku, aby 
    obrousil hrany ega. Důležité pro to, abychom to ustáli je umět
    vypnout a relaxovat. Zklidnit se po pracovním dni, udělat si
    pohodu a třeba si pustit příjemnou hudbu, která pomůže,
    abychom se vnitřně srovnali, uvolnili a načerpali sílu pro další
    den.

      Další, co nás bude učit, je uhájit si to, co ve svém srdci cítím. To, co je v mém nitru, to mi nikdo nemůže vzít. Je to součástí mého určení a tak bych měl/a začít víc důvěřovat přesně tomu, co cítím, než tomu, co ostatní říkají.

      Je to o upřímnosti k sobě sama, zkouška pravdivosti a poctivosti vůči sobě i světu. A pak také prověrka: "komu a čemu skutečně věřím?"

     Každý člověk dostal do vínku nějaké ty dary duchovní, které nejsou vidět, ale skrze které se tady v životě projevujeme a prezentujeme. Nemáme je proto, abychom si hráli na nejchytřejší a stavěli se nad ostatní, ale abychom je správně používali. Tak žádné vyvyšování nad ty, kteří žijí svůj prostý obyčejný život. I oni jsou stejní, jako my. I když se třeba o duchovno vůbec nezajímají.  

 

    - bude léčit a uzdravovat - cit srdce obnovovat. I když to nebude 
      žádné ejchuchu tralala, pusťte si třeba nějakou pohádku, 
      abyste viděli, jak to v životě chodí. Že dobro dobrem oplaceno
      vždycky jest.
     Cokoli, co cítíte, že potřebujete, cokoli dobrého a příjemného pro
     sebe učiníte, prospěje vám a vnese to novou energii i do vašich
     vztahů. Když budete v pohodě vy, bude se vám lépe jednat a
     komunikovat.

     Opět: DEJTE NA TO, CO CíTíTE ve svém srdci. Leden vám už dal základy a připravil vás na to, co únor přinese.

     Nebojte se pravdy a upřímnosti. A když už si nebudete vědět rady, požádejte o pomoc anděly nebo i své bližní. Proto tady všichni jsme, abychom si pomáhali a navzájem se podpořili.

     Když kráčíme vzhůru, čas od času se může stát, že nám začne docházet dech a sílu ztrácíme. To je čas vyslat prosbu a přání ze svého srdce. Každý, kdo žádá, tomu je pomoženo.

     A jestli si stále ještě myslíte, že všechno sami zvládnout musíte, pak pro vás přijdou takové situace, aby vás z toho klamu vymanily. Vězte, že vše se děje pro vaše nejvyšší dobro, aby se duše osvobodila.

     Bude líp. Každý čin, který vychází z vašeho srdce, bude po zásluze odměněn. Nečekejte žádné ovace a slavobrány ve vnějším světě. Svědomitě a poctivě pracujte tak, abyste se nemuseli stydět a abyste měli ze své práce dobrý pocit. Výsledky se dostaví.

     A nezáleží na tom, jestli pečete housky, učíte anebo pracujete na operačním sále. Děláte-li svoji práci ze srdce, odvádíte tu nejlepší práci.


 

   - narodili jsme se, abychom uzdravili své city a s tím související
     přístup k životu a ke světu vůbec. Když jsme se narodili, konala se
     oslava. Naši blízcí se radovali. Teď, když jsme povyrostli, je na
     čase v životě uplatnit všechno to dobré, co je v nás uloženo.

     Duchovní život není o tom, že se člověk pořád usmívá a medituje a 
     nestará se o normální světský život.

Opravdové duchovno se žije v běžném každodenním životě.
Pokud ještě stále pochybujete o tom, co je ve vás, je na čase objevit a začít používat tu tvořivou sílu ve vás. Zkuste si více hrát, uvolnit se jako když jste byli dětmi. Zkuste se vcítit do kůže jednotlivých zvířat a napodobit je. Pak si na chvíli zavřete oči a pozorujte, co se uvnitř ve vás děje - ať sami sebe více poznáte, ať objevíte ten tanec energií ve vás. Tímto způsobem - hravostí můžete uvolnit také nahromaděné emoce a potlačené pocity, a tak nejlépe pomůžete také svému tělu a vnitřním orgánům, aby se začaly regenerovat a správně fungovaly.

    Sami uvidíte, jak co vám toto cvičení přinese a kolik emocí odplaví. Vy sami, stejně jako vaši bližní, potřebujete vědět a cítit lásku a podporu. Jak toho ale chcete dosáhnout, když bude vaše srdce zavřené a vaše tělo přeplněné nevyjádřenými slovy a emocemi?

    Nebojte se a naučte se vyjadřovat a uvolňovat to ze sebe tak, abyste nikomu neubližovali. Když si přitom budete současně hrát, uleví se vám a budete se cítit mnohem lépe.

    A pokud vás stále dokola něco rozčiluje, můžete zajásat. Protože aspoň víte, na čem máte zapracovat.

    Vhodné cvičení a pravidelné pročišťování a uvolňování emocí neutlumí vaše cítění, ale naopak. Začnete si být více vědomi toho, co se ve vás odehrává a uvědomíte si to, co je vaše. A tak pomaličku polehoučku začnete ke všemu přistupovat s větší zodpovědností a vědomím, pokorně, neboť budete znát to, co všechno je ve vás.  

Toto je zpráva, kterou mi diktoval svatý Antonín 19.11.2014. Nestačím ty všechny vzkazy přepisovat, protože je jich několik za den, od různých duchovních, kteří shora přicházejí, aby podpořili naši snahu při práci pro světlo a boží jisrku. Nefandím si, ani se nechci kasat. Nevím, proč si vybírají mne, ale vím, že nejsem sama, že jsou kolem i další lidé, ke kterým promlouvají. Mluví hlasem a takovou řečí, které dobře rozumíte.

A toto je tedy znění zprávy od svatého Antonína:

Lidem víra schází

Lidé víru postrádají

Více jazyku hbitému jiných lidí věří, nežli tomu, jak jejich vlastní srdce tempem odbíjí

Dle vlastního rytmu, dle tepu svého rytmu řídit kdo se začne,

Klíče ztracené k duši své nalezne

 

Hledejte a naslouchejte

   Ne však slovům těm, neboť vědět skutečně nemůžete, zdali jsou to slova,

   Která vás do pekla nebo do nebe přivedou.

 

Věřte rytmu vlastního srdce,

   Které v souladu s vyšší vůlí

   Vždy bíti bude,

   i když z cesty sejíti někdy ráčíte, to srdce ve vaší hrudi vám cestu zpátky napoví.

 

Mnoho je zde vyvolených těch

    Co své životy žijí v bázni boží i bez ní.

    Rozdílu v tom není.

    Oni všichni vyvoleni jsou. Jste to vy všichni

    Kdo slyšíte slova boží, i ti, kteří jim nevěří

 

Leč povolaných poskrovnu jest.

    Jejich jména nepyšní se po širé zemi.

Nepoznáte je podle rysů tváře, ani okázalých jmen či postavení.

    Vaše srdce vám napoví. Ve svém srdci klíč každý má.  

 

Svatý. Antonín na zemi učil, že pokora, chudoba, trpělivost a poslušnost jsou jazyky Ducha svatého, a těmi ctnostmi člověk svědčí o Kristu.
Vždy kladl důraz na potřebu svátosti smíření.

"Jednoho dne budou otevřeny všechny brány nebeských výšin, aby světlo zavládlo na zemi. Do té doby je na vás, na lidech, abyste uklízeli kolem sebe a v sobě, ve své duši. Abyste se každý ke své duši navrátil, a svoji víru oprášil a posílil.
    Ztratili jste víru, moji milí, a čertu a ďáblu jste ji začali rozkouskovávat a zaprodávat. Pod maskou úsměvnou se do vaší přízně vetřel, a vy jste tomu uvěřili. Vy jste uvěřili tomu pozlátku, které je na povrchu, v domění, že život musí jen úsměvy nést. Podívejte se na ty, kteří na zemi už jako lidé žili a kráčeli cestou k Bohu.
    Který člověk z těch, jež jste si jako svůj vzor vybrali, a nyní jej uchováváte a uctíváte, měl opravdu život naplněný pouze úsměvnými lekcemi?
    Ježíš, když kráčel na Golgotu - Budha, když hledal osvícení a cestu k Bohu - a ani z těch, kteří ve vaší době žili otec Pio - Matka Tereza - nikdo z nich neměl svůj život vystlán jen růžovými lístky. Každý z nich poznal na své kůži také úsklaí, bolest, utrpení, bídu i strach, když je ďábel přišel svádět na svoji stranu. Ten zpočátku libými úsměvy a sliby láká do svých sítí ty, jejichž duše by rád dostal na svoji stranu.
    Když jste vcházeli do ozemského života, toto všechno jste věděli a viděli. Věděli jste moc dobře, že když po zemi kráčet budete, čekají vás také doby nelehké a spousta práce. Věděli jste, že vás budou pokoušet síly temné. Věděli jste, že to snadné nebude. Tak teď odhoďte všechny pochybnosti a spílání, které jste k Bohu začali vysílat za to, že prožíváte i ty těžké chvíle. Sami jste si to zvolili, sami jste se pro ty zkoušky rozhodli.Jen Bůh Otec váš milující, se na vás shůry dívá a očekává duše - děti své, které se do jeho náruče navrátí. Věří vám. Věřte tedy i vy jemu.
    Situace, které prožíváte, jste si sami vybrali a připravili proto, abyste duše své očistili, a pokáním svá provinění vykoupili. Proto ty těžké zkoušky, proto ty úporné chvíle čas od času zažíváte.
    Nejde o nic jiného, než že si svoje zatížení těmi zkouškami odčiňujete.
Pro jednou už pochopte, že cesta k Bohu přes utrpení a bolest vykoupena jest. Ne libé úsměvy a přetvářka - ta patří té druhé straně, která vás svádí.
    Když vám někdo slibuje, že vás bolesti a utrpení zbaví, nabízí vám letenku přímo do pekla. Protože vás tak zbavuje také možnosti ponaučení a pochopení.
    Chybovat je lidské. Z chyb se můžete poučit a jen blázen opakuje stále stejné chyby požád dokolečka.
     Je vám špatně? Je vám mizerně? Zamyslete se sami nad sebou a přiznejte si, že jste chybu někde udělali. Kde? Tak se znovu podívejte - co jste zažili - jak jste se zachovali - kolik zloby a nenávisti bylo ve vašem jednání? A co ve svém srdci jste cítili?
     Vzpomeňte si na lidi, kterým jste ve své nevědomosti i vědomě ublížili? Kolik lidí jste uvnitř zranili? Nad kolika lidmi jste se povyšovali? A před kolika lidmi jste se po kolenou plazili, protože jste si je na piedestál namísto Boha-otce postavili?
      Chcete-li někoho obdivovat, začněte sebe - za to, že druhým pomáháte - že na jejich tváři místo smutku úsměv pomůžete vykouzlit, a tím jim cestu ke světlu ukážete.
      Je to tak jednoduché - tak snadné. Nic vás to nestojí. Stačí jen odložit zbraně, kterými navzájem do sebe ryjete. Vždyť ten, kdo stojí proti vám, to nemá o nic jednodušší a snazší, než vy.
      Hledáte, kdo vás rozesměje? Zkuste se zasmát třeba s člověkem, kterého na schodišti potkáte.
Jen tak, třeba proto, že je den a že můžete žít.
      Hledáte klid? Začněte ho vytvářet a pomozte i těm okolo sebe, aby to mohli zažít. Někdy k tomu stačí jen pozdrav. Jindy třeba vyslechnete, co druhého trápí. Nechte ho, ať se vymluví, a pak mu povzbuzení dejte. Nepotřebuje, než přátelské poplácání po rameni a povzbuzení, aby sílu i váru našel, že všechno zlé se k dobrému obrátí.
      To, co sami hledáte, to kolem sebe začněte tvořit. Nebojte se lidem naslouchat. Nemusíte jim odborné rady dávat. Jen se zamýšlejte, jak byste jeho chmury rozptýlit mohli, aby i k němu světlo navrátit se mohlo.
      Nemyslete jenom sami na sebe, a nechtějte jen sami pro sebe to dobré. Začněte to chtít také pro ostatní. Dopřejte jim to, co sami sobě potřebujete - více sluchu - pochopení a povzbuzení. Nic víc a nic méně nikdo z vás nepotřebuje."

Možná se ptáte, odkud se berou ty informace, které chanelující přijímají.
    úroveň chanelingu závisí na vyspělosti a vyzrálosti duše jedince, který chaneluje, tedy který přijímá informace. Podle toho, jak je člověk (duše) vyspělá a vyzrálá, a podle toho, jak s těmi infomacemi nakládá, je mu dovoleno a umožněno spojit se s nižšími anebo pak s vyššími úrovněmi astrálních hladin. Tyto úrovně obývají různé bytosti, podle vyspělosti jejich ducha. A tyto bytosti pak přinášejí chanelujícímu na Zemi odpovědi na jeho dotazy.
    Takže z toho plyne, že ne každý chanelující člověk se může napojit na stejné, anebo na ty nejvyšší úrovně. Do těch nejvyšších je povolen přístup lidem pouze za již vykonané zásluhy. Takoví lidé jsou pečlivě prověřováni, ne jinými lidmi, ale z těch nejvyšších úrovní. Tito lidé jsou prověřováni v pochopení vyšších duchovních zákonů a jejich dodržování, stejně jako jsou neustále prověřováni, aby tyto věci a možnosti nezneužili pro vlastní blaho.
     Proto jsou hlavně zpočítku chanelujícímu sdělovány věci vice méně obecného charakteru,  ve smyslu? konejte dobro, očišťujte se, anebo: nedejte strachu šanci a nebojte se, protože bude dobře. 
     K těmto informacím se může docela snadno dostat člověk, který se naučí meditovat a dokáže zklidňovat svoji mysl a dokáže také vnímat a slyšet víc, než jen tlukot svého srdce či pohnutí své mysli. Ale pokud ještě nejsou zcela vyzrálí, tak  dostávají jen ty velmi obecné informace proto, aby je to nemátlo, a proto, aby sami sobě anebo druhým, pro něž žádají odpovědi, neublížili.

    Když dostanete obecnou radu a informaci, na chvíli to uklidní vaši zvědavost a vaše pozemské smysly. Ale pokud nastal váš čas k dořešení vyšich osobních záležitostí a naplnění karmy, tak budete vedeni k tomu, abyste pochopili a abyste se daným problémem zabývali do té míry, abyste rozpletli své karmické uzly a mohli pak následně popojít dál ve svém duchovním vývoji.

Milovaní,
    existuje obrovské pole možností pro vaše bytí a vaši realizaci. Nacházíte se vždy v takovém poli podle toho, jaké možnosti si dovedete sami představit. A tedy všechny vaše myšlenky určují šíři pole. A všechny vaše vzorce chování, myšlení a emocí, určují omezení. Vaše niterná přesvědčení staví hranice vašeho pole možností, v němž existujete. Můžete posunout hranice, můžete se přesunout do širšího pole svým rozhodnutím. Je to jen vaše svobodná volba, v jakém poli budete existovat. Podle toho se budou také vždy stavět podmínky pro vaši realizaci.

    Mysl bez omezení a čisté křišťálové srdce představuje neomezené pole možností a velké množství milosti, které k vám přichází shůry. I kdybyste chtěli milost jen pro sebe, a mylseli pouze na sebe, oddělíte se tím od proudu božské milosti, a postavíte si tak další překážky a hranice. Nejdříve věci musíte pochopit intelektem, pak je musíte poznat, a nakonec budete přiváděni k tomu, abyste realizovali ze sebe to nejlepší, co ve vás je. A tuto hloubku čistého božství hluboko ve vás, neobjevíte svým lidským intelektem a ani skrze mysl. Budete k ní přivedeni. Dostanete podmínky, bude k vám například seslán pozemský anděl, který udržuje stabilně vysoké vibrace, a budete do tohoto vědomí přivedeni přirozeně, s boží pomocí. Nemusíte nic vymýšlet. Nemusíte se trápit a dělat si starosti, jak se do božské jednoty dostanete. Stane se to přirozeně a nenásilně v okamžiku, kdy na to budete zralí. To je v okamžiku, kdy máte dostatek poznání a pochopení. Pak se i váš život podle toho odvíjí, a vy upředstňujete dávání před přijímáním, a práci pro celek před tím, abyste mysleli pouze na sebe, a chtěli jen všechno pro sebe.

    Říkáme, že proto není důležité, co děláte a kde se nacházíte, ale jak to děláte a co máte přitom ve svém srdci. Čistý záměr povede vaše kroky a otevře další dveře do dalších dimenzí a ke spojením, o jakých jste dosud ani nesnili. Nedělejte si proto ani starosti s tím, jak se vaši bližní chovají a co dělají. Přesuňte se do oblasti pochopení a k touze pochopit. Mějte na paměti, že je to jejich cesta duše, která si vybrala dané možnosti a situce ke svému růstu, k poznání a k pochopení, stejně, jako to učinila vaše duše.

   Nic ve vašem světě proto není špatné, nic není ani černé nebo bílé. Vaše realita zahrnuje nepřeberné množství polí možností, stejně jako je lidí na Zemi, a každý prochází jinými cestami, aby získla potřebné zkušenosti do svého vědomí. Jediným ukazatelem, že činíte správně, je váš vnitřní klid a spokojenost. Vloudí-li se stíny pochybností, snadno to poznáte na úbytku vaší energie a rozčeření hladiny vnitřního klidu. Vítejte tyto situace s láskou a nadšením, neboť vás posouvají dál za hranice vašich niterných omezení. Otevření se, napomůže procesu transmutace, a přivede vás ke způsobům, jimiž očistíte pochyby, a vrátíte se zpátky do jednoty.

   Proto sledujte bedlivě své tělo a jak se v něm cítíte. Je jako semafor, který vám dává zelenou, když je cesta volná, a červená naskočí, když je potřeba zastavit a jít víc do sebe. Proto vám ani nemůžeme dát návod, jak máte správně žít a jaký rozvrh dne máte naplňovat. Kolik času potřebujete strávit v tiché meditaci v samotě, to sami poznáte podle toho, jak se sami cítíte. Vaše mysl například bude přemýšlet, že byste šli do společnosti, ale vaše duše povede vaše kroky do přírody. Ani nebudete vědět jak, a budete se na to dívat, jak se vaše tělo obléká a vy jdete do přírody, a přitom vaše mysl vám to bude vymlouvat a nebude to chápat. Věnujte více pozornosti tomu, co přichází z vašeho nitra a ze srdce, a svou opičí mysl nechte, ať si povídá. Přestane ji to bavit, když tomu nebudete věnovat tolik pozornosti. A váš život se sklidní a stane se radostnějším a plynutím.
                                              Jsme s Vámi s láskou
                                                    vzkaz od  Božské Matky všem milovaným dětem

Dnes ráno mne vzali na zasedání Galaktické rady. A prý: „Víš proč je v Čechách stále ten silný vítr?“

Já na to: „Měla jsem za to, že je potřeba to tady profouknout a pročistit hlavně ty emoce a myšlenky. Lidi nějak blbnou, ne? Kvůli té Fukušimě a tak - prostě vytvářejí takové divné přetlaky......“

A oni na to: „Jo to jsou celí Češi - chtěli by spasit celý svět, ale neumějí si uklidit doma.“

„Víš, proč se do Čech narodili ti nejlepší z nejlepších? Víš, kdo to vlastně je?

Já na to: „Kdo - to mne zajímá?“

A oni na to: „No ti všichni, kdo se narodili do Čech, jsou mágové. Všichni pracovali s magií. Všichni s tím mají dalekosáhlé zkušenosti. Jenže magie není nikdy dobrá. Je to magie, která zasahuje do přirozeného běhu vesmíru, a tím se porušuje rovnováha a pravidla. Proto máte v Čechách tak tvrdé živobytí, a proto máte také mnoho duchovních darů a schopností. Ale už hluboko v sobě máte povědomí a víte, že jich už nesmíte zneužít.“

Andělé říkají, že se máme pilně učit duchovním zákonům - co smíme a co ne.

Máte k dispozici 3 základní nástroje: mentální sílu mysli + energii srdce + energii kundalini. Dejte je všechny do souladu. Nakládejte s nimi moudře, v zájmu nejvyššího dobra všech. Všichni, kdož jste vtělení, jste vzájemně propojeni a potřebujete se, abyste naplnili své poslání a také touhu své duše po poznání. Jste téměř u cíle.
Pravdou je, že v rámci Stvoření nikdy nic nekončí. Vše se neustále odvíjí po spirále. Tedy i život na Zemi postupuje výš. Nedělejte si starosti s budoucností. Vyzařujte svá nejkrásnější přání o pozemském ráji. Nic víc není třeba.
      Nalaďte se na proud tvořivosti a hojnosti. Hojnosti ve všem, chcete-li - v lásce, ve zdraví, v sebevyjádření, v zajištění všeho materiálního, co k pozemskému životu potřebujete. Nemusíte se omezovat - vaše nejkrásnější sny lahodí vaší duši - to vaše duše touží po této zkušenosti. Zažila už mnohé útrapy, utrpení, bolest, starost, ale také strach a ponížení. Poznala totální oddělení od proudu božské lásky. Už ví, kolik utrpení je s tím spojeno. Nemusíte však nutně v oddělenosti spočívat. Nemusíte v ní dlít navždy. A ani nebudete.
Stačí jen se rozhodnout pro návrat.
      Je to tak prosté. Je to vaše vůle, která vás povznáší. Je to na vás. Nikdo jiný to za vás nemůže udělat - ani vaši rodiče, ani váš partner, ani vaše děti, byť by vás sebevíc milovali, nemohou za vás učinit rozhodnutí, které musíte učinit vy sami.
       A když pak se dostanete do toho správného proudu - a zažijete ono sjednocení, pak jen udržujte ony vysoké vibrace - držte bránu otevřenou pro další příchozí. Nemusíte nic jiného dělat. Stačí se jen udržovat ve vibracích sjednocení.
Zdá se to snadné. Ve vaší realitě, kde se spřádají všechny sítě životů, které na planetě žijete, je to však poněkud náročnější - udržovat se ve vibracích. Protože kolem vás je ještě tolik destrukce, a tolik duší, které zatím dlí v nevědomosti a totálním oddělení. A vy s těmi dušemi dušemi nemůžete nic dělat - nemůžete je přinutit, aby mysleli jinak. Můžete jim být pouze ukazatelem. A sami na sobě pak můžete ukazovat, že je to možné - že je možný návrat zpátky, a je možné žít úplně jinak - ve spokojenosti a v pohodě po všech stránkách.
        A můžete se oddat hlubokému soucitu s těmito dušemi, a vyzařovat k nim upřímnou a všeobjímající lásku s vědomím, že i nad nimi drží ochrannou ruku Božská Matka, a něžně je vede cestou poznání k naprostému prozření, stejně jako vede vás.
Božká Matka má pro každého dostatek lásky, pochopení a soucitu.
   

    "Ve vašem srdci je ukrytý veškerý růst a rozkvět."

Na začátku byl zvuk.
Všechno začalo zvukem a ve zvuku sídlí ohromná síla. Otevírá brány do jiných realit, protože produkováním zvuku může energie přecházet z jednoho systému do druhého.
Když používáte zvuk, je docela lehké se dostat za logickou mysl tím, že svým zájmem a svou čistotou přeladíte svůj kanál. 
        Rozvoj znovu navinuté DNA vyjadřuje sám sebe za logikou, prostřednictvím zvuku. Zvuk umožňuje hmotě jako informaci, která formuje sama sebe uvnitř těla, najít výzvu k poznávání toho, co je vně těla. Když se odevzdáte vyjadřování zvuku, můžete se přesunout do blaženého stavu. Konkrétně když vydáváte tóny nebo monotónním zpěvem. Do jistého stupně má toto blaho základ v cítění a vědění, že nejste omezováni, že jste neomezení a že existujete jako nespoutané bytosti světla.       

      Umožněte zvuku,  aby procházel vaším tělem nejenom zpíváním zvláštních not, spíše dovolte kombinacím zvuku, aby si hrály na vaše tělo jako na hudební nástroj. Tyto zvuky jdou za logickou mysl. Někdy možná proti vyjadřování neobvyklých zvuků bojujete, protože máte intelektualizovanou představu, která to nemůže dobře emocionálně strávit. Vydáváním tónů je váš inteligentní zájem přenášen na zvuk, na nosič vln.
      S buňkami vaší bytosti může komunikovat mnoho inteligentních forem, ignorujíce překážky vaší logické mysli, a procházejíce přímo skrze vaše těla do vaší mysli.
Když vydáváte tóny, když zníte, vzniká nevýslovně silný přenos, který je odesílán ven. Je to za vašimi slovy. Znění vás může vrhnout do kolektivní informace, kde začnou být věci náhle jasné.  Také může aktivovat vaši tvořivost. Bude vás to řídit něco dělat nebo nějak jednat. nebo můžete cítit, že jste ze sebe shodili velké břemeno. Všechno se děje náhle.
      Mnoho lidí se po znění cítí velmi svěže. Cítí světlo, jako když z nich bylo něco odebráno. automaticky dostáváte impuls k vytváření zvuků a tónů, které jsou pro vaši tělesnou rovnováhu a pro váš úkol nejpotřebnější. nikdo se poselstvími, která jsou mu přinášena tóny, neurazí.  Lidé nevydávají tóny osobně, avšak jejich těla dostávají osobní poselství. Například když vám váš svět přímo něco nabízí, můžete říci: „Ach ne.Jsem pod palbou. Tohle mne zničí.“
      Ale skrze tónování by vám mohla být poslaná stejná energie, a vy byste ji mohli vstřebat, protože je mnohem  neutrálnější.
Logická mysl nemůže překročit svou vlastní interpretaci energie, protože ji logická mysl nemůže přeložit jako kritiku nebo omyl. Logická mysl na to řekne: „Nevím, co to je. Odpočinu si.“
       Intuitivní strana mozku absorbuje energii i poselství prostřednictvím zvuku. Navrhujeme, abyste každý týden ve své skupině vydávali zvuky. Ať se to stane součástí vašich rituálů. Znění je velmi užitečné pro uvolnění velmi uzavřené energie. Cítíte světlo - později povznesení. Vypne vás to a vyváží vaše tělo.
       Tóny korespondují samy se sebou a působí na speciální oblasti těla. Některé zvuky působí na vaše oční pozadí nebo na chuťové buňky nebo na váš sluch. Působí na všechny smysly a mohly by reorganizovat tělesnou strukturu. Tělo automaticky tvoří zvuky, které v ten daný moment potřebuje.

Jestli chce slyšet zvuk svého těla, ucpěte si na několik minut rukama uši a zůstaňte v tichu. uslyšíte svůj vnitřní zvuk.

Každá čakra má svůj vlastní zvuk, a tyto zvuky odpovídají vesmíru, který je uvnitř vás.
Když sami tvoříte zvuk nástrojem nebo vydáváním tónů, přizpůsobujete se rovnováze, protože pracujete zvnitřku, nejen zvnějšku.
Kulturám byly dány různé rozsahy zvuků, aby udržovaly rovnováhu na planetě Zemi. Země rezonuje ve frekvenci 7,8 Hz. Když je lidské tělo schopno vibrovat ve stejném rozsahu, nastane neuvěřitelné psychické otevření a uvědomění.
Některé zvuky mohou povzbudit orgány ve vašem těle k regeneraci, jiné vést ke zhoršení stavu. Harmonické zvuky aktivují a léčí tělo.
     Léčení může nastat tehdy, když o něj máte zájem. I když jsou některé frekvence, které nechávají jádro, aby organizovalo svůj přirozený geometrický plán.
Geometrie je forma inteligence, která na sebe bere tvar po té, kdy se zvuk oddělí od Prvotního Stvořitele. Vaše těla jsou plná geometrie, protože vše je stvořeno na základě geometrie.
Tělo funguje podle plánu, a ten chce, abyste zažívali zvuky.

Když se zúčastňujete masových událostí, ve kterých se ocitáte uprostřed davu, věnujte pečlivě pozornost tomu, jak na vás působí zvuk.

Zvuk je vládce existence
Všechno pochází ze zvuku

• Úvodní stránka
• Obrázky a terapie barevným spektrem
• MUZIKOTERAPIE – Zvukové lázně
• Nástroje a terapeut. pomůcky
• Individuální terapie a konzultace
• Andělé a duchovní průvodci
• Poradna
• Výživa a prostředky pro zdraví
• Příspěvky a sdílení
• Hvězdná sdělení - Chaneling
• Fotogalerie
• Zajímavé odkazy
• Kalendář akcí