• O nás
• Kdo jsme
• Kontakt
• Napište nám
• Registrace

Vzhledem k tomu, že v roce 2021 nás atakovaly neustále složky temných sil, a nenechávaly nás v klidu ani ve dne, ani v noci,
sdělili jsme jim přímo, že s nimi nehodláme již dále spolupracovat, neboť oni nerespektují svobodou vůli žádného člověka,
a nepomáhají nám na cestě k osvobození, ke štěstí, ani ke zdraví a šíření radosti a moudrosti na planetě Zemi.
Žádali jsme je tehdy spolu s našimi světelnými průvodci a pomocníky ze všech dimenzí světlých světů, aby opustili nejen Zemi, ale také všechny ostatní dimenze a úrovně, které mají sloužit pro harmonický rozvoj a život duší podle jejich potřeb a úrovně vědomí tak, aby i nadále mohlo docházet k neustálému zdokonalování a ke zlepšování charakterů lidských bytostí – a tedy inkarnovaných duchů v těle Matky Země.
Tedy již v roce 2021 byly odvedeny jisté vládnoucí entity z oběžné dráhy Země, a byly přesunuty do jiného časo-prostorového pásma v jiné galaxii, aby jim bylo umožněno také dál se vyvíjet – žít a působit od samého začátku tak, jako tomu bylo dříve na planetě Zemi, když byla ještě okupována těmi mocnostmi,
a tudíž světelným spolupracovníkům tak bylo znemožněno přímo, anebo zprostředkovaně být, žít a pracovat v souladu s Matkou Zemí a ve svornosti s ostatními stejně smýšlejícími a cítícími bytostmi, ať už vtělenými, nebo v jemných světelných dimenzích.
Tehdy bylo řečeno světelnými nanebevzatými Mistry:
„Odteď zbývá ještě vyčistit mezilidské vztahy na Zemi.“
Bylo totiž zneužito mnohé – různá učení předků byla překroucena a překrucována do takových rozměrů, že v lidech v různých skupinách začala vyrůstat nevraživost, závist, nenávist, nepřejícnost a zloba vůči těm, kteří nebyli členy těchto skupin, anebo odešli z jejich spolku ze své vlastní vůle proto, že to tak vnitřně cítili jako správné a zdravé,
a také tak učinili a odsunuli se do ústraní v zájmu ochrany sebe, svých rodin a svých bližních před takovými zlovolnými energiemi, které dále byly v oněch skupinkách podněcovány samotnými lidmi, kteří tyto skupinky vedli nebo je zakládali, a stali se jistým kultem proti pravému a zdravému žití a bytí ostatních lidských bytostí, v této době žijící na Zemi, a pracujících svým vlastním způsobem, který jim byl dán Stvořitelem jako světlený úkol.
Byly to právě energie nesnášenlivosti, nenávisti a závisti v mezilidských soukolích, které vyvolaly onu destrukci světa na mnoha frontách, potažmo na všech úrovních života.
Vše dostalo takový obrovský punc chaotického řízení, až došlo k válečným konfliktům a výstražným kritickým reakcím na nejrůznějších úrovních.
Leč ani ti, kdož seděli tenkrát, ale ani ti, kdo sedí nyní ve významných pozicích a křeslech, odkud by mohli zastavit to nesmyslné válečné běsnění, a mohli by zklidnit davy, uklidnit ekonomiku, a dopřát všem ostatním lidem klidného žití,
se o takovéto počiny dosud nepokusili.
Byla jim dána dost dlouhá doba – šance na vlastní proměnu – aby začali doopravdy spolupracovat s lidmi na úrovni lidskosti,
a nikoli z úrovně nadřazenosti si ještě víc budovat vlastní iluzi nadřazenosti.
A toto je období, kdy se tedy dostávají k moci síly světla – planetární Mistři – úderníci v boji za spravedlivý život na planetě Zemi.
Neboť bylo již ukončeno veškeré otroctví, a ti, kteří toto stále ještě nepochopili, a nemají se k tomu, aby rozpustili své mylně orientované víry,
mají býti od nynějška předváděni před soudní Galaktickou radu,
a souzeni podle Galaktických zákonů a práva,
neboť právo na Zemi bylo pošlapáno, a překrouceno taktéž proti spravedlivosti i proti lidskosti širokých mas.
Lidé, jenž nevidí do všech úrovní najednou, nedovedou tedy ohodnotit, co se skutečně stalo, ani co se děje. A je pro ně těžké určit, co je pravé a správné.
Co je zdravé, ví však každý – pozná to skrze své vlastní zdraví.
A tedy kdo byl jakýmkoliv způsobem zapleten, spleten, poznamenán, a čí víra byla překroucena a popletena temnými iluzemi, bude se nyní rekrutovat do léčivých úrovní, a po nějakou dobu budou tito lidé izolováni, aby se mohli plně a hodnotně vyzdravit na úrovni duše, stejně tak jako i na úrovni těla.
Proto tento nadcházející proces vyžaduje větší klid a smíření.
Smířlivost se svým vlastním procesem, kterým každý bude procházet,
anebo už prochází za účelem osvobození od zbytků temných sil, jejichž stopy zanechaly trhliny v lidských pamětích, a v genech při nucené genové terapii, která byla lidem prezentována jako jediná nutná a povinná, bez respektu vlastní svobodné volby každého jedince bylo mnohým implementováno mnoho lživých inforamcí a klamů.
Pro mnohé tedy nebudou dny příští příliš harmonické.
Každý to bude prožívat svým vlastním způsobem.
Pro někoho to může být jako peklo, když se najednou jeho chod života promění do naprostého uzavření doma. Což je ve své podstatě jedním z nejlepších kroků pro zachování života a duchovního zdraví všech zúčastněných lidských bytostí tady.
Proto radí pomocníci a spolupracovníci světla:
I nadále se věnovat vizualizacím harmonického života a světa, ve kterém toužíme žít – harmonie pro všechny (je jedním společným motem pro budoucnost na planetě Zemi)
Tolik pro dnešek.
Mějte spokojené dny, naplněné světlem  😘
*Bí

S příchodem nových sil započne se éra převratů ve vědomí lidí.
Mnozí stále ještě nechápou, nebo nepochopili, že jejich místo není na výsluní zisků.
Majetnické vztahy se budou rozpadat.
Tak bude před lidstvo postavena zcela nová éra - SOBĚSTAČNOSTI.

Žít skromně znamená zůstat v souladu s proměnami Země.
Neboť skromnost je stránka zcela odvrácená od mocichtivosti.
Nejsou lidé všichni stejní.
Mnozí potřebují ještě tato slova vstřebat, aby pochopili jejich poselství.

Země se den ode dne přibližuje do nových portálů slunečního světla, kde vezdejší pracuje celý řad světelných bytostí na přesměrování energie, kterou znáte pod názvem. "ĆISTá LáSKA."

V nadcházejícím období proto střeste se jakýchkoliv odsudků na adresy jiných. Neboť nejsou všichni lidé zcela ještě probuzeni k optimálnímu životu.
Mnozí sami lapili se do pasti marnosti, a mysl zatemnila jejich zdravé úsudky.
Tito lidé budou dostávat šanci probudit své hluboké lidské city v následujícím období.

Nehřešte slovem - šetřte své výroky - nasměrujte se zcela jistě na to, co vás čeká  a co milujete.

Toto zaměření osvobodí vás od útrap marnivého ega, které ustrnulo v sítích starého.

Věci mění se, a budou neustále - do té doby, dokud jeden poslední člověk nenalezne pochopení pro ostatní lidi - pokud bude zde touha pomáhat všem bez rozdílu k lásce bez příčiny, povede se dobře všem, a projdete tímto přechodem ve zcela krátkém čase, který je k tomu předurčen.

Ve svých meditačních ztišeních zaujměte polohu klidného Budhy, který povede vás skrz myšlenkovou strukturu.

Kdo žádá, bude mu dovoleno projít bez námahy do nových portálů, kde nalezne své oddělené kousky duše. Tam spojí se v jedno - jeden celek těla s probuzeným vědomím ducha, který svým tělem žije, hýbá - takoví budou hybatelé světa - zcela probuzení, oproštění od marnosti, obav i ode všech strachů.

Termín „Kristus“ znamená osobu, která si uvědomuje své chování a činy a dokáže dát/objímat lásku a soucit, aniž by chtěl něco zpět.

„Kristovo vědomí“ znamená člověk, který objímá a demonstruje božství.
Božství odkazuje na ty nejvyšší vlastnosti, osobní vlastnosti absolutní božské.
Proto „Božská osoba“ znamená jedinec, který dokáže vědomě demonstrovat a promítat atributy bezpodmínečné lásky a soucitu skrze své myšlenky, činy a chování.

Kristus odkazuje na pochopení a uvědomění si božství a vašeho primárního účelu jako duchovní bytosti.

Když najdete své duchovní spojení s vesmírem a se Stvořitelem, projeví se to navenek jako bezpodmínečná láska, radost a soucit.

Když jednotlivec vědomě demonstruje tyto božské atributy, je to známé jako „Kristové vědomí. ”

Když mluvíme o druhém příchodu Krista, znamená to, že se vrátíme zpět k vibraci Boha Zdroje, frekvenci spojené s absolutní božskou; Kristovým vědomím.

Když je člověk ochoten se učit a aplikovat principy božství ve svém životě, tak se duchovně vyvinul.

Božství vám pomáhá navenek vnímat lásku a soucit v druhých, poznáte, že každý člověk je duchovní bytost a pochopíte, že každý člověk je na různých úrovních duchovního růstu.

Když integrujete božství jako nedílnou součást sebe sama a začnete tuto Kristovu energii externalizovat, změní se samotná povaha vaší reality.

Kristova energie vyžaduje, abyste byli otevření novému způsobu života a vaší ochotě učit se, integrovat a praktikovat božství na Zemi.

Důležitá věc, kterou musíte mít na své cestě vzestupu na paměti, je, že potřebujete pouze svůj vědomý záměr a skutečnou touhu po tom, jak chcete zažít svět, který funguje na jednotě, lásce a soucitu, který vám pomůže dosáhnout Kristové Kristovo vědomí může zahrnovat vaši schopnost propojit se svým vyšším Já, jak demonstrujete vlastnosti božství a vaši schopnost sdílet svou duchovní moudrost a znalosti, abyste pomohli ostatním s jejich duchovním růstem.

Člověk, který aktivoval horní čakry, konkrétně srdce, třetí oko a korunní čakry, dosáhl „Kristova vědomí“, protože tento proces posouvá frekvenci člověka do silných vlastností založených na srdci, které mu umožňuje vědomě demonstrovat lásku, empatii, soucit a schopnost propojovat a porozumět lidem z hlubší emocionální a duchovní úrovně.

Tato osoba může mít také schopnost telepaticky komunikovat s vyšší dimenzionální úrovní vědomí uvnitř kosmu, komunikovat s průvodci a Andělskou říší.

Zdroj: Myriam Gillis.

Ve společnosti dospělých, je mnoho strnulosti - mnoho dogmat - mnoho nevysvětlitelných a dospěláckým rozumem nepochopitelných věcí.
Můžete studovat třeba východní nauky, poznat systém čaker, anebo svoje avatary, to ale neznamená, že jste už pochopili zcela svět dětí, které se narodily od roku 2000.
Tyto děti přišly, aby rozptýlily právě ony hrubě zakořeněné struktury úvah a přemýšlení světa dospělých, kteří už zapomněli být v srdci dětmi.
Když zapomenete být v nitru dětmi, stáváte se tvrdými - těžkými.
Ve vašem vyjádření je pak víc rozporů, nežli ladu.
Chcete cosi, co považujete za štábní kulturu - takovou vidinu společnosti, kterou jste pobrali od materialistů.
Od roku 2012 se nám otevřelo již mnoho dimenzí.
Mnoho úrovní duchovního světa vychází v ústrety těm, co ještě nezapomněli, i přes své fyzické obtíže, hrát si, jako by byli stále dětmi.
To proto všem těm, kdo tvoří, vytvářejí obrazy, malují obrázky pro potěšení druhým, aby se také znovu radovali z vlastního bytí,
Společnost se léčí - léčí se na úrovni vědomí - na úrovni logiky - rozum lidský dostává na frak,
Léčí emoce potlačením.
A duše citlivých dětí tak dostává další kolík do zad.
Nedovolí jim vyvíjet se přirozeně - a tak svět materie likviduje doslova vše, co žije,
Nicméně děti přinášejí vždycky nové světlo do rodiny.
Čím více dětí se rodí, tím více nových - inovativních nápadů přichází s nimi.
Dětské oči vidí víc, nežli ti, co jsou tady přes půl století.
Ptejte se dětí, jak se cítí - jak to vidí - a co skutečně vidí kolem sebe - kdo řídí jejich vnitřní svět myšlenek....... ??
Když se nebudete zajímat, budete děti chtít uklidňovat po starém, poničíte jejich křehké duše, jejich obaly,
To ne svět dospělých zarytých strutur povede tuto zem do obnovení.
Bude to svět dětí - to ony přišly, aby změnily, co je změni lze pro všechny potřebné.
Od roku 2000 mají děti v sobě přímo zakódovaou spolupráci s Vesmírem.
Všechno je to iluze - iluze vlastní předpojatosti - co děti v sobě nemají. To je naučíte, když jejich duši nalomíte matarialistickým pohledem.
Materialistické brzy pomine - budou se otevírat další nové dimenze. A mezi nimi budete všichni vybírat, do kterého portálu vložíte srdce své - co pro blaho druhých vybudujete.
Vzkaz od Rytířů Světla

Předpokládám, že to je sféra psychických pochodů – a tedy i proto hodně lidem by se mělo v následující době ulevit – jednoduše si přestanou dělat těžkou hlavu, hodí z hlavy pryč věci, které se jich přímo nedotýkají, a budou schopni si říct: „No a co – ať si mainstream vysílá, co chce, já ještě žiju, a tak si půjdu zaběhat, anebo vyrobím něco nové a krásné, co někomu potěší smysly.“
 
V dalším obraze mi pak ukázali, jak z centrální hromady peněz v bance vytáhli pryč dva hlavní producenty dezinformační kampaně a jedny z největších sobeckých egoistů, kteří ukradli a zakrytovali veškeré pokrokové technologie, které byly lidstvu pro jeho prospěch předávány mimozemskými civilizacemi na důkaz přáítelství už od roku 1954.
 
 
Toto byl pouze průzkum, ke kterému se lidé nechali naverbovat dobrovolně, a nevzepřeli se sami za sebe – to je nutné podotýkat – každý jest strůjcem svého osudového koláče.
 
A tedy žádné z regresních terapií již nebudou mít takovou tendenci otevírat časové osy z minulosti do té mír, aby lidé svévolně znovu otevřeli průchod temným astrálním bytostem do nového světa.
 
Jediné, na co bychom se měli zaměřit, je láska a odpuštění.
 
Odpustit všem, bez rozdílu věku, bez obviňování, bez snahy perzekuovat nebo trestat – tak jen může lidstvo znovu nalézt konsenzus života, a navzájem se může obohatit na všech úrovních vědomí.
Neboť jsou mezi vámi ti, komu byly mezitím povoleny výlety mimo planetární systémy, a tam navázat pevnější kontakty s bytostmi, které jsou přátelské a žijí v jiných galaxiích Vesmíru.
 
Tito budou postupně navazovat spojení s těmi lidmi, kteří jsou již připravení pro komunikaci s jinak vypadajícími bytostmi, nežli jsou bytosti lidské.
 
Ve Slunci se také vaše tělo spálí, ale tělo duchovní odolá tomu žáru, který je pro lidskou schránku zcela nekomfortní.
Časem však budou přebudovány také lidské tělesné schránky do podob, abyste byli schopni cestovat vesmírnými branami na jiné vzdálené planety (viz. seriál Hvězdná brána – Star gate)
 
Postupně se přibližujete těm duchovním učencům a Mistrům, kteří vás budou kontaktovat ať už v meditacích anebo ve spánku ve snu budou vynášet vaše duchovní těla o úrovně výš, aby vám naladili vědomí na onen vyšší potenciál, který je v souvislosti s e samoregenerační obnovou fyzického těla zcela nepostradatelný.
 
Prosíme vás o zachování klidného přístupu ke všem následným informacím, která budou přenášet a vnucovat masmédia. Jsou to ještě poslední zbytky prověrky lidstva.
Mějte oči uši otevřené – duchovní rady přicházejí jako osvícení do čisté nezaujaté mysli člověka – dovedou poradit a vyprostit člověka z bídy nízkého ega – jen si musí věřit a vědět alespoň, že je u něj vždy také anděl strážný, když už nemá nikoho, komu z lidí by důvěřoval. Andělé milují lidi ze všech nejvíce. Je také v jejich zájmu, ba lidstvo povzneslo svoji slaboduchou povahu do úrovní božských milujících polí, kde zázraky jsou možné vždy – a kde ku prospěchu všech se plánuje budoucí zřízení v pozemské rovině.
 
 
Tolik vzkazů, obrazů i odkazů od průvodců
 
Mějte se  :-*

TRANSFORMACE  těla
Co je tím myšleno?
Frekvence strachu jsou postupně z planety vylučovány, a ty nejhrubší jsou měněny na energie uvolnění - to znamená v prvotním počátku smíření, následně pak vedou k soucítění a hledání vcelku schopných aktivit, které jsou podporou moudrosti.
Pak nebudete již schopni ani přijímat nic, co není v souladu s mírovými činy, a tím pádem ztratíte potřebu také sledovat to, co nesouzní s mírem na všech rovinách.
vzkaz od duchovních mistrů - dopsán v 19:08  15.2.2023

Končí nám únor se svými nároky a pomalu se vkrádají energie měsíce března.
Kdo si myslí, že březen bude náročnější, ten může být zcela překvapen tím, co jemu samotnému březen přinese.
Lretošní rok 2023 bude v podstatě celý o pokračování - o nalezení své vlastní cesty - o vnitřní moudrosti a jejím zasazení do běžného každodenního bytí a žití.
Ono když odložíte to malé ustrašené já, a začnete znít v jednotném tónu se svojí vlastní vnitřní moudrostí, pak vaše duše zpívá písně JEDNOTY se vším.
Nemůžete chtít vzestupovat a otevírat své vnímání a vědomí podle toho, komu fandíte. Také nejste tak trénovaní a kovaní v tréninku jako sportovec, který běhá maraton.
Živě si vzpomínám, když nás strašili v době studené války, někdy v 70.letech minulého století, že nás napadnou imeperialisté, a že nás budou muset někam evakuovat do nějakých krytů, a rodiče nasadí do války. Měřili nám nosy na plynové masky, a dělali takovou propagandu proti západu přes televizní obrazovky neustále.
A tím to zhaslo.
Nestalo se nic. Dál se žilo pod vládou bolševíka. Dál se stavěly baráky, i když v podstatě neexistovalo svobodné podnikání, a zedníci ani obkladači nebyli volně k dispozici.
Dál se šilo po doma, a švadlenky po šichtě ve fabrice tvořily šaty pro druhé za nějaký ten peníz.
Všichni byli rádi, že si vzájemně dopomohli ke spokojenosti a k uspokojení potřeb, aniž by na tom chtěli a museli trhat rekordy, či si účtovat obrovské sumy.
Jazyk, který byl společný pro všechny, byla hudba a tanec. To bylo celé.
Hudba je jazyk, kterým mluví také andělé.
*Kdo si denně nezpívá, ten je starý protiva.*
Chtění a ziskuchtivost jsou tím, co poničily půdu, vody, přírodu a zemi.
Držím pěsti a věřím všem lidem s dobrým srdcem, že ten proces zvládneme vést zdárně a úspěšně pro nejvyšší dobro všech.

V těchto dnech otevírá se Atlantská energie.
Je to brána pro vzestup, který byl podrobně plánovaný po dlouhou řadu let.
Proces je v proudu. Uskutečňuje se a každým dnem dostává reálných rozměrů.
Jaký to má důsledek na vaše lidské formy těla?
Již byla překonána první hranice těžkého nesmyslného ega, v podobě strachu. Nyní již na vás čeká několik let k obnově - jinak také řečeno k znovuzrození.
Uvědomte si, že všechno, co žijete, je láska.
Zůstávejte ve víře v duchovní obrození - osvobození již blíží se.
To vás osvobodí - a osvobodí to vaše smysly od krutého útlaku archontských bytostí, kterým ti bezcitní lidé propadli. Proto zaslouží soucit - jsou oběťmi, aniž oni to tak vidí. Oni myslí si, že jsou vítězové, ale je to zcela naopak.
opakujte si: Já jsem láska - Ty jsi láska - On je láska - Všichni jsme JEDNO.
*Síria

Ne pozemský soud, nýbrž onen Vyšší soud dozírá nade všemi lidmi jak a co konají tady na Zemi. Každého ten Vyšší soud soudí poctivě z Pravdy, nikoli podle obnosu peněz, platu či postavení, které ten dotyčný držel a měl po svůj život tady na Zemi.
Kdo žádá o posílení víry, tomu posílena bude.
Tak jako kdo klepá, tomu dveře se otvírají.

Přichází čas, kdy potřeba je se usebrat. Vejít do svého klidu v nitru a mír po všech úrovních ustanovit jako směr, jako cíl.
V dobách minulých nebylo nikdy tolik přívětivých sil, které by se postarati mohly aktivně o realizaci každého přání tak rychle, jako se to děje nyní.
To proto, že byla ustanovena dohoda nová mezi všemi galaktickými civilizacemi, které prostřednictvím jistých lidí přinášejí poselství nová, která směřují k vyústění ze spárů násilí a k novým dohodám mezi všemi.


Neb bylo mnoho vykázáno. Mnoho zbytečných řečí a slov proplynulo skrze ústa mnohých. Zbytečně.
Zbytečné jsou snahy ukazovat, dokazovat snad jenom sobě svoji vlastní důležitost a při životě konat přeludy pro mnohé nevidomé zcela.


Celá astrální zóna tak přeplněna byla chaosem, a zmatky pomyslných bujných představ beze slovy vyvolávaly démony z podsvětí vlastní představivosti.
V tom nyní někteří stále ještě pokračovat budou, dokud nepochopí, že to jen oni sami si své démony dále tvoří svými záludnými postoji, oddělujíce se tak od podstaty samotného stvoření lásky.

Avšak člověk nerozezná, co fiktivní, a co vpravdě slouží pro dobro všeho světa.
K tomu je zapotřebí ještě další smysly aktivovat – tak jako soucit, tak také přijetí a láska nekonečná, božská, ve smyslu pochopení, moudrosti bude na pořadí se stále objevovat jako jedna z nejnutnějších pohnutek ve vás.

Kdo smysly čisté má, soucítí se všemi živými bytostmi. Nehledá chyby. Tvoří budoucí základ nového světa svými laskavými úmysly.

Již neexistuje brána dobra, která byla dlouho v nedohlednu. Již na dosah je. Láska nekonečná, věčná plyne ke všem současně.
V mnohých toto bolest odkrývá. Z uzamčených buněk pozvolna stres odplouvá.
Věřte a vězte, že nekončí se den, nýbrž začíná nový úsvit jitra, kterýž přinese obnovení sil duše ve vás.

Snad 20 let nebylo nikoho, kdo mohl by snít, být tvořit nezávidět bez iluzí podmínek.

Faleš a ideje byly dosti zmatené k tomu, aby přeměnily tento svět k pospolitému soužití všech lidských ras.*

Demagogie stejně tak jako sporné nauky rozpoutávaly mezi lidmi souboje a války pro to, aby se přesvědčili, kdo je silnější, kdo schopněji vede svoje síly.

V chumlu podruhů pak snadno smázlo se kouzlo přirozené osobnosti, a prvenství ujaly se síly temné strany, vypadajíc jako jediné života schopné, přežívajíc tak po několik let v mozcích bezradných lidí, kteří přestali věřit hluboké niterné moudrosti.

Představte si, že jste byli vysláni jako bojovníci světla na Zemi. Ne proto, abyste privilegovali nesoulad a zkázotvorné ideje, nýbrž jste zde za tím účelem, abyste poopravili paradigma, které se rozmohlo záhy po nalehnutí temnoty na vaše psychická těla.

Emoční náboj sami v sobě poznáte. Rozeznáváte to, co je vám vlastně příjemné, a znáte už také i ty nepříjemné pocity, od kterých utíkáte raději pryč.

Než každá emoce je náboj - zdroj energie, která zaslouží být užita ve jménu světla pro nárůst portálu k vzájemnému soužití.

Emoce nemá sloužit ku válce, ni k soubojům. Je tak silná, nakolik si ji člověk uvědomí a kultivuje.

K tomu bylo zapotřebí každému z vás poskytnout tedy dostatečný čas, který sloužil k poznání a kultivaci sebe samých.

Emocionální náboje tedy nemají sloužit k soužení nikoho, žádnému členu výpravy nedávají právo se jimi oháněti a ve zlobě ničiti vše, co bylo počaté světlem.

Než lidstvo udělá potřebný krok k překročení do nových světelných úrovní, aby bylo možné plně navázat spolupráci s Mírovými sbory, bude muset ještě každý sám za sebe si zodpovědět na otázky přístupnosti a důvěřovat více proudu plynutí času zde v tomto světě, neboť osy časových pásem byly opětovně přeuspořádány tak, aby každý živý člověk dostal novou šanci započít se svým vzestupem na takové příčce, kam jen dospěl z dosavadního života na Zemi.

Vy všichni možná nechali jste se unášet více vnějšími informacemi o sledování testů jakýchsi vymyšlených experimentů. Ani jste si neuvědomili, že také tím jste se odklonili od přirozené sebekázně autority léčivé síly, která je a byla vždycky po všechny věky vaší předností. A tak iluze podmínění dospěla vrcholu svého omezení, a mezi všemi lidmi vyplodila opětovnou iluzi podrobení temnu.

Světlo, které proniká skrze těla mnohých lidských probuzených bytostí, způsobuje pozvolné odmítání temných sil ve hmotě.

Ne hmota těla není a nikdy nebyla vaším nepřítelem. Naopak - máte ji k dispozici - vaším úkolem je dále sebe kultivovat, stejně tak jako i využívat zdrojů energií emočních návalů a vášní k prolomení zrezivělých slupek od nelásky a chamtivosti.

Jestli si stále ještě někdo z lidí myslí, že existuje politik, který mu zachrání kůži a udrží při životě více lidí, je na velkém omylu.

Již není na světě člověk ten, který by poručit mohl všem ani aby se měli rádi, ale ani v tom, aby bojovali proti ostatním všem s jinou tváří, s odlišným výrazem.

Za uplynulých 8 let bylo zjištěno mnoho podvodů mezi těmi, jenž se vyskytovali v čelních pozicích. Těmto byl vzat mandát spolu s pádem temných sil.

Proto vyvolený je ten, kdo sám si vzpomněl na účel svého žití, a k čemu se zde objevil v tento tak významný čas, kdy planeta Země byla galaktickými silami přesunuta plně do prostoru pásu světla, kde je umožněna plnohodnotná existence všem bytostem bez rozdílu majetku a stavu, jak je uznáváte na Zemi od středověku.

Již v roce 2021 mělo dojít k obnovení spojení s představiteli mezigalaktických společenství za účelem znovunavázání přátelství a případné pomoci obyvatelům na Zemi.

Toto se nezdařilo nejen kvůli lidem, kteří psali bláznivě dál o agendě co-v.i.d., nýbrž taktéž celá řada lidí, milujících mír, se raději stáhla do ústraní, aby předcházela nepokojům a celosvětová válka se tak přenesla do úrovně mediální politických sil, působících na Zemi.

Z toho důvodu, jak lidé byli neustále bojkotováni ve svých prostých snahách žít mírovým uspořádáním, se ale řada politických snah dostala do přesvědčení, že si může udělat s kýmkoli cokoli, co napadne nějakou skupinku pomatených bláznů falešnou ideologií.

Toto nejsou slova, která znáte od svých duchovních průvodců. Neboť oni mají za úkol tišit vaše rozmrzelosti, a přinášet vám do duše a mysli klid svým laskavým působením. Protože vaši průvodci však byli silami temnot postaveni do ústraní, a vy všichni byli jste potlačeni taktéž ve své mírumilovné činnosti, bylo zapotřebí převzít pevné velení Mírovými sbory Galaktické rady, a znovu začít s přesunem časového pásma tak, aby se všechna škoda zastavila, a nedocházelo již k negativním vlivům ani na psychické schránky planety, stejně jako na aurické opevnění, které máte každý vůkol sebe jako část pevné nepropustné vrstvy ochranného obalu světla.

Proto všem spolupracovníkům světla byl kolem aurického pole postupně vystavěn pevný nepropustný sloup světla, ve kterém má nyní každý představitel a spolupracovník Galaktické rady možnost zůstávat po celé období přesunu, které potrvá následně až do doby naprostého míru a klidu na planetě Zemi.

Bylo nutno zasáhnout, abyste všichni viděli, jak malomyslně se chovají lidé ve svém přestrojení, když světlo nenesou v celé své bytosti, nýbrž zastávají si pouze své funkce, a bezostyšně vykonávají funkce jen pro své vlastní zábavy.

Následné měsíce roku 2022 plně poslouží k tomu, aby se lidstvo posunulo o významově nutný duchovní rozměr, který je blíže k sobě navzájem.

To znamená, že začne docházet k plynulému propojování s mezigalaktickými silami tak, aby všem lidem na Zemi bylo zajištěno dostatek energií, aby všichni přestup hladce zvládli.

Vy, když se uvolníte, budete také mít možnost propojit se se svým vnitřním světlem, a skrze něj pak vámi bude světlo procházet v také intenzitě, aby plně obnovilo i vaše formy hmotných těl pro soužití v nových podmínkách, které budou postupně utvářeny pro společné zájmy a dobro všech žijících a přicházejících na tuto Zem.

Věřte proto v dobro, a to vás bude osvobozovat ode všeho, co již dobru nesloužilo ani před rokem, ani nikdy v minulosti.

Jedno je jisté: starý svět skončil definitivně.
A tak jediné, co můžete udělat, jak se praví v Celestinském poselství: *Udržet se v proudu*.
Nesnažte se nikoho zachraňovat. Sebe zachraňte tím, že se postavíte do sředu, a najdete přetrženou nit k lásce, která k vám vede přímo z nebe. A to není jednoduchý úkol. Nemyslete si.
Moc, peníze, sláva - vše již upadá v zapomnění.

Každý člověk má kolem svého fyzického těla energetický obal - auru.
Část psychického těla aury přímo ovlivňuje lidskou mysl a způsoby myšlení, nad kterými člověk nemá moc.
Čím víc úvah negativním směrem, o to větší zamoření aurických těl si člověk sám tvoří.
Na každé tělo aury máme napojeného anděla, který je připravený pomoct při očistě a ochraně, když si o ni sami požádáme.
A pamatujte si: jsme v přechodovém období, když si vyberete světlo, a více se do něj balíte, pak se stáváte také víc citliví a vnímaví k tomu, co má obrácenou polaritu, a závisí pak zas a znovu na samých na vás, jak se stavíte k lidem a k jejich názorům.
Často lidé aktivní v politice mají těla psychické aury tak zapletené, že ani necítí, ani nevnímají nic a nikoho jiného, jen sebe. Pak pokud posloucháte jejich projevy, anebo se aktivně zapojujete do politiky, tak do svých aurických polí také pobíráte energie od těch lidí.

Co udělat, jestliže vás stále bytosti temna a stínů pokoušejí a vemlouvají se vám do mysli a do vědomí vám posílají zmatené myšlenky, informace a vzkazy?

Uvědomte si, prosím, že žijeme tady na planetě Zemi, kde se po staletí dařilo významně tomu, co bylo válečné a pro život těžké.

Tím, jak v Atlantidě padli zasvěcenci do područí chamtivosti, a začali si nárokovat pouze pro sebe zdrojové myšlenky, včetně léčících energií, upadla celá Země do nemilosti. Světlo začalo pomalu pohasínat. Proto i kontinent s největším počtem zasvěcenců skončil pod mořem. Emoce bídy chamtivosti zatáhla vše na mořské dno, aby rozprášila nelibost zasvěcenců dělit se s druhými lidmi o své duchovní poslání a dary od božských stvořitelů.

Je to už mnoho tisiců let, kdy padla Země do temnot, a z hlubiny nevědomí dala vzniknout a vyrůst postupným potupným vášním na úrovni zvířecích pudů.
Lidem byly odebrány možnosti regenerovat sebe na prosté jednoduché frekvenci vzájemnosti a lásky, která zůstala kdesi na vrcholu, za bezbožnými projevy lidského všeprostupujícího snažení a egoismu.

Lidstvo se tedy samo odsoudilo pro mnoha tisícileté období do ustavičných zkoušek temnoty, která vepsala své zápisy do jednotlivých buněk každého jedince, který byl vždy znovu a znovu posílán nebeskými tvůrci do nových a dalších iknarnačních rolí, a do postavení takých, kde si všichni mohli získat příslušné zkušenosti tím, že činili, pracovali, prožili vše, co prožít měli.

Spolupracovníci církve si vymínili, aby ze záznamů Bible byly vyňaty všechny zásadní zmínky o reinkarnačním procesu, o kterých hovořil Ježíš, když byl inkarnován jako duše vysokého zasvěcence, který mimochodem působil také například v Egyptě, mnoho let dříve, než byl jeho život, který znáte pod jménem Ježíš.

Nikdy žádný člověk se nenarodil jen pro jeden jednotlivý život. Celá řada myslitelů a badatelů byla nucen projít všemi možnými inkarnačními fázemi ve svém vývoji, a proto je nyní tolik moudrých rodících se dětí, které už nemají zájem pokračovat v násilí, a nemají ani chuti bojovat či svádět bohapusté tažení jen aby dosáhli jakéhosi iluzorního vítězství.
Jediným vítězstvím se pro ně jeví jejich vítězství nad vlastními stíny, a jejich vyselektování, rozpuštění a propuštění svých duší ze služeb stínových a temných bytostí.

Nutno je rozlišovat:
stínové bytosti tvoří si lidé sami svojí nevědomostí, v nerozvážnosti, bez lásky. vycházejí z předsudků a z hlavy, a také z chování záporného vůči jiným lidem. Neboť všichni jste si podobní a blízcí v Duchu. A tak kdo soudí druhé, je sám sobě soudcem. Kdo osočuje druhého, činí toto sobě sám.
Temné bytosti na rozdíl od stínů, jsou bytosti živé, podobně jako andělé, živíte je svými emocemi a podstatou myšlenek. jsou to bytosti, které vibrují na zcela jiné frekvenci, přesto ale jsou schopny pohltit duši člověka, zalepit jeho smysly, a dovést člověka až do neštěstí a sebevraždy tělesných struktur.
Proto bylo učiněno zásadní dílo Boha-Otce všech, který dal žijícím lidem svobodnou vůli - aby každý živý člověk měl možnost se sám za sebe rozhodovat, co přijme, a také s jakou bytostí, složkou a entitou bude pracovat.

Zatímco v loňském roce byly odvedeny všechny stanice temných z oběžné dráhy planety, a byly odvedeny také z Mléčné dráhy, aby Zemi mohlo být umožněno vzestupovat do pásů čistého světla, který je ve vesmíru, tak stíny a různé bytosti a entity se stále ještě procházejí skrytě mezi lidmi, a především mezi skupinami, zajímajícími se o ezoterično.
Poznáte to tak, že tito lidé o nich mluví, a nesprávně tyto vnímají jako odraz na lidech jiných, kteří s nimi přímo a ve všem nesouhlasí. Může to být, že ještě jejich vlastní stínové bytosti tyto lídry povšechně stahují k přetvářce egoismu. A na tomto přeludu se následně pak živí bytosti temnoty.

Strach stejně tak jako zášť a nespokojenost, nevychází z duše, nýbrž z mysli lidského ega, které si zatím neuvědomuje samo sebe, a souvislosti mezi světlem a temnem ještě nerozeznává sám u sebe.
Jak se tedy bránit - jak se chránit v mysli a své vědomí držet čisté?

Vědomí je základní složkou duše každého jedince. To ono zůstává i poté, co se rozhodne jedinec oddělit od tělesné schránky, a touží opustit tyto hmotné řeky.
A proto když začínáte s čištěním mysli od nepravostí, učíte se nejdříve zůstávat v jasné mysli, kde je čisto, kde není žádný názor ani předsudek. Vědomí vašeho ducha zkrátka ví moc dobře, že co se děje, má se dít proto, že ono si to před narozením zvolilo.

A tak nestěžujete si, nýbrž hledáte východisko, hledáte cestu správnou, a ještě lépe vylepšujete sama sebe a krystalizují tak vaše vlastní schopnosti, dané z dobré vůle vašimi božskými stvořiteli.
Vědomí ani neodmítá, ani nerozporuje žádnou stranu, neboť ví, že obé je součástí cesty vývoje ducha k ještě větší moudrosti a poznání.

Mysl - je ale nástroj nejednotný, když je v oddělenosti od ducha, od těla. Proto bylo ustanoveno takové uzpůsobení, kde každá myšlenka, byť i taková ta nevědomá, potlačená, po určitém čase projeví se na hmotě těla v podobě dysfunkce.
Mysl je krásný nástroj - pomocník ducha, když ho člověk kultivuje a používá k učení se, cvičení v komunikaci, v kultivaci sebe sama, a to na všech existujících rovinách, kde se jen projevit a dostat můžete.

Mysl je ale také špatný nástroj, když se využije pro tvoření odvrácené strany, ve snaze bojovat víc, zasazovat rány druhým, anebo i sám sebe týrat a trýznit se minulostí.
V takovém případě takového člověka přebírá bytost, která ho vede a poučuje a to tak, aby nedošlo k zániku a úpadku duše, nýbrž pouze stane se to, že si člověk tělo naprosto zdemoluje svým myšlením, a bytosti tak zatáhnou smyčku, aby duch mohl vylétnout z těla, odkud lépe uvidí své činy mysli a nepravosti, které si sám přivodil svojí bezuzdně rozvinutou myslí do negativních prostor.
Tam potom uvidí každý ty své stíny, stejně tak jako i splíny, pod jejichž jařmem již dále nebyl schopen žít v těle jako člověk. A vděčný je za záchranu svým průvodcům z nebe, kteří jeho poučují také po opuštění od těla hmoty.

V tomto období je zde mnoho duší, které se nedokáží měnit ve svém původním těle, neboť jejich mysli jsou natolik zatížené vzpomínkami výčitek z uplynulého období, že neexistuje nic, než čistá láska, pochopení a přijetí jiných lidí, kteří svojí přímluvou a čistým odpuštěním pomáhají veskrze těmto duším minulé své hříchy uzavírat, a tím smířit se s cestou jejich vlastní, pro kterou si vyberou další způsob svého bytí.

Povšechně všem patří poděkování za to, co po dobu svého života učinili, neboť všem tak dali najevo svojí přímou ukázkou, čeho je člověk schopen.
Se všemi bytostmi temnoty můžete se rozloučit v bodě, kdy sami pochopíte, a kdy budete si to přát ze své hloubky duše, že již je vaše touha po ukončení spolupráce nazrálá, a kdy sami jste se rozhodli přebrat plnou zodpovědnost za sebe, za své činy, stejně tak jako i za své myšlenkové dedukce.

Ukončit spolupráci s temnými může se zdát iluzorní, a přinejmenším podivná. Nicméně jste zde za tím účelem, aby sami jste si vybírali, kterou cestou dále toužíte jít a prozkoumat bytí a Jsoucno. Stejně jako když vybíráte si zaměstnání, anebo jazyk, kterému se toužíte naučit, aby vaše komunikace s jinými lidmi, mohla být oboustranná. Stejně tak vybíráte si, a tentokrát to již bude vědomě, pro kterou stranu toužíte více pracovat.

Když budete následovat tělo své a jeho projevy, nemůžete nikdy chybu udělat, protože vitální esence vnitřní síly je pravým měřítkem při každém vašem rozhodování.
To brzy zjistíte, že čím méně myšlenek, tím více energie máte k pohybu, k rozvoji, i k novému tvoření svých nových dnů.

Když energie vám neplynou, a brzdí se někde v těle, je to znamením, že stále jdete - pracujete - učíte se naslouchat a spolupracovat svému duchu, ladíte svoji mysl do harmonie spolu s tělem a s vaším bytostným účelem, kterým je bezesporu život sám.
Pochvalte se proto za každý drobný posun. Nečiňte si však násilí, abyste sami sebe chválili před ostatními - to přináší jen zmar a karmu, při kterém se vám znovu budí stíny, a ony vás zase znovu prozkouší (aby obrousili hrany vašemu rostoucímu egoismu)

"Čistota duše jest odvěká, věř.
Člověk každý duchovní jest, neboť sám za sebe možnosti má vybírat si a rozhodovat, v čem se uplatní v životě na Zemi.
Dění světa proto odvíjí se následně pro otevírání lidského uvědomění, a to na všech rovinách života.
Kdo možnost má, tvoří si svých podmínek podstatu dle svého vlastního uvědomění.
Jakmile odpojíte se od vnějších zdrojů zpravodajství na drátovém internetu, napojíte se na Zdroj inteligence vesmírné. Poté zjistíte, že k dispozici máte vše, stejně tak jako východisko, i zprávy k tomu, do máte a potřebujete zařídit si pro život.
Začněte poté činit kroky řádné, které vás osvobodí, tak budete přivedeni k tomu, jak činit, jak reagovat tak, abyste okolí své očistili, a spolu v něm pak bude dobře, hezky všem, kdo ocitnou se ve vašem okolí.

Despotismus - aspekt, který budeme muset vyřešit a čistit sami u sebe.
Nemůžeme očekávat změnu, pokud ji neprovedeme sami u sebe.
V předchozích letech jste se měli za úkol učit sledováním okolních vlivů.
Nyní však přichází konečně čas jednat a přímo ukázat, jak vše jste pochopili.
Praxe je víc než důležitá. Je nedílnou částí vzestupových kroků.

Abychom dospěli k Pravdě jako k jediné posvátné a neměnné veličině, musíme sundat ze svých očí brýle mámení, a porazit také své stíny.
Teprve po pochopení a pohlédnutí do tváře vlastních stínů, ale také oni budou konat práci boží, čistou a tolik užitečnou a potřebnou.
Neb nenasytí se ten, kdo je klamám v iluzi, nýbrž ten, který poučí se a čelí všem výzvám s pochopením a nebojácnou moudrostí udává tak tón vlastnímu bytí.
Ve světle vidno každý stín mnohokrát silněji, nežli když člověk v stínu jenom září.
Čím více následovníků, tím víc stínům prodlužují se uši.
V pravdě zůstat může pouze ten, kdo vidět pravdu chce skutečně bez zástěrek.
vzkaz diktoval Archanděl Aznael

jednotlivá slova a jejich působení na náš vlastní organismus - na tělo i duši přináší úlevu, když užíváme slov jako je:
Vše je možné si řídit z vlastní hlavy - pomocí slov a jejich modulací je možné organismus navodit do stavu trvalého regeneračního procesu, a tím se postupně opět do stavu přirozeného zdraví.
Mír například přináší uvolnění nového prostoru, ve kterém následně pak mohou vznikat různé krásné a užitečné věci.


Zkuste si pokus na sobě:
Začněte si dokola opakovat slůvko MíR
Po chvíli zavřete oči, a stále si v mysli opakujte slovo MíR
Představte si světelné tvary, které se opakováním tohoto slova utvářejí a vystřelují do prostoru vaší aury.
Možná to někomu bude připomínat hvězdy jako při ohňostroji.


Na této bázi frekvenčních modulací také pracují a působí všechny mantry, ale i modlitby jako je dokola odříkávaný Růženec.


Myšlenky a věty nemohou vzniknout v břiše. Ty si vytváříme v hlavě. Hlavou také prozkoumáváme okolnosti, které pak následně dopadají na celý náš vlastní energetický systém.
Někomu neprospívá ani když poslouchá projevy s dobrými slovy, protože jejich prostor je tak zaneřáděný, že už potřebují čistit a dělat něco se sebou, a poslouchání ten zakalený stav může ještě zhoršit, a psychika se přetíží ještě víc.
Z čehož vyplyne vnitřní postoj: nejsem dost dobrý. nikdo mne nemá rád - jsem nedokonalý - nic se mi nedaří - jsem špatný a tak si zasloužím trpět.
Taková blokáda pak člověka vrhá do dalšího nekonečného koloběhu, kdy začne být otrávený ze samotného života, protože uzdravení se nepřibližuje, a má dojem, že šíleně dlouho to trvá, a nic se neděje - nic se nezlepšuje.


To, jak je přetížená sféra kolem hlavy, udělá z času nekonečně trvající deprivaci. Přičemž se vytvoří iluzorní oddělenost od pramenů lásky a dobra. A zatímco slunce venku svítí, a je víc než jasné, že po noci zase vyjde a bude světlo, tak se člověk se zamořeným myšlenkovým proudem trápí a potácí se v bezradnosti od jednoho ke druhému, aniž by zřetelně byl schopen vidět nějaký smysl a cíl ve vlastním uzdravení.


Často tyto destrukce vznikají v době, kdy je na lidi vyvíjen ještě větší tlak od okolí, než na který je sám schopen normálně zareagovat. A tak když si někdo o sobě myslí, že nemá na to, aby mohl žít spokojený život, protože se nevyrovná někomu jinému, je to jako by mu v hlavě hrál kolovrátek, vedoucí sebedestrukčním myšlením k rozporům, které nemají ale vůbec nic společného s přirozenou láskou k sobě a k životu.


Pak čím více různých slov, o to více se může sebedestrkuční postoj znásobit. Je to tím, že člověk si na každou myšlenku hledá opodstatnění, a nějakou záklopku, nebo nálepku, kterou by mohl do své hlavy nalepit jako náhradu. Pak čím víc myšlenek, o to větší úmorná snaha někam pokročit - dostat se od toho stavu negativního myšlení.


Tím totiž jak je éter přesycený a přeplněný kdejakými slovními hříčkami, tak se zvláště citliví jedinci mohou dostávat do nebývalého stresu, který pak omezuje v pohybu, tvoření i běžném snažení vykonat alespoň ty základní lidské potřeby.
A tak potřebujeme víc, než kdy jindy opravdu zjednodušení - ulehčení ve všech směrech - a tím, že si opakujeme v duchu pro sebe, ve své hlavě ony základní slůvka, namísto toho, abysme lovili kdeco kdo vyřknul, tak si současně prosvětlujeme svůj vlastní prostor, a dáváme tak šanci svým vlastním nápadům, které bychom mohli v budoucnu realizovat - co by se nám líbilo, kde bychom se toužili angažovat v práci pro světlo.

Na lidském těle je toto místo těsně nad srdeční čakrou, a těsně pod krční čakrou.
V tomto místě se tedy tvoří a vznikají ty nejlepší možné postupy a činy.
Z ostatních planet vesmíru vzal Stvořitel všechno možné, a aplikoval to tady na Zemi.
A tento přírodní  Vyšší zákon platí také všeobecně pro život kdekoli.
Také u nás, kdo se bojí klíšťat, tak  si nějaké z lesa vždycky přinese.
I to je způsob doučování o působení a vlivu jemného neviditelného světa na hmotu.
A ta neviditelná negativní složka se vás jen bude snažit zadržet, abyste se v ní neztratili a neutopili se v té negativitě omezeností, která ale nikdy nepochází z božského zdroje tvoření, a není tedy ani v souladu s vaším sebeurčením.
Hry na to, kdo je důležitější, kdo je movitější, anebo kdo toho víc namluví.
Vždyť i to, čemu říkáme volby, není ničím jiným, nežli hry o trūny.
Ale hra zůstane hrou, a Pravda je Pravdou tam nad tím vším.
Co kdo poznal a pochopil, patří nyní do deníku prožitků a zkušeností každého jedince.
A kdo zůstal v pravdě, spojený sám skrze sebe, se svojí božskou podstatou, tomu se začnou posléze otevírat jasné dveře. Přinejmenším k porozumění toho, jak důmyslný systém Otec pro nás připravil tak, aby obnovil znovu to naše duchovní dědictví a vnímání.

Je zhruba polovina roku 2022 = 6
Čistí se paměť buněčná, s tím přichází obměna.
Člověk žije ne jen proto, aby jedl. To je mylná iluze, která brzy bude překonaná.
Rok 2023 = 7
Co nás v něm pak dále čeká?
Existují různé způsoby, kterými se tělo přirozeně očišťuje, aby ten Duch, který tělo obývá, a přeje si být dlouhý život a ve zdraví, tak aby si toto toužebné přání naplnil.
A výzva pak funguje také jako světelný bod, který máme před sebou.
Můžete si myslet třeba, že politika je na světě potřeba.
A toto číslo budeme mít na konci letopočtu - což by v přeneseném slova smyslu vyznělo jako: "člověkče přenes už DUCHA  do hmoty a konej skutky dobroty!"
Rok 2025 = 9
rok 2025 přinese určitý předěl - ukončení závislosti na ostatních, a přenese naše vnímání ještě více na nebe - k napojení na vlastní moudré průvodce, pod jejichž vedením budeme každý vstupovat do Zlaté éry lidstva.

Apokalypsa znamená v překladu VYJEVENí - zjevení - odhalení - odkrytí.
Musíme mít na paměti, že zde na Zemi odjakživa působily dvě síly.
Den (světlo) pro rozvoj a život. Noc (tma) pro odělení jednoho dne od druhého.
Člověk má však neustále svobodnou vůli, a tak může kdykoli i svá rozhodnutí změnit, a může ze světla přejít do temnoty, anebo naopak ze tmy přejít do světla.
Nikdo není tlačen, každý se může svobodně rozhodnout, ke které straně přidá se.
A proto, aby rozhodování bylo v budoucí době pro každého snadné, přistoupili jezdci apokalypsy, aby zviditelnili jasně hranice, kde temnota končí, a kde světlo je jasné.
Když se podíváme na ty základní nosné koně, tak 1. jezdec nám už světem projel.
Druhý jezdec apokalypsy - válka - začala vytahovat z lidí další emoce, a tento počin dělá svoji čističku na dalších jemnějších rovinách spirituálních polí.
Třetí jezdec teprve následně projeví svoje působení. Je vyjádřen jako hladomor.
Čtvrtý jezdec pak nás povede k tomu, abychom překonali obavy ze smrti fyzické, a začali víc věřit té vnitřní skryté síle lásky, namísto jakýchkoli náhražek.
Takto nějak to vnímám, jak se to dá jednoduše popsat a shrnout.
Každý má možnost tím procesem projít.
Ovšem ale tak jako ve všem, bude mít vliv také osobní rozhodování vždy tady a teď.
Nikdo nebude k ničemu nucený. Ale ti, kdo mají jít kupředu, tak k tomu prostě budou dostávat niterné podněty, stejně tak jako i energii k tomu, aby jednotlivé meze byli schopni překonat, a mohli vejít do spojení s Duchem a podstatou své vlastní esence duše.

4. listopadu 2021 nastane přesun - v Hvězdné bráně - v seskupení souhvězdí Orionu dojde k přeprogramování reality tohoto světa.
A proto od roku 1987 od Harmonické konvergence, kterou svolali hvězdné systémy a bytosti pracující v světle, sem na planetu Zemi proudily ve větší míře duchovně zralé bytosti, jejichž vliv byl zřejmý: probudit co možná nejvíc lidí k uvědomění.
Přát si a myslet na zdraví je přitom ta nejnormálnější podoba, po které z hloubky duše touží každý. Jenže když dostatečně nevěříte ve Vyššího ducha, pak vaše záměry snadno zlomí jakákoliv cizí ideologie, kde je jen podmiňování.
Pak v tomto konceptu je jasné, že stejné přitahuje stejné.
Strach o život přitáhne zkušenost, kdy jste tvrdě vystaveni souboji o vlastní život.
To je síla vůle a možnost svobodně se rozhodovat i v mezních hranicích - tu Bůh ani nebere, ale stále jenom dává - možnost - sílu - víru - laskavé přijetí i moudrost.
Síla Pravdy - Víra Ducha

Co ale je dobré pro něj, nemusí být nutně dobré pro vás.
Vaše vnitřní moudrost, stejně jako moudrost vašeho těla vám dá jistojistě najevo patřičnými reakcemi, kdy se zastavit, a kdy pokračovat.
Ve chvíli, kdy se začnete ztrácet, a kdy přestáváte mít spojení s oním mocným niterným vedením, stůněte, a začíná vám být špatně.
Hádáte se sami se sebou, a čekáte až vám někdo druhý poví:
Pak dokud se budete obracet a hledat vně, vás bude vaše nitro neustále přitahovat a dávat vám najevo stavy nespokojenosti, a skrze bolest, anebo nepřiměřenou reakci vašeho okolí, vám bude jasně ukazovat, že je potřeba se obrátit. Otočit se směrem do vlastního nitra sebe sama, a tam onen konflikt odstranit, a na moudrost přeměnit.
Je to právě ta síla, která nám jako lidem dává dar znovu vstát a jít životem dál.
A je to tatáž síla, která nám dala možnost se narodit do tohoto světa, dýchat a oživovat naše duše i těla, nevzdory tomu všemu stěhování, které probíhá kolem.
Síla lásky je dar, který oživuje, léčí a uzdravuje.

Vážení a milí přátelé,
Po složitém a všestranné náročném roku, kdy byly velmi omezeny naše svobody a možnosti práce, podnikání, cestování a činností, přicházím s vhledem na rok 2021 od mých duchovních průvodců. Oni přece jen mají větší nadhled a přehled o tom, co se plánuje tam nahoře. Stejně jako vědí mnohem víc, nežli my lidé.

Ale ani my neleníme a přicházíme s novou nabídkou relaxačních týdnů u moře  - viz letáčky v příloze.
Jako v uplynulých letech máme v nabídce 2 týdny na začátku sezóny (květen – červen) a jeden týden v září.

Přejeme Vám krásný adventní čas, spoustu optimismu, zdraví, štěstí a lásky
A těšíme se na nová setkání a aktivity v nadcházejícím roce
 
BlaHo


Co nám přinese rok 2021 ?

Ve společenském životě nastane oživení.
Mnoho lidí změní své priority.
Otevřou se nové možnosti - cestování, podnikání.
V politických názorech budou kolize, dohadování, nedorozumění.
Lidé začnou od politických machinací odcházet, a vydávat se postupně na cestu vlastního hospodaření.
Budou obnoveny cesty do zámoří v plné míře.
Objev léků nových způsobí významný posun v pohledu na nemoci a jejich léčení.
Více se k prevenci přistoupí.
Lidé začnou přebírat zodpovědnost za svoje zdraví a životy.
Přestanou si stěžovat a začnou tvořit.

Důležité datum roku bude: 21.5.2021 - tvořit bude se světelná brána pro přechod do vyšších čistších vibračních dimenzí.
Potřeba bude chránit se před vším negativním, zlým a špatným, co vás mentálně, emocionálně nebo psychicky rozhazuje ze středu - z klidu a míru.
Prioritní je: zachovat pozitivní myšlenky, optimismus, vyrovnanost.
Otevřít své srdce a mysl světlu - nechat se naplňovat světlem a vypouštět ze sebe přes chodidla zbytky starých zbytnělých energií z minulých situací a vztahů již prožitých.

Vhodnou bylinkou pro toto období roku 2021 je Bazalka posvátná - tato bylinka pozitivně působí na zlepšení funkce štítné žlázy a rozvíjí pohyb 1. a 7. čakry.

Pomůže vám na nohy obout boty, a usadí vás v letadle na sedadlo, které je určeno pro vás.
V letadle jsou také ostatní cestující, a tak vám nezbývá, nežli dodržovat pokyny letušky, a dodržovat klid a ohleduplnost, abyste nerušili ostatní cestující.
Během letu dostanete najíst, napít, a můžete si číst, anebo jen tak se dívat z okna.
Anděl se postaví za vaše záda, a roztáhne nad vámi svá ochranná křídla.
*nacházíme se v době obrovské transformace. transformace vědomí s sebou přináší celou řadu změn. změnit musíme především vztahy sami k sobě, stejně jako postoje ke svým bližním, politiky nevyjímaje. To na nich je nám ukazováno, kolik toho ještě budeme muset v sobě předělat a proměnit, abychom se dostali do rovnováhy a do celkové harmonie. Ani nenávist, ani odpor, ani vzdor, ani boj nepomůže k tomu, aby transformace mohla proběhnout tak, jak byla naplánovaná božími plánovači.  
*nelze nic, než za to neustále děkovat. neboť máme toto privilegium pomáhat v očistě na mnoha úrovních a máme možnost být u toho, jak se vše mění a přesouvá do nových vyšších vibračních rovin.
Tuto meditaci si můžete opakovat, kdykoli pocítíte, že se odchylujete od svého středu, od vnitřní rovnováhy. Pomůže vám navrátit se zase zpátky k lásce a k naplnění.

"Nemusíš se pachtit za nečestným obohacováním.

Ať okrádáš bližního nebo stát, dopadne to vždy stejně: co získáš na majetku, ztratíš na klidné mysli. Já chci být tvým živitelem: drž se mne a poznáš, že větší radost je dávat než brát."

Nabídka činnosti našeho Relaxačního centra Zvukové lázně
pro pomoc a podporu duchovního rozvoje:
- Čištění prostor od negativních energií - v domech, kancelářích nebo v jednotlivých bytech a zařízeních
- Odvádění zbloudilých duší nahoru do duchovního světa
- Diagnostika lidí, zvířat i prostor s pomocí duchovních průvodců
- Individuální terapie při řešení problémů ve vztazích
- Individuální terapie pro nalezení a odstranění duchovní příčiny nemocí
- Pořádání speciálních kurzů a seminářů s meditacemi
- Relaxační pobyty u moře s programem pro celostní rozvoj
- Energetické a harmonizační obrázky
- Konzultace a poradenství v duchovní oblasti pro zlepšení a zkvalitnění života

Pro informace si můžete napsat na e-mail: zvukovelazne@centrum.cz

Karta pro dnešní den:
ODPUSŤ SAMA SOBĚ
Vybírám ze svého osobního balíčku karet, které jsem si vytvořila pro svoji potřebu. Podle toho, jak člověk na sobě pracuje, jak jde životem a poznává nové a nové věci, tak se mění také priority a mění se i přístup k lidem, ke světu, i kživotu jako takovému.
Ve 20ti letech je člověk teprve na začátku své životní cesty a dráhy. Neví ani netuší, co všechno má před sebou. někdo se bojí, a jiný má odvahu zkoušet - jít do věcí, které ho přitahují a které ještě nezkusil. A tak někoho přitahují studia, a setrvává ve škole, a jiného už láká založení rodiny - mít děti, a začít žít jinak - po svém.
Až s odstupem času, když už zkusíte kde co, po čem jste toužili, začnete svůj život zpětně analyzovat. A pak vzpomínáte na to, co už máte za sebou. A z některých vzpomínek je vám třeba i smutno. Některé vzpomínky přivedou do vašeho nitra i ne příliš příjemné pocity, a třeba i výčitky. Pak si říkáte: "že já to neudělal jinak, jak by mi teď mohlo být ... a kde bych asi byl? "
Někdy je dobré si znovu připomenout, co jsme si porožili. Nicméně když se v tom přebíráme hodně dlouho, je to jako vytahovat staré prádlo, které už je obnošené a roztrhané, takže se v něm beztak už nedá chodit.
Pak musíme přijmout situaci a fakt, že jsme tenkrát udělali, co jsme mohli, aby se situace vyřešila. Je to tak. Neměli jsme třeba ani tolik znalostí, vědomostí a prožitků. A dozajista jsme měli o mnohem méně zkušeností, a tak jsme jednali a dělali to, co jsme dělali.
Odpustit sama sobě - znamená také přijmout sama sebe se vším, tak jak jsme - i s těmi chybami, které máme. A tak és těmi chybami, kterých jsme se v životě kdy dopustili. Vždyť chybovat je lidské. A chybami se učíme. Kdybysme byli dokonalí a vzoroví, tak bysme tady nemuseli být. A svůj život bychom prožívali někde mezi anděly na nebeských pláních. Neměli bychom důvodu rodit se a zakoušet život pozemský.
Cybovat je lidské, odpouštět je božské. A když si odpustíme sami sobě, můžem se z těch svých chyb poučit. Kdo si je vědom těch svých slabých stránek a těch svých chyb, může se z nich nejvíc poučit. Protože jen ten, kdo ty chyby sám u sebe vidí, může ty chyby přestat opakovat i ve svém životě. Ne ze strachu, ale z lásky k sobě a ke světu změní sám sebe.

Ještě malá poznámka - a rada - při únorovém úplňku:
dejte si pozor kam šlapete. Nožičky budou trochu více v ohrožení.
Takže se prosím nikam nehoňte, a raději zvolněte tempíčko. Hrozí tu pády, anebo vymknutý kotník. A také pozor na hlasivky.
Zbytečně se nehádejte a nekřičte. Když vás nebude chtít nikdo poslouchat, zkuste nad tím mávnout rukou a odložit rozhovor na později.
A nevyčítejte si, že jste nedosáhli toho, co jste chtěli. Někdy je lepší vyčkat, až ledy roztají a pohnou se z místa, abychom se mezi sebou byli schopni vůbec dorozumět. Pod vlivem silných emocí, si škodíme jenom sami sobě, a nic se při nich nevyřeší.


A ještě malé povídání k energiím letošního února i s obrázkem v notesu na fb:

Radost - jaká je ta vaše?.... a jak vypadá?
.... já si tu svoji kreslila už před několika lety. Každý pocit se dá nějak ztvárnit a nakreslit.
Z těch nepříjemných jsou většinou čmáranice, ale i tak je možné si ulevit, když na člověka leze například vztek nebo zlost. A pak když si namaluje obrázek pozitivní, je to jako by si vzal prášek na bolení.

Máme po Hromnicích - a tedy i světla slunečního bude o něco víc.
A s tím světlem, přichází i nové oživení, nové myšlenky a nápady. Tak nebojme se toho nového, co přichází.
Po zimě vždycky přijde jaro, ledy roztají, a rozkvetou květiny.
A stejně tak je to i s našimi pozemskými starostmi a problémy.
I ty pominou, i ty se naučíme zvládat a překonávat.
Každá překážka, kterou na své cestě odstraníme, nás posílí.
Pěkný den, všem !

Člověče pomni, co v životě podstatné a důležité je?
Čemu ty sám tleskáš,
jakým činům přiléváš oleje do ohně?
Ne mnoho toho boží chrám ten zdobí.
Co život za životem jdeš, tu stále klopýtáš, oslavujíc cizí území,
své vlastní si nechráníc.

Jako kdyby měli lidi patent na mnohé.
Na rozum snad
Ale duše patří Bohu.
A tak ten, kdo zkalený má zrak za krátko pozná svoji zpronevěru.
Ty pravověrný človče, rovně stůj, zrcadla druhým nastavuj,
by pohlédli již pravdě do tváře.

    V každém období jsou pro nás lidi, obyvatele planety Země, naplánovány určité výukové lekce, které si vzhledem ke svému duchovnímu vývoji musíme prožít. Kdo to všecko plánuje, nejsou lidé na zemi. Jsou to naši andělé z duchovních rovin, kteří dohlížejí na naším vývojem. A strají se také, abysme opravdu splnili ten slib a závazek, který jsem dali před svým narozením. Tam nahoře většinou slibujeme, že to zvládneme. A pak, když máme tělo z masa a krve, tak na ty sliby zapomeneme, začneme se buď vymlouvat, proč něco nemůžmeme, anebo spílat na osud.
    Teoretických přehledů je všude dost. Ale pořád nám všem tak nějak praxe pokulhává. V uplynulých letech jsme měli i dost času a příležitostí naučit se vyvažovat práci s volým časem. To znamená nejen si najít poctivou a smysluplnou práci, ale také se po práci naučit umění relaxace, uvolňování, pasívního odpočinku. To všechno z minulých let, stejně jako umění meditovat, se nám teď v tom nadcházejícím období opravdu vyplatí.

    Když jsme byli zvyklí navštěvovat nějaké skupiny, a čerpali tam od jiných lidí informace a dobíjeli si baterky ve společných projektech a řízených meditacích, bylo to jistě pro mnohé přínosem.
    Řízená meditace ovšem nedovoluje, aby člověk mohl plně rozvinout komunikaci se svým nitrem. K tomu je zapotřebí naučit se meditovat samostatně. A naučit se řídit sebe sama. Protože když se pořád jen necháme řídit někým jiným, kolik je v tom skutečné samostatnosti a svobodného rozhodování?
    Také jsme navštěvovali skupinky, za účelem setkání, sdílení a společných meditací. Ale všechno má svůj čas trvanlivosti. A když pak jedenkrát jsem se v meditaci ocitla úplně nějde jinde, a nemohla se řídit tím hlasem vedoucího skupiny, tak mi jednoduše došlo, že takhle už dál ne, a je potřeba něco změnit.

    Takže pokud chceme pokročit dál, a pokud se chceme něco naučit, osvobodit se a osamostatnit, naučit se také samostatně uvažovat a přemýšlet nad těmi vhledy a vizemi, které nám pak přicházejí při meditacích samostatných, potřebujeme také změnit způsob práce a přístupu k meditacím a k jejich tématům a naplnění. Když chceme druhé vést k samostatnosti a k zodpovědnosti, tak tomu musejí být přizpůsobeny i společná setkávání, ale také jednotlivé meditace.

     Aby se dítě stalo samostatným, na to zcela nepostačí, když ho budete celý život vodit za ručičku, a řešit za něj jeho osobní problémy. Jednoho dne totiž musíte i to své dítě vypustit z hnízda, a ponechat na něm, aby si zkoušel uspět v různých situacích, a řešit i složitější záležitosti.
    Pokud to však jako rodič nedovolím, a dělám za dítě vše, včetně toho, že mu organizuju i jeho volný čas, už je to svým způsobem manipulace. K tomu, abysme svoje děti připravili do života, máme 18 let od jeho narození. Pak už musí jednat samo za sebe.

    Stejné je to i na duchovní cestě. Když jsme se učili meditovat, pod vedením jednoho člověka, a při meditacích se řídili jeho instrukcemi, získávali jsme prvotní zkušenosti jak na to - zklidnit svoji mysl, uvolnit tělo a začít používat svoje mentální a vizualizační schopnosti. Jako děti, které dostaly nějaké nové hračky, a zkoušejí, co to všechno dokáže a k čemu se to dá použít.

     Když jsme to zvládli, a naučili jsme si hrát, tak přišla škola. A s nové věci, ale také větší zodpovědnost a jednotlivé úkoly - naučit se číst, psát a počítat. Pak nás paní učitelka z první třídy mohla poslat do třídy druhé. A tím i paní učitelka nad námi ztratila svůj vliv, a musela nás předat někomu dalšímu, kdo nás mohl naučit zase o něco víc látky.

     Aby se člověk mohl dál samostatně vyvíjet, a měl opravdu sám nad sebou kontrolu a sám za sebe zodpovědnost, musí si udělat pořádek a ujasnit určité zákonitosti. Jestliže se nerozhodujeme z vlastní vůle, ale naše rozhodnutí ovlivňuje a dělá někdo za nás, tak nejsme svobodní. Ještě jsme se to možná pořádně nenaučili, anebo jsme to nezkusili - jaké to je být plně zodpovědni za své rozhodnutí a za své činy.
     
    Ti, co nás poslali na Zem, do tohoto života, právě v této době, vědí, na co máme a s čím se máme poprat. A podle toho také uzpůsobují množství a sílu energií, které pouštějí do duše, do těla, a na tuto planetu. Jim totiž opravdu nejde o nic jiného, než abychom konečně pochopili a stali se zodpovědnější a také abychom i samostatně přemýšleli a uvažovali. Nejde jim o to, abysme byli jako troubové nebo cvičené opičky. 
    Než jsme vstoupili do svých těl, tak jsme tam nahoře něco slíbili. Dali jsme závazek, že to dotáhneme až do zdárného cíle. A proto, aby nás oni podpořili v našem předsevzetí a naplnění, a případně nás nsměrovali na cestu, kterou máme jít, dodávají nám podporu ve formě energií.
   Tyto energie, které přicházejí na planetu, nás také upozorňují na to, co kde máme ještě rozsypané a neuspořádané. Ukazují nám, kde máme nějaké ty vnitřní bloky a omezení, a kde jsou naše mezery v pochopení a ve vědomí.

   Nové energie, které začaly působit, nás budou nutit, abysme si udělali pořádek a srovnali si to především sami v sobě. Budou vynášet na povrch nejen co nás trápí a tíží, ale také naše udupané emoce - tedy vzteky, strachy, lítosti, a tak podobně.

Jednoduše se bude očišťovat naše nitro. Takže i přes vzpomínky se nám mohou vybavovat některé situace a události. A tím pádem může člověk propadat jak smutku, tak i lítostem z toho, že to pěkné už je pryč, a že teď se ocitnul ve složité životní situaci, kterou musí řešit. To potrvá zhruba do poloviny března. Pak přijde další změna a další renovované porudy energií z hlubokých koutů vesmíru.

   V letošním roce nás nenechají jen tak zahálet. A možná budeme překvapení, kolik práce právě v tom letošním roce zastaneme, a co všechno zvládneme. A na řadu přijde i to, co jsme dříve raději odložili, prootže jsme třeba neměli dost odvahy.
   
Podnětné bude, udržovat se v pozitivním naladění.

A co dál můžu předat, jsou dobré rady:

Nepropadejte depresi!
Nedovolte smutku ani lítosti, aby vás dostali na kolena. Poplakat si, to není špatné. Očistí to duši a člověku se uleví. Ale nezůstávat v tom, a neplácat se jako v bahně - na to bychom si měli dávat větší pozor.

    Moudří mistři vědí, že naše lidská mysl je nástroj, který když dobře využíváme a spravujeme, tak nám také dobře slouží a nese dobré plody v podobě nových nápadů, které nám v životě pomáhají ať už řešíme práci, zdraví, anebo vztahy.
    Pokud se ale člověk naučí k životu stavět pod dojmem, že je to věčné utrpení, anebo že si nic nezaslouží, a že je to těžké. Tak se stane jen to, že si těmi negativními myšlenkami blokuje přísun těch lepších a pozitivních nápadů, které by do jeho života mohly vnést potřebný optimismus a nadhled.
    Tam, kde není ani trošku optimismu, se nedá nahlížet na problémy s jistým odstupem. Pak člověk nevidí ani řešení, ani východisko, a víc a víc upadá, a jako by se zavrtával pod zem. Ty negace ho stáhnou někam, kde je opravdu všechno jen šedé a tmavé stejně, jako jsou věčné nářky nespokojenosti a bezútěšnosti.

•   - Najděte si chvíli, kdy vás nebude nikdo rušit
•   - Můžete si pustit příjemnou relaxační hudbu
•   - Sedněte si nebo lehněte a uvolněte se
•   - Zkuste si představit, že jste v zahradě
•   - Rozhlédněte se kolem sebe a zjistěte, jak ta vaše zahrada vypadá a kolik je tam cizích stromků či jiných rostlin, které nejsou vaše.
  
• Můžete je vnímat jako plevel, křoví anebo staré vyschlé stromy. Uvědomte si, že je to vaše zahrada, a vy tedy rozhodujete, co s ní uděláte dál. Je to na vás, abyste si ji vypleli a odstranili ty staré seschlé stromky a rostliny. Na jejich místo si podle svého zvážení můžete vysázet nové rostlinky přesně podle svých představ. Podle toho, jaké rostliny máte sami rádi.
• 
  
•   - Až budete s prací na zahradě hotovi, vraťe se zpátky do svého těla.
  
•   - Prociťe si, že kráčíte a vracíte se k sobě. Pak si svoje tělo prodýchejte a pomalinku rozhýbejte od prstů dál.
  
•   - Až pak terpve otevřete oči a můžete jít vesele něco zase aktivně dělat.
• 
  

První část textu pro měsíce leden, únor, březen jsem napsala na blog. Stačí kliknout na odkaz:
https://www.facebook.com/notes/z

Od nepaměti se říká: na 3 krále o skok dále. Vztahujeme to většinou k tomu, že se den o malinko začíná prodlužovat, a noc se zkracuje.
šestý den v novém roce už je zcela jasné, že se není kam vracet, a že nám nezbývá, nežli začít se dívat kupředu. A tedy řešit to,co je právě teď aktuální. Jednoduše: co bylo, to bylo - můj život je teď.

Tento symbolický den nám také připomíná, že oni tři králové z východu, přinesli narozenému Ježíškovi své dary. Každý z těchto učenců oplýval nezměrnou dávkou moudrosti a vědění.
Tito pánové - Kašpar, Melichar a Baltazar - ovládali umění čtení z hvězd, matematiku a geometrii, vyznali se ve zdravovědě a v léčitelství.
Zlato, kadidlo a myrha, které podle legend Ježíškovi darovali, mají význam nejen symbolický. Každá z těchto věcí blahodárně působí na psychiku i zdraví člověka, nese moudrost, bohatství v podobě úlevy a uvolnění.

Každoročně si samozřejmě připomínáme svátek Tří králů 6.ledna. A protože pokaždé není stejný letopočet, tak i energeticky se pochopitelně tyto dny od sebe odlišují. Kdybychom si každý sám za sebe vedli deník toho, co jsme v uplynulých letech právě v tento den prožili, mohl by si každý sám udělat nejlepší náhled na to, jak fungují nebeské zákonitosti, a jak stoupáme po vývojové příčce, a také kam jako lidstvo a člověk, směřuje.

Pokud komunikujete s anděly, můžete se ptát přímo těch, kteří vás doprovázejí a mají odpovědi, které se týkají vás osobně. Andělé jsou tu pro to, aby nás učili, objasňovali, vysvětlovali a směřovali nás k polepšení a k pochopení chyb, ke kterým jako lidé máme velice blízko.

Ale ruku na srdce - kdo víc věnuje čas tomu svému nitru a svým osobním prožitkům, a četbu různých článků a předpovědí ponechává stranou?
Už jsem dříve zmiňovala, že každý člověk ví jen něco. A nikdo neví opravdu všechno.

Ten, kdo opravdu mluví s anděly z těch vyšších duchovních rovin, ten také ví, že existují určité zákonitosti, kterým podléháme my lidé, a zákony, které dodržují také andělé.

Existuje něco jako ochrana soukromých dat, a také plány, ke kterým žádnému člověku není umožněn přístup. To by to na světě vypadalo, kdyby někdo z lidí věděl, co se ve skutečnosti stane. Buď by to ten chytrák neudržel sám pro sebe, anebo by podlehl domýšlivosti a využil by toho pro své obohacení. A tím by si velmi poškodil svůj další duchovní vývoj a postup.

Takže většinou je umožněn lidem jen strohý vhled do situace. A detaily jsou ponechány skryté.
Podle astrologie či numerologie se dá něco spočítat. A pak už závisí na podání člověka samého, který prezentuje to, co si spočítal podle svých znalostí a uvážení. Vždycky do toho dáváme kus sebe. Někdy větší, jindy menší kousek. Záleží na člověku a jeho úmyslu a účelu, za kterým ty výpovědi a předpovědi dělá.

Pro 6.1.2017 bude platit heslo: "Ukaž, co umíš" aneb "Přesvědčíme se o tom, co víš a znáš"
Podle numerologického součtu a čísel v tomto datu, s letopočtem 2017 půjde o to v praxi života si vyzkoušet a aplikovat to, co jsme se za uplynulá léta naučili a dozvěděli teoreticky.
Každý z nás má nějaké ty dloužky - a můžeme je mít nejen ke svým bližním, ale také sami k sobě, anebo vůči nebesům.
Sami k sobě třeba když si pořád nevěříme a ponižujeme se před druhými.
K druhým třeba za to, že je neustále soudíme a rovnáme podle svých představ.
A vůči nebesům za to, že spíláme Bohu dáváme mu vinu za své trápení a neúspěchy. Anebo vůbec za to, že pořád dokola opakujeme, že nevěříme a že nic nad námi neexistuje, a tudíž že jsme pány světa a můžeme si dělat, co chceme.

Den tříkrálový nám připomene a vynese na povrch to, co si máme uvědomit. Ukáže nám, kde máme začít, abychom konečně mohli narovnat svůj hřbet a mohli se dívat se rovně a zpříma kupředu.

Mohly by se objevit bolesti hlavy, a pocit tlaku a přetížení. Je teprve první pracovní týden za námi, a celý rok nás ještě čeká a zve k prožitkům. A tak po dobře vykonané práci, je nejlepší čak k odpočinku a k relaxaci. Čas udělat něco pro sebe a pro posílení svého vnitřního klidu. Teprve pak jej můžem přenést i na ostatní a můžeme se opravdu radovat ze života.

Má rada:
....Zkuste si třeba do diáře udělat poznámku jaký den jste prožili - poznamenat si své pocity a emoce, které jste za tento den prožili. Pak za rok - 6.1.2018 - si to zkuste zpětně přečíst, abyste viděli, jaký pokrok ve vašem vnímání a v životě nastal.

     Už vloni jsem předeslala, že ten letošní rok bude pod patronací archanděla Raziela.
Tento anděl bude nad námi bdít a bude také směrovat naše kroky do takových situací, které si potřebujeme prožít, abychom si něco uvědomili, anebo abychom se něco nového naučili. V mnohém půjde o takový ten "aha" objev.
     To znamená, že jsou věci, o kterých už jsme dávno věděli, ale třeba jsme je zatlačili někam hluboko a daleko, když jsem se začali zajímat o něco jiného. Buď jsme to staré začali brát jako samozřejmé, aniž bychom pochopili, anebo jsme to odložili stranou na pozdější prozkoumání.
      Znáte to, když se zakousnete do krajíce, po jednom soustě nemůžete s jistotou říct, jaký ten chleba podle vaší chuti je - zdali odpovídá a dělá vám dobře, anebo to není ono. Teprve až sníme celý pecen, tak už víme víc. Stejné to je i s učením, stejné to je s technikami, které jsme si zvykli používat pro dosahování svých snů a cílů.
      Ne všechny naše osobní cíle byly opravdu v souladu s naší duší a vyšší vůlí. Některé lidské cíle totiž více podporují nárust egoismu a povýšenost, a tím pádem rostou také ty nízké lidské vlastnosti. Čímž samozřejmě narušujeme vyšší řád, soulad a harmonii. 
      Když budu mít v nadměrné míře kteroukoliv z nižších lidských vlastností, budu stavěna do takových situací, abych s tím něco udělala. Ne abych ty lidi srážela z cesty, protože jsou mi protivní a nepohodlní. Ale jednoduše abych sama sebe dala do pořádku, přestala se kasat nad ostatní a začala si víc uvědomovat, co svým chováním v tomto světě způsobuju.
      Pracovat s myšlenkami a využívat mentálních tvůrčích schopností své mysli je jedna věc, ale žít a uplatňovat v každédenním životě to nejlepší, co v sobě mám, to je věc další. Často je to velká výzva - nenechat se povalit a zahltit okolnostmi a udržet se takzvaně nad věcí. Udržet si nadhled a umět přijmout i své nedostatky a chyby jako způsob učení. Vždyť nebýt těch nepříjemných situací a událostí, človkě by si o sobě mohl myslet, že je úplně dokonalý. A to je, želbohu největší mýlka.
      Ten, kdo má o sobě tak vysoké mínění, o své dokonalosti, nemůže se už nic nového dozvědět, ani naučit. A věřte - nebo ne, v tom letošním roce nás čeká další zajímavé vyučování. Ne - bát se opravdu nemusíme. Máme nad sebou ten vyšší dohled a dozor, takže když uděláme nějakou tu botu, tak nás zase pěkně a hezky nasměrují zpátky k tomu, co dělat máme. A budou nás učit s takovou trpělivostí a laskavostí, s jakou to dovedou jenom oni.
    
Andělé radí:
"Proto když sejdeš z cesty, a když tápeš a nevíš kudy kam, požádej archanděla Raziela, aby tě vyvedl z úzkých a přivedl tě na výsluní.
Nečekej, že do tebe bude kopat, spíše jen poslouchej svůj vnitřní hlas - hlas intuice, co ti radí. Budou ti přicházet nápady, a bude tě napadat co a jak zařídit, aby jsi mohl dále jít. Abys východisko našel."
     

  Není důležité, jestli si tuto meditaci uděláte na Silvestra anebo až na Tři krále.
Ve své podstatě je možno ji použít pokaždé, když se ve vašem životě něco uzavírá, a nevíte, co bude dál následovat. Třeba když jste skončili ve starém zaměstnání, a ještě pořádně nevíte, kam dál. A nevíte, jak se správně rozhodnout.

- Udělejte si klid sami pro sebe.
- Vyberte si klidné místo a i dobu, která vám bude nejlépe vyhovovat.
- Pusťte si nějakou příjemnou hudbu, klidně se přikryjte, aby vám bylo dobře a příjemně.
- Posaďte se anebo si lehněte a zavřete oči.
- Začněte tím, že se nejdřív vydýcháte.
      Vědomé dýchání pomůže odstranit za vašeho těla napětí, a pomůže vám abyste se soustředili jen sami na sebe. Vědomé dýchání je takové, kdy vedete sami svůj dech do jednotlivých částí svého těla. S nádechem do těch míst pak vdechujete světlo, teplo a svěží vzduch, a s výdechem uvolňujete napětí. Můžete si sami sobě říkat: s nádechem nadechuji do svého těla příejmnou čistou energii. S výdechem uvolňuje všechno napětí a také myšlenky a pochybnosti. Tak se naučíte postupně řídit lépe sami sebe, a využijete také lépe svůj osobní potenciál, který máte. Navíc vám to dodá svobodu a schopnost stát se pánem sama sebe a těch pochodů, i myšlenokových, které se ve vás odehrávají.

- Jakmile budete příjemně relaxováni a uvolněni, zkuste si představit, že jsou před vámi dveře. A za těmi dveřmi je ještě to, co vám skryté. Co je pro vás ještě nepoznané. Vy stojíte před těmi dveřmi a je jen na vás, kdy ty dveře otevřete.
Když vás budou přepadat obavy, anebo budete mít pocit, že si nevěříte, a nevíte, jestli otevřít a vstoupit, zkuste si představit, že tam u dveří je pro vás připravená lucerna - pochodeň - anebo svítilna, abyste si ji mohli vzít do ruky a posvítit si na cestu. 
Kdopak vám ji tam připravil?
Ne, ta lucerna, to světlo není od žádného člověka z pozemské roviny.
To vaši andělé, kteří bdí nad vašimi kroky a nad vaším vývojem duchovním, vám dávají na další cestu zase kousek světla - abyste se nebáli kráčet dál - kupředu - vstříc novým dobrodružstvím - vstříc životu. Abyste si mohli posvítit, když zabloudíte. Zkrátka abyste měli odvahu a to, co budete potřebovat pro první kroky.
Zkuste si to uvědomit, a třeba i v duchu poděkovat tomu sévmu andělu strážnému, co vás světem a životem neustále provází.

- Pak si představte, že v jedné ruce držíte to světlo, a teď můžete otevřít ty dveře.
A můžete překročit práh a vstoupit. Ty dveře za sebou už můžete zavřít. tam je vaše minulost. Co jste tam mohli zažít a udělat, to se stalo. Nic nového vás tam neočekává. Je třeba jít dál. Máte světlo v ruce, anděla po svém boku, tak můžete jít klidně a s důvěrou dál.
- Zkuste mu víc věřit. Vždyť on k vám promluvá často. Skrze vaše pocity a intuici vás upozorňuje, abyste například zkontrolovali plynový sporák, žehličku, anebo své děti, které vychováváte.
- Můžete mu v té meditaci podat ruku a poprosit ho, aby vás vedl dál a pomohl vám překonávat překážky, které se na té vaší cestě objeví.
- Zkuste si představit, jaké to je, když vás anděl vede za ruku, a v té druhé ruce máte ještě od něj světlo.
Je vám dobře? Je vám příjemně? Cítíte jistotu a odvahu poprat se s tím svým osudem?
- Zapamatujte si ten pocit, a vždy si ho zkuste připomenout, když se vám v životě nebude všechno dařit, anebo když budete marodit. Zkuste sobě i jemu něco slíbit - alespoň to, že už si přestanete stěžovat a začnete aktivně žít a dělat to, co jste dlouho odkládali.
   Můžete si s ním dohodnout signál, čas kdy k vám bude promlouvat, zkrátka cokoli potřebujete. On vás má na starosti jako váš starší sourozenec. Dohlíží na vás v dobách dobrých, a i těch horších. Ví, s čím se perete i čeho se bojíte. A je připravený vám být nápomocný. Stačí jen ho k sobě přivolat a o pomoc požádat.
Ale aktivní budeme muset být vy. On vás bude povzbuzovat, dodávat vám energii, a pomůže vám zamést cestu, abyste ty svoje úkoly mohli vyřešit a zdolat. Je tu jen a jen pro vás. A stejně tak má anděla každý z vašich blízkých.
   Pak s tím příjemným pocitem a vědomím, že jste stále pod ochranou, začněte si opět vědomě prodýchávat svoje tělo.
- Uvědomte si že tam, kde máte tělo, tam je i váš život - tam máte být. A začněte si pomalu svoje tělo rozhýbávat. Nejdříve prsty, pak končetiny a postupně rozhýbejte celé tělo. Pak si otevřete oči.
-  A věřte tomu, že váš anděl strážný je stále ve vaší blízkosti a zůstane tam po celý váš život. Jestli s ním rozvinete spolupráci a začnete mu naslouchat, to už záleží jen a jen na vás. Na každý pád on vždycky bude čekat, až ho k sobě přivoláte.

Všechno staré jednou musí skončit, aby mohlo přijít něco nového.
Rok 2016 je u konce. S půlnocí se přehoupne do roku 2017.
Vše, co jsme měli udělat, jsme udělali. Víc už nelze. Čas nedohoníme ani nevrátíme. A tak nemá smysl si cokoli vyčítat anebo se trápit se, že nám něco uniklo, nebo že jsme něco nestihli.
Každý z nás prožil to, co prožít měl. Každý něco poznal, a někdo i pochopil.
Ona škola života nás neustále vyučuje.
Nemáme v ní sice už žákovské knížky ani vysokoškolské indexy. Za to máme svoje svědomí a tak většinou i cítíme, kde nás ještě tlačí bota, a v čem se potřebujeme ještě proškolit. Naše pocity nás většinou neklamou tak, jak to mohou dělat slova, sliby a přísliby, kterým tak často podléháme.  
Když je něco za námi, a ztrácí se v nedohlednu, může se stát, že na nás padne smutek. I to se totiž může stát, když přichází čas rozloučení.
Do památníčku vzpomínek si už jen můžeme zapsat svoji poznámku. Ale stejně musíme jít dál.
Čas neúprosně běží a odkrajuje nám z našich dní, které máme možnost trávit tady na zemi, mezi přáteli a svými nejbližšími. Ale nejsme tady navěky.  
I když sny o nesmrtelnosti jsou lákavé, naše tělo má svá jistá omezení. A jak jde čas, tak se opotřebovává. Můžeme snít a věřit pohádkám. Ale nic to nezmění na tom, že to, co je v nás věčné a nesmrtelné, má úzký vztah jak s tímto světem, tak s tím, co je nad námi. Naše nitro – naše duše – to ví mnohem lépe, nežli náš rozum a naše úvahy.
Ale k tomu, co se máme a musíme tady v životě naučit, a co si musíme projít, potřebujeme právě to naše tělo fyzické. Naše těla jsou stavěná na určité zátěže. Ale žádné donekonečna nevydrží ty neustálé nápory, které na ně klademe třeba tím, že se utápíme ver smutku, anebo jsme zapšklí vůči všemu a všem.
A tak uvažme sami, co je pro nás lepší. Zdali si budeme ty svoje chmury a obavy přetahovat i do toho roku nového. Anebo zdali za tím, co bylo, jednoduše zavřeme dveře a zkusíme to v tom novém roce jinak - po novu. Bez toho, abychom si cokoli vyčítali. A bez toho, abychom plakali nad rozlitým mlékem.
Co bylo – bylo. A tak to je. Ani smutní, ani vyprahlí, nejsme schopni dělat rozumná rozhodnutí. Že se lépe problémy řeší s chladnou hlavou, o tom jsme se mohli přesvědčit už tolikrát v minulosti. Vždyť si můžeme vzít tolik příkladů z historie, a poučit se.

Nikdy se nejí nic tak horké, jak se to uvaří. A všechny otázky mají svůj ideální čas k zodpovězení. Ovoce se také sklízí, až dozraje.
Proto i v tom následujícím roce bude platit heslo: Dvakrát měř a jednou řež.
V překladu to znamená: nejdříve se rozmyslet, uklidnit se, a pak teprve řešit věci, když máme jasnou mysl a klidnou hlavu.
Pomůže nám to vyhnout se dalším nepříjemnostem, a také zůstat, jak se říká, nad věcí.
Nemusíme hned každému dávat za pravdu a souhlasit úplně se vším, co čteme anebo slyšíme.
Měli bychom mít na paměti, že každý má tu svoji pravdu, podle toho jakýma očima se na svět dívá.

V obecných zákonitostech a pravdách, které se dotýkají naší duše, zmoudření a duchovního zrání, se možná už konečně vyjasní. A lidé pomalu začnou přicházet na to, že jsme si hodně věcí zkreslili a zkomplikovali právě tím, že jsme se nedokázali srovnat sami se sebou a s tím svým osudem. Jednoduše jsme chtěli utéct a vyhnout se některým pasážím, které nám život připravil.
Osud každého člověka však není ani dobrý ani špatný.
To už bychom také měli pochopit - že vše, co se v našich životech děje, ať už to jsou vztahy, setkání s některými lidmi, anebo třeba i některé nemoci, máme prostě zažít. Abychom něco prožili a pochopili víc. Proto jsme si ten život právě takový vybrali. Proto máme právě takový osud, jaký máme. Ne z vůle Boží, ale z vůle vlastní. Netrpíme proto, že by to tak pán Bůh chtěl, nebo že by nás tam nahoře neměli rádi. Utrpení si způsobujeme jen a jen my sami. Mnohdy i tím, že se nedokážeme smířit s tím, co nám život připravil. Takže pokud chceme někoho vinit, z toho, že se nám něco nedaří tak, jak bychom to chtěli, tak jen sami sebe.
Měli bychom si uvědomit, ze všichni nahoře, ať už je to náš nebeský Otec, anebo andělé, jsou tu proto, aby nám pomáhali. Ale nemůžou k nám, když se bráníme, když jim nevěříme, když jim spíláme, když si neustále jen stěžujeme, ani když si myslíme, že jsme nejchytřejší ze všech. Když budeme pyšní a namyšlení, a budeme si myslet, že sami bez vyšší pomoci, něco urveme, můžeme strhat taky sami sebe. Koluje mnoho teorií a mnoho názorů o zdraví i o nemoci, o duchovní rovině i o andělské pomoci. A také stále panují pochybnosti a nedůvěra mezi lidmi.
Odvrácená stránka lidství si vymyslí různé báchorky a povídačky. A vůbec nejhorší je, když tomu pak uvěří další.
Na báchorkách a povídačkách se ale nedá stavět. Na to pamatujme v tom následujícím roce.

To nejdůležitější máte každý sám v sobě. Máte duši – a ta vaše duše ví odkud přišla a co má tady na zemi za práci. A tak když bude zapotřebí, není jednodušší cesty, než se obrátit na ni – dovnitř, do svého nitra a naučit se ty odpovědi a řešení čerpat právě tam, z toho svého nitra. A nezoufejme, když ta změna a náprava nebude tak rychlá, jak bychom si představovali. Vždyť dům, který má vydržet náporům nepříznivého počasí, se musí nechat nejdřív vyzrát.

Bilance anebo než vkročíme do roku 2017
Konec roku se pomaličku blíží. Končíme uzavírkami a inventurami nejen účetnictví, ale také běžné životní události můžeme začít ukládat do desek jako "realizované" nebo "uplynulé". Není třeba věšet hlavu, že jsme něco nestihli. Ani lkát nad tím, co se nám nepodařilo.
Co nás pozvedne a dodá potřebný entuziasmus, je začít nejdříve tím, že sečteme, co se nám podařilo. Potěšit se, a pochválit sami sebe, že jsme nehodili flintu do žita, a nevzdali se předčasně. Ale že jsme zabojovali, aby se povedlo vysněné cíle dotáhhnout až do konce.

I když se to nezdá, ale třeba i souboj se svými starými zatvrzelými zlozvyky, pokud se nám je podařilo alespoň objevit, aspoň za malou pochvalu přeci stojí. Každý nemusí být mistr světa, a každého nemusí hned opěvovat a oslavovat polovina světa. Stačí, když se staneme mistry sami sobě. To je nejdůležitější.
Odborníci mluví, věda zkoumá, ale kdopak má patent na tu naši duši? Kdopak lépe může vědět, jaký potenciál máme v sobě, nežli my sami? Učitel vám může ukázat techniku. Může vám předat něco ze svého učení. Ale nemůže vás znát až do hloubky vašeho nitra tak, jak se znáte vy sami.

Pak také každý sám si můžeme říct: "Tak v tomhle ještě pokulhávám. Tady musím přidat. V tomhle musím být obezřetnější. A tam v tom musím být důslednější." Máme se od čeho odrazit. A můžeme si naplánovat, co bysme rádi v tom následujícím roce změnili a zplepšili. Život jde dál. I když nás někdo opustil a odešel už tam na druhý břeh, my stále jsme ještě tady, a tak se můžeme tady přičinit třeba o světový mír i v té nejodlehlejší vesnične na úpatí hor. V podstatě na tom nezáleží, kde jsme. Záleží na tom, co uděláme.

S koncem roku 2016 si můžeme mnozí říct "Přežil jsem. Vítej roku 2017". To, co máme za sebou, bylo mnoho zátěžových testů a zkoušek nejen na naše podvědomí, na psychiku, ale i sílu a odvahu. Možná jste si také hrábli na dno svých sil a vyzkoušeli si, že na to máte. takže není čeho se bát, a vesele a s odvahou můžeme očekávat přísun nových energií roku 2017.
Nahoře se rozdaly dárky stejně jako tady na zemi. Každému člověku do jeho duše přišla energie pro ten nový rok. Ovšem jak s ní kdo naloží a bude hospodařit, to už je na nás na každém.

Pro to, abychom se měli od čeho odrazit a o co opřít, budeme víc, než kdy dřív potřebovat pevnou půdu pod nohama. A pevná půda, na té se už dá stavět i nové obydlí, anebo cokoliv přínosného vykonat. Dům z cihle také nestavíme na blátě a jílu. Leč co se týká duchovního vzestupu a rozvoje, tam už to tolik neřešíme. A nevidíme, na čem to vlastně stavíme ty svoje názory a představy o světě, o životě, o budoucnosti.
A tak třeba tím, že jsme přestali věřit sami tomu, co v sobě máme zdravého a dobrého, a tím, že jsme víc uvěřili ve sliby a lákadla, jsme si podkopali nohy. A pevná zem - ta je a bude hodně důležitá do budoucna pro každého.

Víte, jak vypadá půda pod vašima nohama právě v tuto chvíli?
Nemusíte nikam běhat, abyste to zjistili.
Jednoduše zkuste se na chvíli soustředit jen sami na sebe.
Zavřete si oči, a řekněte si:
"Rád bych viděl(a), co je pod mýma nohama - na čem vlastně stojím?"
A zkuste si představit, že se díváte, co máte pod sebou.
Pokud budete mít pocit, že stojíte v bažině, a že se pod váma propadá, zachovejte klid. Sami pro sebe si zkuste říct: "Aha, udělal jsem něco špatně. Pokusím se to napravit - změnit."
A zkuste si představit, že je tam lano nebo větev, které se můžete chytnout a vyškrábat se z močálu ven na pevnou zem.
Zkuste přitom zapnout svoji intuici - to znamená, udělejte to, co byste udělali normálně, kdybyste fyzicky vylezli z bláta.

To lano, to je pomoc, kterou vám v životě dávají andělé.
Stále jsou, a byli i dřív, připraveni vám pomáhat, chránit vás. Ale pokud jste je ignorovali anebo jste byli malicherní, anebo vás ovládala jiná lidská vlastnost, které jste podlehli, tak jste tu jejich pomoc ani nerozpoznali. A šli jste jako za zlatým teletem, které vás zatáhlo až do toho močálu. A tak jste sami sobě přestali věřit úplně. a přestali jste věřit i těm, co nad vámi stojí a stráží vaše kroky od vašeho narození každičký den.
Andělé jsou s námi.

obrázek: http://zvukla.rajce.idnes.cz/Energeticke_obrazky/#23.11._0001.jpg

Nejen jídlem člověk živ je.
"Nechť v tento den svíce hoří nejen na nebesích,
nýbrž i v lidských srdcích.
Nechť rozzáří se plamen porozumění a lásky ke všem bližním."

Svatá Kunhuta - tato nanebevzatá bytost přináší pomoc a odlehčení.
Pomáhá uvolňovat vnitřní bolesti a řešit zádrhele.
Pomáhá léčit duši v oblastni hladiny citlivé - citové a srdeční.

"Co lidi ovládá nejvíce?
Třeba je to nepříjemné, je to ryzí politika, jež se sebou hrajete.
Sami v sobě ukrýváte bolesti i zranění.
Nebojte se - potom máte větší šanci na štěstí.
Kunhuta ta vám podušku podá a ustele, když do práce se pustíte."

Obrázek pro dnešní den v albu na:
http://zvukla.rajce.idnes.cz/Energeticke_obrazky/#22.jpg

Na křídlech andělů přichází požehnání
Svatý Pavel a archanděl Michael dnešní den tu stráží
Pavel dveře otevírá,
Michael věci špatné rozetíná
To aby k lidem, pánem Bohem seslané na tuto zem,
přijíti mohlo také dobro.

Nemyslete si, že se na zemi něco pohne bez toho, aniž by to věděli ti, co stojí výše, nežli my tady dole v pozemské rovině. Každý den máme nějaký ten dohled shůry. Připadá mi to jako dohled, který nám dělali kantoři o přestávkách v obecné škole.

V hodinách to bylo jasné - museli jsme jako žáčci poslouchat, plnit úkoly a učit se.
A o přestávkách? Také jsme si nemohli dělat, co se nám zachtělo - třeba ničit vybavení školy, čmárat po stěnách, dělat nepořádek nebo se mezi sebou rvát. Zkrátka i o přestávkách jsem se museli učit slušnému chování a co se smí a co se nesmí.

V životě to není jiné. Jen nás hlídají jiní učitelé - to, kteří mají větší přehled a náhled. Ti, kteří nám vidí až úplně na dno duše. Před nimi totiž nic neutajíme. Oni moc dobře znají i ta naše nejtajnější přání. No a také mají pro nás učební osnovy, podle kterých nás stále vedou a směřují do různých situací a událostí.
A my se učíme jako ti žáčci v obecné škole.

" Život perly rodí
Ty perly však nutno je pohledati
Na šňůru navléci
- A pak teprve možno je dále jíti"

Vždycky se něco se děje a připravuje tam nahoře v duchovním světě.
A to aniž bychom do toho mohli zasahovat, a často o tom nemáme ani ponětí, co se tam pro nás připravuje. Podmínky, úkoly, a energie tomu odpovídají. i když se nám často zdá, že chaosu přibývá. Že klima jako kdyby houstne, a že lidé kolem nás jsou stále ve větším napětí, zmatení, a někdy i nervózní či podráždění.
     Není to nic jiného nežli důsledky oněch energií, které na nás všechny, bez rodzílu působí. Jen někdo to třeba ani nepostřehne. A někdo je cítí a vnímá sám na sobě.

Pokud jste si zvykli pozorovat a uvědomovat si sami sebe - to jak se cítíte, co právě prožíváte ve vztahu ke svému okolí, ale máte v tom pořád ještě zmatek a spoustu věcí nechápete, třeba vám pomůže aspoň maličko toto moje letošní předvánoční sdílení.

Zachovejte, prosím klid. Ten chaos, zmatek a případné i pohromy, jsou tu pro to, aby nám něco ukázali o nás samých. Jací jsme, jak zareagujeme v nepředložených situacích, a jak to všechno zvládneme - to je něco, co ale nikdo nedokáže předvídat.

Ano, jistě vím, že je na světě hodně bolesti a neštěstí. Jsou lidé, co žijí v chudobě a v bídě, bez možnosti lékařského ošetření. Každý z nás, kdo žijeme v tomto civilizovaném světě, už to někdy v minulosti prožil. A přesto často sklouzáváme k tomu, že opovrhujeme tím, co máme k dispozici. Že se upneme na nějaký názor, a postavíme se proti vyspělé špičkové medicíně. Co by za to dali ti, kteří umírají na bežné nemoci, na které my tady máme léky.
   Ne všechny nemoci totiž dokáže vyléčit tamní šaman. A tak bysme mohli být vděční, že žijeme právě tady a máme k dispozici ty všemožné přostředky, které pomáhají mnohým lidem zachránit a prodloužit život. A že si máme ctít i vlastní země a půdy, kde žijeme, to je, myslím bez řečí. Co bude dál? To závisí na každém z nás - na jednotlivcích, stejně jako pak v konečném důsledku na kolektivu - jestli se poučíme a pochopíme, co se od nás očekává.

A teď protože mám jiné technické zařízení, a nemám tolik času upravovat každý obrázek do několika formátů, abych je mohla nahrát sem na tyto stránky, tak jsem vytvořila nové album na tomto odkazu:
http://zvukla.rajce.idnes.cz/Energeticke_obrazky

Tam budu přidávat nové aktuální obrázky tak, jak to bude možné.
Aktuálně moje příspěvky, včetně psaní a i fotek nebo obrázků, najdete na facebooku:
https://www.facebook.com/zvukovelazne/?ref=aymt_homepage_panel

      Zdá se, že letošní adventní čas bude prosycen spoustou rozporů, i když navenek bysme chtěli, aby to bylo období klidu a plných příprav na největší svátky roku, kdy si v kruhu rodiny a blízkých připomínáme narození Ježíše. Mnohde se už na tradici a podstatu proč vlastně slavíme svátky vánoční zapomnělo.
Někdo může Ježíše považovat za legendární postavu, o které se pořád dokola mluví. Ale ve skutečnosti člověk je plný pochyb a vnitřních rozporů, čemu má vlastně věřit. Byl Ježíš? Opravdu to bylo jak se o tom povídá? A jaký vliv a odkaz ten příběh a postava má pro dnešního moderního člověka?

Nechci polemizovat a už vůbec ne zpochybňovat. Něco jsem zažila, a tak nepotřebuji ani statě, které by mi moji víru potvrdily. A ty, které jsou v rozporu, to pardon - ty nejsou pro mne směrodatné. Až ten člověk, potažmo ti lidé, co všechno zpochybňují, budou mít stejné nebo obdobné zkušenosti, můžeme se pak o těchto a podobných tématech pobavit a porovnat si co kterému z nás to přineslo do života a jak to koho zasáhlo a jaké změny do našich životů to přineslo.

Ten, kdo nevěří ani sám sobě, ten se také dívá skrze prsty a s notnou nedůvěrou na ostatní. Za dob těžké totality bylo jedno heslo mezi zaměstnanci různých státních podniků: "Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu". Ta doba, kdy jsme museli být povinně zaměstnaní, kdy jak panovalo přesvědčení, že stát dává našinci jistotu, je dávno pryč. Něco zjevně důležitého a podstatného nám zase uniklo.

Jakoby se veškeré dobré myšlenky a náměty rozplynuly mezi prsty. A mnohým drobným řemeslníkům, obchodníčkům typu prvorepublikových hokynářů a hospodským na malých vesnicích se do jejich nocí začínají vkrádat možná i noční můry díky státním zákonům, které nezaručují ani podmínky pro zdravé podnikání. Ten, kdo pracuje a živí se rukama a není přívržencem novodobých technologií, bude nejspíš zvažovat i kolik peněz v letošním roce může vydat na vánoční dárky. Protože bůhví, jaké represe ještě tato vláda do konce svého volebního období přinese a kolik finančních prostředků budeme muset ještě počítat na výdaje, abychom vůbec mohli normálně fungovat a pracovat.

Protože neplatí to, co platilo za dob toho totalitního systému. Když vás připravili o práci z politických důvodů, tak vám museli dát práci jinou, abyste zkrátka měli onu jistotu zaměstnání. Nezaměstnanost se netolerovala a nebyla přípustná. V tomto směru je to pro lidi naší generace rána zcela pod pás, když člověk přijde o práci a musí se jít hlásit na úřad práce, který ale není zárukou, že se o člověka postará a práci mu najde.

Situace je vážnější, nežli si to zřejmě státníci uvědomují. Není zde totiž už ani zdaleka tolik firem, které vyrábějí a zabývají se výrobou. Ještě na počátku devadesátých let jsme tu měli v každém kraji alespoň jeden cukrovar, fungovaly mlékárny, mnoho textilních a oděvních fabrik. Fungovalo v určité míře i obuvnictví a zemědělská produkce byla na vysoké úrovni. Nepočítám vysokou kvalitu plodin a potravin, které produkovaly naše drubežářské a masné závody. Všechno patřilo všem, jak se říkalo, protože všechno to byly národní a státní podniky.

A možná se to nezdá, ale ani školství u nás nemělo zase tak zanedbatelnou úroveň, a děti možná byly pro život lépe připraveny, než by se to zdálo. Zkrátka neměli jsme možnost po škole odjet do zahraničí na zkušenou, a přesto jsme zvládli vstup do reality a do života. Rodiče si s námi také nemohli tolik hrát, a nemohli nás všeobecně tolik rozmazlovat, ani nás hýčkat spoustou drahých dárků a techniky. A možná právě díky tomu máme ale jiné předpoklady a plusy, které by se mohly cenit zlatem - a to je rukodělná tvořivost, zručnost a nápaditost.

Ani jednu z těch věcí vás nenaučí počítač, ani žádné technické zařízení. Sice možná máme díky technologiím blíže k celé řadě informací, to ale neznamená, že bysme byli chytřejší a vyspělejší. Možná právě tím, kolik času trávíme přirozeně anebo pracovně u počítačů, ipodů a jiných technických pomůcek, ztrácíme schopnost dívat se na svět kolem a vidět ho v těch reálných barvách. Jako by nás ty technické přístroje připravily o schopnost samostatně myslet.
Tak se raději přidáváme k nějaké skupině na sociálních sítích, abysme náhodou nečeřili vlny svým odlišným názorem.

Než se sehrála revoluce v roce 1989, předcházely tomu také některé kroky ze strany vládnoucí strany a v éteru bylo cítit jisté napětí. Muselo se to stát - muselo se něco změnit, abysme si něco uvědomili a abysme si zkusili, jestli jsme schopni žít svobodně, projevovat svůj názor, a navzdory tomu zda jsme schopni v těch svobodných podmíkách také svobodně podnikat a pracovat. Měla to být demokracie, anebo jsme o ní aspoň snili a toužebně očekávali, kolik dobrého nám to nové přinese.

Po všech těch letech, troufám si říct, že stojíme na dalším prahu. Jedny dveře se zavírají a které budou ty, co se dále otevřou, o tom nemáme ani sami zatím ponětí. Co přinese ten následující rok a v čem bude jiný a výjimečný - to poznáme, až ho budeme prožívat. O tom se můžeme zase pobavit až bude ten rok finišovat.
Záměrně nechci do tohoto povídání zaplétat ani duchovní dědictví ani poselství od andělů. To si ponechám na některé příští povídání.

Zítra se po ulicích začnou promenovat čerti a Mikuláši jako symboly dvou stran, které nás neustále ovlivňují ve všem, co v životě děláme. Podle tradice víme, že zlobivým dětem vždycky čerti pohrozí a jejich výslužka není moc bohatá, ani radostná. Za to děti hodné a poslušné se mohou z výslužky těšit a smlsnout si na mnoha pochoutkách.

Ale i když už nejsme dětmi, i tak v tomto čase začínáme sbírat pomalinku odměnu za svoje celoroční snažení. Jestli ta naše výskužka bude dobrá a radostná, tak to už záleží na tom, kolika lidí se ta naše celoroční práce dotkla a kolik dobrého jsme udělali nejen sami pro sebe, ale také s ohledem na ty druhé. Takže nezbývá, než přát všem, aby dostali to, co si po zásluze vysloužili. A kdo bude sklízet uhlí, ten dostane šance v příštím roce napravit to, co letos pokazil a co se mu nepovedlo.

A všichni dohromady - můžeme si přát - aby spravedlnost a poctivost opravdu už zakořenily a aby se rozrůstaly do všech koutů světa. Aby ty pravé hodnoty jako je obyčejná lidskost, ohleduplnost, soucit, empatie a tolerance, měli v sobě nejenom ti obyčejní lidé, kteří se nehoní za bohatstvím a slávou, ale starají se o své bližní, o nemocné a postižené, ale aby ty základní hodoty měli v sobě také ti, kteří rozhodují a mají právo rozhodovat o budoucím uspořádání zemí a kontinentů tohoto světa.
Ať boží láska všechny naplní!

Každé datum v kalendáři má nějaký svůj význam. Ať už se zabýváme ezoterikou nebo žijeme normálním obyčejným životem. Když si člověk naplňuje svůj život tím, že je to užitečné pro všechny ostatní, nemusí se vůbec rozrušovat žádnými předpověďmi. Pokud jste se naučili ve svém životě spoléhat v první řadě na sebe a na své vlastní ruce, abyste uživili svoji rodinu, tak vás ani toto ani žádné jiné datum nemusí vůbec rozrušovat.

A to ani když víte, že se finišuje - blíží se opět uzávěrka ročního plnění plánu a účtování. Stejně jako každým předcházejícícm rokem, tomu není v letošním roce jinak. A opět se bude účtovat má dáti - dal, a budou se odvádět a platit. Ten, kdo po celý rok poctivě pracoval, může zůstat v klidu. Má v podstatě splněno, a to i z pohledu duchovního.

Jak se provádí ono zúčtování duchovního hodnot? Třeba i tím, že se zastavíme a zamyslíme se sami nad sebou. A když se dovedeme ještě podívat zpětně a s náležitou kritikou a odstupem na to, co jsme za uplynulý rok udělali, a co všechno jsme dokázali vyřešit a zdolat, včetně toho, v čem ještě máme rezervy, a v čem ještě tak trochu tápeme - čeho se bojíme a čemu se vyhýbáme, můžeme si podle toho dál zformulovat a vytyčit sami v sobě plán do budoucna - na ten další rok, který pomaličku přichází.

Už v tom dnešním datu jsou skyrté rady a návody, jak na to - a na co se můžeme těšit v příštím roce. Není to ale ani obyčejná numerologie, ani astrologie, jak se dopídit k tomu, co se v zákulisí chystá - co pri nás tam nahoře připravují a o co ve skutečnosti půjde.

A tak jednoduše doporučení pro ten dnešní den, který má v sobě dvě jedenáctky, říká, že bysme si to měli v sobě urovnat a ujasnit. Ujasnit si svoje priority, uvědomitsi také, že něco cítíme a že máme právo nejen na svůj vlastní názor, ale také třeba na to pomoci tomuto světu trochu jinak, nežli se nám předkládá z okolí. Vždyť k čemu by to bylo, kdybych pokaždé, když to tak cítím, čekala až mi někdo dá povel k tomu, abych posílala a šířila světla na zemi? Copak když pracuju, živím svoji rodinu, nelžu, nepodvádím, pomáhám svým nejbližším a jsem upřímná sama k sobě, nedělám dost pro podporu světla a pro jeho šíření?

Vždyť přeci když mám v sobě pořádek, mám to srovnané ve své hlavě, a moje srdce je citlivé, ale ne zamrzlé, tak cítím, kdo kdy potřebuje podpořit a povzbudit. Pak pochopitelně nevážu svoje rozhodnutí na datum, ale dělám takové kroky, které jsou užitečné a správné. Když máte srdce na správném místě, plníte si také to, co máte ve svém plánu pro tuto inkarnaci.

To znamená že si prožíváme různé situace, a také různá setkání, která nám mají něco připomenout a něco v nás probudit. Když se ale někdo zřekne sám sebe a svoje srdce doslova zazdí, tak mu po čase úplně zatvrdne - zamrzne jako kus ledu, takže pak necítí. někdo může mít srdce a cítění zamrzlé, někdo potlačené, a někdo zase opředené strachem z bolestí. A úplně klidně může mít někdo srdce opředené nenávistí a závistí. Když má ale city zamrzlé, potlačené nebo zazděné, nemusí to být na první pohled vidět. Je to skryté. Hodně lidí závist ovládá.

Docela průšvih je, když takový člověk má do nějaké míry otevřené třetí oko - takže vidí auru jiných lidí, a dokáže načuhovat do nitra lidí, kteří k takovému člověku začnou chodit pro nějaké ty rady a pro učení. Na první pohled vidíme jen zvenčí - výzor, oblečení, mluvu a projevy, ale nejsme zvyklí dívat se už na to, co je za tím - nedíváme se do zákulisí.

Zvykli jsme si na to, že se musíme s druhými dělit o své poznání a vědění. Ale víte, kdo to vymyslel - kdo s tím přišel, že jsme všichni jedno a měli bysme se jako taková jednota chovat?

Sami sobě jsme si začali klamat, ve snaze vyhnout se bolesti a trápení; ze strachu že zůstaneme sami, jsme odložili to svoje srdce a začali jsme poslouchat ty srdceryvné řeči těch, kdož mají srdce otupělá. Posloucháme jejich krásné příběhy, a oni se nám umě zarývají až pod kůži. Sami jsme začali klamat sami sebe, ve slepé důvěře, abychom unikli smrti a stárnutí, abychom se vyhnuli nemocem.

Začali jsme se pyšnit a povyšovat se nad to, co je shora naší duši dané a co by mělo být pro nás svaté. Udusili jsme plamen své víry, a ztrácíme půdu pod nohama. Hroutíme se, když přijde nějaké situace, a nedovedeme ji vzít do svých rukou, abychom ji vyřešili a tím se naučili sami sebe překonávat.

A ti, co nad námi tam nahoře dlí, očekávají, když už konečně pochopíme - kdy se pustíme těch falešných rádců a vůdců, a kdy začneme zase poctivě žít a pracovat už pro to světlo. Kdy už konečně něco pochopíme, aby nám pomohli posunout se ve svém povědomí a v pochopení.

Zatím jsme stále jako roztříštěné zrcadlo. A ty střepy máme zapíchané ve svém duši. Jenže znáte to, stačí malá tříska, a ono se to podebere, zanítí a za pár dní to pak strašné bolí. A protože jsme to neřešili hned na začětku, a jenom jsme tu zapíchnutou třísku ovázali obvazem, tak se nesmíme divit, že to teď bolí.

Čeho se bojíme? Nejspíš sami sebe. Bojíme si přiznat, že tam někde máme spoustu třísek a střepů, a že nás to bude bolet, jakmile je začneme vytahovat.

Bojíme se sami sobě si přiznat, že jsme tu tam vzteklí a nervózní, že nás trápí smutky a lítosti, a po zklamání že nám v srdci zůstala jen prázná díra. Trápíme se a trpíme víc, než bysme museli. A abychom na to nemuseli myslet, abysme se tím nemuseli zaobírat, tak raději utíkáme tam, kde nám slibují krásný a slastný život, bez potíží a bez bolestí. Prý: i oni si vybrali lepší a spokojený život. A tak to má být - to se nám líbí - život bez starostí a bez potíží - krásný jako pohádka.

Ale každá pohádka má také své zápletky. Každý z nás hraje nějakou tu postavu, která se musí s tou situací poprat, aby mohl následovat happy end. Kdo neřeší - kdo ty střepy navytahuje a jen si na ně dává další a další náplasti a obinadla, tak se nemůže divit, když se najednou ve zralém věku objeví nějaká alergie, anebo nemoc, kterou by ani nečekal nebo nemoc, které se bál.

Jedno s druhým souvisí. Někdy se v tom vyznat a ujasnit si, co je moje a co jsem přijala za vlastní ze svého okolí, je trochu složitější. Číme déle odkládáme vytahování těch střepů, tím víc to pak bude bolet.

Jaká rada - jaký návod pro ten jedenáctkový listopadový den roku 2016?
Co kdybychom si zametli každý před vlastním prahem? To znamená - podívat se i na tu svoji špínu, na ty odpadky. To, co nám vadí u druhých - tam sami máme nějaké nedostatky a špínu.

Když cítím závist od souseda, tak si musím zpracovat tu svoji vlastní. A když mi vadí nedůslednost třeba u ošetřovatelů, tak bych se měla zamyslet nad tou mojí vlastní.
Vždyť každý se v životě o něco snažíme, a každý člověk tu a tam dělá chyby. Že to bolí a mrzí, když mi někdo připraví zklamání, to je jasné. Nejvíc bolí to zklamání od lidí, kterým jsem dala svoji důvěru. Pak to znamená, že jsem svoji důvěru dala na nesprávné místo. A příště si už dám větší pozor a zachovám si chladnou hlavu, abych to samé nedělala pořád dokolečka.

4 jedničky - to je čtverka v součku - a to je také srdce - city - a čakra srdeční. Měli bychom být vděční, když nám srdce neztuhlo na kámen, a pokud jsme citliví, tak to vůbec nevadí, když nás tu a tam i něco rozpláče. Vždyť slzy odplaví ty ledy a ty nánosy, které už nemůže naše důše nést.

Bude to v pořadí už 7.ročník těchto speciálních programů, které pořádáme v rámci zdravého životního stylu a sebepoznání. Relaxační pobyty u moře s programem, který není povinný a je v souznění s tím, co žijeme.

Jednotlivé termíny na: http://www.zvukovelazne.cz/terminy.php

https://www.facebook.com/events/1864808023740542/

https://www.facebook.com/events/161346264328786/

https://www.facebook.com/events/212007955895142/

https://www.facebook.com/events/148368305629483/

Opět to budou týdny zaměřené pro tělo i pro duši. Plné uvolnění, relaxování, harmonizačních cvičení, meditací a technik pro podporu celostního zdraví, v souladu s duchovním růstem, rozvojem vědomí a vnímáni, pro podporu nalezení vnitřní moudrosti.
Je toho dost, co můžeme nabídnout z vlastních zkušeností. Duchovní psychologie má hodně obsáhlou náplň. A dokud žijeme a máme tělo a v něm duši, tak je pořád na čem pracovat, co zlepšovat, rozvíjet a prohlubovat.
A k tomu využijeme příhodných podmínek na mořském břehu a písečné pláži Adriatického pobřeží.

Městečko San Benedetto je pod patronací Svatého Benedikta a Panny Marie. Poutní místo Loreto, které je možné v rámci fakultativních výletů navštívit, je vzdálené jen asi 25 km.

Celý život se snažíme a učíme, abychom se mezi sebou domluvili jako lidi. Abychom spolu vycházeli, abychom se zbytečně nerozčilovali ani nehádali.
Zkrátka pořád se snažíme být dobří pro své okolí.
Co na tom, že sami sobě ubližujeme?
Co na tom, že když bychom někoho s chutí poslali do háje, tak místo toho se na něj culíme a posloucháme jeho srderyvné řeči?

   Tak nějak se při výchově zapomnělo na soudnost a na poctivost. Já vím, možná si to teď někdo spojí úplně s něčím jiným. Čeština je v tomhle úplně skvělý jazyk - tolik dvojsmyslů se dá vydět v jednoduchém slovním spojení. Takže poctivost je něco, co bychom měli mít v sobě zakotvené napořád - taková obyčejná morální lidská vlastnostnost. Kdo ji v sobě má, ten má takový metr - hranici, která mu nedovolí ubližovat jiným, ale také nedovolí, aby někdo jiný ubližoval jemu.
  Pokud jste byli vychováváni ve smyslu, že musíte pořád ustupovat třeba svým mladším sourozencům, protože vy jste starší, a oni chudáčci ještě němají dost rozumu, takže se musíte vzdát všeho v jejich prospěch, může to mít negativní vliv na váš život v dospělosti. Pak to co jste se jako děti naučili a navykli, děláte pořád dokola. Necháte se sebou orat nebo vláčet. A dusíte v sobě směsici nejrůznějších emocí, dokud to někde nepraskne.
   Obyčejně člověk to všechno pokořování a ponižování vydrží tak dlouho, odkud se pohár nenaplní. Až přeteče, pak někdy může být i pozdě. Protože všechny ty dlouho ukládané pocity se najednou projeví jako špatně fungující zdraví. Pak už většinou nezbude nic jiného, než začít radikálně jednat a řešit situaci.
Znáte to všichni - lidé jsou různí. A lidmi jsou také lékaři. Nejsou ničím víc, nežli ostatní - jen vystudovali vysokou školu a udělali zkoušku z anatomie, jak říká moje jedna známá paní doktorka.
   Jak tak životem jdeme, setkáváme se s těmi různými lidmi a učíme se správně jednat. A tak po letech kdy jsem se snažili držet a stahovat se do ústraní, a sami v sobě jsme si kupili ty svoje bolístky, máme pocit, že už to takhle nejde dál.
Vnitřně jsme rozbolavělí a rozházení, ale toužíme po tom uzdravit se - postavit se na vlastní nohy a jít životem dál. Pomáhat svým blízkým - zkrátka žít.
   Jenže osud vám najednou do cesty pošle takového lékaře, který má také podobné vychování - nechce dělat konflikty, chce mít klid, a tak i podle toho jedná. Řeknete si: ano, dělá to nejlepší, co umí. A jdete k jinému lékaři. Tam to probíhá podobně. Každý chce mít čistý stůl, nikdo nechce mít konflikty. To je přirozené, ale pokud se nenaučíme mezi sebou komunikovat, nikam se neposuneme.

Co nás dovede nejvíc našvat?
Je to ta věc, kterou nemáme v sobě srovnanou.
   Učila jsem se dlouhé roky tak, že jsem si zpracovávala právě to, co mne zaujalo u druhých lidí. A to, co mi vadilo, na tom jsme pracovala sama u sebe - abych nebyla taková a nejdnala tak, jak se mi protiví a příčí u jiných lidí. Když víte a znáte dokonale sami sebe, a máme ty morální hodnoty správně nastavené, a ozvete se o svá práva, tak vás berou vážně a teprve pak s vámi jednají jako s člověkem na úrovni také ostatní.
   Co se týká lékařů, neměla jsem s nimi nikdy konflikty. Díky mámě, která pracovala ve zdravotnictví, byly vztahy takové spíš přátelské. Když ale máma po operaci měla nárok na lázně a rehabilitace, tak jsme nevystačili jen s úsměvy, ale musela jsem být najednou pevná a nebát se a nedat se odbýt. Připadala jsem si jako slepička, která kvůli záchraně kohoutka, běhala a nosila věci od jednoho ke druhému. Slušně, s prosbou, ale s náležitou rázností a důrazem to šlo. Vyběhali jsme to a zařídili vše, co mámě pomohlo dostat se zase zpátky do života.

   Slušnost je ctností mezi námi lidmi. S těmi, kdo vám můžou pomoct, ať už jde o léčebná zařízení, se dá vždycky nějak domluvit. Říkám, jak lékaři, tak i ředitelé jsou také jenom lidé. Jen mají teď takové zaměstnání. Abychom se domluvili, tak musí panovat určitá úcta, ale také slušnost.
   Co ale s člověkem, který vás oběžuje? Člověk, kterého jste ani o pomoc nežádali, a přesto se vám montuje do života a vnucuje vám svoje rady a názory?
Normálně odpovím ve vší slušnosti. A když nereaguju - i to je můj postoj - nemám zájem o nevyžádané rady. Ale co když to nepochopí a obtěžuje dál?
Znovu a znovu vás bombarduje nějakými nesmysly?
Jak dlouho se dá zkoušet trpělivost?

   Každý máme nějakou tu svoji míru. každý bysme měli znát tu svoji hranici. Nemusíme si přeci nechat všechno líbit. A nemusíme si nechat kálit na hlavu. Za posledních několik let jsem víc nohama na zemi. I když slyším anděly, i když můžu vidět co jiní nevidí, musela jsem se odnaučit být ta uťáplá a ušlápnutá, co věčně uhýbá a schovává se.
    Někdy mlčím a jen se dívám a poslouchám. Když za mnou někdo přijde a slušně požádá o pomoc, pomůžu. Domluvíme se, vždyť o tom to je. Ale když se někdo vnucuje a vím a cítím, že mi to ukrádá můj drahocený čas, nejsem povinná tomu věnovat pozornost. A nejsem ani povinná odpovídat, a nic vysvětlovat. Můj postoje může zkrátka být i záporný. Nemusím všecko poslouchat, co lidé povídají.
   Celé uplynulé roky jsem se snažila všechno pěkně vysvětlovat. Možná si někdo udělal mylný dojem a představu, že zhltnu co mi kdo nabulíkuje. Možná jsem byla naivní. Ale růžové brýle si mi rozbily už hodně dávno. A to jak v reálu, tak i na mentální rovině. A pak jsem se začala učit vidět jinak - a vidět z různých stran.

   Myslím si, že nejsem zlá. Neublížila bych kuřeti. Jsem možná v tomto směru příliš úzkocitná. A netýká se to jen zvířátek, ale také lidí. Ale mám také svoje hranice a mantinely. A tak nemusím být všude, kam jedou ostatní. A nemusím znát všechny přednášky, na které chodí ostatní, ani číst stejné knížky. Mám svoje představy a způsoby, jak získat informace, které potřebuji pro svůj život a pro práci každodenní vědět. A mám také svoje činnosti a aktivity, kterými si plním život podle sebe sama. Nikoli podle názoru: takhle by se to mělo dělat, anebo: tohle by mělo být.
   Jsem dospělá a jako taková rozhoduji a můžu se rozhodnout podle sebe.
Vždycky jsem razila heslo: "Komu se to nelíbí, to je jeho problém." Nemusím hned se vším souhlasit. A nemusím se každému líbit. A také nemusí každý souhlasit se mnou. Ani já neberu nikomu jeho názor. A přesto nebo právě proto nemusím opakovat pořád jedno a to samé dokolečka - ani způsob omezeného chování. Mám právo se změnit a pracovat na sobě podle toho, jak to sama chci a jak to cítím. 

   Když cítíte, že tohle ne - že někdo s vámi chce jen manipulovat, tak proč neříct: tohle ne - nebudu se tím zaobírat. A nebudu se toho účastnit. A když někdo nerozumí pěkně, řeknu mu to i ostrými slovy.
Vím, že kvůli těm několika slovům se ani tam nahoře zlobit nebudou. Vždyť když si chránite to, co jste si vybudovali, máte na to právo - a je to tak správně.

    V souvislosti s tím, jak jdeme životem tak se také mění energie, které na nás působí. Je to něco zvnějšku od ostatních lidí, ale také to, co na nás působí zhora. Podle výpočtů z astrologie se dá sestavit mapa postavení planet. Existují na to vzorce, a stejně jako v matematice podléhají určitým zákonitostem, které jsou neměnné a dané. Jen síla a účinnost působení předem těžko odhadneme.
Něco se dá předvídat a něco se pak dozvíme až v momentě, kdy to zažíváme na vlastní kůži.
   Naše prožitky jsou přímo odvislé od toho, v jaké jsme kondici. Mám na mysli kondici vnitřní. Tedy vnitřní sílu, víru, jistotu a odhodlání jít vstříc i nepříjemnostem a řešit je. Když máme plnou hlavu zmatku, a z hloubky nitra se budeme bránit pohnout se z místa, i když cítíme nespokojenost, tak nás každá změna bolí o to víc. A také vyžaduje mnohem větší úsilí, udělat rozhodný krok. Když jsme příliš v hlavě, tak nás z toho může o ta hlava pěkně rozbolet.
    Přes bolesti se také učíme. Když člověk nevnímá že má problém, a nic ho nebolí, tak ani nemá úsilí se sebou něco dělat a měnit, co změnit má a může. Když se ale ozve nějaká ta bolístka, anebo když je člověk najednou vysílený, vyčerpaný a psychicky rozhozený, pak mu nezbývá, než začít něco dělat - udělat nějaký ten krok, aby se mu ulevilo a bylo líp.
    A tak můžeme na přicházející energie pohlížet z různých stran. V jednom příběhu, který jsem kdysi slyšela vyprávět, moudrý král, když se ho ptali, co udělat s nepřízní osudu, na tu otázku odpověděl: "I tohle pomine".
Radost střídá bolest, a smutek bývá nahrazen smířením. Všechno se to střídá, a na nás je, jestli se tím necháme povalit, anebo jestli si zachováme nadhled a zůstaneme pevní ve víře ve změnu. Vždyť už víme, že k té změně můžeme sami pomoct tím, že vstaneme a začneme podnikat náležité kroky.
    Do konce roku zbývá přes dva měsíce. Máme možnost dotáhnout to, co jsme dlouho odkládali. dořešit staré záležitosti, a nechat být to, co nám enegii odčerpává. Ať už jsou to nepohodlné vztahy, anebo aktivity, kterým jsme věnovali příliš mnoho úsilí a energie.
Nikdy není pozdě s něčím starým skončit a s něčím novým naopak začít. I když je člověk už v pokročilém věku. To, co tady rozvineme, bude nám vždycky k dobru. Ať už věříte na reinkarnaci nebo ne, všechno se ukládá ve vašem nitru, ve vaší duši. Všechno, co tady na zemi prožíváte. A pak na těch prožitcích, na těch zkušenostech stavíme dál. V dalších životech je rozvíjíme.   
    Žádný učený z nebe nespadl. A kde jinde by se tak najednou vzaly schopnosti - zručnost a nadání? Říká se, že talent je od Boha. Ano to je pravda, ale ten talent si musel člověk začít rozvíjet a pěstovat. Shora dostal příležitost a možnosti, a pak záleží vždycky jen na nás, jestli se těch příležitostí chopíme a něco rozvíjíme, či zda jen sedíme a lamentujeme nad nepřízní osudu.
    Přicházejí nové energie, které nám mají pomoct. A tak i když vám bude třeba smutno, zkuste si říct jako ten moudrý král: "I tohle pomine". Nic netrvá věčně. A andělé rozhodně nechtějí, abysme donekonenča trpěli. Jen čekají, až to pochopíme a sami se rozhodneme vzít to své veslo do ruky a začneme veslovat - až se vydáme vstříc tomu, co bude pro nás prospěšnější a užitečnější.

  Pamatuj:
"Vždy záleží na tobě, na kterou stranu se přiloníš.
Zda dáš přednost svým obavám a svému strachu,
či zkrátka zda uvěříš, že na tvé straně nebe stojí,
i když strasti prožíváš.

To život není marnivý,
jen člověk sám si volí, zda marnivosti ruku svoji podá.
A když právě není den ozářený jasným sluncem,
proč propadat panice, marnosti či zášti?

Každý den netrvá víc, nežli hodin několik.
Po dni přichází noc, a po noci zas další den.
Stejné to je s každým přílivem.

Jednou příliv radosti zahřeje tě u srdce.
A pak s odlivem radost ta je záhy pryč.
Další příliv střídá to,
co zmizelo už v dáli.
A v novém dalším přílivu se zračí třeba smutku jiskra.
I o tom život je.
Existuje něco, co nás rozesmívá,
a něco, co nás rozesmutňuje.
Tak to chodívá.

Proč se báti cítit ty
svoje emoce a pocity?

Vždyť v tom dalším odlivu nový prožitek se skrývá
a střípky radosti a lásky zase k nám se vracejí.

V každé vlně naděje se skrývá.
S každým nádechem mohu nadechovat to, co si vyberu .....
... tak proč nevdechovat tu vůni andělů?

Proč nenechat se hladit a utěšit i ten svůj žal,
když život obrací se k nám zády?
Když  právě neděje se život podle mého přání....?

Vím už - oni lépe znají mne,
a vědí i co potřebuji,
abych radosti si mohla vážit.

A chránit si,
co je mi drahé jako perlu ve své hlavě
 -  hlava myslí,
hlava rovná všechno, co viděla jsem
a též i prožila životem.

Jen city ty hlava nikdy nepochopí.
Nemůže ani.
Vždyť hlava myslí, necítí. 
A jasný rozum, nezkalený
musím mít, pro to, abych byla celá
Neztuhlá a neztrnulá i se svými názory.

Srdce to vždy odpovídá hlavě
na to co tu vyplodila - na vše to, co zrodilo se v ní.
Ta odpověď je mi drahá nade vše
Nad všechny rady rad.
Jsou mé - jak myšlenky, tak i emoce.
A srdce - to vždy jasně pozná, kterou cestou mám se dát.

Jednoduše řečeno: ještě si užijeme tohoto pozemského života pěkně od podlahy.  

    Pokud někdo očekával, že letošní rok bude jenom jako krásná a sladká porocházka, tak se teď může ohlédnout zpátky. Uvědomte si, co všechno jmse museli od začátku roku řešit. Kolik věcí a starostí se nám dostalo na pořadí. Kolik jste toho vyřídili - zařídili - pořídili? S čím vším jste se museli poprat, než jste dosáhli kýženého výsledku?
    Vždycky to není jeno překonávání sebe samých. Někdy se může zdát, že nám život do cesty staví pořád nové a nové nečekané překážky. Proč? Někdy čistě proto, abychom se procvičili, a jindy třeba proto, abysme zůstali bdělí a ostražití třeba vůči zlomyslnosti. Zkrátka život nám dává takové kapky, které právě potřebujeme dostat, abychom se vyzdravili na těle i na duši.

   Kus roku je za námi, a před námi finišující měsíce, které někoho možná překvapí svojí náplní, a událostmi, které nás i nadále nenechají usnout na vavřínech. Měli bychom se naučit rozlišovat, co je pro nás osobně důležité, a to nepodstatné odložit třeba na další dny. Určit si své osobní priority po té, co jsme byli zvyklí na určitý standatd a kolorit, se může zdát někomu zvláštní. Ale pokud jsme ho měli převrácený, situace nás přimějí k tomu, abychom se zastavili a zamysleli se sami nad sebou.

   Energie budou zesilovat co do obsahu, tak i do rozsahu. A tak se můžeme připravit na to, že se nám mohou v životě objevovat situace, které nás budou upozorňovat na to, kde máme mezery a nedostatky.
   Karma se splácí životem. A tím, jak žijeme a jak se chováme si můžeme mnohé dluhy dorovnat a splatit. Anebo také naopak, můžeme si i přitížit, když nejsme čestní a poctiví předně sami k sobě. Ona každá cesta a každý směr vyžaduje jistou dávku odhodlání, aby si člověk něco uvědomil. A než pozná dokonale sám sebe, k tomu je cesta předlouhá.

   Jako lidé svým chováním předurčujeme, co se bude dále dít. Ne že bychom to přesně stanovili, o to se starají jiní zasvěcení tam nahoře. Ale když budeme mít úplně převrácené hodnoty, tak nezbývá, než nás na to něja upozornit. Od toho je světové dění a všechny ty různé události.
   Kdo je zvyklý meditovat, měl by se snažit jít víc do sebe, a hledat tam to, co je jeho důležité a čím může pomoct tomuto světu, ale předně a hlavně sám sobě. Neboť každý má zodpovědnost sám za sebe a nese plnou zodpovědnost za to, co dělá a jak to dělá. A známe to z běžného života - když si něco předem dobře nepromyslíme, ale vrhneme se do něčeho po hlavě a bez rozmyslu, jsou s tím většinou spojené problémy a nepříjemnosti. Když začíná někdo podnikat, také si musí zjistit, jaké oprávnění potřebuje, a musí udělat všechny patřičné kroky, aby měl všechno dobře zajištěné. A v energiích - při práci s energiemi - to platí dvojnásob.

Není všechno zlato, co se třpytí - to brzy poznáme i na vlastní kůži. A když někdo dlouho překračovat svoje pravomoci a žil na dluh, bude muset začít splácet. To je boží spravedlnost, kterou žádný člověk neobelstí. Na tu se nedá udělat ani tunel, ani se nedá využít pro osobní blaho jednotlivce, ani pro jeho zbohatnutí.

A povzbuzení od andělů pro ty, kteří na sobě poctivě pracují a museli si projít nepříjemným a těžkým obdobím, zní:
"Upevněte svůj postoj. Nevzdávejte se a pozvedněte hlavu, ať vidíte, že na nebi hvězdy svítí - ty vám ukáží, kam nasměrovat svoje kroky."

Důležité je zachovat si klid, ať se děje, co se děje, a promyslet si každý další krok, ještě před tím, než ho uděláte. Zbrklost ani tvrdohlavost se nevyplácí. Když jsme do něčeho moc hrr, tak si koledujeme o úraz a poškození zdraví. A přizejme si - když nám začne haprovat zdraví, kolik toho zmůžeme? Co uděláme, když je nám špatně a když se vyčerpáme na doraz? regenerace pak zabere mnohme více času, a někdy i peněz, nežli když se naučíme zpomalit a promýšlet si své další kroky ještě před tím, než je uděláme.

     Hned v úvodu bych upozornila, že v tomto povídání nebudu zveřejňovat žádný návod jak si otevřít 3.oko.  K tomu, aby člověk začal vidět jemně-hmotný svět je potřeba mít na paměti, že všechno má dvě strany. Žijeme tady na zemi v dualitě. Proč to tak je- to je jednoduché vysvětlení. Už my sami lidé v sobě neseme ty dvě základní složky, bez kterých se nikdo z nás neobjede. Nenechte se mást, není to mužská a ženská energie. Ale to základní, z čeho jsme složeni je část jemně-hmotná, tedy nehmatatelná – a tím je duch, nebo duše, a hmotné-fyzické tělo. Ani jeden člověk bez těchto dvou složek nemůže v tomto světě fungovat. Není možné, aby se tělo hýbalo, když v něm není duch, který by ho oživoval. Přesto však se jako člověk často uzavíráme vůbec přijmout fakt, že máme duši. Omezili jsme se převážně a výhradně na to, na co si můžeme sáhnout, čeho se můžeme dotknout. A svět jemný se pro nás stal, když už ne pasé, tak přinejmenším něčím, co zahrnujeme do tajuplné pohádky.  Pravdou je, že na světě nepotkáte dva lidi, kteří by byli naprosto stejní, jak ve svých názorech, tak ve svém smýšlení, co do postavení, a vyznání. Někdo má víc vyvinutou intuici a obrazutvornost, a někdo je zase matematickým géniem. A tudíž i podle toho jsou věci, které můžeme ve svých snech a v meditacích, když začneme praktikovat meditační cvičení, vidět a vnímat jinak, často i zdánlivě rozdílně.
    Když ale porozumíte tomu, že jsme každý nastavený trošičku jinak, a začneme si mezi sebou povídat o symbolech, které se nám připletou do snů nebo do těch meditací, nakonec zjistíme, že je v nich hodně společného. Symboly jsou řečí našeho nitra a také způsobem, jakým k nám promlouvají naši duchovní přátelé a andělé, kteří nás bedlivě sledují a pomáhají nám ať už tím, že nám vnuknou nějakou tu zajímavou myšlenku či nový nápad třeba na zlepšení našeho života, anebo na nový produkt či lék, který pomůže i jiným lidem.
    Ale známe to sami u sebe, ne všechny myšlenky a nápady, které máme jsou vždycky produktivní a přínosné. Někdy se začneme zaobírat i takovými myšlenkami, které nejsou právě příjemné a veskrze pozitivní.  Na koho čas od času nespadl splín anebo pochybnosti?  Kdo nikdy nepoznal co je strach nebo obava?  Ruku na srdce – každá máma, která má děti, si při jejich růstu a výchově zažila své. Zvláště v době, když se začaly osamostatňovat a oddělovat od té máminy sukně, a začali chodit sami na ty své akce, za svými zkušenostmi a za poznáním. Anebo když vám někdo blízký onemocněl anebo byl v ohrožení života. Je to přirozené, že se někdy potýkáme i s těmi nepříjemnými myšlenkami, obavami, pochybnostmi. Bojujeme se strachem, čelíme obavám a učíme se překonávat sami sebe.
   Že strach neexistuje? To bych neřekla.  Spíše bych to přirovnala, že jako lidé se pohybujeme a oscilujeme mezi tím, co je dobré a příjemné, a mezi tím, co nám není a ni příjemné tak, že z toho nemáme ani dobrý pocit.
Když se kloníme k tomu, co je nám příjemné, a z čeho máme dobré pocity,  kloníme se tak na tu stranu, která je světlá. Takže jsme schopni více naslouchat své intuici, myslet pozitivně, dělat si na věci své názory. A nenecháme se pak mást, stahovat ze své cesty, ale ani omezovat. Jsme schopni postavit se sami za sebe, a také pomoci těm, kteří naši pomoc potřebují, a jsou třeba slabší, nevěří sami sobě, a ještě tápou v tom, co je pro ně dobré.  
   Když ale pořád jen přemítáme, pochybujeme a bojíme se, ať už třeba udělat v životě nějaké zásadní rozhodnutí, anebo se setkávat s lidmi, kloníme se na tu druhou stranu. Pak se nám snižuje také naše sebevědomí, nic nového se neučíme, ale stagnujeme. Je to jako bychom přešlapovali na jednom místě, kde čekáme, jestli si nás někdo všimne a poposune nás dál. A když máme v sobě dost obav a pochybností,  pak jsme také snadnou kořistí pro někoho, kdo je silnější a kdo nás dokáže utlouci svými projevy a slovy tak, že ztratíme absolutně schopnost udělat si svůj vlastní názor a náhled na věc. A tak nevědomě přiživujeme tu stranu, která má mrštný jazyk, srší sliby, a ve skutečnosti nám uniká pointa. Takže nejsme schopni vidět, co se nám za zády chystá.
   Přirovnala bych to jako když se díváme do slunce. Naše oči jsou natolik zaslepené, že když odvrátíme zrak a podíváme se okolo sebe, vidíme jen šmouhy, ale nejsme schopni vidět reálný a úplný obraz toho všeho, co je kolem nás a za námi.  To se děje také když jsem se rozhodli, že půjdeme za světlem. Tedy když jsme se rozhodli, že na sobě začneme nějakým způsobem pracovat, ale když ještě neznáme dost dobře ani sami sebe a své reakce. Tak jsme si našli člověka nebo skupinu, kterou jsme se nechali úplně zaslepit. Natolik, že jsme byli ochotni vzdát se kvůli tomu i své rodiny, bezpečného zázemí, opustit zaměstnání, které bylo zdrojem naší obživy a vystoupit na okraj nejistoty.  Jenže když je člověk slepý, není schopen vidět, kde je ten okraj skutečně leží.  
    Když jsem nerozeznala hranice, ani své meze, a nevyznala jsme se sama v sobě, tak jsem začala slepě důvěřovat cizím lidem, kteří se na mne usmívali a chlácholili mne. A ještě mne povzbuzovali, abych šla a postavila se na úplnou hranu. Uvěřila jsem jim víc, nežli sama sobě. Odložila jsme své pochybnosti, a nechala se povzbuzovat, abych tam stála jako solný sloup a ještě na té hraně začala něco tvořit. Když ale nemáme pevné a jasné kořeny, tak jakákoliv práce je těžká, polovičatá, anebo je předem určená k zániku. Protože jak může růst strom na ostří nože? Jak můžete postavit dům na hraně meče?  To nejde ani v představách, ani když budete mít sebe víc bujnou fantazii, tak žádný dům na hraně pořádně neukotvíte. Vždycky musíte mít pevnou půdu pod nohama, abyste mohli udělat další krok, a pak ještě jeden a další a další. Na hraně meče se těžko bruslí. Sklouznete na jednu nebo na druhou stranu strašně snadno a spadnete. A co když spadnete na tu stranu, která je ve stínu?  Nu, tam se dá říct. Pomáhej vám pán Bůh, abyste se z toho vyhrabali a dostali se zpátky na hranu a pak na tu správnou stranu, na stranu světlou.
   Když jste totiž zapadli do bahna na té druhé straně, nebudou vás moc napadat pěkné a příjemné myšlenky. Rozhodně těch světlých a příjemných chvilek v životě bude málo. Ono to ubírá energii, ničí to životní elán. A na oči pomalu sedá prach. A tak kdo se ocitnul ve spárech té druhé strany, ten ví, jak je to těžké se z toho dostat ven. A je hodně těžké začít jinak přemýšlet, natož vidět světlo, které je tam někde v dálce, a občas problikává v podobě příjemných chvilek. Ale takových je málo. Tak málo, že to člověk až téměř vzdává. Anebo nejradši by to tady zabalil. Říkám to, co jsem si prožila. Není to výplod mé fantazie. Ale skutečné prožitky, souboje v nitru a také v hlavě mezi rozumem a zklamáním ze života.  Někteří to znají, někteří si něčím podobným také museli projít. A ono je to docela dost těžké se znovu vyhoupnout do sedla a prásknout do koní, aby popojeli zpátky na výsluní, kde je dost místa pro všechny poctivé lidi. Když ztratíte sebedůvěru, přesvědčit sama sebe, že je tu místo také pro vás, je to hluboký vnitřní souboj.
   Popisuju to tak, jak jsem to měla možnost prožít. A popisuju to proto, že pokud někdo potlačil některou svoji schopnost, která má současně také funkci varovného zařízení, které je umístěné v každém z nás, je docela hrou o zdravý rozum, snažit se aktivovat schopnost, která souvisí s naším bezpečným a přirozeným vývojem.  Často neznáme své hranice a často se necháváme zaslepit a oslnit něčí výjimečností. Lidé jsou různí, a na své cestě opravdu můžeme potkat kdejaké povahy.  A tak jak jsem si v životě mohla vyzkoušet, je respektování těch svých vnitřních senzorů, pro mne tím nejdůležitějším měřítkem pro rozlišování toho, co je mi příjemné a na co si mám dávat pozor.  Snaha pracovat na sobě a zušlechťovat sama sebe, to se cení. Přijde vám to vždycky vhod.
    Ale nikdo z nás by neměl zapomínat, komu se budeme zodpovídat za všechny svoje činy. A kdo nám dal právo a povolení na život. Když zůstanete poctiví sami k sobě, tak se vám přirozeně ten váš duchovní zrak bude otevírat postupně tak, aby to pro vás bylo bezpečné a hlavně přínosné.  A jestli v meditacích někdo astrálně cestuje, je to jen proto, že se meditacemi zabýval někdy v minulém životě.
     Jako lidem jsou nám otevírány takové přístupové cesty do tajemného jemně-hmotného světa, aby nás to nepoškodilo na životě. Abychom si pomaličku  a postupně zase zvykali, že za hranicí hmoty je svět energií.  Že všechno hmotné má svůj původ a podstatu ve světle. A co to v reálu znamená. Není to nic jiného, než to, že než jsme dostali toto fyzické tělo,  předcházelo tomu plánování, přemýšlení a návrhy, které nevznikly nikde jinde, než v tom jemně-hmotném duchovním světě. A je nejvyšší čas prokázat, že si každý z nás jednotlivě zasloužíme ten honosný název ´homo sapiens´.

Jen stěží si lze představit, že bysme chodili po světě bez oblečení a bez jídla, a pohybovali se bez pomoci dopravních prostředků.

  I když o tom sníme, a říkáme si, jak by to bylo fajn, kdybysme tohle všechno nemuseli řešit, a normálně bychom byli schopni se teleportovat na místo, kde si přejeme být. A šaty bychom si měnili silou vůle a svou představivostí. Nemuseli bychom jíst jídlo, a tedy ani nic pěstovat, starat se o zvířata a chovat je ani pro maso, ani pro mléko.

    Ale dokud chodíme nohama po zemi, a máme fyzické tělo, nic jiného nám nezbývá, než se s tím smířit a naučit se s tím vším žít. Tělo samo o sobě má některé potřeby a požadavky, které neoblafneme. A to zvláště pokud žijeme ve společenství, jako třeba ve městě anebo i na vesnici. Jen těžko vyjdeme na ulici jen tak, jak nás pán bůh stvořil. Tělo má specifické fyziologické pochody - přijímá potravu, vylučuje škodliviny, potřebuje se regenerovat a potřebuje naši péči a starostlivost.

     Abysme se dostali z jednoho konce světa na druhý i se svým fyzickým tělem, k tomu nám také nestačí pouhá přestavivost a síla mysli. Neříkám, že není možné se mentálně podívat na ten druhý konec světa. To je záležitost tréninku a práce na sobě. Ale hmota je hmota. A tak potřebuje také hmatatelné věci. A ani ty věci nestvoříme jen silou vůle. Abysme je měli, musíme je vyrobit. Abych si mohla něco zapsat, potřebuju papír a tužku, anebo počítač.

    Ne, ještě nejsme na tak vysoké úrovni, že bychom mohli mezi sebou komunikovat jen a pouze telepaticky. Potřebujeme se mezi sebou domlouvat a vědět, že když něco řeknu, tak to ten druhý opravdu pochopí. Všechny vynálezy a dobré nápady vznikly nejdřív v hlavě - v představě, ale pak se musely sestrojit plány a musely se vyrobit.
    Je to tak se stroji, auty, telefony, ale třeba i s léky, oblečením a veškerými pomůckami a potřebami, které denně bereme do rukou, a používáme je ke svému životu. Vždyť třeba ani rány na těle nelze jen tak obvázat myšlenkou, ale musí se vzít obvaz anebo něco podobného, aby to mělo efekt.
    Jen si vezměte - kolik věcí používáme v životě, a další jiné věci zase používají a potřebují další lidé. A tak abysme vůbec mohli žít, tvořit, přemisťovat se, počítat, psát, a já nevím co všechno, tak někdo musí vyrábět všechny ty pomůcky a věci denní spotřeby. Je to logické? Já myslím, že až moc.

   A tak máme různé profese, různé možnosti, kde se můžeme nechat zaměstnat, anebo sami něco vymyslet a vyrábět - něco, co by mohlo usnadnit život, anebo co by přispělo k větší pohodě a co by uspokojilo naše lidské potřeby. Do toho můžeme počítat třeba i herce, malíře anebo zpěváky. Oni také tvoří - pro pobavení anebo poučení diváků a posluchačů.

   Všeho je tu potřeba - všech profesí a zaměstnání. Důmyslně je tent osvět stvořen, i s jeho kulisami a možnostmi, které nám nabízí pro život. Kdo se rozhoduje - to je každý sám za sebe, jakou profesi přijme, do jakého zaměstnání půjde, jakou školu bude studovat. Tento svět nám nabízí řadu možností a příležitostí, jak naplnit svůj život, aby měl smysl. Nikdo nás nenutí, abysme dělali to či ono. Nikdo, než okolnosti a naše potřeby, které z toho vyvěrají. Jak si nastavíme své hodnoty a priority, to už záleží jen na každém z nás. Čemu věříme, nebo nevěříme - i to je na nás. Ani v tom nás nemůže nikdo nutit.

    I když jste ještě nenašli svůj smysl života, a nerozumíte všemu tomu, co se ve vašem životě anebo v tomto světě děje, a proč se to děje, to neznamená, že by to nemělo smysl. Ne všichni jsou schopni vidět všechny ty věci, jak do sebe krásně zapadají. Je to jako když se střídá čtvero ročních období. Každé to období má svůj význam - na jaře se seje, v létě dozrává a na podzim se sklízí. A zima - ta je k odpočinku. Stejně tak je uzpůsoben běh tohoto světa a události v něm se dějí, aby nás probudily k životu a k činostem přínosným - ke smysluplné práci. Ten, kdo se práce nebojí - ten dostává i adekvátní náležitou odměnu za to, co pro tento svět udělá.
   Odvážnému vždycky štěstí přeje.Ten, kdo se nezalekne, a kdo se nevymlouvá, a nehledá výhybky, tomu je i shůry pomáháno anděly. Ne že by nás oni stále za ručičku vodili. I oni mají přání, aby se z nás stali počestní a poctiví lidé. Hlavně abysme už dospěli. A vyrostli z toho dětinského blouznění. Bez nich bychom tady neměli ani léky na ty různé nové nemoci. Sami jako lidi, bez inspirace a bez jejich vnuknutní, nevymysleli bysme snad ani zvonec.

To všechno, co tady máme, nám má sloužit všem.
Má nám pomoci v rozvoji a k uzdravení.
Však z čeho se tu uzdravujeme stále?
To vidno jest na různých územích - z bídy ducha.
To nemoc je v tomto světě největší.

Tolik mámení, tolik slov, co všude možně zní
však poctivou práci a pomoc vzájemnou nenahradí.
Když pomůže člověk člověku,
tu andělé se přidají a jásat bude nebe, že ten to pochopil.

Bláhové je domnívat se, že musí to tu zvládnou každý sám.
Ne.
Však každý sám za sebe se rozhoduje - komu důvěru dá a kým nechá se tu vést.
Jistotu dodává mi ten, kdo stojí po mém boku.
Leč člověk ten to vskutku není - to anděl můj průvodce,
noc co noc ke mně přistupuje
provádí světem snů a ve dne učí,
jak nemít svůj zrak slepý
a sluch hluchý k tomu, co jest potřebné.
Děkuji za to učení.

Po sníčku
posílám kytičku
všem potřebným

Bůh sice nesedí přímo na obláčku, ale je tam a sedí na trůně v nádherném chrámu, který mi přapadal jako ze zlata, když mne tam andělé přivedli. Je to něco, co se opravdu těžko popisuje - a čemu se rozum jen těžko přizpůsobuje. Naše analytická mysl je příliš strohá, a často veříme jen tomu, na co se dá sáhnout rukama.
    Jsme zakletí, anebo spíš uzavření do fyzických těl, a naše smysly jsou velice omezené. Většinou dáváme víc na rozum, nežli na vlastní cit. A tak nám rozum do všeho kecá. Vymýšlíme si kdejaké báchorky a výmluvy. Vymýšlíme a kombinujeme tak, že jsme se sami stali příliš složitými. A tak je těžké uvěřit, že může být něco tak jednoduché a přitom smysluplné, jako je prostá spiritualita.

    Chtěli bysme, aby byl Bůh s námi - aby byl v nás. Ale to dost dobře nejde.
Kdo by pak nad námi dohlížel? Kdo by hlídal spravedlnost, poctivost a čestnost, když na ni jako lidé tak často zapomínáme?
   Sice Bůh nechodí nohama po zemi jako my lidé. To jen my se pohybujeme po tomto světě, který pro nás stvořil, abychom se mohli vyvíjet. To sice nevadí, že on je tam a my jsme tady. Každému dal spojení. Každý člověk dostal jiskru - světlo do svého srdíčka.
   Jak moc hoří anebo doutná - to už záleží na každém osobně, jak si to svoje srdíčko moc uvědomuje. No a holt, když už je toho moc na člověka, a srdce je přetížené, tak je lepší se z toho vyplakat. Ulevit si. Neboť život pozemský je opravdu někdy těžký......a když koukáme k nebesům, to je jako instinkt - protože naše duše ví, odkud se tu vzala a kde je opravdu doma.

Každé dílo zná svého stvořitele, a touží se k němu zase jednou vrátit .......
kdy? ....to už je zase na každém individuálně, kdy dospěje ve svém vývoji.
 
Aneb ústy klasika: "Já nevěřím, ale dnes vím bezpečně, že to on nahlíží do mého srdce. On ví, kdy se trápím a kdy mne něco bolí. A má mne přečtenou. A stejně tak vidí do srdcí všech lidí a zná podstatu jejich pravých záměrů. Jeho zkrátka oklamat nejde.
Lidem něco nakukat, to můžete snadno. Lidé rádi věří, když jim něco slíbíte. Ale co za těmi sliby stojí a jaké jsou vaše pravé úmysly, to před ním opravdu nikdo neskryje.  

   O tom, že existuje cosi nevysvětlitelného mezi nebem a zemí - co věda, pouhý rozum a materiální pojetí světa nedokáže pochopit:
 - dokument a výpovědi 2 zázračně uzdravených žen:
http://www.orol.tv/videos/lurdy-miesto-zazrakov/

 - dvoudílný film ze života a historie poutního místa v Lurdách:
http://www.orol.tv/videos/lurdy-i/
http://www.orol.tv/videos/lurdy-ii/

Nepatřím k oněm materialistům, kteří si potřebují všechno osahat, aby uvěřili. Když se vám něco stane, když ale sami zažijete dotek a pomoc z druhé strany, nepotřebujete pak už žádné potvrzení, že existuje boží prozřetelnost a pomocní andělé. Ráda sbírám příběhy ze života lidí, kteří našli sami sebe a měli víru tak hlubokou, že dokázali čelit a odolat všemu nepohodlí a pokořování z řad nedůvěřivých a nevěřících. Ať už to byl Otec Pio v Itálii v minulém století, anebo František z Assissi už před mnoha staletími.
   Musím přiznat, že nejsem ani svatá, a nejsem ani tak odhodlaná jako byl František. Nikdo z nás nemůže opakovat nic z toho, co prožil někdo jiný. Každý si musíme najít to svoje právoplatné místo, z kterého můžeme udělat něco pro dobrou věc. V kláštěře anebo v nějakém podobném stacionáři to je o mnoho jednodušší, než když se máte pohybovat v tom běžném světském životě, mezi různými lidmi, kteří si s sebou nosí nejrůznější problémy a starosti. V klášteře či kostele se za ně pomodlíte a odevzdáte to Bohu. Uděláte takovou přímluvu, a pomůžete tak, jak jste schopní. Neřešíte už souvislosti, nehledáte cestu, ani objasnění. Ale přesto je to pomoc největší, když se za vás někdo přimluví tam nahoře, když vy sami jste se ztratili.
    Když ztratíte cestu, bloudíte, dokud vám zase někdo neukáže správný směr, kterým jít. Když ale ztratíte duši, když odevzdáte svoji důvěru a víru jinému člověku, ztrácíte duši, ztrácíte své sebeuvědomění, svoji identitu. Začnete se oddělovat od sebe sama a nasloucháte jen lidem. Poslocuháte jejich názory a jejich rady. A nevidíte, kam vás skutečně vedou. Když se nedokážete rozhodovat sami za sebe, a dodržujete jen nějaký uměle vytvořený řád, jdete sami proti sobě. Protože spoustu věcí děláte jen automaticky, protože se to tak dělá. Nevíte hlavu ani patu.
    Pokud jste se ztratili na cestě, a motáte se dokola v zamotaných kruzích, všecko jen na vás padá, nic se nedaří, nemáte radost ze života, ztrácíte elán, nálady, a i to zdraví, zamyslete se sami nad sebou - komu nejvíc důvěřujete?
Komu jste předali právo za sebe rozhodovat? Komu jste dali svoji víru? Řídíte se opravdu tím svým nitrem? Řešíte si ty svoje vnitřní rozpory a spory, které se ve vás neustále objevují anebo je jen zakrýváte stále a stále novým nátěrem?
    Těmi nátěry mohou být výmluvy anebo neschopnost se reálně a v plném světle sama na sebe podívat a přiznat si své chyby. a že jich máme každý dosta dost, o tom svědčí naše životy, a všechno to, co se děje ve světě. Všechny ty zmatky, boje, neshody, nejsou ničím jiným, než zrcadlem těch rozporů v nás. K tomu, abysme je změnili, musíme pečlivěji a pozorněji uklidit sami v sobě.
    Kolik lidí tu teď žije opravdu čistě a v boží důvěře? To nevím. Ale když je stav světa takový, jaký je, tak to rozhodně ještě nebude dost. Stále ještě ne necháváme ovlivňovat a přestupujeme, když cítíme, že na druhé straně nebudeme muset bojovat, ale že si tam budeme moci vychutnávat jen sladké plody a nicnedělámí.
    A tak neříkáme v pravdě druhým vše, co se měli naučit říkat. Když nám někdo vadí a štve, osnujeme ty svoje myšlenkové plány, jak se takovým lidem vyhnout. Radši, než na jevo dát, že překračují mez. A když nám pak jednoduše vezmou a zkazí náladu, necháme si to líbit. Uvnitř sebe nadáváme, jsme naštavní, ale nedokážeme se bránit ani prostě - slovem správně voleným. Aby si to lidé vůči nám nedovolovali, aby věděli, že i my máme právo na svoboný názor svůj osobní. 
    Na duchovní rovině, v rovině energií pak tvoříme další a další mlžné oblaky, které na nás jednoho dne zase dopadají v podobně nemocí. Je toho tolik, co můžeme čistit a napravovat sami u sebe. Po celý život. Někdy postačí vzít si jen to zrcadlo světového dění. Vyčistit to v sobě neblahé, co přináší utrpení. Je to na poli světovém, a také rodinném. Tolik práce tady máme v tom pozemském světě. Je toho pořád moc, na celé generace - napravit sama sebe, očistit svoji duši od obálek a nánosů.
    A tak jdeme pořád hloubš a hloubš, a na světlo světa vytahuje to, co už jsme měli mít dávno očištěné a zpracované, když začali jsme rozum pobírat. Ale stalo se to, že jsme sešli ze své cesty. A sešlo mnoho lidí za vidinou slibující. A ti se teď mezi sebou perou, jak kočky a psi na sebe poštěkávají. A co my ostatní, co stojíme opodál? Co můžeme v této věci udělat jako dobrou věc?
    Třeba zpátky vzít si svou zodpovědnost a začít si doma v rodině uklízet své vztahy.

celý článek + námět na meditaci pro nalezení ztracené naděje a víry najdete na https://www.facebook.com/zvukovelazne/posts/1768932033393432

    Zkuste si představit, že jdete do obchodu, kde si vyberete do košíku různé zboží. Něco k jídlu, něco k oblečení, pak nějakou tu drogerii, kosmetiku, zkrátka vše, co by mělo supokojit vaše potřeby. Vybíráte a vkládáte věci do košíku. Ten obchod je obrovský, než ho celý projdete a než si z té široké nabídky vyberete, tak to trvá celý měsíc, než se dostanete ke kase a k placení. Už si ani nepamatujete, co všechno jste si dali na dno košíku. Teprve až to všechno vyskládáte na posuvný pás, a pokladní začne čtečkou projíždí jednotlivé položky, koukáte vyděšeně na ten účet, co máte platit.
Říkáte si: "Za co?!? Tolik peněz?!" A je vám z toho až mdlo. Ale zaplatíte. Co jiného vám zbývá, když to všechno jste si vybrali a nakoupili, a když to všechno zkrátka potřebujete.
    Ten měsíc zúčtování, kdy přicházíme ke kase a k placení, je zase tady. V obchodě platíme penězy, v životě ty svoje staré účty platíme různě. Někdy prostě i tím, že je nám pár dní špatně. Když ale víte, když si vzpomenete, co všechno jste si do toho košíku už nabrali, tak se to špatně mnohme líp překonává. Když víte, co se děje a proč vám je tak nějak divně, můžete z toho mnohme líp vybruslit a to období překonat třeba tím, že se uvolníte a budete víc obezřetní a vnímaví, namísto toho, co byste se za něčím honili a štvali. Ono mezi námi, ani není kam se hnát a štvát.
    Tím jak si víc uvědomujeme a učíme se počítat a nepřekračovat svoje schopnosti a možnosti, dokážeme si mnohem líp uhlídat svoje hranice, aby nám druzí nekradli energie, a pak také s nimi můžeme mnohem lépe hospodařit tak, abychom se nevyčerpávali, ale ani nemuseli energie krást od jiných lidí. Krást se nemá, a o energiích to platí dvojnásob. Když něco ukradnete v krámě, tak vás čeká náležitý trest. Když okradnete někoho o energie, nebudete si trest odpykávat ve vězení, jako za krádež věcí, ale třeba tak, že můžete chytit nějakou tu virózu a bude vám špatně.
    Takže když na vás dopadne platba v podobě nějaké té virózy, a když vám nebude pár dní dobře, hlavně nepropadejte panice. tělu podpřejte odpočinek, a nějaké ty preparáty, aby se zbavilo těch škodlivin. A své duši zkuste dopřát více sluchu třeba zase v tiché meditaci, anebo relaxováním o samotě, v klidu nebo v přírodě. Přitom se můžete zamyslet a podívat se do toho svého svědomí, a přiznat si, ke komu jste se za ten uplynulý měsíc nechovali zrovna lidsky a spravedlivě.
     Možná vás napadne, že jste to přehnali nejen ve vztahu k někomu jinému, ale také sami k sobě. A to, že vám není právě do skoku, to přejde jen co si to srovnáte sami ve své hlavě podle svých priorit. Možná přijdete na to, že vůbec nejlepší bude začít víc naslouchat tomu svému tichému hlasu uvnitř v sobě, který vás vždycky předem upozorňuje co byste měli dělat, a také co dělat nemáte. Jestli ale pořád podléháte názorům někoho jiného, a ten svůj vnitřní hlas odmítáte, tak se nemůžete divit, že vás to tu a tam zastaví anebo přibrzdí. Je to to nejlepší, co pro vás mohou vaši andělé udělat - přibrzdit vás tímto jemným způsobem.
     Záměrně říkám, že jde o "jemný způsob přibrždění". Je to jen jako zvednutý prst, abysme se nezačali dmout samou pýchou. Protože když se naučíme rozumět těm svým vnitřním signálům, když se dokážeme uvolnit a zklidnit, a z hlavy vyházet zbytečnosti,  máme větší šanci zaslechnout jak k nám to naše nitro mluví. A máme také větší šamnci vnímat a cítit ty naše anděly, kteří nás hlídají a doprovázejí tím naším životem. A když se je naučíte cítit a vnímat, můžete se časem také naučit naslouchat, jak k vám promlouvají a co vám chtějí říct.
     Oni vědí, jak k nám mluvit, jak nás upozornit anebo přibrzdit, abysme neutržili daleko větší šrámy na duši. Začněte více důvěřovat sami sobě a s klidem vyměňte staré názory a myšlenky třeba s přiznáním, že nejste dokonalí, ale že jste připraveni se učit a pracovat na sobě. Nebojte se pokorně sehnout hlavu a uznat, že nevíte vše. Přiznání je jako polehčující okolnost. A k takovému člověku andělé mnohem raději přistoupí a učí ho, než k tomu, kdo si o sobě myslí, že snědl všechnu moudrost světa a že už všechno ví a zná a není nic víc, co se ještě může naučit.
     Planeta se vyvíjí, celý vesmír roste, a stejně tak se vyvíjejí a zdokonalují nové technologie a věci, které postupně přijdou na zemi, aby usnadnily lidem práci. Je to tak. Jen když se ohlédneme zpátky - před 50ti lety nebyly počítače ve velikosti mobilu. A mobilní telefony vůbec nebyly možné. Automatických strojů, které za nás dělají domácí práce, a videohovory byly možné jen ve sci-fi filmech. A když půjdeme ještě dál, není to zase tak dlouhá doba, kdy se na polích oralo železným pluhem, který táhl párek volů. Techinka se vyvíjí a nové technologie též. Je toho ještě tolik, co by se dalo zlepšit a změnit a co by nám mohlo pomoct ulehčit práci. Ale všechny ty novinky jsou úzce spjaté s rozvojem našeho vědomí, s pochopením a s odložením těch věčných tahanic a žabomyších válek.
      Všichni jsme chybující, a každý na svém kontě má sloupek, z kterého si splácí i to špatné, co kdy udělal. A všechno to dobré, co se nám podaří, to je nám přičteno k do plusu. Leč co je dobré, o tom nerozhodujeme my jako lidé, ale jen a zase oni nahoře. To se totiž shoduje s tím naším osobním inkarnačním plánem a s tím, jak ho plníme.
     Tak ještě pořád si myslíte, že všichni jsme jedno? Když na každém jednotlivci záleží, jak si plní ten svůj osobní plán?  A když jeden za druhého nemůžeme tu jeho práci vykonat? Každý máme ten svůj osobní kříž, a nikdo ho za nás neponese. Ten, kdo už něco pochopil, může poradit, jak na to. Může ukázat směr, nastínit cestu, či předat poselství. Ale jít už musí každý sám.

"Ten kříž se dá nést, to mi věřte.
I když je to někdy obtížné a těžké.
Ten kříže je tak těžký, abysme ho zvládli nést.
Abysme ty překážky dokázali překonat a řešit.
Aby jednou dokázali jsme se dotknout hvězd nad naší lidskou hlavou,
kde andělé z té velké výšky dávají nám znamení.  
Kde poctivost pramení, tam dotknouti se mohou
i víc zrna zasíti - to pro moudrost skrovnou,
aby lidstvu ukázala správnou cestu."

https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=1281373555209662&id=615548751792149

    Když se před lety začalo mluvit o 3D a přestupu do 4D, nikdo to moc dobře nechápal. A myslím, že dodnes se používá hodně vzletných pojmů a slov, aniž by to dávalo lidem smysl a logiku.
A tak jsou stále větší rozkoly mezi zarytými materialisty a těmi, kteří už něco o duchovnu vědí.  Není divu, že materialisé se zakopávají ve svých pozicích a tvrdě a urputně si zastávají jen to, co si můžou osahat. Když se člověk zavře do toho světa tvrdé matérie tak, že přestane v cokoliv věřit, jen to nahrává těm stavům, které pak končívají na psychiatrii jako schizofrenie, anemo mánie a deprese, spojené se syndromem vyhoření, a s narušenou psychikou.
    Protože když vám nic nedává smysl, stane se ze života nesmysl a marné snažení, anebo boj. Čím víc se mluví a po píše o těch věcech, týkajících se přestupu do 5D, o to víc leze na povrch ven všechno to, co bylo v lidech dlouho skrývané a potlačované. Vyplouvají emoce, spojené se vzpomínkami, které prostě nejde jen tak ze své paměti vygumovat a vymazat. A tím pádem se také zdá, že jako lidstvo jsme víc nemocní a máme víc problémů, pohybových, vztahových, ale i těch psychických.
   Proč? Ti, kdo meditují a pracují na sobě, většinou nedokáží srozumitelně mluvit o tom, k čemu se za své meidtační praxe už dostali a co pochopili. A nedokáží si přiznat už vůbec to, že něčemu nerozumí a něco nechápou. Nechci nikoho kritizovat, ani posuzovat. Sama jsem si musela projít i tím probouzením zpátky k návratu do toho normálního a přirozeného bytí a k reálnému životu, i přes to, co jsem ve stavu meditačním zažila.
    Vždycky říkám: díkybohu, že moje meditační počáteční praxe směřovala víc k tomu, abych sama sebe poznávala ze všech stran, a abych si víc uvědomovala všechny ty věci, které jako člověk v lidském těle prožívám.
    Také mi nebyly úplně jasné ty pojmy, a co s tím je spojené. Co to znamená, že přecházíme z jedné D do druhé. V podstatě když se začalo mluvit o 3D a o přechodu do 4D, a když se zpátky ohlédneme, co se za tu dobu odehrálo v našem okolí, a v nás. Kam jsme se posunuli, co každý z nás byl nucený změnit, a třebaj k se přizpůsobit, anebo co ze svého života pusit, aby mohl vůbec žít..... Jen když si zkusíte sami uvědomit, co se vám v životě odehrálo za posledních 5 let, a s čím jste tehdy bojovali. A jaká je situace teď - s čím se potýkáte, co řešíte, a co se ve vašem životě děje.....
    Už jenom tím, že si začnete uvědomovat, co se děje ve vašem životě, otevíráte svoje vědomí. Když si uvědomíte, kde jste dělali chyby, a co jste udělali špatně, a co chcete a potřebujete změnit. To je základ přechodu z jedné dimenze do druhé. Je to prosté. nemusíme sem zatahovat žádné pojmy a názvosloví, kterému beztak žádný nerozumí. Všechny procesy a změny žijeme a všechno se to dokýká přímo našeho života tady na Zemi.
    5D s sebou nenese nic jiného, než komunikaci. Otevření se tomu, co v sobě stále ještě potlačujeme. Ono není vždycky tak snadné mluvit o tom, co nás trápí. Ale i když si to člověk nepřipouští, dosedá to na jeho duši. A skládá se to tam, jako špinavé prádlo. A místo toho, co bysme čistili, tak si na to špinavé oblečeme další, a další, a další. Vždycky, když se jedno ušpiní, navlečeme na to čisté, a až se ušpiní i to, navlékneme na něj další vrstvu.

    Jak tomu rozumět v reálném životě?
Řekněme, že člověk cítí nespokojenost ve vztahu, ale neřekne to. Neprobere to ani s partnerem, kterého se to týká, ale vůbec o tom nemluví. Potlačí tu svoji nespokojenost a začne sám sebe o přesvědčovat a přemlouvat, že to musí vydržet kvůli dětem, kvůli majetku, anebo protože se nesluší se rozejít, tedy kvůli nějakým zarytým sociálním předsudkům. Ale po nějaké době se to projeví a ohlásí přes zdravotní problém. A tak člověk začne hledat cesty a způsoby, aby se dal zase do pořádku a zvolí alterantivní cesty.
Najde si nějakého člověka, který dělá něco s energiemi, a začne chodit na jeho kurzy.  Tam se naučí striktně dodržovat předpisy a předlohy toho lektora, a začne je praktikovat v životě. Zpočátku má pocit, že se mu ulevilo, a že mu ty metody pomohly. Ale za nějaký čas se zase ozve organismus zase s dalším problémem.
    A následuje další technika, další nové nařízení a programy od dalšího člověka, aniž by došlo k pochopení a k odstranění té pravé příčiny. A tak na prvotní nedořešený problém se navlékly šaty v podobě nějaké techniky. A když ta přestala jakoby fungovat - zastarala - ušpinila se - přišly další šaty - další technika, která zase pomůže jen na chvíli, než zastará a zašpiní se. A tak to může trvat klidně i několik desítek let. Když nepochopíme, a jen te nstarý problém něčím dalším překrýváme a předstíráme, anebo si myslíme, že jsme na to vyzráli.

    Nic netrvá věčně. A nejde ani věčně odsouvat problémy, které si skutečně musíme vyřešit. Vždycky na to máme nějaký čas, někdy je to i několik měsíců, anebo let, kdy se čeká, jestli nám to konečně docvakne.
    A když už není zbytí, když člověk pořád dělá ty samé chyby a nechce se měnit, tak přijde něco, co ho opravdu zastaví. Nejčastěji je to vážnější nemoc, a takové zdravotní problémy, které nám dají opravdu pořádně zabrat. A právě přes tu nemoc se začnou spalovat všecky ty staré špinavé šaty, a obaly, do kterých jsme se obalili, když jsem se snažili vyhnout těm svým problémům, a nechtěli jsme je řešit.

     Tedy 4D nás učí dostat se ke svému srdíčku, a poslouchat. To znamená nejen vnímat jak tluče, ale uvědomovat si svoje niterné pocity a emoce. Odbalovat ty tuhé krusy a krunýře, kterými jsme si to srdce obalili v domění, že si nesmime ani postěžovat, ani plakat, když je nám do pláče.

    Dimenze 5D je o komunikaci a naslouchání. Není to jen o vzájemné mezilidké komunikaci. Ale také o tom naučit se rozumět víc sám sobě. Naslouchat a komunikovat se svým nitrem, učit se dělat si správné závěry a svoje názory. A nebát se je nahlas také říkat. Pochopit to, že každý má také svoje nitro, a má nárok udělat si svůj osobní názor. A taktéž má každý právo žít svůj život podle toho, jak to cítí - sám podle sebe - podle svého svědomí.  Protože když nežijete podle sebe, ale pořád se jen někomu přizpůbujete a podřizujete, jdete vlastně jen sami proti sobě, a umožňujete jiným, aby s vámi manipulovali. Máme se naučit nejen svoje srdce cítit, ale také podle něj žít, a vyjadřovat to, co opravdu cítíme. 
A k tomu, aby se člověk propracoval, musí odstrani hlavně spoustu překážek sám v sobě.

Povídání k těmto tématům jsem napsala na blog. Najdete na tomto odkazu:

    Je toho moc a nové podněty a i doplnění stále přicházejí. Po mnohaletém bádání, pátrání a zkoušení si člověk mnohé věci zažije a osahá, a pak získá také svůj názor a jistý náhled na to, o čem se spekuluje, anebo rozmlouvá při různých setkáních v ezoterických kruzích.

    A ještě bych dodala svůj názor k otázce mysli, myšlení a našeho ega. I toto pramení z mých vlastních zkušeností. Je to můj názor, který nikomu nevnucuju. Jen mne mrzí, když se kolem dokola podívám, a vidím tu spoustu lidí, kteří si nechávají cokoli nabulíkovat, aby přestali zdravě a rozumně uvažovat. Ten, kdo ví něco o duchovnu, tak také by měl vědět, že svobodně přemýšlet, to je základ pro zdravý a spokojený život. Protože když tuto možnost někomu odepřu, a budu mu vymývat mozek tím, že myšlení je špatné, nedělám práci pro světlo, ale budu napomáhat druhé straně - té, která s chutí využije každé příležitosti, aby vás dostala na kolena. Tak bych jen apelovala na to, abyste si nenechali brát možnost svobodně přemýšlet a dělat si svůj názor na život a na to, s čím se potýkáte. Bez přemýšlení se to opravdu daleko dotáhnout nedá. Než udělám krok někam do neznáma, tak si to musím předem rozmyslet. Bez rozmyslu mne to může stáhnout do propasti ještě většího trápení.

   Děkuji Bohu, že můžu myslet a svobodně přemýšlet - a že si můžu udělat na cokoli svůj vlastní názor ....... neřadím se to těch skupin, o kterých se vyslovil prezident Zeman - a žel Bohu si myslím, že když člověk nepřemýšlí, tak si snadno nechá cokoliv nabulíkovat. A ten, kdo si nechá cokoliv nabulíkovat, s tím se pak snadno manipuluje. ...
    A myslím si, že ti lidé, kteří nepřemýšlejí vůbec o ničem, jsou jen loutkami, které se vyhýbají něčemu důležitému v životě .... a tak jim život snadno proteče skrz prsty, ani to nepostřehnou .....možná až po smrti jim dojde - že promarnili šanci, kterou ten život tady nabízí. A to je docela škoda.
   To je můj osobní názor - a moje poznání a poučení po letech, kdy jsem se snažila vytěsňovat mysl a nemyslet a meditovat v tichu. Dlouho vás to totiž tady bavit nebude, to mi věřte. Jen tak sedět a koukat na svět bez toho, abyste si ho osahali a něco prožili a poznali tady z toho zase o něco víc.
     Mně to přišlo nakonec jako marnost. Když nemáte žádný sen, žádnou touhu, žádnou představu - tak proč tady jste? Proč tady jsem, když po ničem netoužím? Jen pro to, abych ukazovala na odiv světa, jak zvládám to sezení, nicnedělání a kecání o ničem?  To tady nemusím být. Tak mi to přišlo - tyto věci mne při těch letech napadaly.
    Moje sny a přání se poněkud změnily. Změnil se i můj přístup k životu, ale také k normální civilní práci, přístup k rodině, partnerovi a všemu tomu, co je se životem velice úzce a těsně spojené. Nakonec jsem pochopila, že stačí mít aspoň to jediné přání - naučit se klidně a spokojeně žít tady na zemi, kde teď jsem. Setkávat se a jednat s různými lidmi, s rozličnými názory a přístupy k životu. Řešit si svoje starosti a rpoblémky. A do toho všeho využít to, co jsem se naučila za ta léta meditací.
    To je dobrý základ pro to, aby se člověk dokázal umravnit a najít vládu sám nad sebou. Cesta k probuzení vede dál. Nekončí u meditací. A bez mysli jen člověk stagnuje. Je to jako by byl v umělém spánku.
     Dostali jsme mysl k tomu, abysme se ji naučili správně a dobře používat, ne abysme ji odkládali a považovali ji za špatnou. Tím totiž popíráme celou svoji přirozenost a boží dar - důležitý tvůrčí a hybný prostředek, který jsme dostali od pána Boha do tohoto života.
     Děkuji ještě jednou za to, že můžu o všech těch věcech přemýšlet a utvářet si na ně vlastní názor.

  

https://www.facebook.com/zvukovelazne/posts/1738453333107969

   Čím jdeme dál a hlouběji do sebe sama, tím víc objevujeme. Člověk jako takový je i sám pro sebe velkou neznámou. A život to je jako tajenka v křížovce, kterou luštíme po mnoho let, ne-li až do konce života. Ale co na tom? Sebepoznávání a odhalování toho, co se ve mně odehrává v různých situacích, je někdy zábavné, ale jindy také může být bolestivé a plné kdejakých pocitů, vzpomínek a prožitků.
   Zábavné to je do té doby, dokud zůstáváme jen na povrchu. Dokud nás okolnosti anebo zdravotní stav nesrazí do kolen, a nepřinutí nás přejít od zábavy práci. Vždyť většinou pokud život plyne bez vážnějších problémů, nás ani nenapadne něco víc řešit. Jistě, je bezesporu příjemnější, když se nám problémové situace a nepříjemnosti vyhýbají. Proč bychom se pouštěli někam, kam nemusíme. A tak si spousta lidí žije v poklidu ten svůj světský život, o duši se nestaraje. Proč ne? když onemocní, zajdou k lékaři, dostanou léky. Uzdraví se a jdou zase dál. Co je na tom? Je to normální.
    Po všech těch letech s duchovnem si říkám, taky bych nešla nikam dál, kdyby mne okolnosti a zdraví k tomu vysloveně nenutily. Poznávat sama sebe je jedna věc. Meditování je jen jedním z prostředků, jak k sobě přijít blíž. Jenže jsem musela pochopit, že pouhé meditování nestačí. Stejně jako k uzdravení mi nestačily jen medikamenty. V životě se můžete naučit spoustu technik, projít mnoho kurzů a přečíst mnoho knížek, abyste nakonec zjistili, že to není vaše. nejsou to vaše názory a zkušenosti. A s těmi technikami, které jen automaticky opakujete, také nemůžete vystačit.
    Meditace je skvělý způsob jak se začít spojovat s tím, co uvnitř v nás probíhá. Leč není to cesta konečná. Dalo by se říct, je to dobrý způsob, který se dá využít pro další práci na sobě. Když odložíme tu svoji nabubřelost a dojem, že jsme vším, anebo že můžeme bez omezení dělat cokoli, jako bohové, můžeme se opravdu konenčně začít dostávat k jádru věci. Bez pokory a úcty to opravdu nejde. A navíc toho musí mít člověk v sobě ještě o něco víc, aby mu mohly být otevřeny dveře dál do toho duchovního světa. Netušila jsem mnohé věci a souvislosti.
    Důležité a podstatné je naučit se rozumět sama sobě a srovnat si to v sobě, a ve své hlavě. Naučit se krůček po krůčku rozumět a chápat tomu, co se děje v mém životě. Přestat řešit druhé, a rozptylovat se posuzováním, když se někdo chová jinak. Má na to přeci také své právo. Je také na duchovní cestě a učí se své lekce v jiném pořadí.
    Takže v jednu chvíli můžete mít pocit, že jste na vrcholu a je vám dobře, a vše se vám daří, vše vám vychází. Máte spoustu klientů, klidné rodinné zázemí a zkrátka všechno, co jste si kdy přáli a vysnili. Zatímco sousedovi je mizerně, a upadá na mysli, takže je nerudný a protivný. A dává vám to najevo takovými způsoby, že vás to začne vytáčet.
     Ano, to jsou právě ty chvilky - ty situace, které nás prověřují, jak jsme duchovně vyzrálí. Nutí nás nějak reagovat a vzniklou situaci nějakým způsobem řešit. Nejsem zastáncem hádek, dohadů a soubojů. A myslím, že většina lidí dává přednost klidnému jednání a řešení dohodou. Leč život nás učí nebát se a když je zapotřebí, použít i důraznější hlas a slova, která pomůžou ledy prolomit. Bez vášní a emocí, ale s důrazem si uhájit to svoje místo na slunci. Někdy to opravdu jinak nejde.
    Když se vám to jednou nakonec podaří, nebudete se bát ani příště takové situace řešit. Jak jinak by si člověk mohl uhájit sám sebe, když se za sebe neumí ani ozvat a neumí se postavit za to, co bytostně k životu patří - za klid a mír ve svém okolí.
Ale pokud ten klid a mír nebudu mít nejdřív v sobě, tak mne nikdo nebude brát vážně, a jen se zesměšním, anebo budu vypadat jako histerka, co si vymaňuje něco, co je jí niterně úplně cizí.
    To je právě to duchovno v životě - naučit se žít mezi lidmi. Ne jenom chodit na duchovní kurzy a setkání. Ale to, co tam načerpám, také žít v tom normálním každodenním životě a v práci. Ne nějaké selektování a rozdělování. Pořád se budeme navzájem od sebe odlišovat, budeme různorodí. S rozličnými názory a zájmy, srůznými náladami, myšlenkami a názory. A každý bude vždycky ovlivněný tím, co právě ve svém životě prožívá. Tak proč si proto dělat mezi sebou rozbroje anebo po druhých plivat, když mají jiný názor, když se náš postoj odlišuje? Jednoho dne dojde každý poznání. A pokud já vím o něco víc v tuto chvíli, tak není vyloučené, že se k tomu i ti další jednoho dne nedopracují?
    Ne, není to vůbec o tom, jak dlouho se člověk věnuje meditacím. A není to ani o tom, jaké techniky ovládá a s jakými pracuje. Každý, kdo dělá svoji práci dobře a poctivě, to pozná ve svém živote. Nemusí mít stovky následovníků a zaslepených přikyvovačů. Důležité je, aby nikdo z těch posluchačů neztratil svoji hlavu a zdravý rozum, když  na sobě bude dál pracovat a když bude procházet nějakými duchovními technikami, díky kterým bude sám sebe ještě více poznávat a objevovat ty svoje lepší i ty slabší stránky.  Všichni je máme. vždyť i ti, kteří nás nejvíc štvou a vytáčejí, nám jednoduše mohou ukazovat, kde máme ty svoje slabé místa, která vyžadují naši pozornost a práci.
    

https://www.facebook.com/zvukovelazne/?ref=aymt_homepage_panel

    Jak pro ten letošní únor platí přísloví "Dvakrát měř - jednou řež", pro březen bude pro změnu příznačné heslo trochu jiné: "ševče drž se svého kopyta." Jedno na druhé však navazuje. Teď nás únor učí zbytečně se nepřepínat, a hlavně nevrhat se do všeho jen tak bez předchozího promyšlení. Než uděláme krok, měli bychom si předně zvážit, kterým směrem se dál vydáme, co od života čekáme, a co je pro nás prioritní. Protože ať už se rozhodneme jakkoliv, každý krok dává do pohybu další věci, a způsobuje řetězení událostí. Jako když cvrnknete do kostičky domina. Pak se další a další k zemi kácí. když ale máte jasno v hlavě, a znáte ten svůj cíl, nemusíte se tolik bát. Protože to vaše odhodlání dodá impulz a dá věcem správný spád. A když vás něco zastavuje, je to pro vás znamení, že jste možná pochybili, zvolili si špatný směr pro své další kroky.

    "Takovým zastavením může být cokoli. Třeba i to, že vám všechno najednou padá z ruky, že se vám v práci nedaří, a doma místo klidného zázemí, to máte jako na rozbouřeném moři, z kterého hledáte únik pryč. Může to být nemoc, úraz, pád, anebo nehoda, která vás prostě nepustí dál tím směrem jít. A přinutí vás se už doopravdy zastavit a v klidu si to celé zvážit - uvědomit, že jste nejspíš sami udělali chybu, když neposlechli jste ten svůj vnitřní hlas a cit.

    Na tělo nemocné a bolavé, tu lék vždy najde se. Co ale s nemocnou a bolavou duší? To už není na první pohled tak jasné. Tělo se zahojí, bolesti přebolí. Ale bolest v duši potichoučku dřímá do doby, kdy podnět přijde, aby na povrch se dostala.
Aby konečně jsme už prohlédli a pochopili činy naše minulé. Na povrch ven dere se vždy, to co člověk vidět musí, aby očistil tu svoji duši.
   Každá bolest jednou přejde. Všechno jednou přebolí. Když se nad tím zamyslíte, pochopíte cokoli. Též kde chyby jste činili."

Nemoci duše vyplouvají na povrch.
Cítíme je v těle jako bolesti, přicházejí v podob nemocí, ale také třeba v podobě psychických poruch, depresí, stresů, emočního strádání anebo vyhoření. Teprve pak, až člověk dopadnete na samé dno, má teprve tendeci něco už konečně udělat - začít řešit a vyhledat pomoc. Ale - tady je obezřetnost na místě, abychom si vybrali opravdu toho, kdo nám pomůže věci řešit, a kdo nám vysvětlí a navede nás, abysme sami pochopili a chybu tu už neopakovali.

"Existuje mnoho směrů, mnoho cest. Jedna z nich je nejtěžší - to je cesta pravdy, přes svůj střed, kde uzamčeno jest vše, co duši poopraví. Měli byste více strážit to, co uvnitř v sobě máte. Zvykli jste si snadno dávat všanc a na odiv světa všeho, to nejcennější, co je ve vás. Nevíte a nevidíte, vše co k tomu potřeba.  
Ne ze slov toho moc nevyčtete. Lidé mohou mluvit slibně, krásně, že lahodí to uchu, a snadno smysly oklame. Ztište se a naslouchejte v tomto daném období.
Z nevíry se zmatek tvoří. Z nevědomí, z malosti vzniká bída, utrpení, kterou na svět vnášíte. Proberte se a začněte věřit znova v světlo, velkou naději. Jak k světlu jít? To vám srdce radí - napovídá.
Ne, žádný jiný za vás, nemůže sejmout vaše břemena. Ty vy sami odložiti budete muset docela. Nedejte se jinými másti. Věřte srdci upřímnému, které v hrudi vaší tepe - to pro vás i pro bližního svého.

Dejte sebe na začátek. Tu od sebe počněte čistit, uklízet a vylaďovat. Prášit pochybnosti své i beznaděje. Závoje ty odložte, do kterých jste nechali si sebe zamotat a zabalit. Není v světě člověka přemoudrého, nežli srdce uvnitř v hrudi je.
Člověk než své zkušenosti, nic jiného nenese si. To vše, co byste měli vědět.
V každém z vás je jiskra jasná. Jen v někom je zaprášená, udupaná.

Někdo odhalil už a ví, jak jeho duše vypadá. Na tom právě bude záležeti, jak a co bude dál.  Nespěchejte, v zklidnění je východisko. Domov svůj tu projasněte úsměvem a nadějí. Domů mezi svoje blízké jasné světlo zasaďte si.
Ať dobře vám je tam, kde máte rodinu. To nyní je nejcennější pro každého z vás."

Co k tomuto sdělení můžu dodat sama za sebe?
Každý si v tom může najít to své. Důlěžité je a bude udělat si pořádek a jasno doma, ve vztazích mezi svými nejbližšími. Najít formu a způsob, jak si spolu promluvit a sdělit co nás trápí. Na čem bysme měli společně jako rodina zapracovat, aby nám všem bylo dobře. Abychom se na sebe těšili a nemuseli utíkat mezi cizí lidi. Protože ti cizí k nám nemusejí být vždycky upřímní, jako ti naši nejbližší, s kterými máme prostě to pokrevní rodinné pouto, a to je karmické. To je náš nejpřednější úkol tady na zemi. Dát si to doma pořádku. To je ukryto v tom pořekadlu pro březen: "ševče drž se svého kopyta."

    V životě má člověk mnoho zájmů. Když ale upřednostní svoje zájmy a začne zanedbávat povinnosti jako je třeba péče o domácnost a o rodinu, nebude růst a rozvíjet se ani duchovně. Když mi poprvé andělé dali najevo, že se mnou nebudou mluvit proto, že odkládám své běžné denní povinnosti, mohla jsem se vztekat a prosit o odpuštění, mohla jsem svatosvatě slibovat, že to doma dohoním, jen ať se mnou zase mluví, nedali se obměkčit. Teprve až jsem se pustila zase do práce, přišli a začali mne učit dál.
    Už několikrát jsem přemýšlela, co upřednostnit - jestli dál dělat svoji práci, anebo jestli s prací skončit a naplno se začít zabývat tím "duchovnem" a dělat jen terapie a kurzy. Byla jsem jako v kleštích a trvalo mi docela dlouho, než jsem pochopila, co se po mně vlastně chce, a kde je teď to moje místo.
    Došlo mi jedno: že člověk, který se věnuje duchovnu, může mít normální zaměstnání a práci, kde si vydělá na živobytí. A tak se nemusí vnucovat a předbízet s tím, co dělá ve svém volném čase, třeba jako pomoc pro druhé. 

   Dalo mi to práci pochopit a srovnat si sama v sobě, která cesta je ta moje. A když jsem si to srovnala sama v sobě, a ve své hlavě si udělala pořádek a jasno, začali ke mně zase mluvit a začali mi ukazovat další věci a způsoby jak na sobě dál pracovat.
Přesvědčili mne, že neexistuje nic jiného, než běžný život, který dává člověku šanci růst duchovně. 

    Kde v sobě máte bloky a zádrhele, to se neodhalí, když děláte jen, co se vám líbí. Ale čelit výzvám, a poznávat a rozkrývat to, co je kdesi hluboko ve vás zakořeněné - to proč jste tady a s čím se máte poprat, to poznáte jen když jste postaveni čelit tomu, co vám není příjemné.  A s tím se musíte naučit se poprat.

Ne v klidných vodách se nepozná dobrý kapitán, ani kormidelník.
Teprve až přijde bouře a velké vlny, které prověří, jak jste připraveni svoji loď vést a kormidlovat, aby se nepřevrátila a aby vás nepohltily vlny oceánu.

    Začal se nový rok a spolu s ním přichází také nové věci, co se máme letos naučit. Nechci teď psát o tom, co rok přinese, ale spíš se trochu zmínit o tom, jak často si sami sobě něco nalháváme, jsme k sobě neupřímní. Někdy ze strachu, že ztratíme přátele, jindy je důvod zase jiný. V každém případě, ať tak či tak, vyhýbáme se přiznat si pravdu, a přiznat si třeba i to, že se tu a tam mýlíme. Kdo z nás si jen tak lehce přizná, že opravdu není dokonalý a že pořád má nějaké rezervy, a má na sobě co zlepšovat? 
    Když si sami před sebou zastíráme pravdu, ona na nás stejně jednoho dne vybafne. A postaví nás tváří tvář té realitě, se kterou se budeme muset popasovat. A bude to třeba tím, že nám nohy podrazí člověk, o kterém jsme si mysleli, že je kamarád, a kterému jsme o sobě vyzvonili úplně všechno do detailu.  Lidé jsou různých povahových vlastností a rysů. A když jsme příliš sdílní a neumíme si chránit to svoje soukromí, tak o sobě vyzvoníme všechno. Naivita není upřímnost. A úsměv neznamená vždycky, že je to člověk dobrák od kosti. Jenže jak už to chodí, mezi lidmi, co nás vychvalují, je nám líp. Naše lidské smysly těší, když nás někdo opěvuje a chválí. A tak si ani nevšimneme, jak nám roste nosánek do nebes. A ta naše upřímnost naopak se ztrácí a topí ve lži.
    Je to drsné? Ale tak nějak to na tomto světě chodí. Ten, kdo potřebuje slyšet chválu, ještě potřebuje dorůst. Ten, kdo vychvaluje, může to dělat čistě ze zištných důvodů - třeba proto, aby si vás naklonil na svoji stranu. Slova chvály ještě nemusejí znamenat, že to člověk opravdu tak cítí uvnitř. Takže nejde snad ani souhlasit s tím, že když bude člověk ke všem stejně laskavý, že bude mít kolem sebe poctivé a upřímné lidi.
    Když budete všechny jen chválit, nebudete jim říkat pravdu takovou, jakou potřebují slyšet, budou se na vás lepit i ti lehkoživkové, kterým nejde o nic jiného, než o to, abyste jim věnovali pozornost. A že neradi slyšíme poctivou pravdu? To je bez debat. je to drsné, když vám někdo řekne, že byste se nad sebou měli zamyslet, dokud je ještě čas. Anebo když vám do očí někdo řekne, že nemá čas s vámi mluvit a věnovat vám tolik pozornosti, kolik si přejete. Někdo to může cítit jako podraz. 
   Žel bohu, naučit se chránit si své vlastní hranice, aby vás ostatní neobírali o čas a o energii, aby vás nevysávali, k tomu opravdu člověk musí nejen stanovit své hranice, ale naučit se té upřímnosti a nelhat ani sobě, ani těm druhým.

Pak už je to jen hlava - říkáme: to je špatný, to není dobrý, to je takové a to za se makové.
Jak se to stalo, že nám prožitek uniká?
Pak z toho máme stresy a deprese, tlaky na srdíčku, nemocné ledviny anebo ještě hůř.
A místo toho, co bysme vyhodili ty odpadky ze sebe, tak je zase jen odsuneme a zahrabeme. Zavřeme oči sami před sebou - protože přeci blbí jsou oni - doktoři, politici, náš soused anebo parnter.... ale já jsme nejchytřejší - všude jsem byl a všechno jsem viděl, a tak musím znát a vědět všechno nejlíp, že?
Třeba i to, že doktoři léčí špatně - ale copak jsem lékař, abych věděl a znal celou anatomii těla? Jak si můžu dovolit kritzivat toho, kdo se mi snaží pomáhat tak nejlíp, jak umí? I on je člověk a má nějakou čest, a má ale také znalosti, které já jako laik nemám, páč nemám vystudovanou medicínu.
A co se týká těla, tak to poznám akorát tak na základě chabých a nedostatečných znalostí. Jen podle toho, co jsem si kde přečetla, a pak na základě sebepozorování. Takže už třeba vím, po kterém jídle je mi špatně, po kterém jsem unavená, a po kterém mám dobrou náladu a chuť dál jít a něco v životě dělat. A také vím, že když se rozčílím, tak je mi pak špatně od žaludku, anebo mne bolí u srdce. A když mám vztek na celý svět, i sama na sebe, tak že mne to pak dusí tak, že nemůžu dýchat.
A tak vím, že je to hlavně na mně, co se sebou budu dělat a jak se budu k sobě chovat. A že když mi bude opravdu mizerně a jinak to nepůjde, tak budu věřit, že mi lékař podá pomocnou ruku, abych se mohla zase zvednout a vstát. A že třeba i ty přístroje a zařízení, kterými proklepnou celé tělo mi může napovědět, jestli dělám chyby, a hlavně kde je dělám.
Když nemůžu spát, nebudu si brát prášky, protože vím, že je to otázka v mé hlavě, co mi nedá spát. Když ji ale vyřeším, když i tu otevřenou složku ve své hlavě pro ten dnešní den uzavřu, tak usnu jako batole.
A tak by se dalo pokračovat dál a dál. Vím, že to, co musím - je dbát o svoje zdraví. To za mne nikdo neudělá.
A když k sobě budu upřímná a pravdivá, a nebudu si nic nalhávat, tak můžu pohnout i s tou velkou skálou, co mi za celý život narostla na zádech. To ne oni - ale já sama jsem si ji tam naskládala a dovolila druhým, aby mi na ty moje záda nakládali také ty jejich osobní problémky a starosti.
......tak už vím, proč mne bolí záda.
Co si nechám naložit, to tam mám, dokud se nerozhodnu shodit tu zátěž. A že lékař předepíše prášky proti bolesti? V pořádku - on dělá jen svou práci. On totiž nevidí, co mi na těch zádech leží. A on to ze mne ani nesundá. Ani nemůže. Nikdo mi nemůže odlehčit. Nebo že by třeba nějaký léčitel mi odebral to moje břemeno? Nikoli. Tak to opravdu nefunguje. Nikdo nemůže za mne udělat rozhodnutí, které musím udělat já sama. Jinak by to byla machinace a manipulace s mou duší a s mým osudem. Musím to udělat já sama. Já sama se musím rozhodnout, že už to chci změnit. A musím proto udělat potřebné kroky.

Nechci bagatelizovat ani globalizovat příčiny zdravotních problémů. Většinou je jich totiž několik dohromady. A když si k tomu ještě přičtete strach, který máme někde hluboko v sobě uložený, jako je třeba strach ze smrti, tak se není čemu divit, že se motá člověk dokola jako v začarovaném kruhu. A ne a ne se uzdravit anebo jednu nemoc zažehná a v zápětí přijde další.
Takže je to někdy hodně složité.
Poznat sama sebe a odkrýt všechny ty pandořiny skříňky uvnitř, udělat si v tom pořádek a jasno, a ještě tomu všemu opravdu správně porozumět - to chce trochu víc, než co nám nabízejí přístroje a zařízení. Tím se dostávám k logice v tom všem, co nás v životě potkává a s čím se pereme.
Má to logiku. Není to jen samo o sobě, ani problémy samy od sebe nás nepotkávají. Máme na to, když už stojíme na prahu a problém na nás vykukuje ze všech stran. Je vždycky na nás, jak se rozhodneme a jak se s tím poperme. Jestli pochopíme - nebo ne.

    Každý život má smysl, ať už ho člověk žije jakkoliv. Ať už dělá jakákoliv rozhodnutí, jakékoliv životní kroky. Všechná má svůj smysl a všechno také podléhá vyššímu řádu.
A naším nejdůležitějším úkolem je poučit se a pochopit.
    Nemá smysl se rozčilovat anebo zlobit, když se nám něco zhroutí a pokazí. Spíše je potřeba zamyslet se nad tím proč - a uvědomit si, že každý z nás dělá chyby. Nejsme neomylní a nejsme ani dokonalí. Protože kdybysme byli, tak bysme nežili teď tady na zemi, ale žili bysme jiný život, tam nahoře, kde panuje klid a mír, ale také vědomí, víra a důvěra. Tam to každý člověk ví, a je mu jasné, že jde do života proto, aby si to tentokrát napravil a poučil se. Jenže jak už to chodí, tak tady na to hodně rychle zapomínáme.
    Už jsem o tom psala. Ten, kdo nežije v iluzích, ale má v sobě víru, tomu je vždycky pomoženo. Ten nikdy nezůstane na holičkách, ani sám.
   Sice je teprve pár dnů po Vánocích, kdy všichni lidé dostali spoustu světla. Ale už zase máme tendence vracet se zpátky do starých kolejí. Spousta lidí už zase trpí prázdnotou a hlavně ztrácí víru. Jiní propadají depresím a bojí se budoucnosti. A další si svůj vztek vylévají doma v rodině na své nejbližší, protože ty zprávy, co se k nám dostávají ze světa, nikoho nenechají jen tak bez odezvy. 
   Jenže ono to všechno má svůj smysl. Veškeré dění tam, kde žijeme, ale i na druhém konci světa, se děje z určitého důvodu. Každý den tam, stejně jako tady přicházejí na svět děti. Přicházejí si pro poznání, proto aby se naučily žít, aby poznaly a pochopily co je správné a dobré, a aby přestaly dělat ty věci nedobré.
A v každém dni také někdo z tohoto světa odchází. Nerozplyne se v nekonečnu jako dým. Jen opustí fyzickou schránku, aby mohl ve svém životě pokračovat někde jinde, o kousíček dál. I v tomto panuje přísný pořádek a řád. Tam, kde se člověk probudí, když znovu oči otevře na duchovní rovině, to je už jen důsledek jeho života a činů, které způsobil tady na zemi.
   Jak často se necháváme stahovat do pocitů křivd a lítosti....? Jak často ztrácíme důvěru, a popíráme ten svůj cit a svoje srdíčko?  Cit jsme zaměnili za peníze v domění že si můžeme lásku a pozornost koupit. Místo citu a lásky volíme úspěch, dlážděný penězi. Stávají se z nás bezohlední sobci, kteří si chtějí urvat jen něco sami pro sebe. Neumíme si sednout doma s partnerem a probrat co nám na srdci leží a co nás trápí. A když s námi partner nesouhlasí, když oponuje, jsme zlí a nešťastní.
   
  Je toho ještě hodně, co se máme a potřebujeme jako lidi naučit. A dokud se nedáme do pořádku my sami, dokud si neujasníme svoje hodnoty, a nezačneme se podle nich řídit, budeme dostávat další a tvrdší kapky v podobě neštěstí a nemocí.
   Nechci v nikom vyvolávat strach a paniku. Je to podnět k zamyšlení, a možná i trochu ke zpytování svého svědomí. Tomuto světu neprospěje, když budeme pořád něco někoho kritizovat anebo posuzovat. A na odsuzování nemá nikdo z nás nějmenší právo. Všichni jsme na tom podobně, všichni pořád ještě šlapeme po této zemi.
   Posudky, ať chceme či ne, ty se nám každému zapisují na náš osobní účet. A ten se pak n ahoře sečte a zúčtuje když z tohoto světa odcházíme a vracíme se do světa duchovního. Podle činů a skutků, které jsem na zemi vykonali, dostaneme něco jako umístěnku, a jdeme do nižších anebo vyšších světů dál pracovat a žít do té doby, než přijde čas pro naši další pozemskou zkušenost, pro nové narození ve fyzickém těle. 
   
Závěrem vzkaz a povzbuzení, které není ode mne:  
"Netrapte se. Víru mějte. S vírou překonáte i to zlé a obtížné, s čím se tady poprat máte. Světlo světa odhaluje stíny ty, co ještě zbyly v hloubce duše vaší. Tam, kde bolest ucítíte, tam přichází uzdravení. Neleňte a nebojte se udělati rázný krok, byste směle překročili svoje stíny, trápení."
   

   Globalizace jako taková má smysl třeba v národním hospodaření, anebo co se týká ekonomiky a procesů, které se týkají společností a národů. Tam je to v naprostém pořádku. Učíme se navzájem spolupracovat, respektovat jednotlivé názory a připomínky. A na základě toho všeho, i s ohledem na předešlé nezdary, může vznikat něco nového, co nám má ulehčit život a práci.
    Co se týká duchovna a duchovních praktik, které mají pomoct člověku pochopit příčinu své nemoci, tak tady už žádná globalizace neplatí. Místo toho, abychom šli sami k sobě a aby si každý opravdu pořádně propral to svoje svědomí, a začal s čištěním právě sám u sebe, začalo se povídat, že za potlačování žen a za ženské problémy a utlačování žen může partiarchát, který tady po staletí vládnul. A tak že ženě byl vlastně odepřen její hlas a bylo jí odejmuto její postavení. A proto mají ženy ty zdravotní problémy, které mají.
    Kdo už aspoň trochu něco ví o inkarnaci a o minulých životech, tak už také ví, že ne ve všech svých předchozích životech jste měli to pohlaví, které máte teď. V některých životech jsme ženami, v jiných také v mužském těle. Museli jsme si projít všechny možnosti, abysme získali osobní zkušenost a prožitek. Tedy jeké to je v roli podřízené a utlačované, a naopak v roli nadřazené, když jste sami potlačovali a pohrdali jinými.
    Abychom se vymotali z toho věčného začarovaného kruhu, a mohli postoupit dál, není možné se bavit o tom, že naše babičky byly utlačované, a že byl patriarchát anebo matriarchát. A už vůbec nemůžeme posuzovat, co bylo správné anebo špatné. Musíme se na to podívat jako na kulisy, které sloužily k našemu vývoji.
    Každá doba nese své. V každé době se něco nového učíme. Něco je pro nás lepší a příhodnější, ale v něčem narážíme na úskalí, a máme problémy. To jsou právě ty věci, které se máme naučit zvládat. Pro mne v tuto chvíli není rozhodující, v jakém vztahu a svazku žila moje babička či prababička. Pro mne osobně je nejdůležitější to, co se týká mne osobně. A i když bych třeba narazila na problém svého ženství, myslíte, že se to týká mé babičky anebo prababičky? 
    Pokud onemocním, tak je to čistě moje záležitost a já si to musím vyřešit. Znamená to, že jsme dozrála do bodu, kdy jsem schopná se k tomu rozumně postavit a konečně to vyřešit. Nestalo se nic jiného, než že to teď přišlo na řadu. A týká se to něčeho, co jsem kdysi v minulosti nezvládla.
    Může být, že jsem se v minulosti jako žena nechala ponižovat, a tak se mi to teď vrací a připomíná, abych se konečně narovnala a postavila se pevně na své vlastní nohy a už se nenechala ponižovat. To může být případ u jedné ženy. Ale u jiné ženy ty problémy mohou pramenit třeba z toho, že ona sama jako žena se v minulosti chovala nadřazeně a dokonce ponižovala druhé ženy. A mohla být klidně jako žena, která měla vládu nad nějakou zemí. V minulosti, i když jak se říká, panoval patriarchát, často ženy své muže ovládaly natolik, že jim muž podlehl a dělal to, co žena poručila. Potlačil svoje názory a sám sebe, a choval se podle přání své ženy.
    Bylo toho hodně v naší minulosti. A situace a i vztahy byly různé. A tak když se řeší problém, není možné to hodit do jednoho pytle a říkat, že je to vlivem minulého režimu. Vždycky je to moje - já jsem se nezachovala tak, jak jsem se měla zachovat. A to se mi teď vrací, abych tu lekci už v tomto životě konečně zvládla, a nemuselo se mi to táhnout ještě do dalších životů a inkarnacích, které budu mít. 
   

    Pro leden 2016 bude platit heslo: "Jak si kdo ustele, tak si lehne."
Moc dobře už víme, že v životě nic není zadarmo. A když něco chceme, nepomůže sedět doma na jednom fleku. Když má člvoěk nějaký sen, nějakou touhu, musí se zvednout a jít pro to něco udělat. Nestačí jen snít. reálně musíme také něco začít dělat. A to fyzicky.
   Kdo umí meditovat, má velké plus v tom, že už třeba zná techniku, která mu pomůže, aby se uvnitř zklidnil, anebo si i ten svůj klid udržel, když ostatní kolem jsou rozpolcení, zmatení anebo vzteklí. V takových situacích klidný člověk může prospět druhým třeba tím, že si ten svůj klid udrží a nenechá se strhnout do těch negativních emocí.
   Ten, kdo už dokáže také pracovat se svojí myslí, a má ji ryze ve své režii a pod kontrolou, ten už si dokáže také předem připravit cestu pro další kroky, které potřebuje v životě udělat.  Někdy může být právě tím nejtěžším úkolem, zbavit se všech těch pouček a názorů, co jsme slyšeli anebo přečetli. I taková očista vyžaduje velkou odvahu a odhodlání, abysme se dostali sami k sobě a napojili se na tu svoji vnitřní moudrost a intuici.
   Každý člověk už má nějaké zkušenosti. Nikdo nežije svůj první život. A tak i podle toho, co kdy v minulosti zažil, má v sobě stanovené hranice a překážky, které se teď učí zdolávat a překonávat. Vždycky nám na pořadí přicházejí takové překážky, na které máme dostatek síly a i energie, abychom je zvládli překonat. Abychom se jim postavili a dokázali se s tím spravedlivě a dobře popasovat. Překážky nedostáváme proto, aby nás zlomily, ale aby nás naopak posílily. Aby nás posunuly dál.
   Takže když přijde na pořadí nějaké ta překážka - nějaká nepříjemnost - není to proto, že by na nás pánbůh zanevřel. Ale proto, že jsme dostatečně zralí se s tím poprat.
   Odvaha, sebedůvěra, ale také upřímnost sama k sobě, to nejsou jen fráze, ale jsou to hodnoty, kterým se učíme po celý život. Přiznat si, že za něco zodpovídám, přinejmenším za svůj život a svá rozhodnutí, je také součástí duchovního růstu.
Nejsme všichni stejní, a nejsme všichni jedno. Každý jsme samostatně smýšlející a jednající. Každý zodpovídáme za své činy a svá rozhodnutí.
    Vždyť například naše jedna nesprávná reakce a špatné rozhodnutí nesou v důsledku potíže, bolesti, starosti a často i onemocnění, se kterým se musíme poprat my sami osobně. Nidko jiný za to nenese odpovědnost, než každý sám. Všechny útrapy nám pomáhají a vedou nás k postupnému pochopení.
   Takže když je mi mizerně a špatně, tak to uvítám a přemýšlím, co jsem kdy udělala špatně a co se mi to teď vrací. Už vím, že nepříjemnosti jsou jen důsledkem toho, že jsem se někdy dřív zachovala nesprávně. Přijetí a pokorné přiznání, je předpokldem pro zdárné léčení a uzdravení duše. Záměrně neříkám těla, protože dozvuky na těle mají většinou prodlevu. Tělo potřebuje trochu víc času a potřebuje také fyzický přístup a někdy i radikálnější zákrok moderní medicíny, kterou tady máme.
    Kolik lidí by bez ní zbytečně a předčasně zemřelo? Kolika lidem by byla přerušena možnost učit se a vzdělávat, kdyby nebylo klasické medicíny?
Všechno, co tady máme k dispozici, nám má posloužit, abychom se duchovně posunuli a vyspěli. Všichni, do poslední duše, do posledního človíčka, bez výjimky. 
Všichni máme stejnou šanci. A hlavně všichni jednoho dne dozrajeme. Někdo dříve, jiný později. A k tomu máme také nastavené určité mantinely a parametry do života.
   
    Pro tento měsíc jako základ pro letošní rok, můžete začít s tím, že se rozhlédnete okolo sebe ve svém domově. Zkuste být sami k sobě upřímní a přiznejte si, jak se tam cítíte a co kolem sebe vidíte. Možná vás napadne, co byste měli změnit anebo upravit, a všimnete si konečně i toho, co vám tam překáží a vadí. Třeba konečně poznáte také sami sebe, když si uvědomíte, že tam někde ve skříni máte zavřenou hromadu starých věcí. A bojíte se je vyhodit, protože co kdyby ... kdo ví jak bude..??
Možná konečně objevíte svoji lenost a nechuť, k některým domácím činnostem. Anebo si konečně přiznáte, že si nevěříte, a že ztrácíte půdu pod nohama, když se bojíte podívat se do budoucnosti.
    Přiznání je vždycky polehčující okolnost. A platí to i na duchovní rovině.  Když si přiznáte, že někde pokulháváte, můžete na tom začít pracovat. A můžete začít napravovat sami sebe, měnit svůj přístup. Zkrátka udělat konečně potřebné a pozitivní změny ve svém životě. když vím, co mi vadí, co mi překáží, a co mi schází a co potřebuji ve své povaze posilovat, můžu s tím také něco udělat.
    Existují meditace a techniky, které pomáhají vyladit a doplnit přesně to, co potřebujeme uvnitř v sobě.  Ale doba pokročila, a tak se s těmi technikami budeme zabývat po celý letošní rok ve Zvukových lázních. A tady na stránkách se dočtete jen to, co můžu napsat a zveřejňovat.
    Jdeme více do hloubky. Kulisy tohoto světa byly pro letošní rok postaveny tak, aby každý dostal to, co dostat má. Pro to, aby mohl duchovně vyzrávat a aby se mohl vyvíjet k zodpovědnosti a samostatnosti.
   Všechno, co je tady hmatatelné a fyzické, není jen přelud, není to ani sen, který si někdo vysnil. Je to tvrdá a holá realita. Tady žijeme. Máme tělo a máme duši. Máme mysl a máme rozum. Máme city, pocity a emoce. A je naším úkolem to vzít na vědomí a začít pracovat právě tam, kde jsme - sami doma u sebe.
    Až začnete čistit a uklízet si doma ve svém bytě, zkuste si víc uvědomovat to, co cítíte. Jaké máte pocity a emoce. A až budete mít práci hotovou, dopřejte si chvilku, kdy si sednete a znovu se kolem sebe rozhlédnete, a uvědomíte si, jaký máte pocit. Jak se cítíte, když jste si kolem sebe udělali pořádek. To je meditace v praxi. Nespěchejte hlavně při tom sebeuvědomění. A vůbec nespěchejte s tou závěrečnou fází. Dovolte si vychutnat plody své práce a prožít si tu spokojenost uvnitř sebe.

Pro dnešní den čísla v datu radí, abychom se více věnovali tomu, co se v našem srdci rodí. Tedy zjednodušeně: při řešení situací anebo konfliktů namísto emocí a složitého vymýšlení, bychom měli přednost dát tomu, co nám srdce radí - a tam uvnitř sebe se ptát na odpovědi.

   Někdy je těžké a složité ovládnout svoje emoce a pohnutky. Ale kdo zná sebe a ví co všechno v něm se skrývá, pro toho to zas tak těžký úkol není.
Neb podívat se na tu svoji odvrácenou stranu, naučit se ponejprv je zapotřebí, aby pak správné resumé a rozhodnutí do života svého přinésti mohl každý podle toho, co mu jeho srdce napovídá a radí.
Rozlišit co je mé a co není, to též úkol přetěžký může pro některé býti, neb po staletí opájeti člověk počal sebe jakmile bránou zapomnění do světa pozemského vkročil. Neb ta se zavřela za ním hned s prvním nádechem, co dítě novorozené zřel tento svět.

S těžkostmi se člověk prokousávat musí, aby osvobodil svoji duši.
Aby poznal a i zřel, kde chyby dříve nadělal.
Pro každou překážku však odpověď i řešení v sobě nese sám.
Kde hledat a jak?
To zví ten, kdo od ruchu světa ve své nitro přenese svůj zrak.
Tak každý najít musí, co sám a jaké kusy
na sebe si nachystal.
Tajemství tak i řešení ukryto je tam.
Neb vděčnost ta je na místě, za to vše,
co děje se.
Ner proto, by rozlomilo vás na dvě půli
však k tomu určeno jest, byste cestu pravou objevili.
Tam uvnitř sebe nechali se vést
k tajemství, jež ukryto je v duši.
Plán světa zralý velký jest
a odhaluje cestu cest
kteroužto každý jedinec dáti se musí.
Tu radu najdete jen v sobě,
tak i kompas a správný směr.
Leč vítr do plachet a sílu,
tu posbírati musí, kdo odvahu má vydat se jednou na jih, příště na sever.
To podle větru, který z nebe vane
a určuje směr v století.
Ten vítr, možná neslýchaně
vane tak, aby zajistil ten váš směr.
Co velí vám a ukazuje to, co poznat máte.

 

Znáte to - Vánoce se kvapem blíží a napětí a nervozita stoupá. Někdo běhá po vánočních nákupech, a ve firmách a obchodech to vře jako v papiňáku. Jen bouchnout.
     Všichni za sebou máme docela náročný a složitý rok. Všichni, také ti co sedí třeba za přepážkami na poště. Není jim co závidět. mají plné ruce práce a ještě do Vánoc musí odolat tomu velkému tlaku nervozity a nedočkavosti klientů.
      Prodavači si na jednu stranu mnou ruce, že mají konečně nějaké ty tržby, a v klidu budou moci zaplatit ty svoje závazky a faktury za dodané zboží. Jen aby mohli začít ten Nový rok s čistým štítem. Ale také na nich je vidět, že toho mají dost. A jen se snaží udržet si aspoň příjemný obličej, i když vnitřně jedou už nejspíš na rezervy.

     No všude je něco a každý ještě dotahuje to, co za celý rok nestihl - práci, vztahy, domácnost, a k tomu ještě navíc zajistit pohodu a dodržet všechny ty zvyklosti....
Není to vždycky jen tak. A nic nemáme zadarmo. Ani ten elán a optimismus. Ale když si to v sobě nevytvoříme sami, tak nemůžeme čekat, že se na nás unavená paní na poště bude usmívat, když chvíli před tím jí nějaký nervózní člověk vynadal a poslal ji do háje. Každému ten pres a tlak nesvědčí, a někdo se s tím popere líp, jiný s tím má potíž. Zkusme na to víc myslet, až budeme nakupovat anebo na poslední chvíli ještě něco vyřizovat. Všichni jsme jen lidé, tak proč se na sebe mračit a dělat si ještě větší pres?
   A když ten člověk proti nám nestojí o to naše příjemné slovo, a je naštvaný tak, že ho ten váš vnitřní klid bude štvát ještě víc. Nemusíte nic vysvětlovat. Stačí třeba jen v duchu, ale upřímně a ze srdce mu popřát, aby i on našel ten svůj klid a mír.

Myšlenka tvoří - a těch pozitivních, opravdových a upřímných je pořád ještě nedostatek. A právě to může být takovým malým osobním přispěním pro mír ve světě.

Pokud nemáte hlavu tam, kde být má - na krku, znamená to, že jste snadno ovlivnitelní. Ten kdo nemá hlavu tam kde být má, nechá se doslova ukecat a nalítne na kdejaký nesmysl. Je to jen fantasta a snílek. A kdo si nechá nakukat kdejakou věc, je člověk se slabým charakterem - snadno ovladatelný. Snadno manipulovatelný. Je ve své podstatě svázaný - uvázaný k pohádkám a představám. A je vlastně mimo. Takovému člověku ke štěstí chybí to základní - svoboda.
Svobodu - tu musí člověk mít uvnitř v sobě. když ji nemá, nedokáže se rozhodovat podle své zralé úvahy. Jeho smysly jsou zastřené. Nedokáže pocitově - intuitivně vycítit následky a důsledky svých rozhodnutí. Jeho smysly jsou zahalené - zaobalené do spousty nejrůznějších masek a závojů, které je potřeba nejdřív odkrýt - odbalit a odhalit. Tam někde v hloubce, hluboko pod všemi těmi nánosy se ukrývá ta pravá tvář každého člověka.
Ty nánosy a masky jsme si na sebe nabrali v předešlých dobách, jak jsme žili různé životy. Prožívali různé situace, vztahy. Měnily se naše názory podle prožitků a zkušeností, které jsme v nich získávali.
   Každý si musí prožít životy v chudobě a bídě. Každý si musí také prožít životy v bohatství a blahobytu, když má všeho nad míru. I to jsou důležité zkušenosti pro náš další duchovní postup. To jsou největší zkoušky, kdy se trénuje a zkouší charakter člověka jeho pravá podstata. Člověka žijícího v chudobě a bídě těžko bude poslouchat celý svět. Ale ten, kdo má majetek, bojuje se zkouškami moci a slávy. Takový je zkoušen opravdu tvrdými zkouškami. A je jen na něm samotném, zda podlehne a nechá se svést a začne zase ve světě páchat škody a bude podporovat tu druhou stranu, anebo jestli už konečně přistoupí k životu zodpovědně a nenechá se svést na scestí.

   V každé situaci máme vždy možnost se rozhodnout. Buď podle své úvahy anebo podle toho, jak to cítíme. Když nám ale smysly zastíní třpyt a lest bohatství, většinou necháme své city stranou, a děláme jen to, co nám přinese ještě víc - víc peněz, víc věhlasu - víc slávy.
Znovu a znovu, po několik životů, než nám konečně dojde, že tímto směrem cesta nevede. A začneme hledat cestu tu pravou - cestu rovnováhy rozumu a citu. Cestu nekalenou předsudky a iluzemi. Cestu, na které jsou nejdůležitější ty osobní zkušenosti, které jsme si nasbírali za předcházející období, bez ohledu na to, jak bylo dlouhé. Vývoj duše trvá téměř deset tisíc let, než se všemu naučí a dostane se do bodu, kdy může postoupit do další etapy.
Než dostane ještě zodpovědnější funkci v práci, také musíme projít pozice podřízené. V duchovním vývoji je to stejné. Než se naučíme správně reagovat, používat potřebnou míru spravedlnosti, než se naučíme rozlišovat a rozeznávat, a než se naučíme číst v životě a událostech, které se kolem nás odehrávají, nějakou dobu to trvá. šikovnější a pracovitější člověk má postup v zaměstnání rychlejší. A dříve dostane zodpovědnější funkci vedoucího pracovníka, než ten, kdo je líný a neudělá ani o píď navíc, než má předepsáno. Ale i to je v pořádku. Když mi stačí pracovat celý život u pásu, není na tom nic špatného. Tam chodím domů s čistou hlavou, a nebudu mít takové starosti, ani zodpovědnost za své podřízené.  Ale když už jsem v pozici vedoucího pracovníka, podléhám dál svému nadřízenému, ale navíc ještě nesu větší díl zodpovědnosti za ty, co pracují pod mým vedením. Musím se postarat, aby mí podřízení znali pracovní řád, aby dodržovali nařízení a pořádek na pracovišti, aby ta naše dílna přinášela opravdu kvalitní a užitečné výrobky.

Při duchovní práci je to úplně to stejné. Jen rozdíl je v tom, že jako odměnu dostáváme energii, kterou nám shora přidělují podle toho, jak pilně a svědomitě pracujeme.  A není to jenom zdraví, ale také informace. Každý takový vedoucí jedné dílny, je pravidelně zván na pracovní porady. Pravidelně chodí na školení, a musí také skládat další a další zkoušky. Jen tak, když zkoušku zvládne, pak může dostat nové informace třeba o tom, co se bude v následující době na zemi dít. Jak se bude vyvíjet situace, ale také dostane nové nástroje a návody pro další práci, aby se zdařila, aby lidé pod jeho vedením nevyrobili zmetky anebo si neublížili. Tak k tomu dostanou nové bezpečnostní předpisy, kterým je nutné se naučit a dodržovat.

    Co se týká situace a událostí kolem nás, také nás nás významně učí. Třeba o tom, jaké následky na život má fanatismus a jaký význam má duchovní svoboda.
Když mi bude někdo vykládat, že nesmím jíst maso, ale moje tělo to maso skutečně potřebuje, a je to pro mne životně důležité. Jenže já se budu řídit podle toho, co mi ten druhý diktuje, tak budu mít pořád dokola zdravotní problémy. Proč? No protože se budu snažit dodržovat nějaké nesmyslné nařízení, i když to maso je pro můj život nezbytně důležité. A tak než něco přijmu za své, tak bych o tom měla hlavně přemýšlet a měla bych se naučit podívat se na to ze všech stran a ze všech úhlů.
    Když mi bude pořád dokola někdo do hlavy tlouct nějaký výroky, co řekli naši předkové, a já nebudu mít svůj vlastní názor a nebudu mít ty věci s utlačováním a nesvobodou zažité, budu jen papouškovat slepě to, co ten předek kdysi řekl. Nebude to živé, a nebude to mít pro tuto moji dobu potřebný náboj, ani smysl. A tím pádem ani já nebudu vědět, co si s tím mám počít.
    Co dělat, když na mne zaútočí parta zdivočelých slonů? Když neseberu rozum do hrsti, a včas nezareaguju, tak mne nejspíš ušlapou. A nebude mi nic platné, že můj předek kdysi dávno mluvil o zdivočelých slonech. Musím to projít, prožít a naučit se jak tomu čelit, abych si zachránila život.
   Tak tohle je i stejné i s duchovním učením, s duchovními názory a také s praktikami. Některými jsme si zbytečně zkomplikovali a přitížili. A teď je na čase se konečně naučit to, co je správné. K tomu potřebujeme mít hlavu na správném místě.

Abych se neopakovala, tak kdo chce, může najít další povídání na tomto odkaze:
https://www.facebook.com/?ref=tn_tnmn

     Dnešní den je tak trochu výjimečný. Už po dlouhé roky jsme si zvykli tento den se aspoň ve vzpomínkách přiblížit k těm našim nejbližším, co už nejsou mezi námi.  
     Když jsem minulý týden odcházela od rodinnného hrobu, všude kolem jako by všechno zářilo a svítilo.. Den byl nádherně prosluněný, na chodníku opadané žluté listí. A když jsem vycházela bránou ven ze hřbitova, začalo to listí tančit a vířit všude kolem. Vířilo jaky šlo  v ústrety a chtělo si s námi pohrávat.
     Přišlo mi to jako radostný rej, až mi to nutilo se v duchu smát. A na tváři jsem nemohla udržet kamenný obličej. Přišlo mi to komické a musela jsem se usmívat. A když jsem se ohlédla kolem hrobů jsem vnímala energie duší těch, co čekali, až se jejich nejbližší sem za nimi přijdou podívat a zavzpomínat. Pro ty, kteří nevnímali to, co se odehrávalo v pozadí, jsem asi vypadala divně s klidným pousmáním na tváři. Ale všude koem jsem cítila to těšení na setkání. A ten vítr, jako by dával znamení a vyzýval, aby nikdo netruchlil a nedělal si strosti, protože vše je v nejlepším pořádku. A i když už někdo nemůže být s námi fyzicky, tak čas od času je nám blíž, než si myslíme.
     Hlavou mi jen proběhlo, že je možná škoda, když si někdo z lidí myslí, že po tomto životě nic dalšího neexistuje, a že se duše rozptýlí a rozmělní a skončí bůhvúkde. I pro ty naše nejbližší je to těžké, když nás chtějí pozdravit anebo potěšit, a my zatvrzele a zarputile trváme na tom, že neexistují. Protože když něco nevidíme a nemůžeme se toho fyzicky dotknout, tak že to zkrátka nemůže být.
 
     Nebudu nikomu vymlouvat to v co věří. Každý máme něco. Kdo nemá ještě svoje osobní zkušenosti a prožitky, ten se chytá stále jen toho, co se v knihách píše. Snadno se tak chytne i nepravdy, když mu ji někdo pěkně vemluví.Ale ani já nebyla výjimkou. Také jsem tak kdysi začínala.
    Když jsem byla malá, byla jsem vedena k víře, učila se modlit "Andělíčku-můj strážníčku...." a jiné.   A když mi bylo nejhůř, tak jsem si v první řadě vzpomněla na to, co jsem se naučila už jako malá - na ty večery s modlitbičkami, které jsem si v duchu zvykla říkat. A jako dospělá jsem si je tu a tam odříkávala proto, že mi to pomáhalo třeba dodat odvahu, anebo jindy odolat strachům a jiným negacím, které se na mne valily z různých stran.
     Dnes už ty modtliby ani neodříkávám tak jako dřív a jako když jsem byla malá. Slova vyplývají tak nějak přirozeně z nitra. A když vám to jde ze srdce, tak také cítíte vedle sebe něčí přítomnost, anebo ji vnímáte kolem sebe a vedle sebe.
A tak když jsme se minulý týden sešli jako rodina v úžším kruhu, tak za zády některých nestáli jen andělé, ale také ti nejbližší rodinní příšlušníci, kteří už jsou na druhém břehu.
      Nemluvila jsem o tom. Ne každý je na takové setkání hned připravený. Možná by se vylekali. A tak jsem si to nechala pro sebe a jen sledovala, jak taková návštěva dokáže lidem otevřít srdíčka, i přesto, že vůbec netuší, co se kolem nich ještě dalšího děje. A pak, když máma promluvila, aby poděkovala svým sestrám, její slova vycházela přímo ze srdce a dotýkala se srdcí všech přítomných. Což potěšilo nejen všechny dosud žijící, ale také ty, co už svoje tělo doložili a na návštěvu mezi nás zavítali. 

   Každý rok na Vánoce dostává každý človíček světlo Betlémské do svého srdce. Všimli jste si, že přes Vánoce jsou k sobě lidé víc pozorní a jsou víc citliví ?  Tohle dokáže opravdu udělat to světýlko, které je každému, bez rozdílu vyznání a víry vloženo přímo do srdíčka. A dělají to andělé, ne nikdo z lidí. oni jsou vykonavateli Boží vůle a posly božího světla, které mezi nás lidi každoročně proudí.  To světýlko se dostává opravdu všem lidem. Nejen těm, kteří chodí do kostela.  
Oni tam nahoře moc dobře vědí, jak si plníme své pozemské úkoly, a také vědí, co nám k tomu opravdu pomáhá a co nás naopak brzdí.  A pro jednoho je tedy životní nezbytností chodit na mše, zatímco pro jiného je nezbytností léčit a pomáhat. A pro třetího je životní nezbytností postarat se o svoji rodinu, vydělat peníze, aby mohl třeba pro své děti koupit dort anebo je vzít na nějaký výlet.


Každý člověk, který žije na zemi má úplně stejné právo na světlo, které se shůry na Zemi dostává. A každý člověk, i když nepracuje vědomě na svém duchovním rozvoji, přesto se duchovně vzdělává, a také z toho světla dostává poměrnou část.  Každý rok to hlavní rozdávání probíhá v období Vánoc.  Není divu, že lidi jsou k sobě víc pozorní a mají snahu ten čas prožívat ve společnosti svých nejbližších, v rámci rodiny.  nikoli člověk, ale tam nahoře rozhodují o tom, kolik kdo do své duše světla potřebuje. protože jen oni tam vědí, co koho z nás čeká, a kolik bude každý z nás potřebovat energie, aby ty své úkoly a zkoušky mohl zvládnout.  Pak už záleží na každém z nás, jak s tím světlem začne nakládat, jakmile začne zase ten všední každodenní kolotoč práce a starostí.  A také se může stát, že s prvním pracovním úkolem okamžitě zapomeneme na světlo i cit, který jsme ve svém srdíčku měli přes Vánoce, a s každým dalším problémem, který je před nás postavený, víc a víc to světlo v sobě potlačujeme, a znovu a zase se snažíme problémy řešit silou, a ne s citem.
Jak snadno a jak často člověk ztrácí víru a důvěru v Boží Prozřetelnost ?
Jak často předvoláváme a spíláme Bohu za své obtíže a těžkosti života ?
A jak často předvoláváme k zodpovědnosti někoho jiného, namísto abychom se podívali sami do sebe a zpytovali to svoje svědomí ?
Ve snaze přehodit to svoje břemeno - tu svoji zodpovědnost - na záda někoho jiného. Nejlépe když najdeme viníka mezi lidmi.  To se pak může zdát, že to špatné, není v nás samých, ale v těch, co jsou okolo nás. Jen málokdo dokáže připustit, že se mýlí a že chybuje.  A přesto bez toho se nikam dál nemůžeme dostat.  
Och kolik lidí se točí v bludném kruhu, myslíc si o sobě a své chytrosti ?  

Ale i přesto, jak moc jako lidi po zemi chodící chybujeme, na nás nahoře nezanevřeli.  A útrapy, které musíme v pozemské rovině zakoušet, nejsou ničím jiným, než cestou k vykoupení a k očistě duše, a k jejímu poučení.  Ani sebekrásnější život tady na zemi, není ničím jiným, než přípravným obdobím pro zkoušky, které na člověka v budoucnu čekají.  Přesto že se už mnoho lidí v minulosti snažilo vymyslet způsob, kterým bychom se mohli vyhnout utrpení a bolesti, žádný z nich nepřekonal věky.  Všechny způsoby na zemi vymyšlené a sestavené se dříve nebo později zhroutily a jejich techniky se ukázaly jako ne zcela vhodné a účinné.  

Proč musíme zažívat utrpení a bolest ?  A jak jinak bychom asi poznali, co nás ničí a co nám škodí ?  Jak bychom si vysloužili ono důležité vědění a poznání ?  Čím jiným bychom mohli a měli vykoupit svoji duši, než právě tím, že prožijeme nějaké ty útrapy ?  Jak jinak bychom se asi dostali do cíle, než tím, že překonáme překážky na své cestě ?

To jen člověku malému, při omezeném vědomí se zdá, že by život měl být jen krásnou a snadnou procházkou, na které nemusí nic dělat, a kde nemusí řešit vůbec žádné problémy a starosti.  A když nějaké překážky nastanou, hned hledá nějakou tu omluvu, výmluvu, anebo objížďku, aby si neposkvrnil ty svoje skvostné šaty a neokopal boty.  Tu pak začne mluvit s nelibostí o životě anebo začne sám sebe litovat.  Tím sám sebe připravuje o sílu, kterou by jinak mohl vynaložit právě pro to, aby svůj problém vyřešil.  

A tak každý rok znovu a zase dostáváme to světlo do svých srdcí. Všichni. Ať už pracujeme vědomě anebo nepracujeme.  Každý rok dostáváme nové lekce. Každý rok jsme všichni připravováni a zkoušeni na dny příští .
Každý rok, někdy i opakovaně přesně podle toho, jak potřebujeme, nám shůry posílají potřebné energie, které můžeme využít.  Nikoli však pro osobní obohacení ani pro slávu.  Na podzim minulého roku byly seslány z nebeských výšin tisíce andělů, aby nám na Zemi přinesli více světla, a abychom je měli blízko, když se na ně s prosbou o pomoc obrátíme.  Přinesli na Zemi více světla a současně nám lidem pomohli, aby se z nás vymačkalo to nedobré a špatné jako je kupříkladu zloba anebo nenávist.  Každý sám nejlépe ví, jak se to odrazilo na jeho zdraví. Kdo měl pro ten rok vyčištěno a dokončeno, měl klid.  U koho ale bylo potřeba něco ještě dotáhnout, ten si to pročistil právě přes nějaký ten zápal, zánět anebo jinou nemoc. Záleží, v které oblasti měl ještě naskládáno.

    Letos dříve, nežli v roce předchozím, napochodovala nebeská armáda na Zem.  Není tu proto, aby nás ohrožovala, ani aby nám ubližovala. Ale naopak. vždycky když přijde na Zem víc světla, začne spalovat všechno zbytečné a zastaralé, co už bysme měli odložit, abychom mohli pokračovat kupředu ve svém vývoji.  To světlo pochopitelně působí i na ty lidi, kteří si žijí svůj normální běžný život, aniž by se zajímali o nějaké duchovno a spiritualitu.
Pro anděly jsme všichni důležití.  Bez ohledu na to, jestli věříme anebo ne..  
Ty nebeské pluky přišli v přesném počtu, jako lidí žije na Zemi, a rozptýlili se po celé planetě.  Každý jeden z těchto andělů měl v ruce pochodeň - světlo, které přinesli na tuto Zem a mezi nás, aby naplnili vůli vyšší.  
Žádný člověk o tomto nerozhodl. Žádný člověk nemá tedy ani právo si přisvojovat zásluhy.
Ale každý člověk má  možnost o pomoc požádat kdykoliv, když bloudí a neví si rady.

Píše se rok 2015, 21.století. A i když v běhu světa se všechno cyklicky znovu a znovu opakuje, přesto vývoj směřuje neustále kupředu. Na světlo světa přicházejí neustále nové a nové technologie, nové materiály, i nové technologické postupy ve výrobě. S každou generací se úroveň posunuje a stoupá.
Objevují se nové využitelné zdroje energií pro život, ať už pro topení anebo svícení. Sestavují se stále dokonalejší přístroje pro výzkum a léčení, pro lepší a bezpečnější vyšetření, pro stanovení diagnózy, pro rehabilitaci a posílení fyzického těla.

Něco se v malých obměnách opakuje, a něco je zcela nové. Technika a technologie je poplatná době, v níž žijeme. Někteří z nás si pamatují život bez počítačů a bez mobilních telefonů. Ještě před padesáti lety by si nikdo v domácnosti ani nepomyslel, že jednoho dne bude moci chodit s telefonem volně po ulici, a nebude k tomu potřebovat drát. O počítačích ani nemluvě.
    Něco ale pořád pokulhává. Ano, jsme to my lidé. A je to naše omezené vnímání, anebo lépe řečeno omezující názory. Pořád a stále dokola se snažíme ze starých archívů vytahovat to, co už dávno zavál prach, a co skočilo pod troskami a zříceninami nejrůznějších paláců a chrámů. Jako bláhoví se domníváme, že ty zastaralé technologie, které sloužily kdysi dávno, můžeme zakomponovat do naší dnešní moderní doby. A nechceme si přiznat, že starými součástkami nelze opravit ani jeden z nových strojů, které nám mají sloužit ku prospěchu. A nelze je účelně a dobře použít jako nosný program ani pro jeden z dnešních moderních strojů a zařízení.

Více méně tady teď mluvím o našem lidském bio-počítači. O našem těle fyzickém, o naší mysli, a o naší duši. O těch nejzákladnějších složkách, které má ale opravdu úplně každý člověk, který žije. Je 21.století. 3 roky od otevření transformační brány 21.12.2012. V tu dobu ne náhodou končil mayský kalendář. Končil proto, že s tímto datem skončila stará éra, a také možnost využít zdrojů, které byly do té doby pro nás, pro lidstvo, otevřené.

21.12.2012 se uzavřela jedna z etap ve vývoji lidstva na planetě Zemi. Do té doby jsme to tady měli spíše jako zkouškové období. Kdy se prověřovala naše loajalita. Kdy jsme prožívali a testovali věci dobré i ty méně dobré. A kdy nám k tomu shora sloužily určité druhy energií a proudů, které nám jako potrubní poštou shůry posílali naši duchovně blízcí. I jim především jde o to, abychom duchovně povyrostli. Abychom přestali opakovat staré chyby a mohli postoupit zase o krůček dál.

   Je to jako bychom tehdy ještě měli možnost navštěvovat mateřskou školku, kde jsme si mohli hrát a bezstarostně a beztrestně dělat, co nás koho napadlo. Teď však se od nás očekává, že už zmoudříme, a že nám konečně dojde, že pochopíme, že si nemůžeme dělat jen tak, co nás napadne. Že hraní v mateřské školce skončilo, a začala opravdová škola. Přesto však mnoho lidí ještě nepochopilo, a zuby nehty se drží toho, co zavál prach a písek. Jako by chtěli pod těmi všemi nánosy a pod ledem najít něco .......
Ale logicky - to, co už jednou lehlo popelem, těžko znovu z prachu povstane. To umí snad jen bájný pták Fénix. A to je, žel bohu pohádková alegorie, nikoli reálná skutečnost.
Ani mumie znovu zpátky neobživne.
Tělo když je bez ducha, je zkrátka jak obnošený kabát. A kdo na sobě rád nosí obnošené staré věci?

šaty staré obnošené si na sebe rádi neoblékáme. Tak ale proč se snažíme vlézt do starých obnošených technik a způsobů, které zkoušely staré civilizace například v Egyptě ?
Proč se snažíme pořád napasovat zastaralé výpočty ztracené civilizace Mayů na naši dnešní dobu?

Co se jednou ztratilo, mělo to svůj význam. Z duchovního hlediska to, co se ztratí, nepotřebujeme. Anebo jinak: ani když se snažíme to zpátky najít, moc štěstí ani užitku nám to do života nepřinese. nehledě k tomu, že ve skutečnosti v naší dnešní době opravdu už nikdo nerozumí řeči Mayů.
      Takže hloubat v tom, co bylo v té dávné době, je úplně stejné, jako když se hledají archeologické vykopávky. Ty jsou zajímavé, to je bez debat. Ale většinou už bez větší použitelnosti pro nás dnes. Kdo by lepil zpátky střepy mísy a jedl z té polorozpadlé, když si může dnes koupit anebo vyrobit novou ? Rozbitou mísu vyhodíme, a pořídíme si novou, tak proč vytahujeme staré střepy technik, které kdysi před lety dovedly ony civilizace k záhubě ?

    Neměli bychom si z toho vzít konečně už ponaučení, sklopit ty své nabubřelé hlavinky a pokorně pokleknout před tím, co nás přesahuje ?

Kolik nových technik a způsobů bychom mohli pak dostat pro léčení a léků pro řešení různých bolístek, kdybychom nechtěli zarputile a tvrdošíjně lpět na tom, co už dávno překonalo svoji dobu. Každý má svoji hlavu. Každý má také srdce.

Ale je otázkou, jestli má také každý opravdu svůj zdravý rozum, aby si spočítal, kolik je 1 + 1.

Tam nahoře, v duchovním světě naši blízcí drží nám teď pěsti, aby tu cestu správnou nalezli jsme.

Není ostudou přiznat, že všemu hned nerozumíme.
Není od věci sklopit svůj zrak a přiznat, že jsme se zmýlili.
Je zcela na místě o pomoc žádat, když na místě jsme zůstali stát a přešlapovat. Ta pomoc všude nabízí se každému, kdo s pokorou v srdci přichází, a v upřímnosti i svoji slabost a pochybení přizná.

     K moudrosti vede cesta trnitá. Moudrost nejde získat čtením knih, nejde ji koupit, jako se dají koupit certifikáty a diplomy. K moudrosti může jen člověk postupně vyzrát.
Ale také nemusí. Někomu zkrátka věci docvaknou až na sklonku života. 
     Žádný kurz se nevyrovná životním zkušenostem a lekcím. Na kvalitu a hodnotu kurzů by se mělo nazírat ani ne podle jeho ceny ani podle názvu. Ale podle toho, jestli mi kurz pomohl, abych byla připravená a dokázala správně zareagovat, když přijde opravdu těžká zkouška. Jsou to většinou žátěžové události, které mají za úkol prověřit naše opravdové lidské kvality. Takové události, která námi otřesou až do hloubky bytosti. Při nich se nejde smát, ani je nejde brát na lehkou váhu. A většinou vás zastaví tak, že začnete přemýšlet - a v hlavě se vám najednou vyloupne otázka: "Proč právě já?" anebo: "Co jsem komu udělal, že se mi tohle stalo?"

      Hodně lidí dnes žije v iluzích. Hodně lidí se mylně domnívá, že když se na něco nedívají, že to přestane existovat. Och, kéž by tomu tak skutečně bylo...!!
Skutečnost a realita je přeci jen trochu jiná. Také jsem se jednu dobu opájela iluzemi. Je to pohodlnější a příjemnější, než přistoupit reálně k věcem, které jsou okolo mne a začít s nimi něco opravdu dělat. Je příjemnější jít mezi lidi, kteří mluví jen tak, aby vám to lahodilo a lichotilo. A je mnohem těžší stát tváří tvář realitě a pravdě, když vám ji někdo řekne do očí.
Tolik času ztrácíme tím, že se oplétáme do svých snových představ a iluzí, místo toho, co bychom více vnímali třeba i potřeby našich nejbližších. A místo toho, co bychom se chopili poctivé práce. 
    Pravda vždycky zasáhne přímo do středu terče. A může pořádně zabolet. Ale také pomůže, aby se člověk pohnul. Aby se rozhýbat k tomu skutečnému a reálnému životu. Aby začal dělat opravdu to, co má. Aby se přestal vyhýbat zodpovědnosti a práci, kterou dělat má.
     A právě když se dostanete na tuhle startovací čáru. Když odložíte všechny ty iluze a pochytané myšlenky, a vykročíte vstříc životu, přirozeně se před vámi začne objevovat jedna překážka za druhou. To proto, že bez překážek to nejde. Bez zkoušek neexistuje žádná škola a bez toho, abychom těmi zkouškami prošli, nemůžeme postoupit o ani o krůček dál.
      A ty nejtěžší zkoušky, právě ty nejtěžší lekce, přinášejí tu moudrost opravdovou - moudrost životní.

     Ego je nedílnou součástí každé duše. Bez ega by žádný člověk nemohl existovat.
S egem se rodíme, ale také odcházíme z tohoto světa. S čím jako lidi zápasíme - a na co si musí každý člověk dát pozor a musí si ohlídat, to jsou špatné vlastnosti, které nezvládnuté a přerostlé ego velice snadno změní na silnou energetickou zbraň. 
     Každý člověk má nějakou tu špatnou vlastnost. Nikdo není svatý. A jsme tady proto, abychom se naučili ty špatné vlastnosti korigovat, a abychom si svoje ego srovnali a očistili.
    

     Do života jsme si, každý z nás, vzali nějaké úkoly. Tam nahoře jsme si vytyčili, kam bychom měli dojít a co všechno se naučíme. Z minulých životů čerpáme to podstatné, co jsme se tam už naučili, a to také využíváme v tomto životě. Právě to poznáte podle toho, že vám něco jde hravě a skoro samo. Lidově se říká, že na to máte vlohy nebo talent.
    Je to proto, že to, co už jste se jednou učili a naučili, tak na to v tomto životě jen navazujete. A to, co nejde tak snadno, s čím máte peripetie a komplikace, to jsou zase věci, které se máme naučit  To jsou právě ty výukové životní lekce, kterými si musíme projít, abychom se naučili, jak to dělat opravdu dobře a správně.
    Spousta lidí tedy už v minulosti a v minulých životech, zkusilo co obnáší magie. Hodně lidí, kteří se teď zabývají všemi těmi různými technikami, tak s nimi již v minulosti někdy pracovala. Tedy práce s energiemi není nic nového pod sluncem. Odjakživa jsme se těmto věcem věnovali. Jenže s tím, jak nám rostla duchovní pýcha, s tím jak jsme si začali myslet, že si můžeme dovolit všecko, a že můžeme s energiemi dělat to, co nás napadne, začali jsme se sami odpojovat a odcizovat od sebe, od Boha a od svého duchovního rádce a průvodce.
     A místo toho, abysme jej hledali a prosili tam nahoře, začali jsme si ho nahrazovat lidmi a systémy, které lidi bez citu a bez ohledu vykonstruovali proto, aby z jiných vytáhli energii. Nejen peníze, ale i vaši pozornost a čas, který věnujete jejich přednáškám a knížkám. Ani si nepamatuju, kdy tady vyšla opravdu kvalitní kniha, která by zahrnovala plnohodnotný obsah a fakta, co se týkají naši duchovnosti a spirituality. Tolik braku a zbytečně potištěného papíru, co se za poslední desítky let vytisklo, z toho by, si myslím, mohl být otop na celou zimu pro několik domů.

     Říkám to přímo. Jak se tak probírám těmi knihami, co jsem sama přečetla ještě než jsem dostala ten řádný kopanec a poučení nahoře, zjišťuju, že nemám ani to srdce ty knihy dát do antikvariátu, aby zbytečně nemotaly hlavy někomu jinému. A tak teď nevím, co s tím vším potištěným papírem, svázaných do formy knih udělat.   
     Vím, že každý člověk má nárok, aby si tu svoji cestu našel sám, ale na druhou stranu nemám to svědomí předávat dál věci, o kterých jsem se sama přesvědčila, že nemají valnou úroveň a zdaleka ani takovou hodnotu, na kolik byly vyceněny, a kolik peněz jsem za ně dala. Není mi líto těch peněz. Aspoň mi to dalo řádně široký přehled o tom, co nestojí ani za povšimnutí. A přesto vás to v touze po duchovním postupu přitahuje, až sami sebe přesvědčíte, že jdete správně. Protože přeci se v těch knihách říká, že žijete proto, abyste si to tady jen užívali.... Dokáže vám to tak zamotat hlavu, a vnést do nitra takový zmatek, že pak už ani nevíte, kdy vaše srdce bije na poplach, aby vás varovalo, před tím, než přepadnete přes okraj na dno propasti. 
     A co se týká duchovních nauk, technik a učení, co se tady vyrojilo, věřte-nevěřte, je to jako když hledáte cestu bludištěm, plným mečů, nožů a nebezpečných nástrah. často si v poslední době říkám sama pro sebe, jak jsme mohla být tak bláhová a slepá, že jsem se nechala obloudit všemi těmi slovy. Naivita na cestě duchovního rozvoje je opravdu velký kámen úrazu. Protože naivita vám může totálně zaslepit zrak, rozum i cit. A pak se rozhodujete jen podle toho, jestli je vám to příjemné, a jestli to vaše hlava schvaluje. A to je, opravdu blbé.
     Říkám to dnes už otevřeně a na rovinu. Bez servítek tak, jak jsem k tomu sama přes veškeré ty trable a peripetie dospěla. Nikdy jsem nechtěla dělat nic jen proto, abych si lidi k sobě připoutávala. A už vůbec jsem nechtěla ani dělat nějaké léčitelské praktiky, a živit se na lidském trápení, na nemoci a bolesti. Nikdy jsem nechtěla žít na lidských problémech. A vydělávat si tak na živobytí, to mi bylo vždycky proti srsti.
     
     A teď se vrátím zase k tomu, s čím jsem v úvodu začala. A to je práce s energiemi a schopnosti, jako je duchovní zrak - kdy má člověk schopnost vidět energie aury a čaker, anebo schopnost nahlížet do minulosti či vhledy do budoucnosti.
Pokud tedy máte tyto dary, nebo některý z nich, znamená to, že v některém z minulých životů jste na sobě pracovali a tyto schopnosti rozvíjeli. A teď byste se ale měli naučit používat je správně a tak, aby to nebylo v rozporu s vyššími zákony.  Tedy musíte se naučit dodržovat a respektovat zákony, které platí jako nejvyšší nařízení i tady v pozemském světě.
     Tohle je většinou kamenem úrazu a současně s tím, vám totiž přicházejí zkoušky, aby se prověřila vaše loajalita i osobní charakter, jestli vám bude dopřána pomoc shora, anebo jestli se odkloníte a začnete poslouchat jiný hlas, který vám říká, jak jste dobří a skvělí, a třeba i to, že když ty dary máte, takže můžete léčit a uzdravovat druhé.  Hodně lidí tohle už tyto základní zkoušky neustojí, a začne je to stahovat na druhou stranu. A věřte, není to snadné rozlišit ty hlasy od toho, jak k vám mluví vaši andělé. Vůbec to není jednouché a jednoznačné.
     A tak ani nejste schopni opravdu rozlišit, kdo k vám mluví, ani kdo vám diktuje chanelingové zprávy a informace. V astrálu je spousta různých bytostí, pro které není problém se na kohokoli napojit a začít do jeho mysli diktovat různé věci. Pro ty bytosti není tak těžké člověka obloudit a oblbnout sladkými slovy. Člověk, který nezná vlastní identitu a nemá pevné základy, se snadno nechá ovlivnit. Stačí, když ta druhá stran ví, na kterou strunku u vás má brnknout, a má vás tam, kde vás chce mít. Pak už pro něj není těžké z vás dostat tolik energie, kolik potřebuje a v takové formě, že mu to dáte sami a dobrovolně. 
     Jenže ta energie vám pak za krátký čas najednou začne chybět. Tu energii jste dostali shora vy. Patřila právě vám, abyste v životě zvládli vyřešit třeba problém, který pořád hrnete před sebou. Ale vy ve slepé důvěřivosti, jste tu energii jen tak dali pryč. A teď, když přijde zásadní životní kolize, tak vám schází tak, že nejste schopní reálně přemýšlet a jednat.

      Nebojte se, andělé vás nenechají na holičkách. Budou čekat, až si to uvědomíte. Až se sami rozhodnete, že už nebudete plýtvat tím, co shora dostáváte, ale že si ty energie začnete opravdu chránit a začnete s nimi moudře zacházet a používat je tak, aby byly opravdu k užitku, a ne jen k pobavení druhých, a už vůbec ne ke krmení chamtivosti a domýšlivé pýchy jiného člověka.  .    

     Každý člověk dostal mysl a schopnost myslet, a také schopnost cítit - prociťovat a prožívat. Tak proč se jich chtít zbavovat - popírat - odpírat - a klamat sama sebe tím, že si namlouváme, jak je všecko bezva a báječné ?
     Jo někdy bychom se raději vyhnuli tomu, co nám není právě příjemné - třeba bolesti a utrpení. Z toho máme jako lidi asi největší strach. A tak jsme si vymysleli něco, co by nám mohlo naše smysly zmást. Co to je? Zkuste si najít odpověď každý sám v sobě - každý sám za sebe - co u vás potlačuje schopnost vnímat - cítit - prožívat ?
     Když jsem před lety začínala s meditacemi a tzv. alternativními způsoby a technikami, převzala jsme za svůj také názor, že myšlenkami si organizuju svůj život. Že jsou to právě myšlenky, co mi v životě působí největší problémy. A že když tedy změním myšlení, tak se i můj život změní a vyhnu se prožitkům bolesti a utrpení. Nebylo tomu tak. Tím nechci říct, že by měl člověk ztratit optimismus a pozitivní přístup k životu, to vůbec ne. Právě když jsem pracovala na změně myšlení, onemocněl mi tatínek. Bylo to vážné. Doktoři nedokázali říct, jak dlouho bude žít. Byl ještě docela mladý. A já věřila, že jsou možné zázraky, a že by se třeba mohl i uzdravit. Všichni jsme se snažili to brát z toho pozitivního nadhledu - ještě žije - je tu s námi, tak zaplaťpánbůh.
     Ale i když jsem měla touhu mu pomoct, dostat ho z toho, aby se uzdravil, současně jsem cítila bezmoc. A věděla jsem, že nemůžu udělat vůbec nic víc. Zkrátka, že je to na vyšší moci, jak dlouho zůstane naživu. Do roka od první operace odešel ze života. Nebylo mu pomoci. Měl to karmicky, a muselo to tak být. Tehdy jsem tyto detaily neznala a nic nevěděla o zákonech karmy a o tom, jak to skutečně s nemocemi a uzdravením je.
     Pozitivní přístup mi pomohl vyrovnat se s tím, co se stalo. Ale i tak jsem najednou cítila jakoby prázdné místo, a hluboko v srdci obrovský smutek a žal. Tomu jsem se zkrátka nevyhnula. Ani následná léta meditací a tréninku v sebeovládání a sebepoznávání, tu bolest ze ztráty blízkého člověka z vás nedostanou ven. Ani žádné konstelace vás toho nemůžou zbavit. Člověk si to zkrátka musí prožít, aby si uvědomil, co je opravdu cenné a podstatné.  A když se vám podaří zatlačit ty bolesti někam hluboko do sebe, pak se nesmíte divit, že se to dobře maskované a potlačované trápení, začne vyplavávat na povrch.
     Když člověk potlačuje to, co má na srdci, tak je nejvíc ohrožené srdíčko jako fyzický orgán. Ale protože každý jsme individuální a každý ty situace prožíváme jinak, někdo to může mít spojené ještě s dalšími emocemi, které potlačuje. A pak se začne sypat pozvolna celý organismus - tu ten orgán, tam bolesti a tlaky. Anebo stresy, nervy a psychické poruchy. A jen se divíte - kde jsou najednou ty leta trénovaných meditací a zklidňování se...... najednou totiž zjistíte, že všecka ta praxe je vám úplně na houby. A že vám nepomáhá vůbec nic, protože nejste schopno se ani uklidnit, natož to soustředit se na postup, na jaký jste byli zvyklí při technikách sebeovládání.
     Nechci strašit, jen čerpám ze svého života. Uvědomte si, že nejste žádný papiňák, do kterého můžete pořád jen přidávat a přidávat a přidávat. Ono každý pohár se jednou naplní, a pak začne přetékat. A papiňák, do kterého jste si zavírali všecky ty své nezpracované emoce, ten zkrátka jednoho krásného dne bouchne. A můžete myslet jak chcete, a můžete mluvit, jak chcete. Dokonce můžete mít načtené všechny ty slavné autory, co píšou ty pozitivní věty a knihy. Najednou zjistíte, že si to, co jste si nasyslili, budete muset vylízat až do dna. Anebo jinak řečeno: všechny ty nehromaděné emoce si musíte prožít, abyste sami sebe mohli očistit a jednou provždy se jich už zbavit.
      Když bouchne ten papiňák a vy najednou musíte prožít i tu hlubokou bolest u srdíčka, tam je na místě pozitivní přístup a tam si zachovat ten pozitivní nadhled, je teprve zkouška - a je to opravdu náročná a těžká zkouška. 
Ono lehko se to čte, tíž se o tom píše, a ještě těžší je, když to musíte prožít. O tom, co musíte prožít, ale skutečně nerozhoduje to vaše myšlení, nýbrž váš výukový program, který jste si do života vzali za svůj. 
     Že o něm už nevíte? To nevadí. Máte ho pěkně zapsaný ve své duši. Takže se nemusíte strachovat, že byste se úplně uhnuli. To oni, vaši andělé, co nad vámi dohlížejí, vás jen tak nenechají. Budou vás směrovat vždy do takových situací a událostí, které si musíte prožít, abyste se poučili. Bez prožitku totiž není vývoj. Bez osobní zkušenosti nemůže existovat postup. Je to stejné, jako ve škole. To jen znovu připomínám.
      Blbý pak je, když přestanete poslouchat tu svoji intuici, a začnete víc poslouchat druhé lidi. A když se ještě začnete řídit jen jejich radami, aniž byste si to srovnali sami podle sebe, tak to vám nezávidím. Já si právě tohle zkusila. Od té doby, co jsem se začala zajímat o ty alternativní cesty a směry, jsem naprosto zatlačila svoji intuici, a začala se řídit radami a předpisy, co doporučovaly tamty směry a jejich přívrženci a představitelé.

    Moje zkušenost: řídit se bezmyšlenkovitě radami druhých lidí, není východisko. Není to ani cesta, která by mi zajistila, že to všechno v životě ustojím a zvládnu.
A není to způsob, který by mne uchránil před tím, co si mám a musím prožít.

K tomu, abych v životě opravdu ustála i ty nejtěžší situace, si musím zachovat
 1.) zdravý rozum a schopnost přemýšlet a uvažovat
 2.) umět se samostatně rozhodovat
 3.) mít v pořádku intuici a také odvahu řídit se tím, co mi říká
 4.) cítit - nebát se svých pocitů a emocí, abych se s nimi mohla naučit pracovat

    Lidé si zvykli mluvit v superlativech, a neradi slyší zprávy o tom, že je čeká náročnější a těžší období, kdy budou muset zabrat a vynaložit víc sil na to, co jim šlo dříve jako po drátkách a samo. A tak se stalo módou, že od astrologů zase jen slyšíte samá pozitiva. Jako by měli strach sami sobě přiznat, že bude období těžší a náročnější, a že budou muset všichni zabojovat a postarat se o to, aby bylo dobře a pohoda doma.
    A pak nedej bože, když se sejdou dva takoví, co o sobě myslí jen v superlativech, a začnou ve svém rozhovoru posuzovat systém anebo skupinu lidí, jen proto, že se to vymyká jejich názorům. Pak se začnou přetřásat takové ty nesmysly o matrixu, anebo se začnou vytahovat věci stylu jak dobře ty věci věděli naši předkové, a jak tím pádem byli duchovní. A to si ani nevšimnete, že tito lidé by nejraději zavedli kázeňský režim a předepsali vám, jak se máte chovat a čemu máte věřit, o čem přemýšlet a o čem rozprávět. Velice umě a obratně volí slovíčka, aby vás dostali na svoji stranu, abyste s nimi začali souhlasit, a zvykli si na jejich projevy a rozhovory.
    Jenže když se nad tím zamyslíte, oč se to liší od totalitního režimu? Není právě tohle návrat zpátky do jakéhosi organizovaného systému, kde si sice lidé povídají jen o těch krásných a báječných věcech, a odmítají se dívat na to ostatní, co se životem nutně souvisí a souviset bude - na ty stinné stránky života.

    Naštestí si můžu dovolit už dnes vyjádřit svůj názor a také říct, že prostě s tím nemůžu souhlasit. Nemůžu ani souhlasit s názorem, že všecko bude krásné, jen když si to budu přát, a když budu myslet jen na to krásné a pozitivní.
    Myšlenka je základ - prvotní impuls. Ale k tomu, aby se svět změnil a aby tady bylo opravdu příjemně akrásně, musí také každý z nás něco udělat. Nejen kecat, a nestačí jen si přát. Když si budete přát, aby vám na poli vyrostlo obilí, tka se to také samo od sebe nestane. Budete muset vstát ze svého pohodlného křesla a začít na tom poli pracovat a obdělávat půdu, a pak zasít zrno, aby mělo to vytoužené obilí z čeho vyrůst.
    Zkuste nad tím aspoň přemýšlet, když vás ve světě bude něco štvát. Zkuste přemýšlet nad tím, co si sami u sebe doma potřebujete a musíte urovnat a dát do pořádku, abyste začali ten základ - tu pohodu opravdu cítit a prožívat sami v sobě a u sebe.
    Svět se mění a přizpůsobuje nikoli podle našeho malomyslného lidského přání, ale podle důmyslně vytyčených a naplánovaných mezníků. Jako lidé na tom moc nezměníme. Jako lidé po zemi chodící nemáme možnost do toho zasahovat, natož něco na tom měnit. Tohle plánování a řízení dějů je v rukou vyšších.
     A zase se jen čeká, jak my jako lidé zareagujeme. Jestli už konečně dospějeme a pochopíme aspoň tuto základní a neochvějnou pravdu, že bez nich nahoře by se tady dole ani lístek nepohnul. Jsme jen malí páni. I když máte za sebou bůhvííkolik kurzů a jaké školy, nic to nezmění na tom, že do záležitostí, které jsou mezi nebem a zemí nám lidem, co po zemi chodíme, z vyšší vůle nebude dovoleno zasahovat, abychom si něco změnili ap řizpůsobili svým touhám a přáním.
    Tak to prostě je. Mezi nebem a zení je hranice, přes kterou pýcha ani domýšlivost překročit nesmějí. Tato hranice je velice dobře střežena a úzkostlivě chráněna, před námi lidmi, abychom zas a znovu civilizaci nepřivedli k jejímu zániku, jako tomu bylo v minulosti už po několikrát.
   
    Máte-li zájem udělat něco pro svět, pro to, aby se zlepšil, začněte u sebe doma. Tam se rozhlédněte a uvidíte, co je pro svět a pro život opravdu to nejdůležitější.

    To, co člověk v jednom životě udělá druhým, to se mu vrací zpátky jako bumerang. A je v podstatě jedno, jestli se chová povýšeně, anebo se ponižuje nebo se schovává a reaguje stylem „mouchy snězte si mne“ , protože se bojí se ozvat a bránit si svoje hranice.
     Všichni jsme lidé, a tak je přirozené, že občas chybujeme.  Za tu řádku staletí, už většina někde v hloubce své duše má znalosti a zkušenosti s tím, co je dobré a co je špatné. A tak i přirozeně vědí, že nesmí druhým ubližovat, protože se jim to jednoho dne vrátí.

     A stejně tak se nám vrací, když se neozveme a když nebojujeme za pravdu, a za to, co cítíme jako spravedlnost.  Není to vždycky snadné.  Jen si dodat odvahy a umět zvýšit hlas, aby dotyčný opravdu uslyšel to, co potřebuje slyšet. Anebo umění zvolit ta správná slova, byť by musela být třeba i jadrnější a ostřejší, jen proto, abych člověku otevřela oči, když je slepý nebo zaslepený. Abych nenechala každého spadnout do ohavné propasti, na jejímž dně číhají různé nástrahy.  Na okraji té propasti totiž nevidíte její dno. jste zaslepeni a oslňování. A tak důvěřivě jdete a necháte se stáhnout kamsi, kde pak přestáváte být sami sebou, a kde ztrácíte nadobro svobodu své duše.  to je v případě, že podlehne člověk iluzi a mámení a uvěří jen slovům, která k němu doznívají. Tam pak člověk ztrácí také zdravý rozum a schopnost svobodně a sám myslet a rozhodovat se. Pak se rozhoduje na základě čehosi, co si někde přečetl, anebo co mu někdo druhý, koho pojal za svého učitele, nadiktoval a předepsal. To pak opravdu už není svoboda, ale jen další závislost. A věřte, mám to z vlastní zkušenosti zažité a vyzkoušené. Není snadné se z té propasti pak vyškrábat nahoru. A není ani snadné se vymanit z vlivu těch, kterým jste dříve se zatajeným dechem naslouchali a uvěřili tomu, že oni mluví vaší řečí. Ani si přitom nevšimnete, jak moc jste se zmýlili. A pak tomu člověku doslova zobete z ruky, a živíte se dalšími a dalšími nesmysly a iluzemi, kterými vás krmí.

    Jak dlouho: vás v tom omylu nechají?  No třeba do té doby, než se ozve vaše duše, než vám samým dá radikálně najevo, že je zle, že jste se dostali úplně mimo. A jak dává duše najevo, že jste sešli ze své cesty?
Jednoduše tím, že onemocní vaše tělo.  To je obranný systém a řeč vaší  duše.  

    A tak je přirozené, že teď sklízíme ve svém životě plody toho, co jsme v minulosti zaseli. Toho, co jsme nesprávně udělali a toho, kde jsme se špatně rozhodli a nesprávně zareagovali. Člověku a duši ke zmoudření většinou nestačí jeden jediný život. K tomu, abychom se poučili a uměli rozlišovat a rozeznávat, potřebujete osobní zkušenosti a prožitky. Nestačí k tomu ani přednášky ani knihy, napsané jinými lidmi. Musíte si to zkrátka prožít, procítit, abyste věděli, co je dobré a co není. Co je světlé, a co se jen jako světlo tváří.

    Asi jedním z největších omylů, kterých se na duchovní cestě lidé dopouštějí,  je představa, že když nebudu nic dělat, když nebudu reagovat, a budu se ke všem lidem chovat stejně vlídně, že tím něco vyřeší a spraví. Když se budu tvářit a prohlašovat, že jsme světlo, ale nevezmu koště do ruky, abych si zametl svůj práh, to není známka duchovnosti, ale spíš lenosti anebo toho, že ten člověk má strach podívat se pravdě do očí. Má strach jednat a řešit. prostě proto, že by možná musel přiznat, že ani on ještě není dokonalý, že i on sám si musí zpracovat nejdřív své negativní vlastnosti, jako je třeba závist nebo nenávist.  Kdybyste jen viděli, kolik lidí o sobě přemýšlí v superlativech a také tak vystupují, a kolik z nich nemá ani ponětí, že to nejsou andělé, kdo k nim mluví, ale že to jsou ty jejich šedé stíny, asi byste si rozmysleli, ke komu si máte jít pro radu a pro pomoc. Ne, neodsuzuji nikoho. To mi nepřináleží. Soudy přenechávám na těch, co nahoře sedí a dohlížejí na vývoj každičké duše. Já jen už dnes vím, jaké to je, když jste pod tlakem takových negativních energií,. a jak tyhle energie mohou vaši duši a vaše energie na kousíčky roztříštit a rozptýlit. Že je to pak opravdu tvrdá a těžká práce, abyste se dali zpátky dokupy, o tom nemusím ani mluvit.

    Ano, setkali jste se s těmi energiemi jen proto, abyste věděli a poznali rozdíl. A proto, že jste s nimi v minulosti také třeba bezděčně pracovali, a porušovali tak veškeré boží zákony, co jste mohli. Chtěli jste si třeba dokázat svoji velikost anebo výjimečnost. Stavěli jste se třeba nad druhé lidi, kterým jste kázali a nutili je k víře podle knih, které jste sami věřili. Dělali jste to, co jste uznali za vhodné. Ale pak, z výše nebeské, po smrti těla, když se duše vaše vrátila zpátky nahoru do duchovního světa, uviděli jste ten svůj omyl. A tak teď, kupříkladu, jste zpátky tady dole, a žijete. No a ti lidé, kterým jste předtím kázali a nutili je k víře, na vás útočí anebo svým způsobem zase teď na oplátku vemlouvají vám tu svoji víru. A dělají to velice šikovně. S pomocí slovy výroků, aneo tím, že vás chválí, aby si udrželi vaši přízeň.
    A zase je to na vás, jak zareagujete, jak to teď v tomto životě vyřešíte. Jestli se necháte umluvit, a přijmete to, co není vaše, anebo si ustojíte a uhájíte to, co nesete ve svém srdci, ve své duši.  

   V podstatě jsme si naplánovali i setkání s těmi lidmi, s kterými jsme měli něco do činění už v minulosti. A ty vztahy, které se nám zdají nepříjemné a komplikované, tam si právě řešíme mezi sebou karmu. A teď záleží na tom, jak budete reagovat, a jestli popřete sami sebe, jestli se poddáte jejich vlivu, anebo umě a s grácií ty závazky začnete řešit a rozvazovat, abyste už jednou provždy měli mezi sebou klid a jasno. Tady dole to totiž není vidět. Ale cítit to můžete. K tomu máme uzpůsobené tělo a smysly a city.

Napíšu jen tolik, kolik v tuto chvíli můžu, aby ti, kteří kráčejí po duchovní cestě a hledají vysvětlení třeba i pro ty zmatky, které se jim v životě začínají nepředloženě dít.
       V minulých letech, nebo přesněji řečeno v minulém desetiletí jsme měli stále ještě dost času. Měli jsme šanci mnohé v životě změnit a zvrátit. Nahoře čekali, že už konečně dostaneme rozum a přestaneme s těmi nesmysly, jako jsou rituály a kolektivní práce za účelem změny dějů na zemi. Tím, jak jsme měli tendence se neustále sdružovat a neustále dělat kolektivní aktivity pod dojmem, že tím změníme svět, jsme zatlačili do pozadí to, co jsme čistit měli - sami sebe, svoje osobní věci, záležitosti, vztahy, práci, ale i tu hmotu jako je třeba majetek, který máme k dispozici pro pozemský život. Některé věci jsme totiž začali slabomyslně odsuzovat a potlačovat do pozadí. Zase a opět, jako už tolikrát v historii, jsme si začali bláhově myslet, že jsme to my sami, kdo ovládá děje světa, kdo může vládnout počasí a poroučet větru dešti. Začali jsme si myslet, že si "peníze a ženicha", jak říkala Marfuška, můžeme vynutit a do života přitáhnout, aniž bysme přiložili ruku k dílu.

     Všichni víme, že bez práce nejsou koláče. A že když si člověk něco přeje, tak se musí také postarat a musí se přičinit. Samo se nic nestane. Přání je jedna věc, ale jestli opravdu potřebujete to, po čem toužíte, to posoudí jiní. O tom se také rozhoduje tam nahoře. A tak čáry-máry vám sice mohou do života přitáhnout to, po čem prahnete, ale otázkou je, kolik štěstí vám společně s tím, co si přičarujete, do života také přijde.
     V životě, a také v duchovním světě platí: něco za něco. Když něco dostanu, tak za to musím také něco dát. Za všechno se platí. tady dole penězi, nahoře zase platí jiné platidlo. A my lidé - co jsme udělali? Pěkně hezky jsme to všecko smotali do jedné kupičky, a tak kšeftujeme s energiemi a za peníze se snažíme prodat to, co není naše. Čarujeme a stále lehkovážně se domníváme, že si můžeme dělat donekonečna to, co nás napadne.
     Nedomýšlíme důsledky. Protože nevidíme. Máme zastřený zrak, utlumené smysly, a na očích brýle mámení a iluzí, které nám lakují nápisy: to můžeš, tohle si vezmi, udělej to - tohle je dost duchovní, a tamto není. .... anebo člověk, který denně nemedituje, není duchovní, tak ten si nezaslouží, aby měl, ten si nemůže dovolit dělat to, co ten, který medituje a ten, který mluví s anděly. Ten, kdo nejí maso, to je duchovní nad duchovní, a ten, co vůbec nic nejí, tak to je úplná bomba - to je člověk, kterého by všichni měli následovat a řídit se podle jeho vzoru.
....snad jsem na nic nezapomněla. Moc dobře vím, že se to někoho teď může dotknout, a že si zase odradím některé příznivce. Ale po pravdě, nejde mi o to, kolik lidí si to přečte, a už vůbec mi nejde o to, kolik lidí se mnou bude souhlasit. Dříve nebo později ten, kdo bude připraven, pochopí. Tolik bludů a nesmyslů jsme si do života zasadili, že není divu, že jsme se ocitli v takovém chaosu a zmatku. A když jsem včera poslechla na internetu jeden rozhovor, co se točil kolem duchovna a energií, tak jsme si to odnesla tak, že se mi večer do uší dostal zánět.
Proč? No jednoduše to už bylo pro moji duši moc. Píše se rok 2015, a přesto se dál lidé plácají ve stále stejných iluzorních sítích a opakují stále tytéž věci, které převzali od jiných.
    Ne nechci nikoho kritizovat ani posuzovat. Prostě je to tak, jak to je. Já nikoho nepředělám. Nemám na to ani pravomoci, a nechci nikomu brát jeho způsoby. Už jsem se také vzdala přesvědčení, že musím zachránit celý svět a všechny dovést k prozření. Tohle opravdu není na mně. Ani svět, ani počasí se nebude točit nikdy podle mého přání a přesvědčení. Tohle všechno má na starosti úplně někdo jiný. Celá  galaktická, vesmírná a karmická rada stojí a dohlíží na to, co se tady dole na zemi děje. Dívají se, jak s energiemi zacházíme. A dohlížejí na to, abysme se duchovně vyvíjeli. Ne však podle toho, jak si my sami osobně myslíme a jak se domníváme, že je to správné. To, co je skutečně pro nás správné a potřebné, to od nich dostáváme jako překážky na naší životní (duchovní) cestě.
     Teď už snad další začnou chápat, že duchovní je každičký život lidský. Život každodenní, život běžný, život každého člověka. A že neexistuje rozdílu mezi námi lidmi. Jedině v tom, kolik kdo z nás vidí, a co skutečně pochopil. A ani k tomu bez pomoci shora, se jen tak nedá dostat. I energie a prameny moudrosti duchovní andělé přepečlivě stráží, abychom je jako lidé nezralí zase znovu nezneužili.

   S letošním letním slunovratem na zemi budou proudit nové silnější energie z galaktického jádra a budou od nás odebírat další zbytečnosti a bariéry, kterými jsme  se ve své omezené a duchovní slepotě obestavěli. Budou nás učit dalším lekcím. A věřte, nebude to pro mnohé právě příjemné.
   Proč? Mnohým to bude připadat, jako by ztráceli to svoje pohodlíčko, ve kterém se zabydleli. I ti, kteří se práci vyhýbali, budou muset za práci vzít. A budou muset sami u sebe něco změnit. Zkrátka a jednoduše letní slunovrat vynese na povrch další zasunuté kouty, které je potřeba pročistit. Někoho to bude stát peníze, jinému to může projít přes zdraví, aby si konečně uvědomil, zač je toho loket, a co je v životě opravdu důležité a prioritní.
   Letní slunovrat je spojený s naší karmou. A bude tedy hodně důležité dělat to, co cítíte, že je pro vás samotné opravdu důležité. Svému partnerovi či rodině v klidu vysvětlit, že třeba právě dnes potřebuju být chvíli v klidu a sám. I to může být způsob, jak si splatit sám vůči sobě dluh. Umět komunikovat, pochopit, a dorozumět se se svými blízkými, a nenechat se vtahovat do nějakých malicherných her ani hádek pro nic a za nic.

Přesně tolik, kolik lidí po světě kráčí. V lecčem se možná shodneme, ale na mnohé věci, co v duchovnu a v životě platí, si musí každý nakonec přijít sám. Musíte si to ověřit a vyzkoušet sami na sobě, na vlastní kůži. A není to jen o tom něco si vyzkoušet.
Ale jde o to pochopit co je dobré, a co životu prospívá. A co nás brzdí a čím si sami nové překážky a zbytečné komplikace do své cesty stavíme - každý sám každý tím, co dělá a tím, jak to dělá.
Zdravý rozum je na místě, hlavně když člověk hodlá kráčet cestou duchovní.

    Na duchovní cestě, když se začínáme zajímat o energie, čakry, auru, a to všecko okolo, co pro materiální svět je skryté, a co hmotným hmatem nahmátnout zpočátku člověk nemůže, tedy v době, kdy se teprve začínáme seznamovat s tím neviditelným, leč existujícím světem energií okolo nás, je cesta nejbezpečnější přes vlastní cítění a pocity. Aby se člověk nestal jen slepou loutkou a hříčnou či hračkou v rukách jiných lidí, kteří sice energie vnímají, ale neumějí se v tom světě ani sami zorientovat.  
    Protože si třeba myslí, že přeci neexistuje nic, než láska, a nic nežli světlo. A tak každý, kdo duchovně chce růst a stoupat, musí se dříve či později setkat i s tím, co příjemné právě není. To proto, aby se naučil mezi těmi energiemi rozlišovat. Aby sám věděl a poznal, co opravdu ano, co je přínosné a pod záštitou světla, a co naopak slouží druhé straně.

Sdělení od mého učitele:
     "Nic než život běžný a každodenní, není větší prověrkou toho, jak duchovně již člověk vyzrál. Kdo si myslí, že je duchovně zralý, a že na výši stojí, tak je většinou úplně vedle. Často se takový člověk ocitá právě mimo. Není to světlo, co si myslí. Jen oslněn bývá. Tu vlastní schopností, jindy mocí, když ovládá dav stejně zaslepených a ohlušených chudáků, kteří odložili své skutečné pocity, v domnění, že od běd a utrpení budou odtrženi. Že jen oni sami rozhodují o tom, co je v životě potkat má a musí.
      Toť největší klam, jenž mezi lidmi přebývá. Ten, kdo si myslí, že on sám je pán, co o sobě rozhoduje sám, tomu další brýle odebereme, a z hrudi štíty železné, které zabraňují citům, aby naplno se projevily a ven z duše napovrch vyšly.
Neb kdo v železnou košili se oděl, sám ve své vlastní šťávě smažiti se bude, než ta všechna vysmaží se do běla. Teprve pak může nastat přerod a přechod do světla. Teprve až člověk sám svoji špínu očistí si ve svém okolí, doma mezi svou rodinou udělá si jasno a čisto, než splatí svým bližním to, co jim kdysi vzal. Byť by to svoboda či pocit osamění byl.
      To na paměti mějte, že svoboda cenná jest. A kdo potřebuje samotu prožít, tomu je potřebí umožnit prožitek ten. Nikoli manipulace, nikoli ovládání, ani snahy člověčí něco ulehčí. Prožitek ten jest pro duši tím cennější, čím více do hloubky jde. Neboť tam teprve, v hloubi duše, člověk v sobě k uvědomění přijde, že ne on sám děje mění. Že běh života řízen je dokonalou rovnováhou a plánováním již v době před jeho narozením do těla hmotného, do těla hustého, fyzického. Neboť v něm, a skrze tělo jen prožitky a zkušenosti duše dokonale nasbírati může
      Ptáte se čím a jak možno jest svůj osud pozměnit či ovlivnit?
To právě jest tím, jak sami se v životě zachováte. Mějte víru, usaďte se v ní. Víru, že nad vámi dlíme a Vaše kroky ochraňovati budeme, co svět světem bude stát. Zanechte marného snažení. Odložte své štíty, kterými jste oddělili sami sebe od své duše. Oddělili jste se také od světa, který je pro vás tak velmi ceněný a chráněný, že jste jeho existenci sami začali popírat.
      Vraťte víru a pokoru do srdce svého, a slyšte hlas uvnitř v něm. Hlas, který zvěstuje vám, která cesta pravá jest. Ta cesta z cest nepozná se přes slova, ni ústy popsaná být mohla. Tu cestu každý sám v sobě prožít může. Nejen v knihách psaných moudrost se nechází. Hledejte a naleznete - sami v srdci svém, jak tepe, i cestu pravou tak zpoznáte jen."

Víte, čemu se říká slepá důvěra - slepě věřit ?
    Když bezmezně věříte všemu tomu, co slyšíte nebo čtete ohledně duchovna a nepřemýšlíte, jestli to má vůbec logiku.
Pamatujte si, že všechno, co se na světě děje, má svůj hlubší smysl a také svoji logiku. Nic se neděje jen tak z bůhdarma. V podstatě kdyby to nahoře nedovolili, tak se tady dole na zemi nestane vůbec nic. Takže pokud nám lidem, a našemu fyzickému tělu, může pomoct nějaký lék, tak nahoře duchovní inženýři(andělé) se postarají o to, aby pod rukama pozemských výzkumníků a expertů, ten lék přišel na světlo světa. Kdyby nám to nemělo pomoct, a kdyby to nemělo pro nás opravdu žádný význam, a pokud by to pro nás nebylo důležité, tak by nahoře nepřipustili, aby se tady dole vynalézaly ani nové léky, ani nic jiného.

A tedy i všechny nemoci, kterými se musíme jako lidé prokousat, a kterým musíme čelit, mají svůj smysl a hlubší význam duchovní.
    Vím, že existuje mnoho lidí, co si myslí, že se můžete všem nemocem vyhnout. Není to tak. Do jisté doby jsem byla také tak naivní a měla jsem mylné představy a domněnky.
Hodně lidí si myslí, že nemoc je špatná a že není potřebná, a že by bylo vůbec nejlepší všechny nemoci ze světa vymítit. Jenže jak by nás asi shora napomenuli, že chybujeme, a že jdeme třeba špatným směrem? To by potom pozemský život úplně ztratil svůj smysl a význam.   Není  možné nemoci ze světa úplně vymýtit, dokud se nepoučíme, a dokud nepochopíme.
    Dokud jsme byli tam noře, a neměli fyzické tělo, tak jsme bolest ani utrpění necítili. Nic nás nebolelo, ale ani jsme se nemohli vyvíjet dál. A proto jsme tady znovu a zase. Znovu a zase vždy tam nahoře žádáme a prosíme o pozemskou zkušenost, při které se nejvíc duše může naučit.

    Z duchovního hlediska má opravdu každá nemoc význam. Nemoc vás přinutí, abyste se zastavili, a třeba také abyste změnili své myšlení, a často i své chování. Nemocný člověk se většinou chová jinak, než když je plný zdravý, když se cítí neohrožený silný. Tak si většinou začne myslet, že si může dovolit všechno.
Jedině bolest a utrpení je to, co z lidí vymačká zbytky pýchy a dovede je opravdu k tomu, aby začali naslouchat a vnímat i to svoje svědomí a své opravdové city. 

    Žádné domněnky, ani život v iluzích vám nezaručí, že duchovně vyzrajete. Některé nemoci máte proto už naplánovány ve svém inkarnačním plánu, a musíte si je prožít natvrdo, třeba i včetně nepříjemných a drastických metod léčení. Třeba právě proto ,abyste získali cennou zkušenost a začali vážit svého zdraví a života. A abyste si uvědomili, že opravdu nic není zadarmo a že se o to své cenné opravdu musíte začít starat. No a také ten, kdo si projde takovou nemocí, tak si nakonec uvědomí také to, jak je malý, bezmocný a zranitelný. Tatam je iluze a domněnka o neohroženosti a dokonalosti.
Nikdo na zemi, žádný člověk není svatý, ani všemocný. Všichni jsme jen obyčejnými lidmi. A kdyby andělé nad námi nestáli a nepomáhali nám, tak se tady ani nic nestane. Mohli bychom se sami snažit až do zblbnutí, a opěvovat svoji velikost a slávu, ale bez nich bychom se vlastně ani uzdravit nemohli. To oni jsou, kdo přikládají ruce k dílu, když je nám špatně, a léčí nás a svými doteky spalují v našem těle všechno to staré a špatné.
A jen naše lidská nadutost a pýcha nám často oči zaslepuje, a balamutí naše lidské smysly, ve falešné víře.

A co k tomu říkají andělé?
    "Až svoji nadutost pokoříte, uslyšíte, uvidíte to, co dosud museli jsme před vámi skrývat. Neboť víme a známe, co nejen se ve vašich srdcích skrývá. Ale také v myslích vašich dovedeme číst.
      Do srdce každého, do duše každé i sám Bůh nahlíží. A před ním vpravdě nic skrýt nejde. Před ním každá duše nahá je.
      To jen vy se bojíte pravdu o své nahotě si přiznat, a tak slovy obalujete se neustále. Mnozí už toliko slov vyplodili, že nyní omotané nohy mají. Oni sami tím, co vyplodili, oni sami sobě nohy své svazovat počali, a ruce též.
      A tak neumějí proto krok kupředu udělat, aniž za práci poctivě vzít a život svůj správně pořešit. Neboť a protože, ten kdo nemá ruce k práci a nohy k chůzi připravené. jak daleko dojít může asi?
      Ten na místě stojí a vykřikuje do světa, jen aby pozornost k sobě upoutal. Nevadí mu, zda pravdu či faleš hlásá. Jen když ho jiní slyší. To důležité pro něj jest, kolik lidí slova jeho slyšet bude a kolik číst to, co napsal. Na kvalitě nezáleží tomu, než na množství.

      Tak věhlas a sláva světská pokušení připravuje pro každého, kdo po zemi chodí.
Každý člověk zkoušku projít musí. Jen ten však, který obstojí, do rukou perly dostat může. Neboť takový jest v pravdě odolný vůči mámení. Nezlomný ve své víře, staletími prověřovaný, konečně k moudrosti vyspěl. A moudrým napovědět možno, stejně tak i pravdy odhalit hluboké.

      O dění světa, vývoji všech a cestě, jenž kráčí duše lidské, u nás tady rozhodování bývá  Duchovní svět odkrýt můžeme, zdroje nové otevřít tomu, kdo více zneužívat nebude již, a ani pro svoji slávu, ani za peníze neprodá to, co vkládáme do něj. A tak to je, bylo a bude vždy.
 
A nyní na vás je, jak pokušení tomu znovu obstojíte.
Už po tolikáté zbytečně svůj život promarnili a zahodili ti, jenž druhým káží a sami moudrosti jsou prosti. To nic, než jejich pýcha vaše smysly klame.
A vy?
Necháte se dál balamutit a od své cesty svádět, aniž byste porozuměli tomu, co vám říkáme a jak k vám stále promlouváme!?!

    Lidé milí, my zde budeme stále, i vaše duše bude. Jen to tělo fyzické, ten obal, který odděluje vás od duchovního světa, vy jednoho dne všichni odložíte opět, a znovu pak zhlédnete to, co jste vidět nechtěli, dokud tělo to nosili jste, a za člověka vybraného sami sebe považovali jste.
    Bude pozdě, myslíte?
Už tolik tisíc let stále stejné chyby činíte.
Chcete-li, ještě stovky let vám času dáme. Dokud nepochopíte, co je to být člověkem rovným, bez bázně a hany.  

  Člověk moudrý ze svých chyb poučí se a přestane je opakovat. Přestane chyby dělat tam, kde je dělal dřív. Skloní a pokoří svoji nadutou pýchu a k pokoře se pokloní.
Pokorný člověk pak žádat může o pomoc a vedení vyšší, jež nad vámi jest.
Pomoc a vedení těch, jenž obklopují vás a žijí kolem, i když jejich těla nejsou fyzická a pevná tak, jako ta vaše.

Vy však stále v nadutosti kasáte se a hlavy své nad anděly povyšujete. Pyšně myslíte, jak můžete změnit svět, zasahovat do počasí a poučovat druhé, přičemž sami zaslepení pořád jste a zůstáváte.
     Kloníte se před člověkem, a na Boha tak špínu nahazujete. Ukazujete mu svá záda hned, jak před jiným člověkem sehnete svůj hřbet. Pojímáte do sebe spousty nesmyslů, které slyšíte anebo čtete, ale ke svým duchovním průvodcům, k andělům pro rady se neupnete.

Proč tolik mrháte časem svým pro učení, které podložené není? A kteréžto z cesty svádí vás?
Proč sami sebe rdousíte a nohy podkopáváte navzájem sobě?
Nestačily vám již historické pády, kterými jste projít museli?

Pomněte Atlantidu, Egypt, Lemurii a další civilizace, v nichž jste zkušenosti své již nabírali. Kde jsou? Kde zmizeli Mayové?
    Všechny ty staré věci zavál čas.
A vy? Nepoučili jste se dosud. Stále si meldujete a namlouváte, jak jste chytří, jak jste nad věcí a dobří…..

Malí jste a bezmocní přitom. Jak vidno jest na troskách a zříceninách chrámů těch a hradů vašich.
Duše vaše vysušené, a tělo bez citu nachází se teď tu.

Kde srdce své ztratili jste jen?
Pomněte….
Sami svědomí své zpytujte: komu a čemu víru svou upsali jste?  Čím slovům nasloucháte stále?  To ďábel sám vám slibuje a vemlouvá se svými lichotkami. Svým lákavým a sladkým hlasem šeptá, od práce a od nás odvádí vás. V kabátu falše zakrývá svou pravou tvář, a pod pozlátkem vaše city podmaňuje sobě. A vy mu stále věříte?!

Stále věříte víc slovům než tomu, co v srdci svém cítíte?!“

Starosti odkládat - problémy řešit
A kdo chce, může tomu všemu, co ho v životě potkává, najít také hloubku pochopení a porozumění - proč ty starosti a problémy do života dostal …..jak jinak bychom se asi jako duše poučili, kdybychom měli život vydlážděný jen samými pozitivy a krásnými věcmi.....??
Pouze překážky a zkoušky mohou prověřit nejen náš charakter, ale také třeba upevnit víru, zbavit falšených názorů a probudit konečně do světla - tedy přivést k citu, soucitu a vzbudit naději, že vše je přesně tak, jak být má, abychom ke štěstí opravdu přišli. Ne k tomu iluzornímu, do závěsů obaleného, ale k tomu štěstí, které celou bytostí prožít můžu.

To, co nás utužuje a upevňuje, a čím duše ve vývoji roste, jsou právě překážky, jež překonávat v životě musíme.

  Spousta lidí v této zemi se před lety vrhla na duchovno. Duchovní techniky a praktiky se začaly čířit jako houby po dešti. Začalo se vyučovat leccos. Co jsme si mysleli, že nás vyvede z temnoty a utrpení. Spousta z nás bylo naivních, slepých a důvěřivých. Ano, já také patřila k těm, kteří raději poslouchali slova chvály a opěvování. Neviděla jsem, že jsou to jen zástěrky, které si mne pomaličku podmaňují a odvádějí mne z té mojí cesty, kterou bych měla jít. Dlouho můžete scházet, někdy až urputně a tvrdohlavě si prosazovat tu svoji paličatost proti vyšší vůli.
    Jak to poznáte?
Třeba na zhoršení svého zdravotního stavu. Každého to může zastavovat jinak. Každý člověk dostává takové jasné signály, podle kterých je možné vyrozumět, kdy jsme sešli z cesty, a kdy je to naopak lekce - výzva, která má prověřit nás a to nakolik to myslíme upřímně a vážně. Když kupříkladu má někdo úraz či nehodu, je to výzva, aby se zastavil a začal sám nad sebou přemýšlet. Dělá chyby, které by mohly mít nedozírné následky, a tak shora zasáhnou, aby ho zastavili. Člověk pak, když má třeba zlomenou nohu, tak má čas o tom přemýšlet. A na druhou stranu, když se to vezme po té duchovní stránce, je to silná lekce pokory. Protože když vám pak opravdu něco je, a jste odkázaní na pomoc druhých, tak jde paličatost a přerostlé nabubřelé ego stranou.
    O něco složitější to je, když fyzicky je vaše tělo v pořádku, máte srovnané hodnoty, dokážete si uhlídat už ty své negativní vlastnosti, ale přesto cítíte, jakoby vám energii někdo odebíral, anebo cítíte tlaky energetické. To už se těžko dá řešit klasickou medicínou. Většinou to ani vyšetření neobjeví, prootže je to v úrovni energetické - jemně-hmotné. Teprve kdyžby to trvalo třeba několik let, by se to mohlo projevit na fyzickém těle třeba deformací páteře, anebo vybočením kloubu, atp. Je toho hodně, a nepíšu toto povídání, abych tady rozebírala jednotlivé problém, které vždycky začínají na duchovní rovině. Je to poněkud složitější téma, než se dá napsat do ejdnoho článku. A stejně tak i zdravotní problémy, které nás v tomto světě provázejí, mohou mít kořeny v dávné minulosti, třeba v 5.století před naším letopočtem.
    Lidi často dost matou ty názory, že to jsou "vzorce chování", které jsme si přebrali od rodičů v dětství. Takže hledat příčinu problému v našem dětství a házet to na rodiče, to není také vůbec k ničemu. Rodiče see k nám chovali tak z nějakého důvodu. I to je zákon příčiny a následku. Tedy podle zákona karmy dostáváme jen to, co potřebujeme, abychom se posunuli dál ve své mduchovním vývoji. A tak rodiče nám svým chováním ukazovali, co není správné a co jiným ubližuje, a tak nás učili, aby z nás vyrostli poctiví a čestní lidé.
    Já to odmala řešila tak, že to, co mi v chování mých rodičů ubližovalo, a co jsme cítila jako velkou křivdu, tak jsme vždycky říkala: "Fajn, tohle je nepříjemné a moc to bolí. Já to budu to dělat jinak a ke svým dětem se budu chovat jinak!" Rodiče mi opravdu skvěle ukazovali, co ano a co ne. Názory a myšlenky, ty už byly moje. ty jsem si tvořila sama. A ty, které jsem převzala, tak se po čase ukázalo, že nejsou moje a musela jsem se jich zbavit. Musela jsem zkrátka udělat kompletní up-grad ve své hlavě. A nejdřív povyhazovat ty zastaralé a blokující názory, aby se udělalo místo pro nové učení a nové myšlenky.
    A že jsem jsem do té své vyčisštěné hlavy a mysli, pak po pár letech zase začala vsunovat a osvojovat si některé názory duchovních guru a lektorů, to už byla další etapa a zkušenost na mé cestě. Nemůžu se na ně zlobit, byla to moje pitomost. Oni jen povídali to, co si sami vymysleli, a já když si to vzala do sebe jako pravdu, tak jsem si znovu zasekala hlavu, tělo i duši. Ale jak říkám, to byla cenná zkušenost pro mne. Kdybych se tehdy spolehla na to, co cítím, připravila bych se o poznání kde a jak hledat to poctivé a pravdivé.
     Takže když mi někdo řekne, že něco má z dětství, od rodičů - tomu říkám pěkný blaf. Protože i se svými rodiči mám karty osudu rozdané z nějakého dúvodu. A pokud se mám naučit rozeznat to cenné, co v sobě nesu, od toho smetí, kterého se potřebuju zbavit, tak se podle toho bude točit i můj život a osud. Odmalička poznáváme, co je ryzí a co není. a říkat pořád dokola, že to mám vzorce z dětství, to je sice hezké, ale je ot pouhá zástěrka a výmluva, abych nemusela vzít sama za sebe zodpovědnost.
     Abych se konečně mohla postavit a stát rovně, tak mi ale nic jiného, než zodpovědnost nezbývá. Jsem dospělá, a tak jsem také zodpovědná za to, co ve svém životě udělám a vyprodukuju. A pokud navíc ještě pracuju duchovně, nezbývá mi nic jiného, než neustále očišťovat sama sebe, hlídat si ty svoje negace, a hlavně netvořit a neprodukovat už další. A vím, že i tak mám práce na čištění až do konce života. A když si navíc ještě vytvořím další, třeba tím svým vztekáním anebo odsuzováním, tak se mi to přičte na vrub ještě do dalších životů a inkarnací.

Sdělení - podpora při transformaci             
                                     Když je tělu špatně přec
                                            to se duši pálí klec
                                     Dušička se uvolňuje
                                             na těle to poznáte
                                     Ono bolí
                                            pochopte to
                                     Když vás klece svíraly.
                                     Představy a mnohá dogma
                                             přes bolest se přetaví.
                                     Nebojujte, přijměte to
                                             co vám život přináší
                                     Sami víte, jak si pomoct
                                              duši svou osvobodit.
                                     Proto vězte
                                              každá nemoc do života vrátí lad.
                                     Nebojte se klid to chce
                                               i když nemoc přikráčí
                                      Přijměte ji - rozlučte se
                                               s tím vším, co teď odnáší
                                                  se svým starým závažím,
                                                      které  duši překáží.
                                      Vězte, že to nese mír.

                          Sláva jako noční motýl je
                                              vrtkavá - prchavá
                          Duši zkouší - zdali podlehne
                                   světskému mámení nahrává

                          Každý si to zkusit musí,
                                  aby zpátky jeho duši
                                    poznání to přineslo
                                       jakékoli řemeslo.

                          Proto tady na zemi
                                 podléháte mámení.
                           A pak další zkušenosti
                                dokud nebudete mít už dosti
                                 všech těch světských pozlátek
                           Vrátíte se nazpátek
                                 tam, kde dobře duši je.
                                 ve skromnosti vyzraje

                           Duše pak ví a je to znát,
                                 kdo je její kamarád.
                                 Kdo jí ruku podává,
                                       aby více nepadla
                                          do temnoty zapomnění.
   
                           Duše - ta svůj život změní
                                    hlavu svoji skloní tiše,
                                     uslyší jak anděl dýše
                           Ten, jež za ní pevně stojí
                                    ochraňuje činy smělé,
                                     kterými se člověk taký
                                     vypracuje na vojáky
                                     co temnotu prorazí
                           Světlem,
                                 které v duši roste
                                       boří - pálí
                                       je to prosté,
                                  všechno to, co dobré není
                                  v život vnáší uvědomění.
       
                           Druhým cestu osvítí též
                                    by poznali svoji lež,
                                    ve které se dodnes báli
                              překonávat hory, skály.
                                             a životem svým
                                  bezduchým a bezhlavým
                                            stále se jen vyhýbali.

                           Pro ostatní - pro svět celý
                               svitá nová naděje.
                           Takhle to je
                                     věřte tomu
                                         a zahoďte mámení.

                            Sliby plané, slova krásné
                                              odložte již je čas
                                   a k práci poctivé
                                           znovu sami přikročte

                            Abyste tak duši své
                                   vnesli nové naděje
                                       co za tou skálou se pnou.

                            Ponejdříve musíte si
                                   skály svoje rozlámat
                             Ať už v hlavě
                                    v srdci kdesi
                                        uklidíte ty svoje děsy.

                            Nový svět pak otevře se
                                    Nový život v plný květ.
                             Čekáme vás,nepleťte se
                                    nejeli jste na výlet.
              
                            Nejste tady pro parádu,
                                   ani jen tak z legrace
                            Nad životem vemte vládu
                                        nedejte na ovace.
        
                             Až ty stěny rozboříte,
                                       potom sami prozřete
                             A do dálky uvidíte,
                                       smysl toho najdete.

                            Až ty staré hradby padnou,
                                           my se na to těšíme
                                že to zase lidi zvládnou,
                                        podporu vám vnášíme
                             Do vašich snů a do nadějí
                                        nenechte to odletět.
                             Použijte to, co máte,
                                     byste znovu osvětlili tento svět.
              
Tohle není mé - tohle je mi pouze dovoleno přinést teď na tento na svět. *Bí

     "Když v tento den budete muset vydat o něco navíc, či když o něco třeba přijdete, vězte, že tím splácíte jen svůj dluh - karmu, kterou vůči zemi máte.
     A proto nehřeště - nenadávejte. Vše je působením vyšších zákonů a si jen odkrajujete z dílu, který jste si sami svými činy neuváženými v minulosti připravili.
     Vztekem a nadáváním nic nespravíte. Jen si kolem sebe další smetí nadrobíte, které beztak sami budete muset čistit a sklízet."

Na facebooku Zvukových lázní pak jsem napsala sdělení, které jsme dostala shora. Je to tam i s obrázkem energií Jana Křtitele.
https://www.facebook.com/pages/Relaxa%C4%8Dn%C3%AD-centrum-Zvukov%C3%A9-l%C3%A1zn%C4%9B/615548751792149

    Člověk, který o sobě tvrdí, že je duchovní učitel, přednáší anebo léčí a  ještě také vidí auru, vnímá energie a třeba i duchovní bytosti, a přitom svým posluchačům tvrdí, že se nemají snažit ani pracovat se svými čakrami, ani se svojí aurou, ten je buď pěkně vyčůraný anebo ani sám nerozumí tomu všemu, co vidí.  Může třeba procházet zkouškou, který prověřuje jeho duchovní zralost. Možná, že v některém z minulých životů to byl vládce či kazatel, který ovládal a manipulovat davy, a teď se znovu učí, co dělal špatně.  Ale protože třeba čerpá jen ze svých omezených znalostí, anebo z toho, co si někde přečetl,  a využívá v první řadě svého pozemského ega, které samo o sobě nezná pravou podstatu věcí duchovních, tak ten člověk ví ve skutečnosti tak málo, že nemůže druhým dát správné vysvětlení. Není schopen ze své pozemské malosti objasnit  souvislosti a říct víc, než  co si někde přečetl anebo svojí hlavou vymyslel. Jsou lidi, kteří dají jen na to, co je v písmu psáno. Řídí se jen podle toho, co se kdysi před tisíci lety napsalo, a zapomněli, že život se vyvíjí dál. Že už nejsme v době, kdy se utvářely stránky starého zákona, ale je tu rok 2015. Takže se vůbec nedá doslovně brát výklad z Bible a pasáže, z Janova vidění. To všechno bylo a minulo. Doba se nenávratně posunula kupředu. A my, lidstvo, vývojově, bychom také už měli být minimálně o těch 2 000 let vepředu. Žel bohu, někde stále ještě panuje středověk, a mnoho lidí, kteří se živí na duchovnu, si ve své omezenosti snaží stále stavět svůj vzdušný zámek. Zatímco nohama šlapají po této zemi, do hlavy si poučky hustí, a podvědomě se sami nechávají do nových pastí zavírat.

Neberu nikomu jeho přesvědčení. Když si někdo chce opakovat středověké praktiky, tak ať si to dělá, ale ať mne tím neohrožuje moji svobodu duchovní. Jestli si někdo chce žít podle nějakých starých knih, tak ať si žije. Je to jeho rozhodnutí, ale ať mne nikdo nenutí dělat totéž. Mám svoji svobodnou volbu, mám ráda svoji svobodnou duši, a ta je mi nade vše. A tak je pro mne vůbec největší vysvobození to, co můžu zažívat, ne to, co si někde můžu přečíst. Já vždycky říkám: jestli se chcete upínat stále na to, co je psáno, je to vaše věc. Já mám své osobní prožitky. A jestliže mi někdo tvrdí, že s Bohem se jako člověk setkat nemůžu, je to jeho omezené tvrzení. Moje osobní zkušenost je jiná.

Bohužel ten, kdo se opírá jen o nějaké idealistické či a teoretické informace, ten je mimo. Většinou pak ani v praxi není schopen ani podat správné vysvětlení a objasnění, když se vám třeba otevře třetí oko, anebo na povrch začnou vylézat staré křivdy a ublížení, které jste si do tohoto života přišli zpracovat.  A od člověka, který má věci jen načtené, se těžko dočkáte opravdové a adekvátní pomoci, když za ním přijdete s tím svým problémem. Pokud neznáte všechna ta vyšší pravidla, a nevyznáte se ani sami v sobě, to znamená, že ani sami u sebe neumíte najít vysvětlení pro vaše situace a vztahy,  tak nemůžete ani adekvátně poradit a pomáhat druhým. Maximálně můžete použít pouze toho, co jste se někde na kurzech naučili, anebo si někde přečetli.  

Držím se zpátky a od lidí, kteří mi říkají, že nemám pracovat se svojí aurou a čakrami. Protože od takého člověka se můžu dočkat tak akorát scestných rad, ale žádného vysvětlení. A ještě navíc takový člověk mne může zmanipulovat a dostat do závislosti. Protože on vidí, a já ne. on si přečte vaši auru, vidí co máte v čakrách, a tak toho hezky a umně využije k tomu, aby vás dostal na kolena. Jak třeba jen nějakými slovy. A vy pak za ním chodíte jako psík. Přijdete, když vám teče do bot, ten člověk vás nakrmí zase nějakými bláboly, ale nevysvětlí, v čem se plácáte a proč, a ani vám neporadí, jak z toho ven.  Neřekne vám přeci: „hele, je potřeba udělat tohle takhle“ - protože kdyby vám to řekl, kdyby vás naučil dívat se do své aury, čistit si ji, a čistit si čakry, tak ztratí kýžený zdroj příjmu. Ztratí klientelu, která je závislá na tom, co řekne. Koho by pak krmil? Jak by se živil? Kdo by ho poslouchal, když třeba doma se o těchto věcech nemůže s partnerem bavit? Ono je lepší a jednodušší vyjet do světa a kázat cizím lidem, než doma vybudovat linku porozumění a harmonie.
Vůbec nejtěžší na duchovní práci, je právě vybudovat to zázemí doma - mezi svými nejbližšími.  Jenže ruku na srdce, kolik licí, co jezdí po světě a kážou druhým, to mají doma opravdu zmáknuté?  Kolik z těch, jejichž jména jsou známá, opravdu rozumí a chápou sami sebe a uspořádání toho svého života?  Je tolik omylů - tolik mylných názorů, které mezi sebou šíříme. A slepě se navzájem posloucháme, přitakáváme si. A bojíme se říkat si pravdu do očí. Protože nás přece učili, že k sobě musíme být hodní a milí. A uctiví. ……… ale kolik pokrytectví a povrchnosti se za tímto názorem skrývá……..??

Když si navzájem mezi sebou nedokážeme upřímně říkat to, co cítíme, klameme v první řadě sami sebe. A když takový člověk pak přednáší a nedej bože chce druhé lidi učit duchovno, je to naprostá kalamita.
Když mi člověk, ke kterému jdu na přednášku anebo na kurz, nedokáže na rovinu říct: co vidí anebo cítí, a já budu duchovně slepá, necitlivá a nevědomá, tak mi krásně může vykrást energii z duše. a dokonce se může do té mé aury napíchnout a pak si z ní kdykoli nasávat, když ne mne jen pomyslí. Jak to poznám, že se mi napíchnul někdo do aury? Nejdřív budu cítit ztrátu energie a vyčerpání, aniž bych měla nějaký fyzický výkon. Začne mi být špatně fyzicky, a také psychicky - může to vést ke ztrátě chuti do života. A když to trvá dlouho, tak se to projeví nějakou nemocí fyzickou.  A vy ani nechápete, co vám je, kde jste udělali chybu. Protože nevidíte a neumíte se na to podívat  z nadhledu. A ten, kdo vás má pod palcem, tak si pěkně užívá. A může si užívat dokonce i slávu a věhlas. Čím víc má stoupenců, tím pro něho lépe. Tím víc energie od lidí dostává. Tím víc lidí má ve své moci.
      A ten dotyčný stoupá na vrchol slávy. Jeho jméno je známé, přednášky vyprodané …… a vy, když jste v jeho moci, tak nevidíte ty jeho chyby, ale pořád jen to, co se vám na něm líbí. A tak vás to nutí znovu a znovu na jeho přednášku přijít. A znovu si koupit knihu, kterou napsal. A tak tam dáváte stále víc a víc energie a také peněz. Místo toho, co byste si v tichu a klidu sedli a věnovali se své duši a poslouchali hlasy těch, kteří to s vámi opravdu myslí dobře a upřímně. Jenže jak je můžete vidět, když jste očarováni krásou a slávou nějakého jiného člověka?  Nevidíte - neslyšíte. Dokud se vaše duše nezačne vzpírat, a tělo začne odmítat poslušnost a zdraví se podlomí. To už vaše duše doslova řve: „Tak už koukej něco dělat a koukej poslouchat, co je uvnitř v tobě!“
     A vy, ani netušíte jak, a proč, ale zase jste jen naletěli a zase jste se nechali lapit do nějaké té iluzorní klece, která se tolik leskla a blýskala.  

Nemusíte to uvidět hned napoprvé. A asi ani neuvidíte. Potřebujete tuto zkušenost, abyste měli osobní poznatek. Mně to trvalo několik let, než jsem tohle pochopila a než jsem prohlédla. Dlouho jsem žila v iluzi, že všichni, co ke mně krásnými slovy mluví a používají pěkné slovní obraty, tak že to také myslí upřímně a skutečně že jsou dobří. V tomto jsem se opravdu velmi mýlila. Myslela jsem si, že k sobě musíme být všichni hodní a milí, a obětaví. A vůbec jsem neviděla, že se nechávám využívat, a zneužívat to, co jsem přinášela do těch vztahů, o nichž jsme si myslela, že jsou opravdu přátelské.  Dnes už vím, že nebyly.  Musela jsem dozrát z naivky do tvrdého procitnutí a do reality duchovního prozření. Že je to tvrdý dopad a tvrdé probuzení, nemusím některým už říkat. Myslím, že sami začínáte objevovat, kde vy sami jste měli místo rozumu naivitu, a místo citu, spoutané ruce.  

     Mám pocit, že se teď zase opakuju. Ale také cítím, jak je důležité na tyhle věci znovu a znovu upozorňovat.
Mezitím těm, co se podařilo vyšplhat po mých zádech nahoru, si možná teď libují kdesi na vrcholu slávy. A já sedím tady v koutku a píšu tyhle svoje zkušenosti duchovního zrání. Nezávidím to nikomu. Ten, kdo táhne víc lidí, má mnohem větší zodpovědnost  za ně všechny.  A věřte, mít zodpovědnost sami za sebe a pak ještě za ty své nejbližší, kterým také musím pomáhat, aby byli v pohodě, a abych i já měla tak volný prostor k duchovnímu růstu a zrání, poznat kdy komu a jako pomoci můžu,  to už  vyžaduje opravdu mnohem víc, než jen stát na piedestálu a o něčem mluvit. To už je notná dávka zodpovědnosti, tolerance a pochopení a také poznání duchovních zákonů.  A vyžaduje to opravdu hodně energie a také práce sama na sobě, aby moje práce tady na zemi byla opravdu dobrá.  
     Na druhou stranu, když má někdo na sebe napojených stovky dalších lidí, má nálož daleko větší. A táhnout na svých bedrech kus národa, to pěkně děkuju. To musí být opravdu borec. A měl by vědět a znát, a také umět.  Tomu se klaním. Ale mezi námi, je tu někdo takový, kdo na to opravdu má? …zkušenost - praxi - vědění  všeho……..??
Takže raději pomalu a jistě, a odvádět opravdu dobrou poctivou práci. A když už chci druhým pomáhat a učit je z toho, co jsme si sama prošla praxí, tak raději pomalu, ale zato pořádně a dobře. Nesnažit se stanout za každou cenu na vrcholu slávy, aby mne znali od východu k západu po celé zemi.   
     Sláva je vždycky vrtkavá. A věhlas s sebou přináší také větší zodpovědnost duchovní.
Zodpovědnost za to, co dělám a co lidem říkám. A když už něco učím, musím to dělat opravdu správně a poctivě. A musím to také žít ve svém životě. Nesmím nikoho ani manipulovat ale ani omezovat ve vývoji.  A také musím umět věci vysvětlit - dovést lidi k pochopení a poznání, aby si dovedli poradit třeba s těmi jednoduchými situacemi poradit. Aby si mohli sami vyčistit auru a čakry, aby také rozuměli tomu, proč se jim to a to děje, a jak  kde třeba i chybu udělali. Je mi milejší a bližší ten, kdo mne na chybu upozorní, než ten, kdo mi neustále pochlebuje. A přítel, ten, kdo to se mnou myslí upřímně, tak se nebude zdráhat, říct mi pravdu.  Tím mi totiž pomůže ze všeho nejvíc. Ne tím, že přede mnou bude něco skrývat.
     Pamatujte si: Nemusíte čistit nikoho jiného, než sebe sama. Nemusíte pomáhat nikomu jinému, než v první řadě sami sobě. Když porozumíte sami sobě, a sami sebe poznáte,  tak také najdete východiska a pomoc. A nebudete se plést do pavoučích sítí klamů a iluzí.  
A když se věnujete duchovním praktikám a nějakému učení, tak základem vždycky je a bude práce na svých osobních čakrách a vylaďování aury. Když vy to nebudete umět a nebudete vědět, co s tím, ale bude to znát ten člověk, ke kterému chodíte třeba na přednášky anebo na konzultace, řekněte mu, ať vás to naučí. Ať vám vysvětlí barvy a vztahy, a souvislosti. A když se začne vymlouvat, a řekne, že to není pro vás důležité, tak buďte ve střehu. Buď je to pokrytec, který vás chce ovládat a manipulovat, anebo si jen hraje na duchovního a vůbec tomu nerozumí. K takovému člověku já osobně bych už rozhodně nešla z jednoho prostého důvodu: když přijdete, on se podívá na naši auru, a aniž by vám poradil anebo něco řekl, tak použije takové techniky, abyste mu začali zobat z ruky. 

Takže závěrem rada: Obezřetnosti není nikdy nazbyt. A když už musíte jít na nějakou akci, kde se to hemží různými duchovními lektory a technikami, hlídejte si svoji auru, aby se vám do ní někdo nenapíchnul. Říkám to otevřeně. A vím, že se to někomu nebude líbit. Ale praktikami a různými technikami se to tady jen hemží. Mezitím se také přesypává dost velké množství peněz. Někteří už nevědí, co by si za to řekli. Chamtivost a mamon také jednou lidé odloží a přestanou jim sloužit. Ale nejde to udělat jinak, než aby s tím začal každý sám u sebe. Národní bohatství v tomto národě je. Dřímá schované tam někde pod těmi plástvemi nejrůznějších technik a praktik, které jsme si přehodili přes hlavu, abychom neviděli a neslyšeli to svoje srdíčko, které nám v hrudi tluče.

     Nechci tady rozebírat a ni rozvíjet nějaké teze. Myslím, že je už dost filozofování o tomto tématu. Ani nechci nikoho shazovat, když je přesvědčený o tom, že už všecko ví a zná. Já sama říkám, že čím víc osvobozuju svoji duši od všech těch tezí a iluzí, stále zjišťuju, jak je to naše lidské vědomí omezené, a jak nás některé názory právě dovedou pěkně zavřít do krabičky, kde si myslíme, že budeme ochráněni před vším tím, co se kolem nás děje.
     Když si do té ulity zalezeme sami, abychom si oddychli anebo věci rozmysleli, je to v pořádku. Složitější ale je, když se od té klece - do té pasti necháme chytit. Když skočíme na nějaký ten zcestný a iluzorní názor,  který lahodí našemu uchu, ale v podstatě nám odebírá sílu a schopnost postavit se na obranu sebe sama a svých dosažených zkušeností a prožitků.  A když si pak začneme myslet, že by měli být k nám všichni hodní, protože my přece nikomu neubližujeme, a ublížit nechceme. To se pak sami divíme, jak to, že jsou k nám druzí zlí a nepříjemní. A tak se začneme selektovat a vyčleňovat. Proostě proto, že si nedokážeme uhájit to své.

     Pochopit pravý účel a smysl toho, co žijeme, je učivo na mnoho let. Pro někoho třeba i na celý život. Ne vždy je nám předem odkryto a otevřeno úplně všechno.
To by bylo asi stejné, jako kdybyste před písemkou dostali správné odpovědi. A to sami víte, že by nebylo fér. Potřebujeme procházet zkouškami, které neustále prověřují naši bdělost, připravenost a loajalitu. A potřebujeme být neustále zkoušeni, co a jak jsme se už naučili a skutečně pochopili.

Několik citátů, které jsem si při svém učení zapsala:

    " Někteří lidé si myslí, že jsou už jen světlo - ti se podvědomě vyhýbají práci, kterou by měli dělat. Stejně jako se vyhýbají zodpovědnosti z zlo, které v minulosti sami vytvořili.  Žitím ve své iluzi pak přehlížejí to, co by jinak také měli zpracovávat a čistit po dobu svého života na zemi."

"Správné duchovní učení by mělo vést přirozeně ke zmoudření."

    "Pracovat s myslí je jedna věc a opravdu znát a poznat duchovní zákony, je věc další.
   Snadněji vyměníte svoje myšlení,
        snadněji popřete své emoce a pocity,
                 nežli opravdu skutečně pochopíte pravou podstatu věcí a jejich dění."

"V mysli to začíná - mysl je na povrchu.
Jakmile se očistíte od nánosů, které jste si nakupili, budete muset jít hlouběji.
Budete muset zpracovat své emoce, abyste svoji duši očistili a osvobodili.
V mysli to začíná, v hlubinách duše končí.
Máte na to celý svůj život, abyste odhalili ty pláště a opony, za něž se neustále schováváte."

Pamatuj !!
   "Nikdy se nemůžeš vyhnout učení.
Ať už vědomě či nevědomě je každý člověk veden, aby se učil a poučil.
V jednom životě nemusíte vše hned pochopit. Můžete jen prožitky a zkušenosti sbírat. V dalším životě pak otevřena je cesta k vašemu uvědomění."

     Už jako děti jsme začali poznávat tento svět. Rodiče a dospělí nás upozorňovali, že nemáme sahat na horkou plotnu, abychom se nepopálili.
Většina z nás si to ale potřebovala vyzkoušet a ověřit to na vlastní kůži. Všichni jsme zjistili, že to pálí. Už tím se nám začal aktivovat nejen přirozený instinkt, ale také myšlení.
A tak přirozeně, když se člověk jednou popálí, dá si příště větší pozor. A tak když jdete kolem sporáku nebo elektrické trouby, tak už na to ani nemyslíte, ale v hlavě vám vyskakuje upozornění: "Buď opatrný, pálí."
    Už tohle upozornění je myšlenka, kterou jste získali vlastní zkušeností. A teď si představte, že vám někdo řekne: "Přestaň myslet. Mysl je zbytečná a zbytečně ti otravuje život. Když nebudeš myslet, budeš spokojenější." 
Myslíte si, že vás to ochrání od popálení.  A tak to zkusíte. Natrénujete se tak, abyste uměli nemyslet. Jde to. Dá se to natrénovat. Ale po pravdě, z osobních zkušeností můžu říct, že to není žádná výhra.
Když přestanete myslet, také přirozeně začnete potlačovat to, co cítíte a v hlavě vám zůstanou jen ty myšlenky, které jsou spojené s vašimi osobními zkušenostmi, třeba jako: "Pozor - pálí." "Pozor - kouše." Pozor - nerozčiluj se."  „Tohle nedělej.“ "Nikdy nikomu neodmlouvej" "Chovej se ke všem slušně" .....
Určitě vás napadnou ještě další podobné příkazy a zákazy, kterými se sami řídíte. Některé vás chrání, ale jiné z vás dělají tupou slepou ovci.
Naučili jste se potlačovat svoje myšlenky, anebo dokonce nemyslet, ale jak jdete životem, setkáváte se s různými lidmi, chodíte na přednášky, máte chuť na sobě pracovat a něco udělat pro sebe nebo pro druhé,  začnete do sebe pojímat poučky a nařízení od jiných.  Protože v hlavě máte prázdno, a na to prázdné místo je potřeba něco doplnit. A protože všichni říkají, že když chcete být osvícení, a když jste duchovní, tak nesmíte myslet, a nesmíte se ničemu postavit. Prostě nesmíte dát své mysli šanci. 
    A tak si ani nevšimnete, že sice svoji mysl používáte dál, ale pouze v mezích zákazy a příkazy podle rad a podle knih. Ne podle toho, jak to sami cítíte.
Skloníte hlavu, a ani nepřemýšlíte, proč se ten a ten problém u vás objevil. Jen tupě řeknete: "Asi to má tak být"  anebo: "Já už to neřeším".  Začnete svůj život brát tak, jak přichází, bez toho, abyste si s tím uměli poradit, a abyste se dokázali postavit, když vám někdo energie krade, anebo vám vnucuje svůj názor.
Uvnitř vás to sice dráždí a vytáčí, ale vy si melete své omezené poučky: tohle neřeším - je mi to jedno - nezaobírám se tím - nemá to smysl tohle řešit - nebudu se nad tím pozastavovat.......a tak dále.
     A pořád si myslíte, že abyste se vyhnuli překážkám a problémům v životě, tak je vůbec nejlepší nemyslet a nepřemýšlet nad ničím, co se vám v životě děje. 
Pak vám někdo začne tvrdit, že“ Všichni jsme jedno.“ a „Musíme se mít všichni rádi. Musíme být k sobě všichni hodní, protože jedině tak se svět může zbavit neřádů a zloby.“ Anebo ještě další teze: „Strach neexistuje - to je jen stav naší mysli.ů
    Tohle jsou největší omyly a nesmysly, na kterých se zadrhává spousta lidí. Nemluvím protože bych chtěla někoho soudit nebo odsoudit. Opět jsou to moje osobní zkušenosti - poznání - prožitky - a momentální střízlivění a problouzení do světa reálného, kde existuje vše, tak jak existuje. Do světa a do života, který už bych opravdu ráda věnovala něčemu pořádnému a dobrému.
     A proč není správné potlačovat svoji mysl a je lepší s ní začít pracovat?
Zkuste si uvědomit, jak jsou na tom ve skutečnosti ty země, kde lidé převážně jen meditují. Jak vypadá krajina - země - národní bohatství - lidé …..?
Velké množství lidí jen medituje, sedí anebo se modlí, a o nic víc se nestará.  Všechny tyto země jsou pod nadvládou. Jsou to kolonie, nebo ty takzvané rozvojové země. Lidé jsou tam jako ty zvířátka. A záleží jen na těch silnějších, co s tou zemí udělají, a jak se zachovají k tamním lidem, kteří spadají pod nadvládu.
     Nechci tady vůbec kritizovat zřízení světa. Má to svůj význam pro to, abychom se poučili. Abychom pochopili smysl a také nesmyly, které jsme si do života začali zavádět v iluzi, že nás to ochrání třeba před bolestí.  Děkuji Bohu, že teď můžu být tady v České kotlině, kde máme vše, co k životu potřebuju. a že se můžu rozvíjet a učit o tom všem právě tady.
Musela jsem opustit praktiky zenových meditací. Protože jsem cítila, že přešlapuju na jednom místě. A dobře mi bylo vlastně jen když jsem seděla v meditaci. V praktickém životě jsem do sebe začala pojímat od jiných lidí opravdu spoustu nesmyslů, dogmat a tezí. Dokud se to neprojevilo na zdravotním stavu.
A tak teď zasvěcená - a dobrá rada: Nesnažte se nikdy svoji mysl utišit, ani zahodit. Začněte ji lépe používat a naučte se rozumět sami sobě. A nebojte se zpracovávat ty svoje negativní myšlenky. Nějaké významné opodstatnění i ony mají. I když to hned možná neuvidíte, a nejste schopni rozřešit. Zkuste to třeba sami sebe se ptát: „Proč mám takové myšlenky? Co mi vadí? Co mám v životě změnit?“
A nebojte se o tom přemýšlet. 
Ten, kdo nemyslí,  nepoužívá svůj základní nástroj, který má pro tento pozemský život. A je jen snadno manipulovatelnou ovcí.

Pamatujte si: že
     - Když odložíte svoji mysl, popřete tím jednu podstatnou část sebe sama. Tu část, která je právě hodně důležitá pro váš další růst. A je to ta část, která vám už dopředu ukazuje a oznamuje, že máte někde nějaký zádrhel a že je potřeba si na to v klidu sednout a řešit to.
     - Nevzdávejte se své mysli. Spíše si ji osedlejte, a vezměte si ji pod svoje osobní velení.
     - Využívejte svůj potenciál k tomu, abyste se na věci naučili správně dívat a abyste se naučili chápat jejich poselství a smysl. Nepotřebujete k tomu nic, než umět se podívat sami do svého nitra a být sami k sobě upřímní.
     - Existuje mnoho způsobů a technik, které vás naučí přetírat černou na bílou. Ale to je vyhýbání se tomu, co máte v životě řešit.
     - Když nepochopíte, proč se vám některé situace dějí, a nezměníte to ve své podstatě, budete v životě jen stále uhýbat. Nenaučíte se řešit, a hájit si to, co je vám Bohem dané. Budete možná životem proplouvat, ale doopravdy se toho moc nenaučíte.
     - Jste tady proto, abyste se poučili. Abyste napravili svoje staré chyby a omyly, a přestali dělat nové.
     -  Záleží jen na vás a na vašem rozhodnutí
     -  Poctivá práce to není jako mávnutí kouzelným proutkem - a vše je hotovo.
     -  Při poctivé práci bolí záda, tělo, ale uvnitř hluboko v duši - ve svědomí,  je opravdový klid a mír, i když se venku třeba čerti žení.

     Láska a stejně tak strach nejsou jen stavem mysli. Pokud bychom měli lásku jen v hlavě - tak není reálná - jsou to jen úvahy a myšlenky. Tedy iluze. Aby se stala skutečnou a reálnou, musí ji člověk uivést do života. Musíte ji žít. Nesmíte si ji plést s falešností a neupřímností.
     Hodně se mluví o lásce, ale málokdo skutečně ví, co to ve skutečnosti a ve své podstatě je. Někdy není snadné rozpoznat lásku od falše, a odlišit lásku od pomatení smyslů dá někdy opravdu zabrat. Ale konec konců, každý člověk jednou prozře a pozná, kdo má srdce skutečně čisté od toho, kdo se jen do přízně vetřít snaží.
     Jako láska, stejně tak strach není jen výplodem mysli, a nedá se jen tak z člověka vymazat. Můžete přemazat hlavu a začít myslet jinak. To ale nezajistí, že jste se strachu opravdu zbavili. Možná jste ho jen začali ignorovat. přestanete si ho všímat, protože zažívat strach není opravdu příjemné. Těžko vysvětlíte člověku, který má fóbii z výšek, aby ji ze své hlavy odstranil. Nevysvětlíte mu, že se nemá čeho bát. Protože ten člověk může mít ten svůj strach hluboko ve své duši zakořeněný třeba proto, že v minulém životě přišel o život při pádu z výšky.
     Je snadné o těchto věcech polemizovat a mluvit. Ale tím, že změníte myšlení, tím nic nekončí. Změna myšlení je možná někde na začátku duchovní cesty. Pak však jednou přijde den, kdy budete postaveni tváří tvář skutečnosti, a budete muset začít čistit a odstraňovat všechnu tu špínu ze svého okolí, a také ty nánosy, které si vaše duše nese.
      Vím, že tohle není příliš atraktivní, když se říká pravda. Spousta lidí si myslí, že když se nedívají do tmy, že tím tma přestává existovat. Není to tak. Abychom mohli být opravdu světlem, musíme se naučit čelit i tomu, co je méně příjemné. Musíme vědět, čemu stojíme tváří tvář.
      To z praktických důvodů: když vím, čemu čelím, můžu s tím pracovat a můžu to zpracovat a čistit. Být světlem neznamená, že se usmívám a tvrdím, že to, co je nepříjemné, neexistuje.

Dodatek od andělů:
   "Duše, která odvahu má a do tmy se podívat nezdráhá, ta nahoře u nás je ceněná.
Takové duši svěřiti pak můžeme učení, co světu pomůže."

Nepochybujte o tom, že byste obtíže a překážky v životě nezvládli.
Začněte přemýšlet o tom, proč se stále ve vašem životě objevují.
Uvědomte si, že jste také jen člověk, který tu a tam ve své minulosti chyby udělal.
A že chyby dělá každý člověk, to je normální lidská přirozenost.
Kdo je dokonalý, nepotřebuje už další zkušenost v těle. Už se nepotřebuje rodit jako člověk v tomto hmotném světě. A tak je teď třeba v pozici některého anděla, který nad vámi dohlíží a ochrannou ruku svou drží. 
      Ale kdo fyzické tělo má, stále je jen člověk. A každý člověk může být omylný a chybující. úplně každý. Jako člověk nemám k dispozici takový přehled a nadhled jako mají andělé. A jako člověk tu a tam zakopnout můžu, a také upadnout. Můžu se mýlit, můžu mít zkreslený pohled na svět a na život. Jako člověka mne také mohou snadno zmást slovy - představy - iluze - názory jiných. Ale jako člověk se můžu také anděla ptát, a poučení od něj dostat.
       Vím, že anděl mne nikdy neoklame, kdežto člověk může. Anděl pouze vyzkouší moji dbělost, moji důvěru, víru a odhodlání. Anděl mi nikdy neslibuje bezpracný a nádherný život. Anděl vám nikdy neslíbí, že budete mít všechno předem vyřešeno, ani že se o nic starat už nebudete muset. Tohleto slibuje vždycky jen druhá strana. Anděl vám však může slíbit, že vám pomocnou ruku podá, když se do obtíží dostanete a o pomoc jej požádáte.
      Člověka lze snadno oklamat a na krásné sliby nalákat. Duši, tu však oklamat nelze.
    Proto se říká, že všechno, co potřebujeme, máme hledat sami v sobě. Ne někde venku v okolí anebo u jiných lidí, ale sami v sobě.
Tam hluboko ve své duši máte zapsanou pravdu o tom, kdo jste i proč tu jste.
Chraňte si to, co ve vás je.
Nedejte si to ukrást ničím a nikým !!
Nenechte se splést. Nedejte se zlákat na krásné sliby a sladká slova.

Abyste odkryli pravou podstatu věcí, budete muset sáhnout ještě hlouběji do sebe. Spolu s tím se vám také odkryjete to nejcennější, co ve vás stále ještě dřímá.

A pamatujte:
          Pomoc máte vždycky na dosah.
                           Stále za vámi stojí, a záda vám hlídá.
                O pomoc i o radu požádat můžete toho, kdo vaši cestu nejlíp zná.
     

                            Dnešní den je pod energií razance.
   Pro dnešní den je to s důrazným vzkezem, který říká:
        "Tak už se konečně probuď a poslouchej!"

    Koho a co máme poslouchat? O tom píšu pořád a pořád dokola. Takže pokud v tom nemáte stále ještě jasno, zkuste si zpětně přečíst všechna sdělení k letošním veliko-nocím.
   Třeba už si spolu s tím čtením také konečně začnete uvědomovat, po kom se chcete opičit anebo od kterého člověka se snažíte opisovat, ke komu inklinujete.....??
 
Zkuste se ještě dnes, kdy máte volno z práce, podívat tváří tvář té opravdové realitě. A když si pak ještě přečtete třeba něco málo o andělech, o kterých jsem něco málo také napsala, třeba vám to pomůže dostat se do rovnováhy - do normálu - zpátky sami k sobě. A začnete také z té své osobité a jedinečné pozice jednat.
    Pán Bůh nám nedal svobodnou vůli, abychom se pořád po druhých jenom opičili a papouškovali to, co jiní říkají.

A teď co mi k tomu nadiktovali:
    "!Buďte sami sebou a otevře se vám království nebeské, jak říká Písmo. Ale vězte, že ani ti, kdo čtou, nejsou na tom lépe. Teprve osobní poznání a prožitek, který můžete sami zažít, vám začne otevírat tu správnou cestu, ty správné brány ke  svobodě duše.
Ani ti, kdož úpěnlivě visí na knihách, nemohou se dostat dál, dokud se nepustí.
I knihy vás mohou odvést od podstaty, a mohou vás dovést do světa iluzorního.
     Bylo sepsáno mnoho knih s náboženskou tématikou. Mnoho pravdy a sdělení v nich zakomponováno jest, leč člověk - lidé zpronevěřili i to dobré a poučné. Namísto aby si příklad vzali, úpěnlivě se snaží držet se slov v knihách.
     Sami na sebe postroj železný navázali, sami rozhodli se otročit slovům napsaným.
Každý možnost volby má - vyjít z té krabičky.
Ke své podstatě a tomu, co nejčistšího uvniř jest, navrátí se jednoho dne duše každá. Ne však najednou, jako národy či lidstvo jako takové. Postupně navracet se budete zpátky do příbytku Boha-Otce."

A závěrem dodat ještě svými slovy bych k tomu dodat chtěla:
    Nebojte se postavit se rovně na své vlastní nohy!
Nemusíte nikomu pochlebovat, aby vás ostatní lidé uznávali a brali. Hlavní je, že vy budete mít čisté svědomí.
Vaše svědomí - to je to, co vám ukazuje, co je správné a co je špatné. A když uděláte chybu náhodou, pocítíte to. Moc dobře vám nebude. Ale nebojte se toho. nebojte se udělat i nějakou tu chybu. Chybovat je lidské. A chybama se přece učíme.
Začněte přemýšlet samostatně - proč jste onemocněli a kde jste chybu udělali?
Proč se vám nedaří ve vztazích - a kde chyby děláte?
Proč se vám peníze vyhýbají - a kde mrháte energií?
Kde rozhazujete - svůj čas a svoji pozornost? Ano, i tohle jsou energie - čas stejně jako vaše pozornost. A pokud jimi mrháte, tak se nedivte, že vám někde scházet bude. Jen vy sami - každý sám za sebe má možnost ke změnám. Tak toho využijte, ještě dokud po zemi chodíte a máte své tělo, máte city a emoce, máte myšlenky a pocity. Využívejte jich pro své nejvyšší dobro a tím i pro nejvyšší dobro všech. Jen poctivost - pravda a upřímnost nás může osvobodit z iluzí a od falešných proroků.

A poslední heslo pro dnešní den:
Před nikým se neponižujme, ale nad nikoho se nevyvyšujme.

    Opět budu pokračovat v tom, co je aktuální v této době. Nebudu rozebírat minulost. Takže jak tyto svátky a energie teď vnímám a pociťuju + ještě něco z toho, co se s těmi to dny pojí a co vstupuje z mého podvědomí do vědomé mysli. A opět bych to ráda doplnila z diktátu (tj.chaneling).
    Dnešní den v součtu dává 8. Je jistým dnem pro vyrovnávání. Pro vyrovnání toho, co dlužíme. Ženy možná v právě v toto období mají za sebou všemožné velikonoční přípravy, úklid, pečení, vaření, a kdovíco ještě si na sebe kdo ušil a má pocit, že bez toho to nejde. V pořádku. Dělejte, co cítíte a co myslíte.
Ale pamatujte, že nic se nemá přehánět. A tak kdo to přehnal, možná dnes pociťuje únavu. Takže dluží sám sobě - třeba jen  odpočinek, relax, klid a být sám se sebou.
    Každý dluh je potřeba vyrovnat a splatit. Někdo jiný zase naopak - může dlužit svým blízkým - pozornost a trochu společného času.
    Každý, nějaké ty rezervy a dloužky má. Někdo to dělá vědomě a záměrně druhým něco ubírá, jiný to dělá nevědomě. Není to jen o ukradených věcech, není to ani tak úplně o penězích. Energie jako energie. V jednom životě je ve formě zlata a peněz a v dalším pak třeba o té pozornosti a porozumění, anebo o citech. Všichni máme něco na svém účtu, co vyrovnáváme a splácíme. Až budeme mít všechny účty srovnané, tak tady nebudem, a budeme si užívat života úplně někde jinde - tam, kde jsme doma. Ale dokud žijeme, svým životem a tím, co děláme, své účty splácíme a vyrovnáváme. Po celý svůj život. A tak nikdo nemůže doopravdy říct, že má splaceno - že má vyrovnáno. A jestli si to myslí, tak je iluzích, a klame sám sebe a také své okolí.
    Takže když o něco přijdete anebo musíte něco vydat, uvědomte si, že právě tím vyrovnáváte zase další kousek svého dluhu. I když právě te´d ležíte v posteli a marodíte - také něco vyrovnáváte - také splácíte, třeba sami sobě za to, že jste na sebe nebrali ohled.
     Tělo i duše potřebuje své. Někdy vzruch a hodně lidí kolem, a jindy zase klid a samotu, proto, aby se síly uvnitř obnovily a člověk se stabilizoval s novým prožitky a pocity.

 A závěrem malé vysvětlení k obrázku:
červená barva i tvar nazačuje bolest, která vystupuje nahoru - anebo jinak: z nitra ven jde všechno, co už nemá odkladu.
Protože duše se potřebuje konečně začít uzdravovat a potřebuje vyléčit všechny ty bolístky, před kterými pořád jen uhýbáme. 

     Pro ty, kteří si libují v mystických výkladech anebo se snaží spojovat historické ukřižování a zmrtvýchvstání, snažíc se to jaksi napasovat na naši dnešní dobu, toto povídání asi nebude. Co bylo, to bylo.
Tedy i celý Ježíšův příběh měl význam a poselství pro každého z nás. Ale jen těžko napasujeme dnešní dobu do tehdejších událostí. Poučení si z toho vzít může každý sám.
Jen každý sám může zpytovat svoje svědomí.
Stačí se zamyslet jen, k jakým nešvarům jsme se nechali stáhnout, čemu či komu jsme pochlebovali, a koho jsme naopak shazovali od posledních Vánoc.....??

     Nechci nikoho posuzovat, ani nikomu sahat do svědomí. To si musí opravdu udělat každý sám. Víte, i když se vám objeví další šrámy na vašem srdci třeba z toho, že jste se v lidech zklamali, nedělejte si to ještě horší.
Vezměte to pozitivně: Poznali jste aspoň rozdíl mezi tím, kdo je čestný, a mezi tím, kdo vás jen zneužíval, a nakonec si o vás své boty otřel. I když se teď pyšní a honosí někde na jevišti, a vy zatím dál žijete svůj život v pozadí, buďte vděční, že nemusíte stát tam, kde je on. I když je teď jeho jmého na odiv dáváno, a mnozí jiní si jeho slova za příklad berou.
Zůstaňte ve svém klidu, lidští, pokorní a skromní - takoví, jací doopravdy jste. Nechtějte si hrát na něco víc.
Nechtějte se někomu podobat. Jste originální - zůstaňte sví.
A začněte podrobně studovat sami sebe - ve všech směrech, ve všech pohledech - ze všech stran.
Pamatujte si, že ten, kdo za sebou táhne dav, nemusí jít vždycky tím správným směrem. A snadno může zakopnout, zvlátě je-li slávou oslepený.

     Všechno to, co se v minulosti událo, celý ten velikonoční příběh Ježíšův, není třeba rozebírat a rozpitvávat. Ani jej nemusíme pasovat na naši dnešní dobu. Jednak je to složité, takže to ani dost dobře nejde, a pak také je to úplně zbytečné.

     Ponaučení nám z toho plyne i pro naši dnešní dobu, tak proč si to nesrovnat třeba jen tak, každý sám pro sebe. Stačí jen si uvědomit, jak velké utrpení v podobě odsudků, nepochopení, podmíněno zlobou, falší a pomluvami, se na Ježíše sneslo. Však přesto se nedal zlomit. Přesto zůstal ve svém srdci věrný tomu, čemu opravdu věřil, tomu, co cítit. A to po celý svůj život nevystupoval na jevišti, ani nevykřikoval své jméno po světě, a přece ho dnes zná celý svět. Ne tím, že manipuloval davy, ale tím, že zůstal čestný, pravdivý a upřímný a nebál se přijmout svůj osud, který měl.
     Ne, nikdo po nikom z nás v dnešní době a v našich podmínkách nechce, aby se někdo nechal ukřižovat, ani upalovat za to, čemu ve svém srdci věří. A není to teď o mnoho jednodušší uhájit to, v co věříme. Když totiž netáhnete s davem, tak ten dav vás také odsoudí. Nemusí vaše tělo ukřižovat, přesto to však můžete cítit na rovině duše. Mohou vás odsoudit a ukřižovat energeticky - odsoudit mentálně, a přitom do očí vám klidně dál budou lhát a budou vám vnucovat ty svoje názory. Ne, ani mentální odsouzení a ukřižování není nic příjemného.
    Všichni se máme ještě hodně co učit, než staneme opravdu jako duše čistá a prostá všech těch nadbytečných názorů. A teprve pak se dostaneme do světla. Dříve to nepůjde. Než to bude, tak každý sám za sebe bude svádět neustálý boj mezi dibrem a zlem. A neustále bude muset prokazovat že to, co sám říká, také tak myslí a věří tomu. A neustále bude lustrována jeho duše, aby to nebyly jen planá slova, ale skutečnost v bytí ve světlo a čistotu duše v mašlenkách, názorech, učení i činech.
  A ze všeho nejdřív každý sám za sebe se musíme odnaučit dělat si navzájem ze života peklo. Každý - tedy i ti, kteří veřejně hlásají, i ti, kteří rozhodují, stejně jako ti, kteří stojí v ústraní a se neodvažují mluvit veřejně. 

Rruku na srdce - čemu věříte vy ? Komu a čemu jste oddali svoji víru? .......člověku....?....instituci ...??.....církvi...anebo jiné skupině...??.....knize...?.....divadlu..?......... komu a čemu věříte vy ve svém srdci?
    Je vaše víra tak silná a mocná, že jste ochotni a schopni obětovat za tu svoji víru svůj život?
     Pokud vás ta otázka vyděsila, nemáte ještě jasno v tom, co to pravá víra je. A budete se o tom dále učit.
Pro objasnění:  Tím obětováním je  myšleno, že tu svoji víru žijete - a právě tím svým životem ji šíříte po světě. A nikým a ničím se nenecháte stáhnout od toho, co je vaše.
Když máte pevnou víru, a víte, že se máte o co opřít, tak vás jen tak něco nezviklá.
   Přeji všem, ať najdou pevnou půdu pod nohama, a najdou svoje srdce a pocítí jeho tlukot. neboť srdce pravé tluče na poplach, když o něco v životě jde.
Naslouchejte a učte se rozumět tlukotu svého srdce !

    Dnešní den numerologicky je šestkový den. A právě dnes půjde o to, co už jsme se naučili, abychom to začali používat v životě. Je to stejné, jako když se naučíte třeba nové cvičení, při kterém je vám opravdu dobře. Ale dosud jste to jen trénovali a cvičili jste jen na výukových hodinách. A teď je čas, začít cvičit samostatně, i doma, a mezi prací, aby vám i tam bylo dobře.
    Doufám, že to mnozí už začínají chápat a rozumět že to nejdůležitější je spojit to, co víme a známe a přenést to do běžného každédenního života. Já vím a chápu, není to vždycky to nejsnadnější najednou se začít chovat jinak, jednak podle toho, co mám na srdci. Ale pomaloučku a po krůčkách to stačí. Už to je pokrok, uvědomit si, že jsem se třeba v minulosti bála být více razantní a odmítnou to, co mne omezovalo.
    Naše nitro, naše duše je jako tajuplná skříňka, ve které je ukrato mnoho. Jen někdo nemá ještě odvahu otevřít a podívat se, co všechno se uvnitř skrývá. Ale nemusíte se tím trápit, pokud patříte mezi ty, kdo ještě nemají dostatek odvahy. I to jednou přijde. Nezůstanete věčně přešlapovat na místě a jednou se vaše vědomí otevře. Bude to v momentě, kdy budete připraveni uvidět celou tu paletu, se všemi těmi barvami, kterou každý v té skříňce zavřenou má.
     
    Energie letošního Velkého pátku nás budou podněcovat dále ještě k tomu, abychom vytěsnili to, co nám brání používat svůj zdravý rozum a své city.

Doslova radí:
Používejte to, co je vám vlastní - co je vaše - co máte uvnitř v sobě. Nechte na povrch vyjít opravdu to nejlepší, aby se to rozšířilo a vaše bytost se naplnila opravdu světlem. A to smetí, které vypadne ven, ukliďte. Nemusíte si ho schovávat na příště.
     Podívejte se znovu sami do sebe a přiznejte si, že jste člověk, který má různé emoce. Nestrkejte halvu do písku a netvařte se, že jste svatí. Udělejte si pořádek sami v sobě.
     Když malé dítě dostane přes prsty, protože je strká tam, kam nemá, zapamatuje si to a přestane to dělat. Tak i my dospělí, pokud děláme něco špatně, dostaneme přes prsty, abychom se srovnali.
Když děláme to, co máme - když děláme správné věci, které dělat máme, přináší nám to vnitřní klid a cítíme se naplnění a spokojení. Cítíme to v těle a tělo na to reaguje pohodou, zdravím a vitalitou. Když uděláme chybu, také to poznáme podle toho, jak se cítíme ve svém těle.

     Opravdu znáte sami sebe?
     Máte svoje názory anebo přebíráte myšlenky a názory od jiných?

Vaše hlava - vaše mysl vám možná řekne "Ano, znám sám sebe. Ano, jsem sám sebou."

    Ale když máte své názory, umíte si je skutečně také obhájit?
Umíte si ustát opravdu to, co je vaše? Jakých argumentů používáte? To, co jste si někde přečetli a slyšeli anebo vycházíte ze svých osobních zkušeností a prožitků?

    Tento den se budeme přesvědčovat, jak na tom opravdu jsme. Bez iluzí.
Budeme stavěni do situací, kterými budeme konfrontováni. Andělé nám budou stavět zrcadla, abychom začali viděli skutečnost a pravdu, byť by se nám nelíbila. Byť si budeme muset přiznat sami o sobě i ty méně příjemné věci.
Ale pamatujte: Pravda vás osvobozuje, ne faleš a klam.

    Zkuste si třeba zavřít oči a podívat se pravdě do očí. Nebojte se vybavit si člověka, který vás nejvíc ovlivňuje. Může to být váš kamarád nebo partner, ale také třeba autor knihy či přednášky. A když si přitom ještě uvědomíte své tělesné pocity, možná dostanete širší odpověď a konečně pochopíte, proč přešlapujete na místě. Možná jste pořád ještě snadno ovlivnitelní a nejste úplně sami sebou.
    Právě té závislosti a podmíněnosti je potřeba se začít zbavovat, abyste mohli svobodně žít a samostatně myslet. Abyste mohli sbírat další prožitky a své osobní zkušenosti, a ne ty převzaté. 
    To, co sami neprožijete nemůže být vaší osobní pravdou. Jsou to jenom iluze, slova a řeči, ale nic víc. Nebojte se zbavit všech těch přívěsků, které vás zbytečně stahují. Nebojte se postavit se rovně a žít a prožívat svůj osobní a jedinečný život. Vždyť právě tak můžete získat nejvíc pro svoje poznání a pochopení.

       Když děláme to, co máme, dostáváme také více energie.
Když děláme něco pro své nejbližší, máme plnou podporu od andělů.  
Nestačí jen meditovat a trávit svůj čas jenom tím, co se mi líbí.  
Vrchol mistrovství je najít zalíbení v tom, co dělám - v těch běžných každodenních věcech, v práci, kterou udělat musím.  
     To jsou věci, ke kterým jsem si přišla životem.  Stejně jako to, že hlavu a mysl nemůžu nikdy úplně zastavit, protože je to její přirozená práce.
Můžu protestovat, a můžu se vztekat, můžu vymýšlet důvody, proč ne. A můžu se vymlouvat, že se mi nechce, ale beztak tu práci a moje povinnosti za mne nikdo neudělá.
      A když uhnu jednou a uhnu podruhé, nic se nenaučím. Budu pořád před něčím uhýbat a budu se schovávat, místo, abych plnila svoje povinnosti a dělala svoji práci. nakonec mne to stejně dožene - třeba i na sklonku života.  
Tak není lepší normálně žít, neuhýbat a problémy řešit a překážky překonávat ?

      Žádné duchovní kurzy ani techniky, žádné meditace za mne ještě nikdy nevyřešily to, čemu musím v reálu čelit a co musím udělat a pořešit.  
Žádné techniky mi neodstranily práci ze života. Nic z toho, co jsme za svůj život poznala a naučila se, ještě místo mne neumylo okna a nádobí, neudělalo domácí úklid a práce. Žádné z těch technik a meditací místo mne neuvařily, nevypraly, ani  nemohly udělat nějaké rozhodnutí.
     Ale některé techniky mi pomohly a pomáhají měnit sama sebe a zpracovávat ty zatvrzelé negativní přístupy a zarputilé postoje, abych tu práci, kterou mám před sebou, mohla udělat ne s přinucením ani se zapřením, ale třeba s radostným přístupem, a vědomím. Podle mne je toto vrchol mistrovství.  Ne to, kolik technik člověk ovládá, ani kolik hodin medituje.  Není to ani o tom, jakou knihu jsem přečetla, ani jaké přednášky slyšela, ani to, jestli dělám nebo nedělám kurzy a kolik lidí mi naslouchá.  Není to o tom, kolik posluchačů, čtenářů  a následovníků máte. 

      Mistrovství je postavit se výzvě a jít i do toho, co se mi třeba nechce dělat.  
Je mistrovství překonat ty své vnitřní odpory a zdolat svoje představy a normálně reálně žít, a v běžném každodenním životě využívat toho, co jsem se naučila třeba i na některých kurzech. Například pro změnu sama sebe a svých vnitřních postojů - pro proměnu svých vzdorů, které se vyplavují, když se mi postaví do cesty nějaká ta práce, a ještě mne do ní někdo nutí.
 
      Vždycky mám na výběr. Můžu uhnout, odhodit příležitost, anebo můžu  přeměnit svoje vnitřní postoje a energie. A když to dokážete,  pak i běžná domácí práce pro vás může být meditací a sebe-rozvojem. Se změnou v přístupu, ne sebezapíráním, ale s energií a v přirozenosti přicházejí třeba i nové nápady a poznání. I takové běžné každodenně opakující se domácí práce, se dají totiž využít k sebe-poznávání, i k rozvoji duchovního uvědomění.
     Nemusíme běhat po kdejakých kurzech, ani trávit hodiny sezením v meditacích. To nejdůležitější a nejpodstatnější duchovní učení  se stejně odehrává v běžném životě - to,co  žijeme každý den ve své rodině, ve svém životě, v práci, při cestování, v komunikaci s jinými lidmi - z toho se dá nejen učit, ale také poučit. 

Jen malou poznámku k tomu úkazu, který jsme mohli sledovat minulý týden.
    Na energetické rovině se nedělo nic mimořádného. Nic takového jako že by nás shora ještě víc tlačili a posílali na nás energetické hromy-blesky.
Ba naopak -  z energetického hledisky to byl den, kdy jsme měli možnost se uvolnit a nadechnout se. Takový normální běžný den.. Takže pokud jste si udělali čas pro sebe, a nenechali jste se zviklat, ani zlákat, mohli jste sledovat ten přírodní úkaz, který se na nebi odehrával, a přitom jste si mohli třeba ještě uvědomovat svoje pocity a prožitky.    
     Pokud někdo zažíval nějaké nepříjemné situace, tak to bylo jen důsledkem jeho osobních věcí. Někdo si něco ještě dořešoval a dokončoval tak, jak to měl určeno.
  
    A pokud jste se nechali vyvést ze svého vnitřního klidu nějakým humbukem, tak možná jen někdo jiný využil vaší slabosti a pěkně vámi zacloumal. Jednoduše: nachytal vás na švestkách. A tak jste možná dostali zkoušku - komu opravdu věříte - jak jste pevní a silní v kramflecích a ve svém postoji. Takové zkoušky budou přicházet stále častěji. A budou tak dlouho, dokud to nepochopíte a nenaučíte se rozlišovat mezi tím, co je poravdu vaše, a co vám podkopává nohy.

     Než napíšu to, co mi můj průvodce a učitel nadiktovali o tomto tématu, něco málo svými slovy z osobního poznání a zkušeností.
Někteří už víte, že jsem před časem začala chodit ke Zdeně Ďáskové. Od té doby se můj život hodně změnil. Proč? Začala jsem se navracet k tomu, co je opravdu mé. A začala jsem odstraňovat také to, co není moje, a čeho jsme se ve své slepotě a naivitě chytala. Toho, co se kde šustlo a řeklo a duchovních praktikách a ezoterice.
    Při každém povídání, kterým nás ze svých letitých zkušeností Zdena obdařila, mi začínalo svítat. A věci mi začaly dávat smysl. Hodně mi toho docvaklo. A nejen to, začala jsem také vidět tu odvrácenou stranu, na kterou se většinou lidé dívat nechtějí, ze strachu anebo z nepochopení. To není výtka, ani kritika. Ale také moje pochopení. Zcela chápu ty, kdo se bojí podívat se svým stínům do tváře, a kdo se bojí sobě si přiznat, že mají také své chyby a nedostatky. Ale jsme lidé, a svými životy se učíme, jak dělat věci správně, aby nás netížilo svědomí, a aby se naše dušička necítila utlačená. 
     To všechno, je součást našeho učení, a máme to v životním plánu. O tom už jsem také tedy na stránkách psala. A tak už teď vím a také vidím, kdo to se mnou myslí upřímně, a kdo si se mnou jen chce zahrávat a připravit mne třeba o můj čas, energie anebo znalosti a informace, které dostávám. Prostě když na sobě opravdu poctivě pracujete, začnete vidět a cítit víc. tedy to dobré i to opačné. A tak už vím, proč a za jakého důvodu jsem se musela s některými lidmi potkat, co z minulosti nás svazovalo.
     To je zákon karmy a tomu se prostě vyhnout nemůžeme. Vždy jen záleží na nás, jak zareagujeme a jestli danou lekci zvládneme opravdu tak dobře, aby to nadále nezatěžovalo naše svědomí a naši duši. K pochopení a poznání vede cesta přes různá úskalí, někdy přes bolest a ztrátu. Ale opravdu všemu porozumět a pochopit nejen zákonitosti karmických vazeb a osudu, k tomu se musí člověk dopracovat postupně. nikdo se nerodí s plným otevřeným vědomím. A nikdo tedy nezná, co všechno v sobě nese, co si zpracovává a odčiňuje ze svých předchozích prohřešku.  
      Snad kdybychom to všichni věděli, nebyl by svět v tak bláznivém chaosu. A nebylo by ani tolik duchovních a esoterických technik, které jeden od druhého opisuje, a vzájemně si ještě navíc mezi sebou prodávají certifikáty.
Prostě i když pracujete duchovně, musíte si zachovat zdravý rozum a cit.  (já si to svoje obnovuju, protože jsme to všechno dala na oltář vlasti pod mottem:všichni jsme jedno.“  Také pěkná úchylka, která spoustě lidem mate hlavy.
      Prostě rozumět a chápat souvislosti toho, jak je svět tvořen a zařízen, a i to, jak odstraňovat své překážky a nové klacky si pod nohy neházet, to je téma na mnoho let, pro někoho na celý život, než pochopí.

     A teď zpátky k tématu o karmě. Dostaly se mi k přečtení nějaké články o karmě a o tom, jak si lidé mohou zakoupit nějaký systém, který jim pomůže karmu odstranit do 2 dnů. Nestačila jsem se divit. Rci: takže to pak už nebudu muset nic dělat? no to by se mi líbilo. Jenže já vím, že ten, kdo má karmu zpracovanou, tak tady už nezůstává. Jeho tělo umírá, a duše odchází pryč. Tak to prostě je.
      Zkuste si představit, že jste třeba zedník, který pracuje na výstavbě sídliště. Nějakou dobu to trvá. Máte plné ruce práce. Ale jakmile domy stojí, a nastěhují se lidé. Vaše práce tam skončí. Taky co byste tam dělali? Myslíte si, že by vás to tam bavilo, kdybyste se jen tak ve dne v noci opalovali neměli co na práci?  možný by vás to bavilo týden, anebo celý měsíc, někoho třeba rok. A pak byste se začali nudit. Anebo byste začali vymýšlet bůhvíco, co by vás z té nudy vytáhlo a zbavilo. No a taky by se mohlo stát, že by to nebyly zrovna užitečné věci, jako je budování a stavění domů.  Každý rozumný člověk by šel tam, kde má nějakou budoucnost, kde ho třeba čeká nová práce a nové příležitosti. A stejně tak i duše, když už má hotovo, a nemá tady být, tak tady prostě nezůstane a odejde.

      Takže jakýkoli systém, který slibuje že se zbavíte karmy, je nesmysl. Je to totéž, jako když se ve středověku kupovaly odpustky. To nikoho karmy nezbaví.
Karmu má každý člověk rozloženou na celý svůj pozemský život. Proto máte svůj inkarnační plán, v kterém čtou andělé, a řídí vás a směrují přesně podle něj. Abyste v daný čas splnily a odpracovali, to, co máte. A když si, nedej bože, jen řeknete o urychlení karmy, tak klidně můžete skončit na psychiatrii. To je takový mazec, že to nervový systém nevydrží. Jednou jsem také měla pocit, že se jaksi nudím, a že bych toho možná zvládla víc.
     A jen jsem si o to řekla, začaly se dít věci. Volala jsem a prosila, aby mi to pozastavili, že jsem byla bláhová a naivní.  Takže jinak, než poctivou prací sama na sobě se karmy zbavit nedá. Nikdo mi ji nemůže ani odmazat, ani vzít. Sama si tím musím projít, abych se to správné naučila a pochopila. Žádný systém, ani kódy, či co kdo vymyslí - tak to opravdu nefunguje. Ba naopak. Zbytečně si před sebe nakládáte další a další břemena, která budeme muset odstraňovat třeba v příští životě. A ještě navíc, pokud si koupíte nějaký takový systém os člověka, tak si s ním okamžitě vytvoříte karmický závazek. A v dalším životě jej budete muset řešit.  
    
       Obdobné to bylo třeba i při práci a rituálech v egyptských pyramidách, a s merkabou. Tyhle věci se pak z vašeho vědomí, z aury i z duše odstraňují třeba i po několik století. A vím, o čem mluvím. je to můj případ. Moje zkušenost, moje dávné poklesky a prohřešky proti Božímu řádu, které se mi přenášely až do tohoto života.  Zpočátku jsme to nevěděla a nepoznala, a tak jsem byla nadšená ze všech těch různých technik. Dokud mi nešlo díky aktivaci merkaby o život.
       Takže buďte ve střehu, co vám kdo nabízí. A upřímně řečeno: nadšení není tím správným rádcem, kterým byste se měli nechat životem vést.  Rozvaha a moudrost, šlechtí duši. dejte na to, co v srdci cítíte. Když srdce mlčí, dobře ví proč.  

No a nedalo mi to, a  tak jsem se ještě zeptala andělů:
       "Kde jako lidi děláme největší chybu?"

Odpověděli:
     „Snadno se necháte se zlákat na sliby a věříte slovům víc, než vlastnímu srdci."

A mně k tomu napadla příznačná replika z jednoho českého filmu:
      „Vlk také sliboval.“

Další moje otázka se týkala karmy - a v odpověď jsem dostala:
    "Svět uzpůsoben jest vždy, by najít cestu mohli jste. Pro poučení, pro zkušenosti, jež duši chybí, by dospěla a dozrála duše vaše.
     K čemu všechno vzpomínání, co na začátku bylo. Co bylo, pominulo.
     Teď je nyní aktuálně uzpůsoben svět. To vše, co se vám v tomto světě nelíbí, sami způsobili jste. Svými neuváženými činy, svým počínáním jste svět na okraj propasti dostali.
     Vy lidé. Vy duše, pasující se na člověka.
     Volba vaše jest, kterým směrem svět dále ubírat se bude. Kolik utrpení a bolesti sobě ještě působit budete.
     Předstíráním, zakrýváním ničehož se nedocílí. Ani zloba ze světa zmizet nemůže, dokud každý z vás tu svoji sám svým úsilím ze světa neočistí.“
   
      Kdybyste jen viděli, kolik negací jste na světě vytvořili.Proč si myslíte, že tady teď jste?.................
      Ano, správně, abyste ten nepořádek - tu černotu vyčistili.
      Nikdo jiný udělat to nemůže, než každý člověk sám za sebe. Každý se musí podívat do tváře tomu, co svými neuváženými činy na světě způsobil."

Svatý opravdu není žádný člověk. To jen lidská pýcha nám říká, abychom si mysleli něco jiného. Podle toho se poznat dá. Pýcha lidem namlouvá, že jsou něčím víc. Něčím, čím ve skutečnosti nejsou.
Až se snesete z obláčku na zem, a přestanete šustit křídly, které opravu žádný člověk nemá a nemůže mít, pokud chodí nohama po zemi,  tak třeba také sami uslyšíte nebo uvidíte ty, jenž vás obklopují a mají svá těla utkaná z jemných vlásků energií.  Oni poučit vás mohou o tom, co pro život je dobré a co není.
Tohle je mé poučení. :-)

Co se vaší karmy týká:
Nebojte se, všechno má vaše duše pěkně hezky rozplánované. Do konce tohoto života zpracujete to, co máte. Není potřeba něco urychlovat.
Andělé, kteří jsou kolem vás, na to pěkně dohlédnou, abyste splnili svůj plán práce.
Věřte tomu, že nikdo z lidí se své práci nevyhne.

       Pokusím se vás trošku navést k tomu, abyste pochopili, o co tady v pozemské rovině jde. Protože tento svět není iluzí, a není vůbec snovým světem, jak někteří říkají. Bez tohoto hmotného fyzického světa by nemělo nic smysl. Země byla vytvořena právě proto, abychom v praxi zkoušeli a prožívali to, co jsme se teoreticky učili.
Tam nahoře se každá duše nejdřív učí a připravuje se na období, nového vtělení do pozemského světa. Každý člověk si tou přípravou nahoře prošel, a každý tam získal vše potřebné, co by měl využít tady dole v životě. Stejně jako ve škole. Nejdřív studujete a pak jdete do praxe. Malý rozdíl v tom je. Tady v pozemské rovině si znovu a znovu prověřujete, co jste se už naučili, a jak to dokážete uplatnit v životě, aniž byste zneužili svého postavení a svých talentů. Teď právě mám na mysli talent duchovní - potenciál, kterým je třeba duchovní vidění anebo slyšení.  
      Zkrátka bez prověrky  ve hmotě na Zemi by náš vývoj nemohl pokračovat dál. A tak si každý v sobě nese své osobní poznatky a zkušenosti z minulých životů. Ty jsou právě odrazovým můstkem k uplatnění toho osobního jedinečného potenciálu.  Když jsme prošli branou zrození a naše duše se dostala do fyzického těla, tak jsme současně také dostali klíč k té své osobní knihovně, kde máme uloženo všechno to, co už jsme prožili a zakusili.

     Všecky zkušenosti nám tam zůstaly uložené. A ve vědomé paměti to nemáme uloženo z prostého důvodu - je toho moc.  A kdybychom si to všecko měli pamatovat  a kdybychom všechny ty zážitky měli mít ve své hlavě, tak by nám ta hlava praskla anebo bychom se z toho zbláznili. Jen si zkuste představit, kolik třeba vzpomínek a prožitků má za svůj život sedmdesátník. A zkuste si představit, že další takové zážitky máte z předchozích životů. To bychom se z toho zbláznili, kdybychom si všechno měli pamatovat. Ale zůstává to uložené v našich záznamech.  A jako mantinely pro tento život slouží takové body, které víme, že nesmíme překračovat. Vy třeba jako probouzející se duše máte v sobě už zakódováno: krás se nesmí. Protože jste si už sami vyzkoušeli jaké to je, když někoho okradete, prožili jste na vlastní kůži hanbu, odsouzení i světský trest. A tak víte, že tohle se nemá dělat, že vám to nedělalo dobře.  A navíc někde hluboko v sobě můžete mít ještě pocit viny, ale třeba také zlobu nebo hněv vůči těm, kdo vás odsoudili a vyřkli nad vámi ortel. Tomu se říká karmické zatížení.

     Ze své minulosti si každý neseme nejen to příjemné, ale také ty nepříjemné prožitky. Takže v základu máte postaveny mantinely, které se nesmí překračovat.  Tento základ si každý neseme ve svém svědomí. a sami víte, že když uděláte něco špatně, jak to svědomí hryže a nutí nás zastavit se či zpomalit a přemýšlet, kde jsme chybovali.   

     Není nezbytně nutné dívat se do minulých životů. Tento život je důsledkem toho, co jsme si tam ve své minulosti nadrobili. A tak jsme vedeni do situací a vztahů tak, abychom očistili svoji minulost a vyřešili tak své karmické dluhy.
Karma se nedá vyčistit a splatit za jeden jediný život. Většinou je na to potřeba mnohem více času.  Museli byste vidět, jen kolik strachu, hněvu, závisti, nenávisti a zášti je člověk schopen za jeden jediný život vyprodukovat.
V každém dalším životě si část očistíme, ale také něco jiného můžeme vyprodukovat. Je to toxický energetický odpad, který pak zatěžuje nás i planetu Zemi. Bohužel to, co jsme ve své minulosti vytvořili svými emocemi a myšlenkami, se nikde neztratilo. Je to pořád tady na Zemi. A je úkolem každého člověka, aby čistil.

     Tím, že jste teď tady, narůstá také vaše zodpovědnost za to, co děláte a co produkujete na těch jemně-hmotných rovinách - tady jaké myšlenky a emoce vypouštíte do světa okolo sebe. Každý sám je za to zodpovědný. A nikdo vám nemůže a vlastně ani nesmí vnucovat to, jakou náplň mají vaše myšlenky obsahovat.   
   Jako jsme zodpovědní za to, jak myslíme, jsme také zodpovědní za emoce.  Každý si ze své minulosti nějaký ten balík negací nese. Teď je jen otázka, co s ním udělá. Jestli ho zavře do skříně s cedulkou: neotvírat - škodlivé. V praxi to znamená, že si odmítáte přiznat, že nějaké negativní emoce máte, klamete sebe i druhé a předstíráte, že jste dokonalí a bez emocí.
    Osobně jsem poznala  takových lidí opravdu dost. A nejvíc tam, kde by se to nejméně čekalo. Mezi těmi, co se pasovali na duchovní učitele. Říkala jsem si: „jé ten člověk je úžasný, že s ním nic nezamává. Nechá na sebe čekat celý autobus půl hodiny, a když přijde, tak se tváří, jako by se nic nestalo.“  Obdivovala jsem, jak zvládl tu situaci a nezvdal příčinu všem těm 50ti naštvaným lidem, které brzdil.
   Teď už vidím, co mi to mělo říct o charakteru toho člověka. Prostě a jednoduše si manipuloval s lidmi, jak se mu zachtělo. Bez zaurdění. Jednoduše zneužil trpělivost druhých, a neměl ani kousíček prosté lidské cti, aby se celému autobusu, všem těm 50ti lidem, co na něj čekali, omluvil.  
      Prostě ten člověk nemá tu základní prostou lidskou vlastnost a tím je třeba i ohleduplnost. Myslet si, že když bez povšimnutí přejdu svoji chybu, a nemám ani kousek cti, abych se všem omluvila, svědčí to o tom, že jsem člověk pyšný a bezohledný. Na duchovní rovině se vyvšuju nad ostatní, a živím tak svoji pýchu.
A sami to znáte, že pýcha předchází pád.
    Nepřeju nikomu nic špatného. Ale takto to prostě funguje: kdo s čím zachází, s tím taky schází.  Ani nechci nikoho kritizovat nebo posuzovat. Ne, ne. nejsem soudce. Soudit to bude někdo jiný tam nahoře. Jen uvádím příklad, jehož jsem byla osobně účastna. Toho člověka jsem ve své slepotě obdivovala, dokud se mi nerozbily růžové brýle. Růžové brýle vám zprostředkovávají jen zkreslený obraz - iluzi a klam. Přes ně nevidíte svět a lidi takové, jací opravdu jsou.
   
      Navíc zneužívání energii a kradení mezi sebou je tady velmi rozšířeným jevem. Přirozeně. Ono je jednodušší ukrást energii druhému člověku, než sám na sobě poctivě pracovat. Je snazší prohlašovat o sobě, že jsem světlo, než otevřít ty skříně a rozbalit ty své balíky z minulosti. Kdo se považuje za duchovně zrajícího anebo vyzrálého člověka, měl by vědět o všech svých ctnostech i nectnostech. A měl by se také umět chovat normálně lidsky. Tohle všechno jsem také musela poznat a pochopit.
      Duchovně vyspělý člověk, který kráčí nahoru, už by měl být opravdu velmi zodpovědný, a vůbec by si neměl zahrávat s emocemi a energiemi druhých lidí.  Což v praxi znamená, že musím sundat všechny barevné brýle, naučit se na svět dívat v jeho pravdivých barvách. A pak pro mne duchovní znamená také to, že nesmím druhým dávat na oči brýle, to znamená nesmím je klamat, a ani je obírat žádným způsobem o energii. Uvědomte si, že když vás někdo naštve, tak vám to sebere energii. Když je to třeba váš partner anebo dítě, je to v pořádku. To si mezi sebou ještě srovnáte. Ale když vám to udělá nějaký člověk, který o sobě prohlašuje, že je duchovním učitelem, tak vás v podstatě okrádá o to, co je vaše. Krásnými slovy vám zamotá hlavu, nasadí vám růžové brýle, a pak vám dá ránu pod pás. Přesně to se mi stalo. A bohužel to nebylo jen u jednoho lektora, který se zabývá duchovnem a různými technikami.

      Tak mi to tady připadá spíše jako klondaik, zvláště tady v české kotlině. Asi se tohle nebude všem lidem líbit, a někoho si proti sobě poštvu, jenže mne tyhle zkušenosti dostaly na hranici života a smrti. A andělé mne nevrátili zpátky, abych dál mlčela a nečinně přihlížela všem těm zvrácenostem, které se rozmohly do tak velkých rozměrů. A tak budu mluvit a chci upozorňovat i na to, na co si máte dát pozor vy ostatní, abyste si uchránili to nejcennější, co v sobě máte.
Tolik lidí se pasovalo do role duchovních guru, že nám z toho zrak přechází.  
       Aby se všichni uživili, tak vymýšlejí různé fígle a metody, kterými pěkně matou. Možná je to v jejich nevědomí, možná nechtěně, aniž by si uvědomovali důsledky svého počínání. Ale stejně jako tady dole, tak i tam nahoře platí, že neznalost zákona neomlouvá. A když už někdo pracuje s energiemi, měl by ty zákony už znát a hlavně je také dodržovat.  Přijde mi to jako esoterické šílenství, kam jsme se vlastním přičiněním dostali. Není to kritika, ani odsuzování. Je to, bohužel současná realita, od které se přes ty různé chřipky a nemoci teď svět také očišťuje.

       I mne moje slepota a naivita pěkně semlela, když jsem uvěřila těm řečníkům, které můžete slyšet a vidět na různých akcích. Běhala jsem si pro hezká slova za těmi, kteří umí řečnit. Běhala jsem jako ta tupá ovečka a hltala do sebe kdeco se mi líbilo. A to jsem si bezmyšlenkovitě ukládala v sobě. Vůbec jsem netušila, že to může mít také vliv na zhoršení zdraví. A že vám to může také narušit práci a podnikání.  Spoustu zbytečností a marastu jsem si do sebe natahala, a moje duše se začala bránit a začala mi to dávat hezky najevo. Protože to nebyly věci prospěšné pro život, ani praktické, které by se daly využít pro práci, ale byl to balast, začal se zhmotňovat v podobě různých toxinů a škodlivin ve fyzickém těle. A tak chtě-nechtě, pro udržení se při životě a pro zdraví jsem musela hodně věcí změnit, začít vyhazovat a třídit, a začít jinak a od znovu.

      Víte kolik času a let stojí, než se člověk přeladí a vyčistí od toho všeho, co do sebe pobral od okolí? Chce to opravdu velkou dávku trpělivosti a odvahy. A hlavně poctivé práce na sobě, včetně upřímnosti. Neříkám, že je to snadné a že změna přijde přes noc. Ani neříkám, že všechno dávám hned napoprvé.  Všechno má svůj čas. A abyste se naučili dávat si věci dohromady, nějakou dobu to trvá. Já třeba také až teď s odstupem času pochopila, třeba ten incident před pár lety v autobuse. Ale máte-li odvahu a aspoň kousek víry, tak to také zvládnete a můžete se to naučit.
     
    Jsou lidé, kteří se třeba pro svůj další vývoj teď rozhodli, že nebudou důvěřovat svému vnitřnímu vedení, a nechají se vést jiným člověkem. A svoji plnou důvěru dají někomu jinému. I to může být cestou, jak získat cenné poučení. Aby si třeba uvědomili, jaký je rozdíl, když se nechají vést jiným člověkem, a když pak svoji důvěru vloží do rukou svým opravdovým duchovním průvodcům, namísto člověka.
Ten den, kdy se rozhodnete jít sami za sebe a dělat věci správně, pak znovu přebíráte zodpovědnost za to, co máte, a začnete si více chránit a hájit to, co je právoplatně vaše, energie Bohem dané.  

     Energie se mezi lidmi kradou. Bohužel, tomu tak je. A nekradou se jenom hádkami a spory, ale i jinak, na dálku. Sama jsem si už něco zažila, a nebylo to právě příjemné. Nechci nikoho strašit. Spíš bych opět apelovala na to, abyste si začali chránit to, co je vaše - ty energie, které vám shora dávají. Nebojte se postavit se a bít se za to, co je právoplatně vaše. Každý člověk má svůj kanál, kterým do něho teče energie. Každý je za něj sám zodpovědný. Takže jestliže jste si ten kanál nechali zakrýt nějakými symboly a nechali jste si do něj napojit někoho cizího, je to zase jen vaše volba. Ale nedivte se, že třeba je vám špatně a že cítíte úbytek energie. Někdo vám ji může odsávat. Někdo, kdo je na vás napojený.
Ono je totiž snazší nasávat energii od druhého člověka, než na sobě poctivě zapracovat a čistit ten svůj zaneřáděný kanál.

    Chcete-li vidět, jak to může v reálu vypadat, podívejte se na Harry Pottera. Mozkomorové ti to opravdu dokonale zvládají. Kdo jsou mozkomorové v našem světě? Jsou to negativní emoce a myšlenky, které jsme jako lidé vytvořili. Některé mohou být naše osobní, jiné od druhých lidí. Někteří jich kolem sebe mají opravdu moc, a ještě je živí třeba tím, že vám závidí.  A pak vy to můžete cítit, jako nepříjemnou situaci a energetický útok, při kterém můžete zažívat i strach a paniku. Právě těmito emocemi se ty tmavé entity živí. A že jich tady je, to je beze sporu.

   Takže logicky: když je nechci živit a podporovat, nesmím se nechat zastrašit. Ale musím se tomu umět postavit. V tom filmu používali patronovo kouzlo.
V realitě je to stejné - když máte víru v pomoc a ochranu andělů, a sami v sobě namísto strachu vybudíte pozitivní myšlenky a vzpomínky, které vás naplňují klidem a mírem. Vírou ve světlo a pomoc andělů, si k sobě přitáhnete jejich přítomnost. A když je ještě oslovíte a o pomoc požádáte, i když je nevidíte, oni vám opravdu pomohou.
Mně osobně ještě pomáhá nějaká forma modlitby. Někdy mantry v sanskrtu, jindy třeba „andělíčku, můj strážníčku“ a jindy moje osobní vnitřní modlitba, která mi jde ze srdce. Vždy se řídím svojí intuicí. Někdy musíte odříkat a použít všecko, co už znáte, jindy je to vyčistěné hned.

Sami víte, že podmínky nejsou vždycky čítankově ideální. Vzpomínám si, co jsem prožívala, když jsem byla těhotná. Nebyly to jen chvíle příjemné a plné pohody. A každé těhotenství bylo jiné - různé situace, různé prožitky, odlišné podmínky a starosti. A také pak moje děti se projevovaly úplně jinak - jinak reagovaly na stejnou situaci. Každý z nich má naprosto jiný život, a mají svůj osobitý přístup k životu. Není to vyhraněno tím, co jsem prožívala v těhotenství. Ale je to určeno tím, že každá duše v sobě nese svoji individuální kvalitu a zkušenosti a prožitky už ze svých předchozích životů a tím, co se v tomto životě mají dál učit a co si mají zpracovat, v čem rozvinout svoje schopnosti a také si současně pročistit to svoje karmické zatížení.  
      Situace, kterých jsme mohli být účastni jako duše nenarozené, v době prenatálu, je pro každou duši přípravou na život ve fyzickém světě. V době prenatálu ještě jako duše bez fyzického těla má každý možnost sledovat rodinu a své rodiče, jejich reakce pěkně zblízka. Takže už před narozením máme každý možnost seznámit se s prostředím, do kterého se narodíme, a připravit se tak na to, co nás v životě čeká. Nerodíme se do rodiny podle míry talentu, ale podle toho, co jako duše máme ve svém vývojovém plánu. Je to složité plánování a také načasování, na kterém se podílejí nahoře naši duchovní poradci a učitelé. Takže úplně klidně se může stát, že rodiče bez nějakého specifického talentu mají dítě, které může být nesmírně talentované.    

V podstatě stále nad našimi kroky někdo shora dozírá. Není to tak, že nás vodí na provázcích, ale pokud se máme něco naučit, abychom se posunuli dál ve svém vývoji, tak to shora zařídí. Třeba když se dlouhodobě vyhýbáme setkání s nějakým člověkem, ale máme ve svém inkarnačním plánu, si s ním něco dořešit, tak to shora zařídí.  Každý z nás je přiváděn do takových situací, aby si to všechno prožil a pochopil. Vlastní osobní zkušenost je to nejcennější, co si s sebou duše dál nese.

      Duše, dokud nemá svoje vlastní tělo ještě schopné k samostatnému životu, není ještě zcela spojené s tělem. Po celou dobu těhotenství dušička nenarozeného dítěte provází matku, a připravuje se na rodinu a situace, do kterých se narodí. Je to jako příprava před zkouškou - učí se, co bude v životě potřebovat. Dušička má stále ještě silné spojení s duchovním světem - vidí anděly, komunikuje s nimi. A andělé řídí kroky matky do různých situací, aby . Dušička tak může vidět, jak matka reaguje a kde dělá chyby, a může si tam vzít už poučení a zkušenost ještě před svým narozením. Tyto situace ji vlastně trénují, aby dokázala obstát v tom, v čem kupříkladu matka pokulhává. A může tak tedy pomoci i matce, aby se konečně tyto situace naučila zvládat bez ponižování a beze strachu.
     
     Takže i zpětně když si žen a uvědomí, co prožívala, může si dát dohromady takový základní obrázek. Uvedu příklad: jestliže žena kupříkladu bojovala o život a život dítěte byl ohrožen, pro oba to znamená: že se dítě bude učit vážit si života a toho, co v životě má. Možná že v minulém životě mělo všeho nadbytek. A teď si potřebuje prožít další zkušenost, kdy se bude muset víc snažit.  

Dušička v prenatálu, když ještě není plně připoutaná k tělu fyzickému, tak je stále ještě plně vědomá. Je možné s ní mluvit a komunikovat telepaticky. I tuto zkušenost jsem měla možnost zažít a poznat osobně. Není to jen že bych si to vymyslela anebo přečetla. Ale vím, že také jedna paní z Rakouska napsala knihu o této zkušenosti.

     Nehledejte v tom kdovíjakou vědu. Nerada bych dělala o tomto tématu přednášky. Co jsem se naučila, a musela pochopit je třeba i to, že člověk se nemá tak jednoduše vzdávat svých snů. Protože vaše sny, ty pro které vám v hrudi srdce bije, jsou součástí vaší vývojové duchovní cesty. Na cestě k naplnění a k uskutečnění těch snů se učíme mnoha dovednostem. I když o tom možná ani nevíte, učíte se - někdy překonávat sami sebe, odkládat svá omezení, učíte se odvaze a nevzdávat se, rozvíjíte svoji tvořivost a také své schopnosti, a hledat cesty a způsoby, jak ten sen zrealizovat. Učíte se komunikovat s lidmi, a také umět si obhájit to, za čím jdete.. Prošlapáváte si tak cestičku k těm vlastním osobním zkušenostem. A z celého tohoto pozemského života si nahoru odneseme jen ty zkušenosti a prožitky. Je to to nejcennější, co už vám nikdo nikdy nevezme. To, co si nesete už navždy ve své duši, a přenášíte si to dál mezi jednotlivými životy, a aniž to víte, tak z těch svých zkušeností čerpáte. .
    Čím si sami škodíme, je to, že pochybujeme, namlouváme si různé nesmysly, abychom se tak uchlácholili, a tím sami sobě tvoříme překážky.
Já kupříkladu uvěřila tomu, že bude lepší, žít beze snů a jakýchkoli přání. Prostě je nemít - nic si nepřát, a jen přijímat to, co přichází. Předtím jsme si ale vyzkoušela sílu myšlenky a realizace v praxi v životě. A pak tedy extrém - období bez myšlení a bez přání.  Dlouho mne to ale nebavilo. život se stal strohý, až otravný. Byla jen práce, a nic víc. jo, možná když budete sedět v jeskyni a meditovat, tak to bude jiné. Ale žijeme tady v té zemi, mezi lidmi, ve společnosti, ne mezi divochy. A když je vám úplně jedno, jestli máte anebo nemáte peníze na bydlení a na jídlo, tak může být ohrožené vaše základní zázemí. A to třeba já za svými zády cítím jako důležité. Navíc jsem se dostala do omezení a měla pocit nesvobody. Nemohla jsem si koupit ani to, co bych potřebovala. Až tak hluboko mne nechali klesnout, abych si ujasnila svoje priority a přístup k životu. A tak jsme poznala také marnost a prázdnotu v životě. Nebylo tam nic. A pouhé bytí, jen pouhé to bytí, o kterém mnozí básní. Já necítila žádné naplnění, ani impuls do života, až mi to přišlo jako zbytečná ztráta času. A tak jsem se znovu začala poohlížet, čím smysluplným bych svůj život naplnila. A znovu jsem se vrátila alespoň k dílčím přáním - k takovým které souvisejí s tím co dělám, a s tím, co bylo potřeba - jako třeba splatit půjčky, koupit nové auto, což je pro mne pracovní prostředek jako třeba pro kadeřnici je to fén.

     Tak třeba když potřebujete získat práci, musíte k tomu mít předpoklady, vzdělání, ale hlavně musíte mít zájem pracovat. Říkám to teď velmi zjednodušeně. Musíte v podstatě srovnat sami sebe, vstát ze židle a jít konat. Na začátku si můžete svoji práci vysnít, můžete si třeba i představovat, že máte práci svých snů, a abyste ji získali, tak pro to musíte udělat ještě další kroky. Ale když budete doma sedět a lamentovat - lámat si hlavu s tím, co máte dělat, anebo že byste chtěli tuto anebo tamtu práci, tak vás z toho bude tak akorát bolet hlava, a práce bude pořád jen kdesi lítat.

     A tak znovu se vracím k tomu, jak je důležité naučit se také specifikovat, co v životě potřebujeme - co si přejeme, namísto toho, abychom si lámali hlavu, že nemáme peníze, čas ani práci. Všechno má svoje načasování. A když vám v životě něco chybí, podívejte se nejdřív sami u sebe, kde jste si nakladli překážky - ve své hlavě - ve svých přesvědčeních - anebo v tom, že sami sebe podceňujete, máte pocit, že si nic nezasloužíte. Pak začněte pracovat na odstranění těch překážek, a začněte klidně snít - o své nové práci, o splaceném dluhu, o tom, že máte dostatek. Nebojte se, není to mimo mísu. Začněte se zaměřovat víc na to, co si opravdu přejete, než na odůvodňování, proč to nejde. Neříkám, že se vše vyplní přes noc. Všechno má svůj správný čas pro realizaci. A vždycky dostáváme jen to, co opravdu potřebujeme a co je v zájmu našeho duchovního vývoje.

Přemýšlejte - co vám brání - dívejte se na překážky a odstraňujte je. A přemýšlejte také, jak z toho ven - hledejte cesty a východiska - směrem k tomu svému cíli. Pro někoho to teď bude třeba zdraví, pro něco jiného. A někdo další si toho bude muset dát dohromady vícero - co jste třeba opomenuli, a kde jste sklouzli a pokulháváte.

    Takže než takové ty starosti: „Co mám dělat? Kde seženu práci?“, což člověka nejvíc stahuje dolů do negací, zůstává přání: „přeji si práci - práci, která mi přinese i naplnění i potřebné peníze na obživu.“
Udělala jsem v životě už moc chyb. A mezi ty velké patří to, že jsem se nechala svést ze své cesty a přestala používat to, co mi fungovalo. A pak se bezmocně utápěla v pochybnostech, jestli si něco zasloužím.
Jenže nikde nelítají pečení holubi do pusy. A kdo se potřebuje uživit, ten nemůže čekat, že se stane zázrak, a musí se sám přičinit. Peníze nejsou špatné. špatný se může stát přístup člověka, který se nechá zlákat cinkáním a propadne démonům mamonu a chamtivosti. Ale i tohle je boj, který tady dole v pozemské rovině každý člověk svádí.
   
     Možná už jste slyšeli, že každý z nás má také určenou částku peněz, s kterou tady bude hospodařit. Pro někoho je to velká suma, jiný ji má menší.  A když se bojíme o svoji obživu, napojujeme se na strach a živíme své pochybnosti, tak sami sobě stavíme překážky.  Když jsem důvěřovala, a stála pevně na svých nohách, moje práce nesla ovoce. A všichni byli spokojení. Ale jak jsem ztratila půdu pod nohama a začala pochybovat o tom, co dělám, o tom jestli si zasloužím, a začala jsem vůbec pochybovat o tomto materiálním světě, tak se to zase odrazilo na všech, kdo souvisejí s mojí prací. A radost se vytratila. Pak to byl boj o přežití. A víte, jak je pak těžké psychiky pozvedávat druhé, když sami propadáte do pochybností a ztrácíte důvěru?
Poctivá a práce, hmota a materiální zajištění nás také mnoho učí. Díky Bohu, že ta realita tady je, a že si můžeme zkoušet a žít všechno to, co si potřebujeme vyzkoušet a prožít.  

     Uvědomte si, že vždycky, i když třeba v tuto chvíli prožíváte to méně příjemné, tak někde v sobě také máte uložený způsob, jak z toho ven. Někde v sobě máte nástroj a řešení. Stejně jako opravář má nářadí, tak i každý člověk má to své nářadí - v podobě svých nadání, darů a schopností k tomu, aby dokázal vyřešit ty různé situace, s kterými se v životě potkává.  
A v prvopočátku všeho stojí víra, důvěra v sebe a pozitivní přístup.  Pozitivní myšlení vás jednoduše může přivést k řešení. A často to není ani tak složité, jak se na první pohled může zdát. Knih a slov na toto téma už bylo napsáno přehršle. Stále nové vycházejí. A tak se může zdát, že je to všechno složitější a těžší. Ale není. Ve skutečnosti je to opravdu tak jednoduché a snadné. Složitost a komplikovanost si tvoříme jen my sami.

      Stále dokola mluvíme o tom, že reiki, shamala a další systémy už nefungují. Neznamená to, že bychom najednou byli odřezaní od energií, které nás mohou léčit a vyživovat. Většina z lidí ani netuší, že existují další zdroje energií, a chrámy energií, které jsou ještě mnohem dál. a věřte, jsou tam, a existují, i když o nich mnozí lidé nemají ani šajn. A jsou pořádně zabezpečné a chráněné, aby s nimi lidé neudělali to, co se stalo s reiki anebo shambalou.
    Před nedávnem jsme byli na jedné prezentaci. Normálně všechny takové pozvánky odmítám. Ale tentokrát jsme cítila, že je to něco pro nás. A tak jsme se šli podívat. Netušila jsem předem, o čem bude řeč. A tak jsme zůstávala ve střehu. Pak když přišla na řadu podložka s infračerveným vyzařováním, tak mi to bylo jasné. Stačilo jen ji zapnout, a já už to na sobě cítila, ani jsme si nemusela na ni lehnout. Ten prezentující mne sice přemlouval, ale já jen řekla, že nemusím, já to cítím i tady, přes celou místnost jsem tu energii na sobě cítila. V hlavě mi jen šlo: „lehnu si až doma, ne tady před lidmi. To se mi nechce.“  
Reakce toho pána byla:: „Vy se zabýváte reiki?“
Nevysvětlovala jsem, jak to že tu energii vidím a vnímám. A jsem odvětila: „Proč zrovna reiki? Prostě tu energii vnímám, a nemusím dělat reiki.“ On to bohužel nepochopil. A mně pak došlo, že lidé sice vzali na vědomí, že nějaké léčivé energie existují, ale ve skutečnosti neví ani netuší to všechno kolem.  Není to proto, že by všichni byli tupí,  ale spíš proto, že ani ti mistři reiki a další zasvěcovatelé nemají ani tušení o tom, co je dál. A že každému naivnímu věřícímu stačí, když se řekne zaklínací formulka: univerzální energie.
Ani já se o víc před lety nezajímala.  Také jsem byla slepá a naivní. A také jsem neměla ani tušení, jak je důležité znát a dodržovat duchovní zákony. A jak snadno se člověk nechá svést ze své cesty.

      Většina učení a systémů, totiž, nemá zájem na tom, abyste byli svobodnou duší. Oni potřebují, abyste na nich byli závislí, abyste za nimi chodili a nosili jim energii, třeba ve formě peněz. Teď si asi proti sobě poštvu ty, kteří stále ještě jedou v tomto konceptu, kdy si z lidí dělají závisláky, a učí je bludy a blbosti. Ale což. Já to nějak ustojím. Jsem trnem v oku všem těm, které jsme považovala v minulosti za přátele na duchovní cestě. Ale jakmile jsem se znovu spojila se svou duší a začala opravdu dávat pozor na to, co cítím a vnímám, tak jsem začala vidět realitu. Pozlátka a závoje spadly, a já najednou poznala lidi a tu jejich pravou podstatu, která je ovlivňována tu naivitou a neznalostí, ale jinde také závistí a nenávistí. Jenže to jsou věci, které nejsou na první pohled vidět. A když nebudete dost ostražití - tedy přesně řečeno: když nebudete poslouchat srdcem, ale jen ušima a hlavou, tak to nerozpoznáte. Snadno se tak můžete dostat pod ovládání a manipulaci nějakého guru-mága.  

     Žádná zmínka o svobodě duše, o vaší identitě, o osobní individualitě duše a jejím vývoji, a putování duše po životě. prostě vůbec nic, než naivita a omezené vědomosti, možná i omezené, probouzející se vědomí. Ale nic víc. Tím nikoho nechci kritizovat ani posuzovat. Jen říkám, že jsme si prošla něčím takovým jako když hluchý povídá slepému, co slyšel, co si vrabci na střeše cvrlikali. (ostatně před nedávnem mi přišlo takové malé Podobenství, které se týká právě tohoto tématu.
    Chápu, že člověk, který nemá vlastní osobní zkušenosti a poznání, vám nemůže tyto předat, protože prostě neví - nemá vyzkoušeno a zažito, co opravdu duchovní práce obsahuje.  
Od žádného člověka se nemůžete dozvědět víc, než to, co má osobně vyzkoušeno a zažito.
Takže když se někdo i teď ještě nechá zasvětit třeba do reiki, tak tím klade překážky nejen sám sobě, ale také druhým. A sám si je bude muset odstraňovat, a s těmi lidmi si bude muset tuto karmu vyřešit.
     A když mi teď ještě přijde někdo nadšený, že je čerstvě zasvěcený do reiki, neberu mu to. Jen v duchu sprásknu ruce, a říkám si: kolik ještě těch duchovně slepých je, co si chtějí naivně zahrávat s božími energiemi?

Pak se snažím lidem vysvětlit. A také to, co jsem viděla, když mi nadlep ukazovali ta místa, odkud plynula energie reiki a shamaly - teď už vymydlené a vyčerpané zdroje.  A kdo o tohle pořád ještě neví, tak uvažte vy sami, na co asi vás takový člověk může napojit? Na jaké energie, když tyhle zdroje už nejsou?  A když neví - a nevidí - ani neslyší anděly, kteří by mu tu zprávu rádi sdělili, tak kam vás může takový člověk napojit? Co vám může říct anebo předat, když nevidí ani neslyší, ale jen se o něčem domnívá?  Jakpak se vy chcete dostat dál? kam dál, když sami ani nevíte o existenci dalšího…??

Vyjma těch, do kterých vás zasvěcují andělé sami, podle toho, jaké lekce jako duše máte zvládnuté, a jak silné energie jste schopni přinášet sem dolů na zemi. A věřte mi, těch energii není málo, stejně jako těch chrámů, kde energie pro nás pro lidi, chodící na zemi, existuje. A nedostanete se k nim ani sami, a už vůbec ne tak, že by vás nějaká člověk zasvětil. To se považuje jako svatokrádež, jako znehodnocení božích darů.

     Já vím, rozebírám tuto otázku už po tolikáté, ale vždycky mi přijde něco nového na mysl, o čem bych se měla víc zmínit. A také postupně, jak jdu a kráčím, a zpracovávám ty svoje záležitosti, a odstraňuju překážky, tak se vždy o kousek víc obzor odkryje, a zase o kousek víc i já sama pochopím. Nejsem žádný mudrc, a nemůžu vědět vše. Jen vím, kde jsme za život udělala chyby, a kde jsme sešla ze své cesty. V podstatě kdybych kráčela dál, nenechala se zasvětit do reiki, zůstala bych víc sama sebou, než když jsem to zasvěcení absolvovala, a začala inklinovat jen k ezoterice a alternativním směrům.

     I já musela pochopit, že ideální je cesta středem. A to všechno ostatní jsou jen odchylky a vybočení.  Přežila jsem to  zasvěcení a i zbavení se toho břemena a závojů, které se mi spolu s tím kolem mé hlavy a vidění zavěsily. Když máte přes sebe nejrůznější závěsy, tak opravdu nemůžete vidět. Tak jsem se učila vnímat a cítit a také rozlišovat, i když jsem duchovně neviděla.  

     Teprve až jsme se otevřela víc, začali mne andlěé učit a vodit do nových míst v duchovním světě. Nezmám zdaleka všechny ty krajiny a dimenze duchovního světa, a ani všechny ty chrámy, které tam jsou připravny pro člověka, který je připraven, který předtím prošel testy a prozkoušením. I vstup do těch nových chrámů energií určují oni nahoře, a ne člověk tady dole. A jen tak bez prověrky tma nikoho nevezmou a nepustí. Jen když vědí, že máte čisté srdce a že těch energií nezneužijete, potom se můžete učit a dozvídat víc, přímo od andělů a mistrů, kteří tam nahoře pracují a tyto chrámy chrání, aby nedošly k vykradení, jako se to stalo u reiki anebo shambaly.

     Mezi první prověrky, které se učíte, je zkouška víry a důvěry. Nejen v životě, ale také v meditacích se učíte rozeznávat, co je dobré a co není. Jsou to prověrky důvěřivosti. Jestli se necháte nachytat na sladké slova a sliby, a vezmete si otrávené jablko od čarodějnice, jako to udělala třeba Sněhurka v pohádce. Pokračování té pohádky znáte. Také má nakonec pozitivní vyústění. V životě je to stejné. Ale to samé - lidi vám diktují, vemlouvají vám ty svoje názory - snaží se vám vnutit to, co je jejich - přesně to stejné se vám může stát v meditacích. I v meditacích k vám může přistoupit převlečená bytost, která vám něco nabízí, vnucuje, přitom třeba i slibuje hory doly..  A když nejste dost ostražití, a vezmete si to, poznáte to záhy na sobě - na tom, jak se cítíte. Většinou vás to zlomí. Můžete se cítit po takové meditaci totálně rozhození, můžete cítit paniku, bezvýchodnost, a podobné. Prostě když přijmete, byť je to i v meditaci nějakou věc, která nebude od andělů, tak vám to klidně rozhodí vaše energie.
    Píšu o tom, protože vím, že se to může stát. nebojte se proto meditací. Buďte jen více ostražití. A raději se ani nezapojujte do skupinových meditací, byť by zástěrkou byl mír anebo světlo. Když chcete udělat něco pro planetu a pro světlo, udělejte to v okamžiku, kdo to smi cítíte, a ne když k vám přijde výzva s datem a hodinou. Uhlídáte si tak to, co je vaše a nedáte možnost těm, kteří se k meditaci připojují jen proto, aby se nacucali energie.
    
    Co jinak ale můžete udělat, když se vám po meditaci udělá špatně?
Hlavně a především zachovejte klid a nezmatkujte.
Zkuste si znovu sednout, zavřete si oči, a požádejte anděly, kteří stojí kolem vás, aby vám pomohli. Ať vidíte to, co jste udělali špatně, anebo co jste do sebe v meditaci přijali, co vám škodí. Požádejte je, aby vám pomohli to vyndat a aby pomohli obnovit a napravit ty vaše energie.

Současně si uvědomte, jak jste byli naivní a důvěřiví. A andělům poděkujte s omluvte se za svoji naivitu.
Věřte, že oni vás nikdy na holičkách nenechají. Vždycky vám pomůžou. A když budete cítit, že se ještě potřebujete utvrdit a upevnit své postavení, tak požádejte, aby vás nasměrovali anebo k vám přivedli člověka, který vám s tím pomůže. Který tomu rozumí a ví, a dokáže vám to všechno také objasnit a naučit vás, jak ty svoje energie chránit.
     
    Dříve jsme se setkávali a dělali různé meditace. V meditacích jsme prožívali různé zkušenosti a věci, kterým jsme ani sami nerozuměli. Koukali jsme na to a byli jako u vytržení. Nevěděli jsme hlavu ani patu, psotě proto ,že jsme nebyli správně ukotvení. Mnoho z nás ani neznalo sama sebe. začali jsme si bláhově myslet, že kdo medituje, ten dělá dobrou věc, a naivně jsme si mysleli, že duchovní člověk nám nemůže ublížit. A tak se rozvíjela jen naše důvěřivost a iluze. Byli jsme schopni do sebe přijmout cokoli, co nám řekl člověk, který meditoval.
A začali jsme se snažit, abychom dodržovali ty jeho nařízení a metody, a ty předpisy ,které nám postupně dával. Ani jsme nezaregistrovali, jak se vzdalujeme sami sobě. po takových meditacích nám přece bylo vždycky fajn. Dostali jsme dávku energie, která nám vydržela minimálně zase do příštího setkání a do další meditace. Ale bez ní jsme nebyli schopni samostatně ani myslet. Začali jsme papouškovat to, co jsme slyšeli.

    V dnešní době už je  hodně lidí, kteří meditují. Je také mnoho těch, kteří vidí anebo slyší anděly. Ale ne všichni jsou připraveni a schopni vidět vše - tedy nejen tu světlou stranu, ale také tu druhou. Tento svět má opravdu obě strany. Už jsem o tom psala. A znovu na to upozorňuji. S každým dalším dnem totiž sama na sobě prožívám nějaké ty snahy ukrást mi to, co do mne andělé vkládají. Ukrást moje energie, znemožnit mi projevovat se a mluvit. Není to ze strany mých zákazníků a spolupracovníků, ale ze strany těch, od kterých bych to nikdy předtím nečekala.  A tak sama poznávám, že každá mince má také svůj rub.
A že vše, co se mi v meditacích nabídne, nemusím přijmout. Sama rozhoduji, co si od koho vezmu. A rozhodně mne to učí být ostražitá a dívat se pod povrch - pod to zlaté pozlátko.

     Když jsem chtěla před několika lety seknout se svou prací a začít se naplno věnovat pouze duchovnu a těm alternativním technikám a cestám, nenechali mne. Nebylo to možné, protože v reálu jsem musela řešit rozvod, peníze, a věci s tím spojené.
Ne že bych byla člověk líný, kterému se nechce pracovat. To tedy ne. Ale tak nějak jsem věděla, že když bych pověsila ne hřebík svoji práci a svoji profesi, a začala bych být plně závislá jen na tom, co vydělám na shitsu masážích, cítila jsme, že by to ztratilo tu energii. Nezvládla bych to dělat tak čistě a poctivě a i ty masáže by pak byly zatížené tím, že potřebuji vydělat peníze, abych měla na živobytí. A to jsem tedy vůbec nechtěla. Nechtěla jsem pošpinit a pošlapat podmínkami něco tak čistého, čím je pomoc bližním. A tak dál jsem neúnavně pracovala mnoho hodin v týdnu. Mnohem víc, než kdybych byla zaměstnaná v nějaké firmě. Potřebovala jsem vydělat peníze a splatit půjčky a úvěry, které jsem měla a musela splatit. Už tenkrát kolovaly takové ty fámy jako že Ježíš přijde a z nebe sestoupí, aby nás z tohoto světa vyvedl, anebo že peníze přestanou existovat, a nám všem už bude fajn. Ne, ne, lidičky. Tak to opravdu fungovat nebude. Nemůžeme spoléhat na to, že se něco stane, co z nás ty naše dluhy odejme, a co nás zbaví našich závazků. Je to na nás samých. a co jsme si nadrobili, to si také sami musíme sníst až do dna.
    A tak jsme se učila ne na kurzech, ale v běžném životě, že je potřeba zabojovat a vyvinout úsilí, když se chcete někam dostat, a když potřebujete něco vyřešit. Co mi v tom hodně pomohlo, byly ty techniky s ovládáním mysli. Musela jsme se naučit vymazávat ty staré dezintegrující programy, které byly plné negací, odmítání a popírání. A musela jsem si doslova nahrávat nové myšlenky - jako nové nahrávky. Stejně jako na magnetofonový pásek. Tam to fungovalo stejně. co byl ale vždycky trochu problém s magnetickou páskou, že se po čase obě nahrávky mísily, a v té nové nahrávce byla slyšet i ty původní. Takže to byl pěkný míš-maš. Tehdy, před těmi 15-ti lety jsme se učili novým způsobům - přehrávat ty staré myšlenkové vzorce. Fajn. Ale mnoho lidí přitom začalo potlačovat svoje skutečné pocity a emoce. Začalo hromadné zasvěcování do různých energetických systémů, a uzavírání do energetických vajíček, abychom náhodou nepocítili, že je nám smutno, anebo že se na nás někdo zlobí.  
   A protože šel život dál, a spousta z nás musela chodit dál do práce a zabývat se dál normálními záležitostmi a řešit různé věci, spojené s rodinou a životem, zdravím, vztahy, bydlením a také penězi. V tom vám opravdu žádné duchovní technika nepomůže a nezbaví vás toho, co se musíte naučit řešit.  
    
    Někdo tvrdí, že by se mělo zaměstnání měnit po určité době, aby člověk mohl růst a rozvíjet se.  Ale já osobně nesdílím tentýž názor. Někomu pomůže změna zaměstnání, jinému nikoli. Každý problém je současně výzva - k tomu, abychom se něco naučili, něco pochopili a mohli se odrazit a jít dál. ano, spoustu věcí a překážek si člověk tvoří sám tím, jak myslí. A vůbec nejtěžší v životě je překonat sama sebe a ty svoje představy a omezení ve své hlavě, zdolat blázinec své psychiky. Už tolikrát bych se vším sekla. Někdy proto, že jsem se cítila naprosto vyčerpaná, a domů se vracela po práci jako spráskaný pes. Pořád mne drželi u toho mého ševcova kopyta - práce, která je postavena na oboru, souvislým s mým vzděláním a ne s duchovními technikami, ani masážemi. I když je mi tato oblast tolik blízká a příjemná. Prostě i změna práce má své správné načasování.  

    Obyčejná každodenní práce je dobrým základem, abyste si udrželi pevnou půdu pod nohama a neulítli do nějakých abstraktních smyšlených pohádek. Je to jako základy vašeho domu. Když dům nemá základy, tak je to špatné. Neodolá ani poryvům větru, natož pak bouřkám a tornádu. A tím myslím hlavně bouřky a tornáda v úrovni energií, které teď v tomto roce zesílily.  Pokud žijeme tady na zemi, musíme zůstat pořád v této realitě a nohama na zemi. Pořád se musíme se postarat minimálně o to, abychom měli co jíst a kde bydlet.
Zkrátka musíte mít zajištěný nějaký ten finanční příjem, a naučit se i s penězi zacházet tak, aby vás nezlomil démon mamonu a chamtivosti.  A tak dál musíte žít mezi lidmi a setkávat se s nimi a komunikovat spolu. O tom je právě život. že se setkáváme s lidmi různými, nejen s těmi, co se zajímají o duchovno. A každý je úplně jiný, každý má své vnímání a svoje osobní zkušenosti a prožitky, svoje starosti a trápení.  
Časem pochopíte, že lidem jejich břemena odnést nemůžete. Ale můžete jim ukázat, jak si odlehčit, aby mohli jít dál. Musíte se naučit vládnout sami sobě a rozlišovat, jak se ke komu chovat, abyste sami sebe nepopírali, ani nebyli vyvýšení. A aby to setkání mělo ten správný efekt. A tohle ovládáte vy sami. Komunikaci ani jednání za vás žádná energie neudělá.   

O co se tady teď chci podělit, právě stojí na ovládání sebe sama a využití toho, co je každému člověku dostupné a dané přirozeně. Není to žádná záhada. Jsou to věci přirozené, které jste ale možná v sobě potlačili a upozadili pod vlivem nějakých duchovních učení. Ani mně se to nevyhnulo, i toto jsou moje osobní zkušenosti. A tak říkám: techniky, které mi pomáhají sama sebe poznat do hloubky, a které mi pomohou odkrýt a zpracovat ty svoje stinné stránky, ovládat svoje energie, těm říkám ano. Ty používám, s těmi pracuji, ty využívám v každodenním životě - v práci, doma i na kurzech, kde je uším. Ale zasvěcování je podle mne svazování do čehosi, co vidím jako nejasné a neprůhledné, kde nevím, ani s čím mám tu čest, a kdo se mnou manipuluje. Tak takovým věcem říkám velké: NE !
Také jsme to musela poznat na vlastní kůži, co dokáže jedno takové zasvěcení člověkem.  
    
       Zasvěcování, které vám dá nějaký člověk, se neosvědčilo. Nevěděla jsem tehdy to, co vím dnes. Neznala jsem nic z duchovního světa, nekomunikovala jsem s anděly. Ale vím, že stále mne provázeli a hlídali. To vím, cítila jsem je. Nechali mi tu praktickou zkušenost - nechat se zasvětit do reiki. Dodnes ten svůj bláznivě-naivní činy narovnávám. Je to už skoro 15 let. A musím říct, že mi to zasvěcení nebylo k žádnému užitku. Naučilo mne to zase jen to, že musím spoléhat hlavně na to, co mám v sobě a být ve střehu a bdělá a nestrkat hlavu zbytečně do něčeho, do čeho nevidím jen proto, že z toho jsou všichni tolik nadšení.  Už když vidím nadšeného člověka, tak se mám na pozoru a koukám, co všechno kolem sebe má - co on sám nevidí. Už to ale nikomu nevymlouvám, když chce mít tak bolestnou zkušenost, jako jsem měla já, tak ať si ji tedy má. Poprosím jeho anděla strážného, aby mu pomohl a hlídal. To je jediné, co můžu udělat, když si ten dotyčný nechce nechat věci vysvětlit.
       Lidská naivita stejně jako chamtivost nezná mezí.  Takže co můžu radit těm, kteří chtějí slyšet doboru radu: buďte obezřetní, zvláště když chodíte na nějaké ty duchovní kurzy. Naučte se vnímat obě strany - nikdy nedávejte jen na první dojem. Ale dovolte si procítit všechno, byť by vám to bylo nepříjemné. To jediné vám totiž může ukázat, správný směr.  V sobě máte ten ukazatel a směrovky. Tak je, prosím vás, používejte. Nenechte se mást těmi, kteří nevidí dál, a jsou jen bláhově nadšení.

Vatikánský magazín - práce papeže Františka pro vzájemnost a porozumění:
https://www.youtube.com/watch?v=UmtsFQJVF8U
Film Ježíš Nazaretský:
https://www.youtube.com/watch?v=QT3mOzhlAyc

      Když začne člověk kráčet po své cestě už vědomě, je přirozené, že jsou mu do cesty stavěny další a nové překážky. Některé jsou jednodušší, ty nás většinou jen mají prověřit, jestli jsme se opravdu naučili už některé lekce a jestli správně zareagujeme. Napíšu jen malý příklad. Právě když sepisuju tohohle povídání, dostala jsme rovnou 2 e-maily. Stálo v nich, že prý jsme si od nějaké firmy objednala zboží na splátky, a že za to dlužím. Po pravdě - na splátky už několik let nic nekupuji. Na co nemám, to si zkrátka nedovolím koupit. Nemám chuť se totiž honit jen proto, abych vydělávala peníze na kdejaké nesmysly, co pro svůj život nepotřebuju, a navíc ještě měla na krku lano se smyčkou „dluh“
       Tyhle dva e-maily - to jsou právě také zkoušky, jak zareaguju. Po pravdě mi to zvedá adrenalin a začíná se ve mně dmout vztek a hněv - jak si vůbec může někdo dovolit něco takového - nařknout a ještě vydírat. Nedivím se slabším povahám, že přitom zazmatkují, a důvěřivě otevírají přílohy, které neobsahují nic jiného, než nějaký počítačová virus. Takže už víte proč mne to vzteká - štvou mne takový lidi. neodsuzuji je, ale s chutí bych takovým lhářům a násilníkům nafackovala. Proč je tak zvu? Nic jiného totiž nedělají - páchají násilí na lidskou psychiku. A to mne opravdu zvedá ze židle. Ale abych neudělala chybu, tak se musím hlídat a zkrotit si ty svoje emoce hněvu a vzteku.  
       Protože jakmile pracujete s anděly, tak oni od vás takové emoce nepustí. A jakmile si je nezpracujete, tak na vás spadnou. Takže ne ti lidi, proti kterým jste ty své emoce namířili, ale vy sami poznáte na sobě sílu těch emocí - spadnou na vás jako bomba, a normálně vás zastaví třeba tím, že vám následně bude pěkně zle.
       Bohužel, i tohle jsou pokusy druhé strany vás dostat na svoji stranu. Protože když se jim podvolíte, a když dáte těm negativním emocím šanci, aby vás zaplavily, tak sice nechtěně, ale přece jenom dáváte energii té druhé straně. Vás to vyčerpává a sužuje, a tím nepomáháte vůbec tomu, co je dobré a pozitivní.
       Píšu o věcech a záležitostech, které jsou živé, a které prožívám a cítím právě teď, v tuto chvíli. Jsou to moje osobní zkušenosti, o které se dělím. Proto, že by to opět mohlo někomu pomoct. Vím, jak je to složité udržet se v každém okamžiku. A teď, v těchto dnech se to může zdát opravdu velmi náročné a těžké. Každý, kdo na sobě už pracuje, tak ví, o čem mluvím. Jako by se to všechno zhušťovalo a nabalovalo na sebe. někteří to také vnímáte a cítíte, že jsou dny, kdy nevíte, co dřív, že se to na vás všecko valí, anebo máte pocit, že jste zavření v kleci a nevíte kudy kam. Moc dobře to znám.
      Někdy si říkám, jak to bylo snadné před rokem 2012, jen tak si sednout do meditace a ulítnout si. A pak si jen tak hrát a trochu něco popracovat, aby bylo na živobytí a pak si třeba přečíst knížku, a v klidu jít spát. Nic neřešit, netrápit se, a odkládat to, co zkrátka nešlo, co jsem nebyla schopna ani pochopit, natož tak moudře a rozumně vyřešit. Nebudu teď mluvit o těch, kteří svoje emoce zapřeli a zazdili. To je každého věc. Já se učila svých emocí a pocitů využívat jako pomocných ukazatelů na cestě vývojem, na cestě zpátky k sobě. mám v podstatě ohnivou hlavu, a hodně těžko se mi tedy emoce potlačovaly.
      Prostě mám cit a mám emoce, a to je to, co dělá člověka člověkem. A když o sobě vím, že mám ohnivou hlavu, a bezpráví a násilí mne dokáže vyprovokovat, musím si ty negativní emoce ovládnout, dát je podvoji kontrolu, abych neoplácela špatné špatným. A pak, když je mám pěkně pod dozorem, a neovládají mne, pak teprve můžu udělat něco pro dobrou věc a pro šíření světla. Když je ve mně čisto, a žádný vztek, můžu k těm lidem, kteří mi poslali ty lživé zprávy, poslat světlo a požádat anděly, aby je hlídali a ochraňovali. Jen ať je obejmou.
      Víte, co s člověkem udělá, když ho objeme anděl ? …..můžete si to vyzkoušet třeba hned teď. A můžete o andělské objetí žádat kdykoli jste bezradní a cítíte se ztracení. Vždyť ten váš anděl strážný - ten to ví a zná vás jako svoje boty. Jen když jsme trošku v depresi, anebo v negaci, zapomínáme na to, že za námi stojí děj se co děj.
      A tak když už nevím, kudy kam, prosím o jejich dotyk a jejich odejmutí, prosím o to, aby mi pomohli najít cestu a východisko, aby mi poradili, co a jak dál. Jsem také jen člověk, a stejně jako vy kráčím cestou. A tak dobře vím, jak to všechno může být někdy náročné. Někdy holt můžete mít opravdu už dost toho všeho tlaku a útoků ze všech stran. A i když to nevnímáte po té energetické stránce, tak se to beztak projeví ve hmotné rovině, a tlačí to na vás, dokud neřeknete: „Tak už dost! Tohle si přece nemusím nechat líbit.“ Musíte mít pokoru v srdci. To ale neznamená, že budeme strkat hlavu do každé oprátky, kterou se mi snaží kdekdo navlíknout za každou cenu.
     Každý sám v sobě musí najít sílu říci: „Dost!“ a pokud chcete najít nějaké souvislosti, tak můžete třeba zapřemýšlet, kdy a čím jste si takové jednání zasloužili a co se asi tímhle učíte?
     Každý jsme v minulosti dělali různé věci. To ale neznamená, že ty nesprávné budeme přehlížet a budeme jen laxně přihlížet, jak se to dál bude vyvíjet - a kolik lidí ty své podlosti bude zkoušet na nás samých, anebo na těch slabších? Ono je hezké sednout si do svého klidu a tvářit se, že já jsem už dobrý, a myslet si, že nejlíp pracuju pro světlo tak, že přehlížím všechny ty podlosti, ke kterým jsou jiní lidé podněcováni právě druhou stranou. Ony bohužel samy od sebe ze světa nevymizí.
     Před pár lety při jedné meditaci jsem viděla obraz, který se týkal budoucnosti a zlepšení situace tady - v té vizi lidé v jednotlivých městech pochovávali démona mamonu a chamtivosti. Ale lidem to trvalo, dlouho se těchto bytostí nechtěli zřeknout a odloučit se od těchto bytostí, které je provázejí tak dlouhý čas. Pak ale nakonec se to podařilo. Obě ty bytosti byly pochovány, a mezi lidmi najednou začala panovat úplně jiná nálada - srdíčka se rozsvěcela, lidé mezi sebou začali být ohleduplnější a celkově spokojenější. I vzájemná řevnivost a nesnášenlivost, která předtím panovala mezi jednotlivými městy, najednou zmizela, a lidé k sobě našly cestu - začali se navzájem respektovat bez ohledu na město a místo, a bez ohledu na postavení. 

    "Křivdy staré na povrch vynášeny budou, by uzdraveny býti mohly.
Světlo vaše, jež v srdci dřímá, podníceno a rozzářeno bude. byste nápomocni býti mohli sobě a také všem svým bližním. Neboť i oni vaši podporu a pochopení hledati budou. Jste nositeli světla, průkopníci ve svém rodu, a tedy moudrosti a odvaze vyučováni nadále budete.
    Ptáte se, co se očekává od vás ?
Kudy kráčíte, jiskry v srdcích napalujete. Dávejte pozor však, by jiskry víry a odvahy to byly, nikoli plameny nenávisti a odsouzení.
Držte svoji víru, která ve vás dřímá, oživujte ji a podněcujte tak, abyste jen světlo kolem sebe rozsévali.
    Do minulých zrad pak odpuštění směrujte. Odpusťte sobě samým a také všem těm, kteří na vás zlé páchali. Již víte, že to součást karmického kruhu, který uzavříti můžete v okamžik svého pochopení a zmoudření, kdy vy sami v sobě rozhodnete, že již staré rány jitřit nechcete. Tam odpuštění a světlo vědomí moudrosti vaší plynouti bude.
     Důvěřujte tomu srdci svému, v němž to nejcennější ukryto máte. Nenechte si to vzít. Opatrujte poklad, který ve vás v každém ukrytý jest."

   Důležité pro následující dny:
 1.) Řešit sami sebe a to, co je moje osobní
 2.) Netlačit druhé - tolerovat a respektovat jejich rozhodnutí - poradit, ale nechat
      rozhodnutí na nich
 3.) Chránit si svoje energie - svoji auru a také svoji duši a nedovolit, aby mi z ní kdokoli
      ubíral energii, která je určena pro můj život

Co to znamená konkrétně?
Například: když mne někdo rozčílí, musím si zkrotit nejdřív svůj vztek a hlídat ho na uzdě. A pokud to tak cítím, tak vzít odvahu a ozvat se - říkat pravdu na rovinu, bez emocí vzteku, a také bez odsudků. Nechtít s druhými manipulovat - to znamená přestat balit vše do pozlátka - nesnažit se vlísat se do přízně lidí prázdnými slovy, která jsou sice krásná, ale jsou falší zbarvená.
    Když vidím, že se někdo žene k úrazu, tak ho upozornit, ale netlačit, aby za každou cenu udělal to, co si myslím, že by udělat měl. Ochuzujeme tak jeho duši o důležité poznání a osobní prožitek.
    A když máte pocit, že na vás všechno padá, vyčistěte si svoji auru a čakry. Existují k tomu různé způsoby a techniky, a mnohé z nich nejsou zase až tak náročné a obtížné. A pokud budete mít pocit, že vám energie utíká, tak se zkuste podívat, jestli nemáte náhodou ve své auře díry, kterými vám energie utíká. Jedna věc je pracovat na uzdravení fyzického těla, a současně si také hlídat tu rovinu energetickou, která není hmotná, přesto však má největší vliv na to, jak se cítíme.
    A myslím, že to pro většinu není žádnou novinkou, že energetický nepořádek a špína v čakrách anebo v auře, když se neodstraní a nečistí, tak to cítíte také na fyzickém těle. Takže: čistit-čistit a hlídat si to svoje, co je dopřáno každému člověku.
Nevěřte tomu, že vám někdo může čakry otevřít. Kdyby jste je měli zavřené, tak byste prostě a jednoduše nežili. Čakry má otevřené každý od svého narození a svým životem si je jen zanášíme a znečišťujeme. Takže pak když je třeba v nepořádku čakra solar plexu, tak jsou problémy se zažíváním a vnitřními orgány v té oblasti. No a když už je toho moc, a nevyčistí se to na energetické rovině, tak to pak může dospět třeba i na operační stůl.
    A kdo si myslíte, že má na tom podíl?
...kdo jiný, než každý sám za sebe. A tak to, co jsme si nadrobili, tak si také musíme sníst. A když jsme dlouho řešení odkládali, tak jednoho krásného dne dojde k rozuzlení, a tedy třeba i k operaci. Když se pohár naplní, tak už není vyhnutí, a musí dojít radikální řez.
    Mluvím v hádankách? No tak trochu se snažím využít přirovnání, která mohou nasměrovat trochu k pochopení a přemýšlení. Nerada bych jen kázala a dělala z lidí tupé ovce. Přemýšlejte trochu i nad váhou toho, co čtete a co slyšíte. Sama jsem byla hodně chytlavá a brala jsem si do sebe věci, které jsem slyšela anebo četla. Nezpůsobilo mi to nic jiného, než těžkou hlavu a spoustu smetí, které teď pracně ze své hlavy vymetám a vyhazuji.

    Víte, když budete několik let chodit na přednášky, poslouchat projevy a číst knihy, aniž byste vnímali a cítili vše to, co je za těmi slovy a mezi řádky, aniž byste si vybírali pro sebe jen to opravdu podstatné, tak se váš vnitřní pohár také přeplní. A pak jednoho dne budete mít třeba dojem, že vám z toho praskne hlava. Najednou začnete být zmatení, nebudete vědět ani kdo jste a co jste a přestanete věřit tomu, co v sobě máte a co opravdu cítíte.

    Co jsem za ta leta poznala: že často z celé přednášky je pro mne užitečná jen jedna nebo dvě věty. A vemte si, co se namluví věcí za ty dvě či tři hodiny, co přednáška trvá !
A tak jsem dala přednost  takovým praktikám, kde se něco nového můžu naučit či dozvědět, a kde můžu sama sebe dál poznávat a objevovat co, je uvnitř a jak s tím, co je uvnitř můžu účelně pracovat a využít plně toho potenciálu, co mi byl dán.  A osvědčilo se mi také v životě umět využívat svoje pocity a pracovat se svými emocemi. Jakmile něco z toho potlačím, tak se mi to hned projeví na fyzickém těle. Nějak mi to nikdy nešlo být jako skleněná panna se ztuhlým úsměvem na rtu.

Nejvíc mi v životě byly prospěšné a přínosné takové ty techniky, kdy se učíte poznávat to svoje, a to, co vám může pomoci v praktickém životě využívat třeba svoje mentální schopnosti a tvořivost mysli. A ne to, co kdo naplano povídá. Když někdo přednáší, tak ucho snese cokoli. A hlavně přednášející, který má zájem udržet si obecenstvo, musí umět zaujmout. A tak pěkně může zabrnkat na city - a tak vás pěkně dostane do svého vlivu.
   Ale když nejen posloucháte slova, ale máte otevřenou intuici a jste bdělí a už se nechcete nechat zatáhnout do nějakých pastí a sítí, tak začnete prociťovat a uvědomovat si spoustu věcí okolo, které běžnému  posluchači mohou uniknout.
Prostě člověk musí nejen cítit, ale také přemýšlet nad váhou a energií  kolem. A pak vás to pěkně hezky vede tou vaší neotřelou jedinečnou cestou, kterou jít máte, pro kterou jste se narodili, abyste si ji hezky prošlápli, a ne abyste z ní uhýbali.
 
     Zkuste se na to podívat z nadhledu - a jít do toho třeba jako když jste byli děti. Ne bez zodpovědnosti, ale s tou důvěrou, že to dáte, že to zvládnete, a zase něco nového objevíte a poznáte.
Nechci poučovat, většinou tyto povídání píšu také sama pro sebe. Pomáhá mi to zůstat sama sebou, a současně se podělit o svoje poznání a zkušenosti. Je to také povzbuzení pro mne samotnou. Dříve jsem si to psala do diáře. Pomáhalo mi to srovnat si myšlenky i vyčistit hlavu a otevřít se tomu, co přijde dál. Za těch 23 let, kdy jsem si začala některé věci zapisovat, mám těch poznámek docela dost, a prožitků také nemálo. Znáte to. s přibývajícím věkem, toho narůstá a jsou to věci příjemné i ty méně příjemné. Někdy toho máte až nad hlavu, a když najdete ventil, jak to vypouštět, tak to může být inspirací i pro někoho jiného.  Nicméně mi to moje zapisování pomohlo postupně k tomu, čemu se říká chaneling.  
A nikdy jsem si nemyslela, že je to něco, s čím bych se měla chlubit. A už vůbec by mne nenapadlo toho využít, abych si na tom postavila živnost.  Ale každý to můžeme mít různé.

I když už máte kus života za sebou, a také nějaké ty prožitky a zkušenosti, tak se nebojte otevřít těm novým a dalším.
Sama vím, že někdy to jde ztuha, ale vždycky to jde. Hlavně, když máme odvahu. A když máte pocit, že jste ztratili i tu odvahu, tak si ji proboha doplňte  Bez odvahy a víry v život to tady opravdu nejde.  Můžete zůstat bez touhy, můžete se jen tak nechat nést a být u vytržení z toho, kam vás vítr zanese. Ale pokud jste normální člověk, tak se to tímto způsobem v tomto světě a v této naší kultuře nedá moc dlouho  vydržet.  Minimálně budete muset začít hledat ten svůj pravý smysl, pro který jste se narodili.

Život je jako jedno velké kolo, tak trochu jako ruleta. Někdy vsadíte, a nevíte, jestli vyhrajete anebo prohrajete. Ale když už jste hráčem ve hře - když už jste tady a žijete, tak zkoušíte, dokud nepochopíte o co v té hře jde, a jaká jsou skutečná pravidla. Pokud  dáte na to, co cítíte, a vsadíte na to nejlepší, co je ve vás, tak to prostě vyjít musí. To je zákon.  
Neříkám, že vždycky je všechno podle našich představ a podle přání. I to se v rámci duchovního vývoje učíme - poznat, co je to pravé a poctivé, abychom věděli, která ta karta pro mne osobně je správná.   

S přáními a jejich plněním je to stejné, jako s Ježíškem a Mikulášem. Jako děti jsme věřili, že když budeme hodní, tak dostaneme dárky. A když jsme vyrostli, tak jsme museli přijmout fakt, že když si něco přejeme, musíme proto něco sami obětovat - práci, čas, peníze, anebo všechno najednou. Jen tak nám nic nepřiletí a žádný Mikuláš nám nic nepřinese.
      Neříkám, že se některá přání nemohou splnit. Když začnete pracovat na ukočírování své mysli a formulujete své myšlenky do pozitivních formulací, tak se začnou realizovat v životě. Nejdříve vám může vycházet všechno, na co jen pomyslíte. Takže zjistíte, že na tom opravdu něco je - uvěříte, v sílu myšlenky. Takže se naučíte hlídat si myšlenky a formulovat je tak, aby byly prospěšné a užitečné.
To jsou jen pouhé začátky na cestě probouzení. A pro dnešek bych u tohoto také skončila. Protože právě ono pozitivní naladění a nasměrování, které si každý sám za sebe může ve své mysli zformulovat, je pro teď dobrým začátkem - krokem a pro někoho třeba i opěrným bodem, od kterého se znovu může odrazit.

   Žijeme v duálním světě, i když se to někomu nemusí líbit, a touží po jednotě. Jinak to nejde. Tady dole, když máme tělo, ocitáme se chtě-nechtě v dualitě. A úplně všechno tady má pozitiv ale také negativ. úplně všechno. Nedejte se mýlit různými názory. Až budete mít dostatek zkušeností a budete zralí, tak i vy uvidíte to, co jste dosud vidět zatím nemohli. Čistě proto, že jste nebyli připraveni.
   Tohle dnešní téma a povídání není ode mne. Jsou to slova jejich - nikoli moje. Já se také jen učím více tomu všemu porozumět a pochopit, jak to vlastně všechno chodí, abych neopakovala stále stejnou chybu pořád dokola.

    "Možná se ptáte, proč tomu tak je? Mysleli jste si, že musíte svítit a musí tu být všechno krásné a báječné a světlé, ale život vás přesvědčuje o opaku.
A proč?
No kde jinde byste si měli vyzkoušet a prověřit to, co jste se jako duše už naučili ? kde jinde, než v duálním světě můžete asi poznat rozdíl mezi dobrým a špatným?

Dokud nemáte možnost postavit se tváří tvář tomu negativnímu, jak byste chtěli znát rozdíl  a jak byste to asi odlišili od pozitivního, když nemáte vlastní zkušenost a prožitek ?

Podle toho, co si přečtete v knížkách ? Podle toho, co slyšíte ?  …….omyl, vážení. To nejcennější, co máte a co si neseme stále dál, i za hranici hmoty, jsou osobní prožitky a zkušenosti. Když odložíte svoje fyzické tělo, budete si pamatovat velmi dobře to, co jste prožili. Na druhý břeh si nic jiného totiž vzít nemůžeme. A to, co zažijete, vám nikdo nikdy už nesebere. A právě na základě toho pak také víte, co je dobré a co není.
Takže vůbec nepomůže, když někdo sedí nečinně a domnívá se, že to je právě cesta k osvícení a probuzení.  Akce a aktivita - prožitky a zkušenosti v různých situacích života jsou tím nejdůležitějším ve vývoji duše.

A tak berte jako požehnání, že můžete teď tady na zemi žít.
Máte možnost velkého poučení. Právě ve chvíli, když pochopíte, že vše má své světlé a stinné stránky, může se odehrát váš posun a vzestup duše vaší o kousek blíž k jednotě. A když se naučíte s těmi stinnými stránkami pracovat tak, aby byly užitečné pro vás i pro okolní svět, už ne jen pro osobní prospěch či obohacení, může se stát ve světě zázrak.
     Každá lampa, která svítí, vrhá také stín. Jen si vzpomeňte, když na vás světlo slunečních paprsků dopadá, tak od vašeho těla se stíny vytvářejí. Ale vy jste pohlceni tím světlem. Všímáte si jen toho světla, v omámení - oslepení ty stíny přehlížíte. Pak si mylně myslíte, že to světlo jste vy, a žádný stín neexistuje. To je ten největší omyl - iluze, která už mnoho lidí na špatnou cestu zavedla.
     Ne, vy nejste tím světlem, a nejste ani tím stínem. Jste tím, objektem, na který světlo svítí, a ten objekt, co stíny zároveň vrhá. To světlo, které dopadá, oživuje ve vás jiskry jasu. Ale vy jím nejste. To světlo stále zůstává nad vaší hlavou, a bude tam neustále. Jen ve vás zažehává plamínek nového světla. Vědomí se tomu na zemi říká. Ale když se v někom rozhoří plamen vědomí, stíny kolem něj nezmizí. A naopak, mohou být silnější a větší, čím silnější a větší světlo svítí. Ty stíny tam dole kolem vás budou stále, stejně jako to světlo, které je nahoře.  a záleží pak jen na vás samotných, co s těmi stíny provedete. Nemůžete je zašlápnout, nemůžete je ani strčit pod postel. Chodí s vámi všude, kam vy jdete. Doprovázejí vás a je vaším úkolem ty stíny svoje na zřeteli mít. Přestanete-li si všímat jejich existence, ony se nezmění, a možná i porostou podle toho, jak vy budete reagovat. Čím víc světla člověk vyzařuje, tím větší pozornost svým stínům věnovat musí - proto, aby jimi nepošlapal všechno to dobré, co už na zemi vytvořil.

Pamatujte: čím větší světlo - tím větší stín.  Hlídejte si své stíny.  Jdou stále těsně za vámi, stejně jako za každým člověkem. V tom je také rovnost a spravedlnost, kterou máte jako lidi dole na zemi.
Každý, kdo světlo nese, svoje stíny nejdříve zpracovat si musí. Aby to, co činí pro druhé, v ještě větší tmu proměněno nakonec nebylo.  

Každý kdo po zemi kráčí, nevelký přehled má. Netuší ani, s čím si mnohdy zahrává.
Andělé z výšky se k vám snáší proto,
aby pomoc a útěchu poskytnouti mohli všude tam,
kde jejich pomoc vítána a přijímána s povděkem bývá."

     "Sama horlivost není vždy tím nelepším rádcem na cestě k vysvobození duše z otroctví mysli a běd vnějšího světa.
Horliví buďte ve víře, nikoli však v tom, co chcete.
Vaše tužby vás mohou nepěkně zmást. Horlivost s touhou jsou-li vedle člověka, kde víra schází a pokora v srdci není, jsou vstupenkou, jež brány pekel otevírá. Poté se vztekáte, neboť nerozumíte, proč dějiny právě takový běh mají."

       To je vyjádření od mých průvodců, když mne začali učit a vysvětlovat, kde děláme nejčastěji chyby. Mimo to, že šlapeme po svých osobních hodnotách a ctnostech, které v sobě máme proto, abychom ten život tady dole zvládli. A také, že často přestáváme věřit a začneme pochybovat o tom, co cítíme, a místo toho, co bychom se řídili svým srdcem, tak se necháme zblbnout a zmást davem. Davové šílenství pak někteří odvážlivci vysloveně podněcují, protože na něm se dá velice dobře profitovat. Když zblbnete hlavy stovkám lidí, kteří nevidí a neslyší, nechají si nakukat kdeco, a nechají na sobě třeba i dříví štípat. A pak to schovají třeba pod název kolektivní vědomí anebo bezpodmínečná láska. 
       Jo, dějí se tady na zemi různé věci, o kterých si zpočátku myslíme, jak jsou úžasné a báječné. Ale jakmile začneme cítit a prociťovat, a naučíme se rozlišovat různé energie, teprve potom poznáme, co všechno jsme přehlédli a neviděli. Naše lidské smysly byly jednoduše zastřeny závojem. I toto je součástí našeho duchovního vývoje a poznávání.
       Před nějakým časem nás jedna lektorka učila opravdu jednoduché techniky, které může každý člověk použít jako barometr. Není to tak složité. Divila jsme se tomu, Protože od většiny lektorů spíš dostáváte takové věci, které vás neučí samostatnosti a cítění. Většinou všude jinde se opakují stejné věci a zapojuje se hlavně mysl na úkor cítění.
      První, co mne napadlo bylo: když se tohle všichni naučí a budou to používat, tak ale mohou podle těch technik poznat, jestli na ten její kurz mají jít anebo ne. Zkrátka ta technika jim napoví a řekne jim po pravdě. Tak si myslím, že kdyby lidé používali tyto jednoduché věci, tak by spousta kurzů asi zůstala bez zájmu. A konečně by se v tom udělal pořádek a jasno. Prostě a jednoduše byste přestali běhat od jednoho ke druhému, a začali byste víc používat to, co máte sami v sobě. 
      Myslím, že každý má ve své podstatě rád samostatnost, a každý to má v sobě nastaveno tak, že směřuje ke svobodě. Mluvíme tu o svobodě duše, která je pro nás úplně tou největší a nejdůležitější metou v duchovním postupu a vyzrání. A tak když vás někdo začne učit tak, že vás vede k samostatnosti a ke svobodě, je to velká kuráž, a také to nejlepší, co vás může naučit - abyste nemuseli čekat, ani na to, až vám vysvětlí třeba vaše sny, anebo jádro vašich zdravotních anebo vztahových problémů.
       Opravdu to nejdůležitější a nejcennější máte každý sám v sobě. Jen je potřeba  udělat si v sobě jasno a pořádek a naučit se to správně používat.

Trpíte-li v životě a máte pocit, že se to na vás teď najednou začíná sypat ?
     Tak vězte, že to není ničím jiným, než návratem zpátky k sobě. Mnoho lidí se odchýlilo a uvěřilo slovům. Mnoho lidí zabetonovalo svoje srdce, aby nic necítili. A teď, vlivem silných energií, pod odhledem andělů, neděje se nic jiného, než že námi otřásají, aby z nás odpadly všechny ty přívěsky a náhražky, aby nám pomohli duši očistit a zachránit před pádem do temnoty.
      Každé takové zatřesení a každý náraz vás totiž posouvá na správnou cestu. Ale když spíláte na osud, nevěříte v Boží prozřetelnost a v pomoc shora, necháváte na sebe dopadat tmavé mraky, a tak pod nimi nemůžete uvidět cestu, která se před vámi otevírá. dál.
      Zkuste se teď podívat, jaké závoje máte kolem sebe ? Jaké závoje máte přes svoji hlavu ? A jaké brýle máte na svých očích anebo na duchovním - třetím oku?
A čirou náhodou - nemáte náhodou ještě klapky na uších - pro jistotu, abyste neslyšeli, jak k vám promlouvají duchovní bytosti, co se okolo vás točí ?
     Mohli jste si svoje uši zacpat, když jste nechtěli slyšet ty čertíky, kteří vás sváděli na scestí. Ale mohli jste si uši zacpat třeba také tím, jak jste začali poslouchat nějakého jiného člověka, v obavě, že se vaše názory budou rozcházet. A třeba jste nechtěli ani poslouchat svého anděla strážného, který vám radil: Hele, neber ty řeči příliš vážně. Ty to máš úplně jinak. Přestaň se opičit a jdi svou cestou. Poslouchej a prociťuj."
      A teď si můžete všechny ty závoje, klapky i brýle také sami sundat. Nemusíte čekat, až to za vás andělé udělají. naučit se to správně používat Vy sami jste odpovědní za svůj život a zato, co žijete a prožíváte. Když sundáte závoje a brýle, a klapky, nestane se nic jiného, než že začnete vidět svět v těch správných barvách, takový, jaký opravdu je. A začnete tak poznávat, co je dobré a co není. Nedělejte si o nikom iluze. Každý člověk je souborem pozitivních i negativních vlastností.
   Ten, kdo se opravdu zná a ví o svých negativních stránkách, tak si je už také dokáže ohlídat.  Takový člověk nebude lhát ani vám. Od něj se můžete naučit svět vidět v pravém světle. Protože tento svět má svá pozitiva i negativa. Tak to bylo, je a bude prostě proto, abychom se právě v té dualitě mohli co nejvíc naučit. Kdyby existovalo jen jedno, tak se jako duše nenaučíme vůbec nic, a nemohli bychom se vyvíjet. Je velký dar tohle všechno pochopit, uvidět a naučit se rozlišovat. A v tomhle nám nejvíc může pomoci víra a důvěra, že vše se děje právě tak, jak má.  Když se naučíte dělat věci správně a vidět správně, reagovat a jednat správně, tak se pak v životě posouváte dál a otevírají se vám další a nové obzory.
S egoismem, chtěním a pýchou ale nikdo moc daleko nedojde. Stejně se ale nevyhneme tomu, co máme pro tento život naplánováno.

A závěrem rada, jaká přichází pro toto období : udělejte si v sobě pořádek a čisto a myslete pozitivně. Vězte, že nikdy netrvá nic věčně. A když vám není dobře, je to jen známka, že se čistíte. Vždycky můžete o pomoc požádat. Když nevěříte na naděly a Boží moc, zkuste podporu a hledat u člověka, který vás pochopí. Ten vám třeba přetlumočí, co vám vaši andělé chtějí říct.

     Energie lednového novoluní začínají tlačit na psychiku. Vždycky přicházejí takovvé energie, které nás mají očistit a zbavit zbytečností, tedy toho, co nás na duchovní cestě brzdí anebo svádí ze správné cesty.
     Doporučení pro toto období zní: zamřit se více na sebe - to znamená hlídat si svoje emoce a mít pod kontrolou ty negativní. A také nevynášet soudy - nekritizovat ani neposuzovat. Každý má svůj čas, svoji cestu. Takže se nemáme snažit řešit problémy za druhé lidi. I když nám na nich záleží, můžeme poradit, pohladit, anebo povzbudit, aby pochopili z čeho jejich problémy vyplývají, a pak už musíme ponechat na nich a na jejich zvážení, jaký další krok udělají. Musíme si uvědomit, že nemůžeme za nikoho kráčet. Každý musí požít ty svoje nohy - ty svoje schopnosti, a musí jít sám za sebe - tedy používat ty svoje nohy, a ne že se nechá poponášet.
     I když někoho poponesete, dříve nebo později se bude muset postavit na vlastní nohy. To znamená: převzít zodpovědnost za to, co dělá, jak myslí a jak nakládá s tím, co má k dispozici.

      "Mnoho darů má každý v sobě. Každý člověk v sobě nese soubor cenností jako klenoty, které zdobí jeho duši a určují také osobnost člověka. Často však ze strachu nejsou schopni uplatnit v životě to nejcennější, co v sobě mají.  Svou hlavou do toho mluví, a svoje srdce udolají výmysly a pochybnostmi. Tím sami sobě překážky na cestě tvoří a zátarasy v životě si stavějí. 
      Každý má z duchovního světa vše, co potřebuje pro to, aby mohl projevit a rozvinout to, co je v něm nejlepší, a aby mohl zpracovat ty své stíny. Poctivá práce, pravdivost a upřímnost, jsou na této cestě nezbytností.
      Člověk se musí umět podívat do tváře těm stínům, aby je mohl zpracovat. A věřte-nevěřte, ty stíny pronásledují úplně každého. A když odložíte svůj strach a podíváte se pravdě do očí, tak jen zlo eliminovat na zemi můžete. Ne tím, že si přes oči brýle nandáváte, to abyste neviděli nic, než světlo. tam, kde je světlo, tam i stíny jsou. Jen pohleďte, když slunce svítí, za každým z vás stín se zobrazuje. Je to stín vaší bytosti tady na zemi, který máte za úkol eliminovat a zpracovat, aby světla toho shora přicházeti mohlo více a jeho uplatnění bylo využito pro správnou věc, jakou duchovní vzestup bytostí na Zemi jest.
       Teprve až světlo z velkých dálek probudí světlo v srdcích lidí, změní se poměr sil na zemi. Jakmile to světlo do srdcí pronikne, rozpustí postupně všechny ledy, prolomí bariéry, kterými jste srdce svá obestřeli. Teprve po té může se svět pohnout k návratu do zlaté doby. Teprve poté lidé se masově probudí, aby svoji duši ze staletých útrap osvobodili, a svět tak navrátili tam, kde býti má. "

     Snažím se sem psát to, co mi přijde jako důležité a podstatné. Není možné, abych pro každý den psala, jaké energie působí a co je pro koho z vás prioritní a důležité. Na to si postupně budete muset každý sám přijít, abyste se mohli posunout dál. Takže jen tak nahazuji udičku - námět a téma jako vodítko, které můžete využít anebo nemusíte.
   Pro každý den máme stanoven nějaký ten úkol, který jako duše plníme anebo odsouváme, až se z těch úkolů stane obrovská hromada. A ty se pak řeší a dohánějí ke konci roku všemožnými způsoby. Ale my jsme teď na začátku - v polovině ledna, a tak můžete začít právě teď do života uvádět to, co vám dělá dobře a co vám pomáhá, abyste se dobře cítitli, a abyste mohli plnit ty své úkoly, které jste si jako duše předsevzali. A věřte, ty své hlavní duchovní dary, které v sobě jako duše nesete, využíváte nejvíc v běžném denním životě, v práci, v rodině, při setkávání s jinými lidmi. A současně tam můžete mít také své slabé místo.
 
     Aniž si to uvědomujeme, tak jsme vedeni do takových situací, a k takovým setkání, kde se prověřuje to, co je v nás dobré, ale i to negativní.
Pokud jste se uzavřeli do ulity tak, že si nechcete připustit to, co opravdu cítíte a vnímáte, tak neděláte nic jiného, než že uhýbáte před důležitou prací na sobě.
Nikdo není dokonalý. A dokonalost si prosím nepleťte s tím, jak člověk vypadá, ani s tím, kolik má načteno knih, či jaké kurzy a školy absolvoval.
     Mluvíme stále o našich duchovních darech, o duši a o tom, co v sobě má každý z nás originální a individuální - to, co můžete v běžném každédenním životě využít. Protože duchovní život je to, že dokážete v praxi uplatnit to dobré, co v sobě máte, a postupně eliminujete to záporné. Tím také nejvíc pomáháte sobě, druhým i celému světu přejít ke světlu.

     Ale jak už to chodí, lidská mysl je omezená, a ego pozemské nám do toho často nepřetržitě kecá. A tak namísto intuice a cítění dáváme přednost tomu, co jsme si kde přečetli, a pak z toho vykonstruovali monstrum idealismu ve své hlavě. A pak se divíme, že narážíme na překážky a je nám mizerně - upadáme, tápeme, nevěříme si, trpíme emocionálně, psychicky a máme divný - zkostnatělý vztah sami k sobě a ke svému tělu. A to všechno je jen naše osobní harampádí, kterým jsme se zasypali.
     Toho harampádí se pomaličku zbavujeme, a kousek po kousku odstraňujeme a očišťujeme - svoji mysl, svoje energie, vymítáme ty iluzorní názory a pohledy na svět, a bychom se mohli dívat jasně a zřetelně viděli a rozeznali to, co je pro nás prioritní a důležité.

Každý den před nás staví výzvu. Dnešní podnět zní:
    "Udělej ve svém životě změnu - aspoň maličkou. Začni uskutečňovat to, co ve svém nitru cítíš. Nemusí to být nic světaborného. Stačí maličkost - drobná změna. Přinese to do tvého života nový elán a energii."
 
     Podle datové numerologie je právě dnešní den vhodný k tomu, abyste konečně do života uvedli to dobré, co jste se naučili - to, co plyne zevnitř z vašeho nitra, a co souzní s vaším srdíčkem.

 ...a zítra 16.1.2015 - to bude třeba zase o tom: uvést sama sebe a svoje energie do souladu. A to se stalo také podnětem a důvodem, proč právě zítra děláme ve Zvukových lázních program pro Vyladění aury a čaker. :-)

   Návod na rychlou regeneraci:

    Zvětšete si obrázek a několikrát se zhluboka nadechněte a s každým výdechem uvolněte napětí ze svého těla.
    Pak se na obráek soustřeďte, prociťujte energii, která z něj sálá, a nadechujte ji do sebe. Pak si ještě na chvíli zavřete oči a nechte ty nové energie, aby se ve vás usadili.
Nedělejte nic jiného, jen prociťujte svoje tělo a pozorujte, co se děje uvnitř ve vás. Pozorujte energii, jak ve vás proudí a jak naplňuje jednotlivé části vašeho těla.
  
   Toto krátké zastavení - tata kratičká meditace vám přinese hluboké osvěžení do vaší duše, a do těla pomůže naplnit to, co tam scházelo. Ať už radost, anebo pokoj a klid.

   Fotku jsme pořídili při jednom květnovém pobytu v San Benedettu. I proto volíme pro náš první relaxační pobyt u moře květen - neboť příroda je v plném rozpuku, vzduch je ještě svěží a pročištěný po zimním odpočinku a jarním rozjezdu, který zde není tak dlouhý jako u nás ve středozemi. V květnu již jaro předává vládu létu a my můžeme načerpat a nasát tolik čisté prány - energie, kterou naše těla i duše potřebují doplnit.

     Termín pro letošní rok:  22.- 31.května

   Více v kalendáři akcí a na facebooku.
   Podrobnosti a přihlášky k vyplnění posíláme e-mailem na žádost.

    Obzvláště ten dnešní den platí: Udržet si čisto a jasno uvnitř v sobě. Na to má samozřejmě vliv energetický stav v čakrách a také v auře, která obklopuje naše fyzické tělo. Pro harmonizaci čaker se dá využít hned několik technik a způsobů, jak si tyto zkontrolovat a vyčistit.
    Můžete třeba vyzkoušet rychlou očistu s pomocí vizualizace. Chce to jen chvilku klidu, zavřít si oči a postupně se podívat na jednotlivé čakry. Zkuste si třeba představit, že kolem těch čaker máte barevné obláčky. Zjistěte, jestli nejsou ušmudlané, šedivé, roztrhané, anebo jestli tam nejsou kousky černé, hnědé, či červené. Všechno to jsou nějaké zbytky bolestí, strachu, smutku anebo vzteku či lítosti. Pokud si je v čakrách necháme, tak nám časem dosednou na tělo, a v té příslušné oblasti na těle se to projeví nějakým zdravotním problémem.
     Všechny ty negativní částečky anebo mračna ze svých čaker vytahejte ven a vhoďte je do fialového plamene. Tam se spálí a přetransformují. A aby vám nezůstaly někde energetické díry, tak si na každé místo dejte novou energii, třeba v podobě barevných míčů.

Pamatujte si: v žádném případě by neměla být v žádné čakře ani jedna z těchto barev: červená, hnědá, šedá ani černá.
    To jsou barvy negativní, a ty je potřeba čistit a odstraňovat ze svého energetického systému.
Významy barev najdete pod záložkou "Obrázky a terapie barevným spektrem".

     Bez ohledu na to, co se děje, v každé situaci je zrníčko něčeho pozitivního. Člověk by se často nehnul z místa, kdyby mu tu a tam nezačalo téci do bot.
A tak nezapomeňte, že nejjednodušší je ty staré boty vyměnit a obout si nové, abyste měli aspoň pro začátek nohy v teple.
     A pak: I v těch nejzamotanjěších situacích zkuste najít to, od čeho se můžete odrazit. To maličké zrníčko toho, co je za situací pozitivní.
Pokaždé, když se jedny dveře za námi zavírají, otevírají se nové před námi. A je zbytečné plakat nad rolitým mlíkem.

     Je přirozené, že opotřebované věci přirozeně vyhazujeme a jiné, co nám pomáhají v životě a k práci, tak ty nahrazujeme novými - účinnějšími a efektivnějšími, aby nám lépe posloužily a my mohli tady tu svoji práci lépe udělat.

     Humor je kořením života. A jak jsme zamlada říkali: sranda musí být i kdyby na chleba nebylo. Je to trochu přehnané a možná kruté, ale rozhodně když nepodlehneme tíži situace a zachováme si klidnou a jasnou mysl, tak najdeme cestu a práci, kde si peníze na ten chleba můžeme vydělat. Jen nesmíme být leniví anebo zarytě tvrdohlaví. Protože někdy ani sami nevíme, proč se nám otevřela právě taková cesta a prožíváme nějaké zkušenosti. Ze všeho se něco učíme. V každé situaci máme něco pochopit a poznat.
     V jendom humoristickém časopise, co si pamatuji z dřívějškastálo na titulní straně: S úsměvem jde všechno líp. Toto heslo mějme na paměti, zvláště když se dostaneme do nějaké té zamotané situace. Mohlo by nám v tom letošním roce posloužit právě když budeme řešit různé životní situace. Čeká nás toho dost, abychom se pohnuli o kus dál. tak s chutí do toho a půl je hotovo.  :-)

   Pokud jste dnes v noci měli narušený spánek, cítíte nervozitu či neklid, anebo vám od rána není moc do skoku, a máte pocit, že na vás leze nějaká nemoc, a i když je dnes Silvestr, tak byste se nejradši zahrabali někam do nory, kde byste měli svatý klid od všeho okolního rozruchu, nelze, než doporučit: nedělejte si dnes násilí, a udělejte opravdu to, co cítíte. Klidně si zalezte někam do koutku a udělejte si den sami pro sebe. Zvláště dnes byste se neměli do ničeho nutit. Klidně porušte tu šňůru oslavných a bujarých silvestrovských oslav. Protože právě dnešní den s energiemi, které sem k nám začaly už po půlnoci proudit, nás zvou ještě k větší bdělosti a rozvaze, a také k vnitřnímu zklidnění.
     Jsou to silné světelné proudy, které k nám z centra vesmíru odteď proudí. Ne proto, aby nás smetly, ale aby nás opláchly od veškeré špíny a nánosů, co ještě kde máme na sobě anebo kolem sebe. A věřte nebo ne, každý tam něco máme - někdo v auře, jiný na těle, a další třeba někde schované v buňkách, kde to nebylo vidět, ani pro toho, kdo vidí auru.
     Tyto energie nám byly avízované. Zprávu jsme dostali už dříve přes jednu paní, které to oznámili andělé. Vždycky přicházejí tyto zprávy předem proto, abychom jako lidé zbytečně nezmatkovali a abychom o tom věděli, když nám bude trochu špatně a mizerně, co je příčinou a proč se to děje. Abychom nemuseli hned papat antidepresiva, ale abychom třeba vypnuli a udělali konečně věci podle toho, jak to dělat máme - podle toho, co cítíme uvnitř v sobě, a ne podle toho, jak je to zvykem. Už před nějakou dobou jsme psala o zvyku, který je jako železná košile. Jenže uvědomte si, prosím, která vaše železná košile - který zvyk je vám ku prospěchu, a pod kterým se prohýbáte anebo uhýbáte prostě proto, že se to tak ve vaší rodině dělalo a tak tedy vy to budete dělat pořád a pořád, i když vám je špatně, hlavně že dodržujete něco, co už pro vás osobně nemá význam jako třeba to mělo pro vaše předky. A tak za každou cenu, i kdyby čert na koze jezdil, dokola se snažíte opakovat něco a dělat to tak, jak si to představují ti všichni okolo vás.  
      Nechci nikoho navádět, aby najednou změnil svoje plány. Pro tuto chvíli jen stačí, abyste si začali uvědomovat, co děláte, a jak se sami přitom cítíte. To je to nejdůležitější, o co tady v tuto chvíli jde. A bude-li vám po silvestrovské veselici trochu špatně, tak si to znovu projděte. Ne vždycky to je po požití alkoholu. Třeba zítra pochopíte a uvidíte, že jste uhnuli od toho, co jste si ve skrytu své duše přáli. A pak pozítří.....už si dáte větší pozor a začnete víc cítit to svoje srdíčko a to, co v něm cítíte.

      A závěrem doporučení pro dnešní den - námět jak si vladit svoje energie a udělat si příjemně v sobě i kolem sebe s mantrami, které jsou aktuální právě v období, kdy něco starého končí a odchází, a něco nového přichází:

   Vážení a milí,
       v těchto dnech stále proudí na Zemi tisíce holubic a přicházejí další a další andělé, aby nám pomáhali. Když se na chvíli zastavíte a ztišíte, možná jejich energii kolem sebe ucítíte. Věřte, jsou tady, jsou kolem vás, aby vás chránili a pomohli vám. Věřte tomu, co cítíte. A třeba i před spaním, když jste uvolnění, požádejte anděly, aby se vás dotkli. Určitě vás pohladí svým jemným dotekem, který někdy jako slabý vánek na svém čele cítit můžete, a jindy jako příval tepla, které vás zaplaví. To proto, že vám dodávají  energii, kterou potřebujete.
                                                         Mějte se hezky a užijte si svátečnách dní. *Bí
      

Ta rada zní:
       "Dopřejte si právě dnes trochu odpočinku. Dejte si relax, a třeba příjemnou uklidňující koupel v bylinkách anebo v pěnových bublinkách. Nečekejte na nic, a už vůbec ne až přijdou svátky. Teď právě je ten nejvyšší čas. Protože když to budete odkládat až na později, může se vám klidně stát, že vás to povalí. A pak už nebude zbytí a budete muset odpočivat a ležet. Tak udělejte to, co v tuto chvíli pořtebujete, abyste měli dost energie i na svátky, a pečení, i do práce a pro to, co všechno ještě potřebujete zařídit, než budete mít volno v práci. Vždyť přeci hodinka nikoho nezabije. Nic vám neuteče, a spíše prospěje. Je to na vás, jak si to uděláte, tak se budete cítit. Někdy je lepší na chvíli vypnout, a to obzvláště platí v tom převánočním shonu, kdy jsou všichni ostatní v napětí a podráždění. Snažíc se na poslední chvíli ještě udělat tohle a tamto, a ještě tadyhleto zařídit, a ono nakoupit."
 
    Stres a napětí si převážně děláme jen my sami. Naše utkvělé představy a názory, a naše snažení nám to často dokáže pěkně zavařit. A pak u stromečku funíme s jazykem na vestě.a hrajeme hlavně sami před sebou divadlo (to jen tak na okraj)
  

     Prosíme, lidičky, posílejte světlo a anděly do oblastí Pákistánu! Nesuďme ty, kteří zabíjejí. Oni nevědí, co činí. Nepomůže ani naše odsuzování, ani rasová nesnášenlivost. Život těm, kteří se stali oběťmi, už nic nevrátí. Budiž to pro nás ostatní jen dalším bolestným poučením. Kdo má srdce na pravém místě, tak to cítí. Vždyť každý z nás už kdysi dávno možná dělal totéž. Každý z nás zkusil, co to je zabíjet, a také jaké to je být zabit. Jen proto tam někde v hloubi víme, že to není dobré, když se lidi navzájem zabíjejí. Budiž to dalším poučením pro nás jako pro lidi, abychom nebyli k sobě navzájem lhostejní, ani zaujatí. Budiž to rozlomením ledových ker okolo našich lidských srdcí.
     Víte, je úplně jedno, jestli jakou má člověk víru. V konečném stavu, myslím, až naše duše vyzrají, se stejně všichni potkáme tam někde nahoře v duchovním světě. A myslíte si, že tam na sebe budeme mířit zbraněmi? Budem se tam spolu bavit, radovat se a žít a pracovat, bez těch temných plášťů a závojů nenávisti a nesnášenlivosti. Protože tam už každý z nás bude duší vědoucí.
     Teď však, dokud chodíme po světě ve fyzickém těle, nemůžeme mít všechno vědění dostupné a otevřené, protože bychom se z toho možná pomátli na rozumu. Prootže nahoře v knihovnách je tak obrovské množství informací a dat, které naše lidské tělo není schopno pojmout. Proto jsme tak různorodí. Každý zná a ví něco trochu jiného, a tím se máme vzájemně doplňovat, a ne se zabíjet.
    A tak je jedno, jestli se lidé modlí k Alláhovi anebo vyznávají Mohameda. Všechno to je jeden a ten samý - náš nebeský otec.
        Možná vám to bude znít příliš nábožensky. Přišla jsem na to, že to není vírou ani církví, ke které se člověk hlásí, ale je to o tom, co máme v srdcích. A tam někde hluboko pod nánosy nejrrůznějších zmatků, smutků aa strachů, je jiskřička světla. Máte ji v sobě každý z vás. To si můžete být jisti. A proto, aby ji každý z nás našel - abychom našli tu pravou víru, narodil se Ježíš, který stejně jako my po této zemi chodil.
        Ne, Ježíš neměl žádnou manželku, a nežil normální běžný život, jako většina z nás lidí. To jen lidská hlava a mysl, pro kterou jsou zázraky nepochopitelné, to stále nedokáže a nechce přijmout. Jsou to věci mezi nebem a zemí, které se nedají snadno prokázat ani vysvětlit. Přesto zázraky existují, a s Ježíšem či Pannou Marií je možné se setkat.
     A až najdete opravdu svoji duši a také poznáte tlukot svého srdce, tak sami nejspíš uvidíte věci jinak - a i tento svět jinýma očima.

V tuto chvíli však odložmě všichni zbraně - i ty mentální a emoční.
Spojte se se svým andělem strážným, kterého máte právě teď vedle sebe, a s jeho podporou posílejme světlo všem - těm, jejichž duše odcházejí v tuto chvíli nahoru, zpátky domů do duchovního světa,
 + a také těm, kteří je milovali, a zůstali tady, a prožívají chvíle smutku a lítosti nad ztrátou svých dětí
 + těm, kteří drželi zbraně v rukách. Právě ti potřeují světla nejvíc, aby se jejihc mysl i cit prozářili, a oni našli cestu zpátky ke svému srdíčku.

    

Ptali se lidé: " Proč už od léta je tak chmurné počasí?"

Andělé na to: "Podívej se, kolik tmy je v srdcích těch, kteří by už moudřejší měli být? Podívej, kolik tmářství dále mezi lidi rozsévají a pod peřinku duchovních věd ty své omyly schovávají. Nestydí se dát svým příběhům i výrokům svým punc s božím jménem. Tím klamou nejen sami sebe, ale také ostatním lidem hlavy blouzní. Ti pak jako otupělé stádo, jež má přes oči závoj, a na krku obojek od těch slov bloznivých uvíznul jim, vedeni jsou ku propasti, nad kterou sami stojí ti, jenž znevažují svých slov a svými dary plýtvají k tomu, aby ostatní je oslavovali a velebili."

Kdo je připravený, porozumí tomuto sdělení. A pro ty, kteří stále ještě heldají vysvětlení a cestu dál, je tu jen v tuto chvíli zpráva, že i nad počasím nahoře andělé dlí, aby ochránili život a planetu zemi. Leč bez našeho lidského přičinění a pomoci to sami nezvládnou. A to, co každý z nás může v tuto chvíli udělat: vyčistit si sám to svoje nitro a otevřít svoje srdíčko soucitu. Soucitu nad těmi, kteří stále ještě jako malé děti jsou, a nevidí ani neslyší to, co se jim shora snaží říct. Ať už přes počasí anebo skrze osobní krize či nemoci. Ať už jakýkoli způsob vás přibrzdí, proto, abyste šli ještě víc do sebe.

    A vězte, že přes nemoci se vaše karma spaluje. Není člověk nemocen proto, aby dostal důkaz, že má tělo, jehož si má vážit, ale nemoc přije proto, že člověk v minulosti něco špatného udělal. Ta nemoc má být jako pokání a poučení. A tak když vás něco takového postihne, jakékolik zastavení a zabrzdění, ptejte se a zpytujte svoje svědomí: "Co jsem udělal špatně? Komu jsem ublížil? Co mám změnit? "

    Dny pošmourné a šedivé pak můžete využít k cestě do svého nitra, k tomu, abyste si sami v sobě vymetli a udělali čisto a jasno. Třeba takovým způsobem, jako to dělali Mach a šebestová, když pomáhali kamarádovi od angíny. Jen vy budete možná muset vyčistit nejen svůj krk, ale nejspíš celé tělo vymést a zbavit všech těch nánosů všemožných energií, které nejsou vaše, a které jste si ve své důvěřivosti do sebe přes uplynulý rok nabrali.

    A když už vyčistíte a vyluxujete do jasu svoje nitro, tak zkuste ještě vyčistit také tu bublinu, která je kolem vás - vaši auru. Ne, nenavádím vás, abyste si dělali kolem sebe krunýř, skořápku či zrcadlo anebo jiné prvky, které se považovaly za ochranu. Tyto věci nejsou ve skutečnosti ochranou, ale izolací, a tvoří kolem vás neprůchodnou energetickou stěnu, takže se díky nim odpojujete sami od sebe a od pomoci, těch, kteří jsou připraveni vám pomáhat, když budete potřebovat.

    Udělejte si kolem sebe a také v sobě čisto a jasno, a jakmile to všecno budete mít vyluxováno a posvětleno, požádejte třeba jen svého anděla strážného, aby těsně k vám pčistoupil a obejmul vás. A prociťte si jeho energii. Nebojte se cítit. Nebojte se prožívat. Bez pocitů, bez prožívání a i bez myšlení, je člověk jen loutkou.

     Bez ohledu na to, čím člověk prochází, do jakých situací se dostává a s jakými lidmi má tu čest se setkávat a jednat, není život ničím jiným, než cestou, která vede ke zmoudření. Ať už v tomto či dalším vtělení - k dozrání a pochopení potřebujeme kolik-tolik lekcí. Někdy je snadnější vysvětlit smysl a význam, než opravdu pochopit a předělat sama sebe - odložit všechny ty zbraně, kterých si mnohdy ani nejsme vědomi, a sundat ty různobarevné brýle, které si velice rádi dáváme na oči, abychom zastínili světlo skutečnosti. Není to vždy lehké. Není to vždy snadné. Někdy mám dojem, že čím víc jdeme do modernějších technologií a obklopujeme se stále dokonalejšími tvary věcí vyrobených, tím složitější je zorientovat se v tom, co je dobré a správné.

     Člověk si může myslet a žít v iluzích někdy i celý svůj život, a teprve až na sklonku svého života se mu pohled začne otevírat, a začne chápat, a konečně třeba i rozumět tomu, kde v životě udělal největší kopance a chyby. No zaplaťpánbůh za to. A jiný se nepolepší, ani za nic na světě. Tak to prostě chodí. Na každého člověka může platit něco jiného, co jeho hlavu k větší pokoře skloní. Teď mi to připomíná příběh Ivánka v Mrazíkovi, když se v medvědí kůži klaněl dědečkovi hříbečkovi. A tak i jeho pýcha dostala pěkně na frak, a k pokoře byl přiveden, jka jinak, než skrze vlastní zkušenost. Jinak tomu ani v životě lidském není.

      Máme teď den před úplňkem. Sami víte, jaký tento celý týden byl. I ty ledovky a omezení v dopravě, i ty problémy s elektřinou v některých městech, souvisí. Když kráčíte špatným směrem, tak zkrátka zákonitě přijde něco, co vás zastaví, abyste měli čas a příležitost se zamyslet se nad svým žebříčkem hodnot. Není od věci, že to omezení přišlo na začátek tohoto adventu. Mnoho lidí tak bylo nuceno udělat to, co by neudělali - zastavit se - najednou změnit chvat a třeba si i něco víc uvědomit. Nevím, nechci nikomu sahat do svědomí, ale někdo se třeba i zamyslel nad tím, co v má v jeho životě opravdu tu největší cenu.
      Když se přes celý rok člověk honí za nějakými sny, tak mu snadno unikne pravá podstata celého tohoto pozemského bytí. A snažení se může stát smažením ve vlastní šťávě. Teď mi jde do hlavy Komenského výrok:"Veškeré snažení toliko dobré pro......."
      Nechci nikomu v žádném případě brát jeho sny a plány. Sny, které máte každý v sobě, vám pomáhají na vaší cestě a pomáhají při učení, kterým vaše duše prochází. V konečné fázi pak je stejně nejdůležitější, jak se při realizaci toho svého snu a přání zachováte - jak jednáte a vystupujete vůči ostatním, kteří do toho byli zainteresováni. Pak už také je na tom, kolik světla či zmatku vnášíme do svého okolí. Anebo jakými dalšími iluzemi sytíme sebe nebo svoje nejbližší.

    ....... každý můžeme mít jiné sny a cíle. Ty sny by nás, jako lidi, neměly rozdělovat a neměly by být podnětem k oddělování či odszuzování. Ale nikdy bychom jako lidi neměli zapomenout na svoji lidskost. A při naplňování svých snů a cílů bychom neměli ztratit ani svoji lidskou tvář, ani cit.  

A tak ještě na závěr dnešního sdílení: zkuste se podívat, jestli ta tvář kterou máte, je skutečně vaše - a jestli čistě náhodou nenosíte nějakou masku - třeba takovou, abyste se zalíbili všem......anebo takovou, která má namalované rysy přes vaši opravdovou skutečnou tvář.....
        A to, co objevíte, můžete mi třeba napsat.

https://www.youtube.com/watch?v=eQWeneJrdPw

Toto povídání píšu na podnět e-mailu, který mi přišel od jednoho známého. pod Záložkou Výživa a prostředky pro zdraví jsem pak přidala recept s cibulí od stoleté babičky z Vidče. Možná ho znáte, možná ne. Tak třeba por inspiraci a pro pochopení . třeba vám stejně jako mně docvakne, jaké další dogmata a fámy lidé uctívají před svým zdravým rozumem a cítěním.

...a tady je moje reakce a pohled:

     "Jé….teprve teď mi to docvaklo!"…….fandím cibuli i česneku - pocházím z kraje, kde se česneku velmi daří, a pěstuje se ve velkém. Odmalička jsem v podstatě vyrostla na česneku a cibuli. V dětství a mládí jsme chodila na brigádu do česneku. Babička měla pole s česnekem, a moje máma pak později, po revoluci, začala také na políčku česnek pěstovat.

A pak, když jsem se začala motat kolem alternativních cest, jsem se jednou setkala s názorem: CIBULE A ČESNEK BRZDí DUCHOVNí RŮST.

Říkala jsem si: "Co to je za blbost“
 "Jaký to nesmysl?!" - mi říkalo moje nitro.
"To bych musela být totálně zabedněná a zabržděná", ale ouha. Já viděla - věděla a vnímala takové věci, jaké mnohým byly ukryty. A čím víc jsem jedla česneku, bylo mi lépe a viděla jsem víc. Nebylo to po česneku. To vůbec nechci říct. V podstatě česnek a cibule mi pomáhají ničit parazity a bakterie, které by se jinak v těle mohli šířit..
   To, co vidíte a vnímáte na duchovní rovině, a další dveře, které se vám postupně otevírají, to záleží na tom, k jaké úrovni poznání jste dospěli v minulých životech - jaké zkušenosti a poznání jste nasbírali. A pak také na tom, jak poctivě sami na sobě pracujete tady a teď, v tomto životě. Jestli plníte svůj inkarnační plán a neporušujete přitom žádné zákony. Vůbec to nemá souvislost s tím, co jíte. Jestli potřebujete pro své tělo maso anebo zeleninu. Je z vyššího pohledu a z duchovního hlediska naprosto jedno. Sama jsem si vyzkoušela a přesvědčila se o tom, že moje vnímání a vidění neovlivňuje jezení masa, ani půstování, ale mají na to vliv úplně jiné aspekty.

      Znáte to - proti upírům se používal a vždycky fungoval  česnek.
A tak i když jsme přijeli z nějaké skupinové akce, obzvláště z těch ezoterických anebo z těch kruhů, co se zdály býti alternativními a duchovními  - tak jsem měla nesmírnou potřebu usnít topinky s česnekem, anebo česnečku. Proč asi ? To vám možná už dojde. Bohužel, česnek ani cibule mi nepomohly od těch energetických upírů, ale pomohly, aby se v těle spálilo to, co už začínalo mít formu hmotnou. Nechci strašit, ale když jste pořád dokola vystavování nějakému špatnému energetickému záření, tak se to časem na vašem fyzickém těle objeví. Nejdřív třeba ve forma parazitů, pak z toho můžou být záněty, a další zdravotní komplikace. Záleží jak dlouho se v tom prostředí pohybujete, a nakolik máte svoji duši chráněnou.
    No a já ji chráněnou neměla, po celé ty dlouhé roky, a pořád jsem odmítala připustit a vidět i to stinné, co bylo za úsměvy všech těch lidí, s nimiž jsme se tehdy setkávali. Ale nebojte se, i s tím se dá zapracovat a vyčistit to. Nikdy není pozdě. Pak je to sice mravenčí práce na delší běh, ale jde to.

   Abych se vrátila k tématu a mým zkušenostem:  česnek a cibule pomáhaly mně i mým dětem, když rostly, ať už na kašel či průdušky, anebo pro preventci. No také nás dětská doktorka vídlala jen když nás pozvala na preventivní prohlídku. A chválila nás, jak jsme vzorní a zdraví :-).
    Když jsem byla malá, milovala jsem sladkosti. A doma mi vždycky říkali, když : men pobolívalo břicho, že mám asi hlísty, a na to jsou nejlepší topinky s česnekem.

    A teď při tom receptu té babičky, jsem najednou viděla Indii - tam se česnek a cibule většinou nejí. A tam se právě traduje spousta dogmat a fám také o jídle. Lidé tam mají těla a střeva plná různých parazitů. Umějí s tím už jaksi žít. Co jiného jim zbývá, když tam zarytě dodržují umělá dogmata, není tam žádná hygiena, a často ani lidské podmínky pro důstojný život. Dávají sice do jídla spousty pálivého koření, ale to úplně, nestačí. Tady je krásně vidět, že když se budeme zarytě držet dogmat, jak můžeme dopadnout.

   Můj selský rozum, mi velí - a naštěstí mám na to svůj názor +  také už docela letité zkušenosti - nedám na česnek a cibuli dopustit. Pomáhalo to našim předkům, našim babičkám i prababičkám, když ještě neexistovaly chemické léky a vyrobené antibiotika v laboratořích. Tak proč bychomom si tyto přirozené přírodní látky měli odpírat my v dnešní době ? Vůbec se nebojím o své zažívání a trávení. Naopak. vím, že si s tím žaludek i střeva docela snadno poradí.

  Dnes, díky bohu, máme tak vyspělé výzkumy, že se snadno dají zjistit účinné látky až do těch nimiaturních částeček. A to už se také zjistilo, že cibule a česnek mají takových účinných látek několik, které pomáhají ničit bakterie a pálit škodliviny v těle - a  jsou dobře využitelné jako přírodní antibiotikum i antiseptikum.

     Jo, nic se nesmí přehánět, ale také jakékolikv rozdělování a oddělování také není zdravé.  Musíte si najít svoji míru, a svůj jídelníček si upravit ne podle toho, co která věda či nauka říká, ale toho, co vaše tělo skutečně potřebuje. Někdo může kaše, já třeba už dnes obilné kaše nemusím. S tím jsem začínala před 15ti lety čistit svoje tělo - změnami v jídelníčku, protože se mi po normální snídani žačalo dělat špatně.  
     Po období vegetariánství, jsem se opět k masu vrátila. Čistě proto, že mi maso dodávalo sílu, kteoru jsem vyčerpala při práci. A meditacemi ani odpočinkem ta síla a enerige doplnit nešly.
    Pak jsem si vyzkoušela stravu pránickou. Také to jde. Nemusím jíst fyzické jídlo, abych žila. Ale začal jsem mít výčitky a traumata, když jsme na něco měla chuť. Byl to vnitřní boj sama se sebou. Dopřát si to - anebo ne - když pránik nic nemůže jíst...?? ..... No stavy niterné nic - moc.
    Nakonec po letech zkoumání a prověřování sami na sobě, přijdete na to, že vůbec nejlepší je, když se řídíte podle potřeb svého těla. A když svoje tělo posloucháte, a naučíte se mu rozumět, ono vám dokonce napovídá, co v obchodě nakoupit - co vám neublíží. Někdy vás vyzkouší a nacyhtá - aby se vám vaše smysly a bdělost ještě víc protříbily, a vy pak můžete cítit, když se na něco podíváte - jestli ano anebo ne.
Tělo - to vám dává vždycky odezvu. Začněte mu také důvěřovat, naslouchat a rozeznávat skutečné potřeby od špatných návyků.

     Každý z nás si nějaký ten dloužek nese ve svých inkarnačních záznamech. Někdo větší balík, a někdo menší. Záleží na tom, kolik jsme toho už stačili očistit - naučit se a vyřešit, a kolik jsme si naopak ještě v průběhu tohoto života naskládali tím, že jsme porušovali vyšší zákony.
     Víte, říkali mi, když mne začali učit: "Neznalost zákona neomlouvá" - a to platí jak pro pozemské zákony, tak i pro ty duchovní. A tedy kdo pracuje s energiemi, a třeba léčí druhé lidi, měl by znát duchovní zákony. Měl by je znát, ale také dodržovat. Možná se může zdát, že si hraju na chytráka. Ne nejsem zase tak chytrá, jen se ptám a poslouchám. Ptám se na to, co mi není ještě úplně jasné, a čemu ještě úplně tolik nerozumím. Když mi nahoře řekli: "konečně jsi tady - to jsme se tě načekali". Byla jsem z toho vykulená. Do té doby jsem toho tady dole už hodně zkusila. A i když jsem se naučila pracovat se zvukem, a naučila jsem se vnímat a cítit energie, přeci jen jsem se pořád brzdila, abych to začala používat v širší míře - abych se třeba stala léčitelkou.
     Teď už vím proč. Neznala jsem ty vyšší zákony. Neměla jsem o něčem takovém ani ponětí, natož znalosti. Byla jsem naivní a duchovně nezralá. Naštěstí jsem měla v sobě takovou přirozenou pojistku, která vám brání chodit krást ovoce z oplocené zahrady. Chránilo mne to před zneužitím těch svých schopností, a tím i před porušením vyšších zákonů.
     Jsem docela překvapená, kolik lidí, kteří se pohybují na pozemcích duchovních nauk a ezoteriky, vůbec nemá ani páru o tom, že něco takého jako vyšší zákony, existuje. Kolik lidí ve své slepotě a naivitě tyto zákony stabilně porušuje. Je to až k nevíře. Nekritizuji je. Je to jejich cesta a jejich svobodná vůle.
    Ale věřte, říkali mi: slepý, hluchý, a stejně tak naivní člověk, který nezná a chce léčit druhé, si musí nejdřív vyléčit svoji duši a vyčistit ji až do dna, jako studánku. Bez toho, aby měl svoji duši čistou, bude kolem sebe rozlévat jen vodu plnou bláta a kalů. A to nikomu nepomůže - ani jemu samotnému, ale ani lidem, kteří přijdou pro pomoc.
     No a protože jsme tady dlouho byli v té zaslepené a naivní nevědomosti, a pořád to nikam nevedlo - pořád jsme jen přešlapovali na místě a do svých studánek stále jen přilévali další nánosy špíny, tak nahoře řekli:"dost a jde se čistit".
     Jak takové čištění může vypadat? Je to různé, podle toho, kolik té špíny ve své duši máme. Ne, není to o tom, že nebudete mluvit špatně, ani o tom, že nebudete používat negativní výroky. Tady jde úplně o něco jiného - to, co zasahuje hluboko dovnitř, a jsou s tím spojené vaše prožitky a pocity. Vlastně právě na ty prožitky, které jste sami zažili, máte navázané různé vzpomínky, a ty máte někde v sobě uložené. Ať už je to strach změnit místo, obava o dítě, zloba na partnera, závist sousedovi, agrese ke svým obchodním partnerům, atd. Je toho celá řádka.
    Jednoho dne třeba svého partnera milujete nade vše, a další den byste ho nejraději utloukli, máte na něj vztek, ani nevíte proč. To všechno jsou věci, které pomaličku lezou napovrch, a mají své odůvodnění v minulosti. Nebudu to tady všechno vyprávět, bylo by to na román, kolik toho člověk v sobě nese opravdu z velmi dávné minulosti.
     Všechno má svůj smysl a důvod. A právě přes pocity je možné k tomu najít cestu a klíč. Ne přes myšlenky, a tedy ani přes ty pozitivní afirmace. tak to opravdu nefunguje.
     Afirmace a pozitivní prohlášení působí jako výhybka, která vás přehodí na jinou kolej, ale nic neřeší. Prostě když je vám špatně, vy si najdete příhodnou afirmaci, pak si ji začnete říkat, a stane se jen to, že ten problém, který jste měli pochopit a vyřešit, jste odsunuli na vedlejší kolej. To mám osobně vyzkoušeno. Tak to opravdu funguje. Několik let - od tomu 1993 jsem se pozitivně ladila s pomocí afirmací.
      Učila jsem se nějaké věci. Hlavně myslet pozitivně a mít odvahu a sílu postavit se všem těm nepříjemnostem a těžkým situacím, které život přináší. Učila jsem se mít se ráda, a přijímat svoje rodiče. Ale k řešení toho, co mezi námi karmicky bylo už celá staletí, tak k tomu jsem se dostala až mnohem později. jakmile jsem přestala věci strkat pod koberec, jakmile jsem se začala dívat na svět otevřenýma očima, a začala jsem naslouchat tomu, co mi andělé napovídají, teprve pak mohlo přijít na řadu řešení.
    Do té doby, když jsem chodila s růžovými brýlemi na očích, tak to prostě nemůžete vidět, ani správně řešit. Pokud chcete chodit po světě s růžovými brýlemi, je to vaše volba. Ale přes růžové brýle nevidíte dobře skutečné barvy světa. A věřte, že správné řešení a východisko přijde až ve chvíli, kdy sundáte z očí své brýle, a z uší klapky, které vám brání slyšet ty, jenž jdou často nepoznaní - neviditelní po vašem boku.

    Pro všechny lidičky, kdo stále ještě nevěří a bojí se toho, co bude na konci jejich života: ráda bych rozptýlila vaše obavy. Říkali mi: "Není čeho se bát. Bojí se jen ti, kdo jsou v rozporu s boží vůlí. Tedy ti, kdo nenaplňují svůj život tak, jak by měli - kdo se chtějí vyhýbat problémům a uhýbají před řešením.
    Ještě před dvaceti lety jsem měla také trochu obavy ze smrti. Přiznávám. Protože jsem nevěděla, co člověka po smrti fyzické čeká. Byla jsem poměrně mladá, a tak jsem se zatím nechtěla smířit s tím, že bych zemřela. Hluboko v sobě jsem měla přesvědčení, že život je dar, který mi byl dán od Boha, a já tedy nemám právo si ho ani předčasně vzít, a ani rozhodovat o tom, kdy z tohoto světa odejdu. Stejně tak jsem věděla, že nemohu rozhodovat za životy svých bližních. I když vás to vnitřně hodně bolí, když vám zemře dítě, otec, babička a další lidé, vašemu srdci milí.
Když odcházela moje babička, řekla: "Jedni se na svět rodí, a druzí z něj zase odcházejí, aby těm novým uvolnili místo."
    A tak to prostě bylo, je a bude. Lidé se budou rodit a umírat. Babička odešla smířená, a stejně tak i můj táta, který rok předtím hodně trpěl a měl silné bolesti. A i když byl ten "jednoročák", jak o sobě tvrdil, protože do kostela chodil opravdu jen jednou v roce, když jsem se s ním loučila, byl vnitřně naprosto klidný a vyrovnaný. Při posledním podání ruky, jsem on i já věděli, že je to naposled, co spolu mluvíme. Pak asi za dva dny máma volala, že táta už je na onom světě.
    Nebojovala jsem, ani jsem se nevztekala, ani jsem Bohu nespílala. Hluboko uvnitř v sobě jsem měla pocit vyrovnanosti a smíření. Pobrečela jsem si, ale přitom jsem cítila nevšední klid a vědomí, že je vše v naprostém pořádku. Věděla jsem, že není čeho se bát, i když ten svět tam za hranicí byl pro mne ještě velkou neznámou, až do té chvíle, kdy jsem se tam sama ocitla v doprovodu andělů.
     A tak tímto příspěvkem bych chtěla jen dodat trochu odvahy a povzbuzení. Když člověk odchází nahoru, nikdy nejde sám. Vždycky je v doprovodu andělů, kteří si pro každého přijdou. A v jejich přítomnosti je vám opravdu krásně. Těžko se to popisuje. Já strach necítila, když jsem té osudové noci nemohla dýchat. A když ke mně andělé přiskočili, aby mi pomohli, já je viděla a cítila poprvé fyzicky. Nebála jsme se. A protože mi dýchat opravdu nešlo, řekla jsem si, že už mi nezbývá nic, než se modlit. Dala jsem svůj život do rukou Božích a z celé své duše jsem jen odříklávala modlitbu "Otčenáš".
    Anděl mne držel za ruku, a svištěli jsme tunelem nahoru. Vůbec jsem nepociťovala strach ani nic podobného. Ani mne nenapadlo se vzpírat. Bylo mi príma a krásně tam nahoře - kde jsme skutečně doma.
    Pokusila jsme se Vám ty anděly namalovat. Nejsem malíř, ani výtvarník. Kreslím si jen tak pro radost, anebo pod vedením andělů. A tak aby se vaše duše uklidnila, tak pár obrázků, které mi pomohli namalovat.

 Kdo se může smrti bát ?
    Ten, kdo vzdoruje Boží vůli, kdo porušuje vyšší zákony a svůj život zasvětli temné straně.
    Vy, pokud žijete v souladu s boží vůlí, a snažíte se žít poctivě a čestně, pokud nepácháte násilí na svých bližních, ani je neokrádáte, a plníte si svůj životní plán tak, jak máte, vy se bát opravdu nemusíte. I vy máte kolem sebe anděly, kteří vám pomáhají a budou při vás stát také jakmile nadejde váš čas odchodu z tohoto světa, a budete se vracet tam zpátky domů.

     Nebojte se - andělé jsou všude kolem vás. Jejich energie je skutečně krásná a silná. Mají krásně barvy, a také nádherné vůně.

    V úvodu bych ráda předeslala, že to není můj výmysl a ani jiného člověka. Zeptala jsem se tam nahoře - těch, kteří na duchovním vývojem nás lidí na zemi, dohlížejí a hlídají, aby vše probíhalo v souladu s božím plánem. No, musím říct, že jsem byla také překvapená. I já jsem si myslela, že jsme už kousek dál - a výš.
    Ukázali mi to jako školu - základní školu. Jenže ta základní škola, ta je zatím skoro prázdná. Jen několik málo prvňáčků, a pár lidiček je ve střídách nad tím. Ale nikdo z lidí ještě neprošlo do 8.třídy. To znamená, že osmá i devátá třída jsou úplně prázdné. Většina lidí je teď jako v mateřské školce. Ti, kteří se v předchozích letech věnovali ezoterice a duchovním technikám, a jejich jména možná znáte z různých věhlasných akcí, tak ti jsou zatím jen v mateřské škole jako předškoláci. A tedy mají před sebou  přijímací pohovor do první třídy, kde by se teprve měli začít učit co to opravdu duchovno je. Tak jako děti, když přijdou na základní školu. Teprve tam se začnou učit číst, psát a počítat a také používat rozum a logické myšlení pro svoji budoucí praxi a profesi.
    No a logicky, když žádný člověk ještě neabsolvoval celou základní povinnou školní docházku, tak nemůže jít na střední školu, a už vůbec ne na tu vysokou.
   
Jste překvapeni?
      Také jsem byla. Také jsem si myslela, že jsme už mnohem dál a ve vyšších třídách. Také jsem si myslela, že přeci já už musím být na střední škole, ne (?) - když už jsem tady na zemi prošla tolik kurzů a učení, poznala tolik věcí a alternativních technik. Tak jsem pochopila, že to byla jen moje domýšlivost a pýcha. A když máte tyhle dvě potvůrky před sebou, tak vám zastíní skutečnost a pravdu, a vy si jen domýšlíte a myslíte. A když jsou obě pohromadě, tak jedna vám zakryje oči, a druhá vám zacpává uši, abyste neslyšeli ty rady a informace, které vám shora andělé přinášejí.
      No prostě byla jsem zaslepená a nahluchlá. Něco jsme sem tam zaslechla, a něco mi prostě vtlačili do mé mysli, co se vymykalo norrmálním lidským vjemům. Když to nešlo ve dne, předávali mi to v noci, a když jsem spala, tak mne prováděli po různých krajinách a učili mne. Tomu už ale nikdo z těch lidí, co vykládají sny, nerozuměl.
      Teď také, stejně jako pár dalších, jsem nastoupila do první třídy, a učím se. Ani nevím, ve kterém ročníku jsem. Už to neřeším. Můj učitel, mistr a duchovní průvodci mne jen neustále překvapují něčím novým. A jsou to věci, o kterých jsem si myslela, že jim rozumím. Oni se mnou mají hodně trpělivosti, a děkuji jim za to. Díky nim poznávám a učím se o tom, co je duchovno a duchovní život. Velmi jsem se mýlila, a v postatě ničemu jsem nerozuměla. A tak teď poznávám a oni mi ukazují, jak je většina lidí na omylu stejně, jako jsem byla já. 
  

"Kdo zlu neodporuje   - sám se proviňuje."

"šaty nedělají člověka  -  člověka šlechtí práce"

"Nad nikoho se nepovyšuj  a před nikým se neponižuj"


Jestlipak víte, v které české pohádce je tolik moudrosti?
závěrečná scéna  tečku dodá:
https://www.youtube.com/watch?v=L43sTFppr5w

Pro každou dobu i situaci existuje nejen vysvětlení, proč se věci dějí. Když se člověku všechno dobře daří, tak nemá potřebu něco řešit. Říká se, že člvoěk je v podstatě líný tvor, který nic neudělá a nehne se z místa, dokud mu neteče do bot.
     V uplynulém období bylo mnoho technik a způsobů, které nás neučily věci a problémy vždy správně pochopit, natož řešit. Obecně se meditací využívalo k úniku z reality běžného života. A tak teď má spousta lidí klamnou představu o meditacích, jak fungují a k čemu slouží. Někdo z nich má srandu, a jiný je zase používá k tomu, aby ostatní dirigoval a nařizoval, zkrátka aby ovládal.
     Ani nevíte, co jste si v tom období nahrabali pod koberec - kolik špíny a odpadků. Také jsem se divila, když mi ten koberec začal růst před očima, takže jsem přestala vidět úplně všechno, i to světlo, které svítilo na cestu. A postupně jsem musela začít uklízet a čistit. A tohle - to hluboké čištění nás čeká v nadcházejícím roce. Víte, nikdy se nedá říct, že si člověk nemoc způsobil tím, že tady a teď něco udělal špatně.    
      Některé nemoci si totiž můžete přinést z předcházejícího života, a vy pak ale musíte přijít na to proč - kde jste udělali chybu - který z vyšších zákonů jste porušili, a jak to teď správně a dobře napravit - jak vyřešit a vyčistit. A to jsou ty odpadky pod kobercem. Nemusíte pro vysvětlení chodit daleko. Vždyť to, co máte vyřešit, máte tady a teď - v tomto životě. Stejně jako lidi, kterých se ten váš problém dotýká.
      Mnoho věcí jsme dělali špatně, jako mnoho civilizací před námi. Většina těch, co zanikly, nezanikly jen proto, že byly na vysoké úrovni. Jejich zánik přišel úplně z jiného důvodu. Prostě a jednoduše: někde něco dělali špatně - porušovali ty zákony, které jsou nad těmi pozemskými, a tak museli zaniknout celé jejich civilizace. Nebudu je jmenovat, a nebudu tady teď ani vysvětlovat proč zanikly. Jen je potřeba mít na paměti, že kdo poctivě a svědomitě pracuje, nemusí se bát, tomu je shůry pomoženo. Ten, kdo má svoje srdce a své přesvědčení opravdu čisté, tomu jsou otevřeny brány, a je veden tak, aby svoje pozemské záležitosti vyřešil. Pro každý problém existuje řešení a východisko. A kdo si doma smetiště dělá - i to je jeho cesta a způsob k poučení. V pravý čas i jemu to smetí na povrch vyplave, aby se také naučil řešit a svoji duši očistil.

Ať už se člověk narodí jako židovské či muslimské dítě, anebo křesťan či v rodině ateistů, jedno máme všichni společné. I když se to nezdá, a mezi národy a náboženskými hnutími se neustále rozdmýchávají provokace a nesnášenlivost. Obyčejné lidé, kteří neslyší svoje srdce, se snadno nechají zmanipulovat, nechají si namluvit a diktovat pravidla, podle kterých by se měli řídit. Uvědomte si, že když vám nějaký člověk anebo skupina bude diktovat pravidla, která musíte dodržovat, tak právě tam přestává platit svoboda duše. Právě když se snažíte dodržovat jakýkoli diktát, přestáváte slyšet svůj vnitřní hlas a hlas svého srdce, a hrnete se do náruče druhé straně. Ta hranice je tak tenká a často není snadné ji rozpoznat a prohlédnout.
    A pak se snadno zapletete do rozmezí odsuzování a nesnášenlivosti. Zkuste už pochopit, že podstata v každém člověku je stejná, jen ji často nevidíme. Zůstala zahrabaná pod nánosy právě těch všemožných rozdílných názorů, které se tváří, že bojují za vaše osvobození a svobodu. Ale ve skutečnosti si vás jen hezky pěkně pomaličku obalují do svých sítí.
     Uvědomte si, že když někoho budete odsuzovat, a budete se nad někoho povyšovat, v domnění, že vaše víra je jediná správná, a nenaučíte se tolerovat vývoj ostatních duší, tak v další inkarnaci se můžete narodit právě na takovém území a mezi těmi lidmi, které právě teď odsuzujete či posuzujete. I ve vývoji duše je důležitá míra pochopení. Také je důležité naučit se dívat jinak - jinýma očima na svět kolem sebe. Že je v tom teď pěkný zmatek - ano, to je. Ale to smetí velkého zmatku jsme si jen sami způsobili. Každý člověk za to nese úplně stejnou zodpovědnost, stejně jako ti, co sedí ve vládnoucích křeslech. Oni nejsou ničím jiným, než zrcadlem toho, co je obecně v národě ukryto - co je v jeho povědomí, v myšlení a v cítění.
      Tak si to jen teď každý sám v sobě může probrat - a začít pracovat na tom, co v tom zrcadle vidí - co mu do očí bije. A povede vás to stále hlouběji - abyste pochopili, že i vy sami jste někdy v minulosti dělali stejné chyby jako ti, kdo se snaží ovládat a manipulovat. Budete si muset sáhnout do svědomí, a pak s tím poznáním a vědomím se narovnat i přes ty všechny svoje chyby, které máte, se budete muset naučit stát rovně a jednat - říkat pravdu a žít pravdu.
      Svět se obalil do spousty krásných slov, a zvláště v této zemi. Je tady, bohužel, tolik těch, co se staví do nadlidské úrovně. Přijde mi to jako tenkrát v Egyptě, kdy se faraón stavěl do role boha, i když to byl obyčejný člověk. Rozdíl byl jen v tom, že se narodil v rodině, která byla u moci a vládla nad zemí. Proto musel být zničen, proto veškeré učení a chrámy, i pyramidy, musel zavát písek a prach. Bylo tam mnoho přečinů proti vyšším zákonům. Jenže to, bohužel, ani teď mnoho lidí není schopno vidět.
       Všechny země a města z dávné historie, která byla zničena, se provinila proti vyššímu řádu. V Atlantidě se rozvoj vědy a techniky dostal na vysokou úroveň, ale moudrost a vědomí lidí ovládla chamtivost, mamon a boj o moc. A do této doby tyto entity nemá mnoho lidí stále ještě plně pod svou kontrolou. Ale jsou jejich sluhy. Není divu, že situace v této zemi je tak těžká a neudržitelná. Začali jsme se klanět zase zlatému teleti, a sloužit druhé straně ve své zaslepenosti a duchovní pýše. A to si, budeme muset přiznat.
   Vždyť pozice: "já jsem už jen světlo", vůbec nic neřeší. Když se do ní usadíte, vůbec vás to neposouvá kupředu. Nic tím neřešíte, jen se vyhýbáte pravdě a poznání. Uhýbáte před zodpovědností. Je to jako byste zamrzli v kostce ledu. A když jste zamrzlí, co vy víte, co jste si nasyslili a nakupili v minulosti - co všechno si teď musíte snít - ochutnat - a očistit? Zamrzlá kostka ledu nic takového nevidí, ani necítí. No a také neslyší. Ten, kdo je na duchovní cestě, a jeho vědomí se otevírá, kdo je připraven postoupit skutečně dál, ten musí nejdřív rozmrznout. Musí se mu nejdříve rozpustit ta ledová krusta, aby začal znovu cítit a vnímat opravdu všecko, proto aby se stal poctivým služebníkem světla.
Nikdo a nic, co je v kostce ledu, se dál dostat nemůže. A tak co nás čeká v nadcházející době - je fáze rozmrazování a loupání ledových krust, kterými jsme se obalili.

Jak to opravdu je s energiemi těch chrámů, které lidé byli zvyklí v minulosti tak hojně využívat?
    Možná někoho hned na začátku napadne, proč chrámy? Na to můžu jen odpovědět: když mne před lety poprvé vzali do shambaly, viděla jsem to místo jako nádherný zlatý chrám. Bylo to nádherné i pocitově tam být - spousta energie, která sytila nejen duši, ale i tělo. Bylo to asi poprvé a naposled, kdy mne do toho chrámu přivedli, ještě těsně předtím, než byl uzavřen. Jakmile se totiž někteří chytráci dozvěděli o shambale a začali tam chodit, udělali si z té energie docela slušný byznys. Nebylo by nic, kdyby druhým ukazovali cestu, jenže začali si to přisvojovat a prodávat za peníze a za certifikáty. A i když si energii tamodtud brali, tak zpátky nikdo z lidí nic nevracel. Víte, jak dopadne třeba země, z které se pořád na jednom místě stále jen těží? Stejně tak to dopadlo i s chrámem shambaly. A tak když jsem si přála, jestli by mne tam moji průvodci mohli zavést, a viděla jsem tu spoušť, bylo mi to hodně líto. Už tam není žádné město, a není tam ani ta nádherná třpytivě zlatá energie. Je tam pusto a prázdno. A stejně tak je to i s chrámem reiki, a s mnoha dalšími. Kdo má tu možnost v doprovodu svých duchovních průvodců chodit nahoru do duchovního světa, ten to dobře ví.
    Ten, kdo tam nikdy nebyl a nevidí, ani neslyší, ten může namítat a argumentovat třeba tak že: tyto energie ale musí proudit, protože bychom bez nich jinak nemohli žít. Není to pravda. Člověk může bez těch energií žít, což se vlastně teď děje. Nebojte se, bez energie nikdy nezůstáváme. Nahoře v duchovním světě je mnoho dalších chrámů, ty jsou naštěstí už ale velmi dobře střeženy, aby je zase nějací chyrtáci nevykradli a nerozprodali za peníze a certifikáty.
    Každý člověk má svůj základní zdroj energie nahoře v duchovním světě. A ty další energie, které máme možnost dostávat od andělů a od Boha, jsou něco jako odměna či bonus za poctivou a svědomitou práci, kterou tady dole vykonáváme. Tím, jak se uzavřelo spousta starých známých chrámů, tak vlestně mnoho lidí teď jede pouze na ten svůj základní zdroj, a nedostane víc, dokud si to skutečně nezaslouží.
    Víte, dítě, když se narodí, tak také žije, i když žádné zasvěcení nedostane. A nepleťme si to s křtem - to je naprosto jiná záležitost. Obřad křestu není zasvěcením. když jsem svoje děti nechala křtít, brala jsem to vcelkem vážně a upřímně, jako zaslíbení jejich duše a oddanost Bohu, ne církvi ani žádné instituci na zemi.
     Teď když jsem hledala přirovnání toho, co se teď s energiemi shora děje, tak jsme viděla něco jako velikánskou nemocnici, kde vypnuli proud, takže jede pouze na záložní zdroj. Víceméně na pokojích svítí jen nouzové osvětlení. A velké světlo mají pouze na operačním sále ti, co jsou způsobilí, aby konali zákroky a operace.
     Bylo mi řečeno, že každý by se mohl dostat do role operatéra, a mohl by mít větší přísun energií z mnhem vyšších zdrojů, ale předtím musí splnit mnoho prověrek a úkolů, ap rojít mnoha zkouškami. Teď momentálně je těch, kdo mají pověření a přísun nových energií, pouze nepatrné množství v poměru k počtu lidí na celé planetě.

     Možná toto povídání a sdělení vyvolá nejrůznější reakce. Nechci nikoho strašit. Vím, co vím, a můžu, to povím. Na kurzech a při setkáních už jsem se několikrát zmínila a nastínila, co nás čeká v roce 2015. Nic jsem nepočítala, ani nesetavovala horoskop. Jne jsem dostala zprávy z centrály, kde se o tom všem rohoduje. V tuto chvíli probíhá další zasedání karmické rady. Tentokrát jsou tam všichni, včetně zástupců galaktické rady. Proč? No každý měsíc teď společně zasedají, aby vyhodnotili to, co jsme my tady dole za uplynulé období udělali - co jsme splnili a co ne. Bohužel, je víc toho nesplněného. A tak nás čeká daleko větší záběr a mnohem víc práce.
     Je to jako když jsme měli naplánovanou práci na desetiletku. Plán práce, který obsahoval mnoho úkolů. A my namísto práce jsme se jen opalovali, jedli, pili, hodovali, a skutek utek. Práci za nás nikdo neudělal. A teď bude pomalu to období končit, a nic není uděláno. Víte, je to stejné jako když si nějaká strana vytvoří volební program. Naslibuje, co všechno udělá a vybuduje. A pak první co je, tak si nejdřív určí výši svých platů, vybuduje administrativní budovy a kanceláře, vybaví luxusním nábytkem, a pak jen dál koná porady, na kterých se jen stále dokola mluví a mluví a mluví. A práce - kdo tu udělá? A z čeho se mají vzít prostředky třeba na vybudování zařízení pro pacienty, kteří to potřebují pro zdraví, anebo pro děti? Kde se vezmou peníze na komunikace a domy pro seniory, a na všechno to potřebné, co je k životu všech zapotřebí, když pár lidí myslí jen na vlastní prospěch - na svoje břicho a luxusní byt....?? ......a kde se mají brát peníze na podporu těch, kteří tu podporu skutečně potřebují, a kdo vlastně pak pracuje, když většina sedí v kancelářích a jen mluví a mluví....??
      Nedívejte se na politiky - podívejte se sami na sebe. To je obrázek tohoto světa v této době. Oni politici a zbohatlí milionáři nám jen svým příkladem ukazují, kde jsme udělali největší chyby. A není to jen v tom, že jste je volili ve volbách. Ale je to v tom, že to stejné, co vám bije do očí u nich, a co vám u nich vadí, v tom máte sami nepořádek.
      Každý by chtěl spokojeně žít, nic nedělat dobře se mít. Ale jen málokdo opravdu chápe smysl a důležitost pozemského počínání. A o penězích, to moji milí, opravdu není. Je to o našich morálních hodnotách a o tom, jak sami k sobě poctiví a pravdiví jsme.
      Už dávno jsme se mohli mít všichni líp, a mnohem klidněji si žít. Ale protože jsme celé to období, které jsme na danou práci měli, jen prokecali a prázdnými slovy je naplnili, práci nikdo nedělal, tak teď budeme muset ještě víc zabrat a už doopravdy máknout.
      Když mi to ukazovali - co nás čeká, bylo mi z toho smutno. A stejně tak se tvářil i náš nebeský otec. Láskyplně, ale se smutkem se na zemi a na své děti díval, které chodily kolem jeho chrámu a plivali na něj, a kolem jen nepořádek dělali. Rozhazovali staré krámy a znečišťovali to okolí. Ty staré krámy - to jsou lidské emoce a myšlenky typu: "proč já? já už si zasloužím mít klid a pohodlí! Za co mne Bůh trestá? Já jsem přeci svým pánem a já rozhoduju, jak se mi povede. Co mi má do toho kdo povídat?! Co mi má kdo vykládat ?! To není možné, abych musel tolik trpět - a za co vlastně?!......." a tak dále.
      No řeknu vám, bylo těch odk¨padků tam hodně. Andělé, a ani těch několik málo lidí, kteří je slyší a spolupracují s nimi, všechem ten binec nestačili čistit. A tak přišla průtrž mračen - z nebe se valily proudy vody. Někteří lidé si roztáhli deštníky, a zase jen nadávali a spílali Bohu. Nikdo - žádný člověk nesklonil svoji nadutou pýchu, aby začal zpytovat svoje svědomí, aby přiznal, že chybu někde udělal. Ani jeden člověk z těch, kteří se holedbali, jak vysoce duchovní jsou.
      A tedy přestalo pršet a přišel obrovský žár. Slunce pálilo a žhnulo, a všichni ti lidé padali a zemdlévali žízní. I v tu chvíli ještě Bohu spílali a nadávali. Ale ani tak pršet nezačalo. Lidé byli víc a víc vyprahlí, až nemohli mluvit, a jen šeptali. Až teprve tím šeptajícím hlasem začali o pomoc prosit.
      Bůh lidem poslal jeden naplněný pohár. Byl celý ze zlata, vykládany rubíny a safíry. Ale byl jenom jeden - pro všechny lidi. Ptala jsem se: "Jak je možné z toho jednoho poháru uhasit žízeň všech těch lidí?"
Řekl mi: "Jen jdi a každému do úst jednu kapku dej." Vzala jsem pohár a každému z lidí jsem do úst po lžičce dala. Každý, kdo polknul, se oživen ze země zvedal. Dostali všichni a z poháru téměř nic neubylo. Bylo mi řečeno: "Jen Bůh umí konat zázraky, a z jednoho poháru dokáže nasytit celé davy, aby jejich žízeň mohla býti uhašena."
       Nebudu teď tady rozebírat symboliku tohoto poselství. Jen shrunutí na závěr hlasem těch, kteří jsou připraveni, aby nám pomohli :
"Každý sám u sebe brzy teď  pozná, kde a v čem se mýlil. Ten, kdo pokorně svoji hlavu skloní, a v úctě a poctivosti začne pracovat, ten, kdo přestane se dmout pýchou, která do nebe sahá, ten kdo s upřímností o pomoc požádá, tomu  pomoženo bude."

     Bůh nás stvořil k obrazu svému - jako krásné čisté duše - bytosti, plné světla a lásky. Tuto podstatu má v sobě tedy každý člověk, bez výjimky. Jenže on náš stvořitel také chtěl, abychom sami poznali, co je dobré a tedy světlé, a co je špatné - tedy co stojí na té straně druhé. A proto pro náš vývoj stvořil planetu Zemi, na které existují obě polarity -  dobro i zlo.
 
Nahoře, jako duše čistá a vědomá, když nemáte fyzické tělo, tak ty rozdíly znáte a dobře víte o nich. Bůh nám dal svobodnou volbu, a my sami jsme si chtěli na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je a jaké jsou rozdíly - jak to budeme cítit a prožívat.  A z toho důvodu jsme dostali fyzickou schránku - tělo, které je smyslové a citové. Tělo, přes které jsme schopni cítit a vnímat - zkrátka prožívat a prociťovat radost i bolest, smutek i radost, štěstí i trápení.  Protože on moc dobře věděl, že i když nás o těch věcech poučil, nepochopíme je opravdu, dokud je sami neprožijeme. A tak se učíme a na základě  osobních prožitků a zkušeností sama poznáváme, co nám dělá dobře, a co ne. Co je nám příjemné a co není. To je to ono heslo: Nejdřív poznej sama sebe a tak poznáš celý svět.
    To, co poznáme jako dobré a tedy i prospěšné a správné,  pak ale máme také za úkol uvést ještě do života v mezilidských vztazích. A to je pak další schůdek - další krok na vývojové duchovní cestě, který jde ruku v ruce se sebepoznáním.

    V různých předchozích inkarnacích jsme ale často porušili to „pravidlo slušného chování“, o kterém jsme nahoře věděli. A sami už možná víte, jak a kde se vám ty nedořešené věci usadili - kde máte citlivé a bolestivé místo. Každý to může mít jinde, a na několika místech. Poznáte to na těle - většinou je ve spojení, kde míváte bolesti. Může to být také ve spojistosti se zažíváním. To třeba může znamenat, že jste se báli a potlačovali jste sami sebe a to, co jste kdesi hluboko uvnitř věděli a znali. Ale nedokázali anebo nemohli jste o tom mluvit, a nedokázali jste se postavit sami na svoji obranu.
     Očista u každé duše trvá tak dlouho, odkud všechny své prohřešky a přečiny úplně neočistí. Často to člověk v jednom životě všechno nezvládne. A tak v jednom životě zpracuje jen tu část, kteou si dal do svého inkarnačního plánu, že ji splní. A pak v dalších životech dočišťuje a dolaďuje. Proto se znovu a opakovaně do fyzického světa musí vracet tak dlouho, dokud svoji duši úplně neočistí a nenaučí se dělat všechny věci správně, bez toho, aby si tvořil další karmu.

…už chápete - proč musí člověk trpět ?  
… jsou to naše věci, které se učíme správně udělat a vyřešit - dokončit, to co jsme si předsevzali. Bůh tam nahoře s láskou čeká na každou dušičku, na každé své dítě, které se k němu navrátí.  A jen poctivou cestou, prací sama na sobě, což znamená:
 naučit se překonávat překážky a správně je řešit
 ned žádného člověka se nepovyšovat, ale před žádným člověkem se ani neponižovat
 respektovat svobodu duše svých bližních

Těch zákonů je mnohem víc. Uvedla jsem tady jen ty nejdůležitější a nejzákladnější, o které v tomto čase jde, a kde jako lidé děláme často největší chyby.
    Ale co je ještě důležité: Chybami se člověk učí. A jen hlupák opakuje stále dokola své chyby. Moudrý se z chyby poučí a více ji neopakuje.

Už před časem byly avízovány, že budou přicházet shora zesílené energie. Tyto informace jsem si ani nevypočítala ale ani nikde nepřečetla. Numerologicky ani astrologicky to zkrátka moc dobře nejde. Tohle se prostě vypočítat nedá. Navíc mne může jen těšit, že nejsem sama jediná, kdo tyhle informace dostal.
    Od zářijového úplňku se dějí věci. Sami to jistě také cítíte a prožíváte. Neděje se nic jiného, než že den ode dne se to zhušťuje. Vypadá to jako obrovská ždímačka. A protože je opravdu obrovská, zahauje úplně všechny a všechno. A co se děje, když dáte prádlo do ždímačky? Odstředí se všechna přebytečná voda.

    A teď - už to můžu napsat - včera byl tady na území ČR zapuštěn další světelný sloup. Ne, já nic nedělala, nebojte se. Tohle bych si už vůbec nedovolila, abych zasahovala a ovlivňovala to, co oni shora řídí. Od jisté doby, kdy jsem se snažila měnit počasí, a pka jsem za to dostala pěkně nafackováno, jsem ukončila veškeré magické techniky a rituály pověsila definitivně na hřebík. A ještě pak jednou, kdy jsem jen ukazovala některé etnické nástroje a vysvětlovala lidem, jak se s nimi dělaly rituály - jen ono vysvětlování - mi pak bylo započteno jako přečin proti vyššímu řádu, a všichni jsme vzápětí venku jen sledovali, jakou činu to spustilo. Tenkrát jsem se velmi omlouvala všem bytostem, které mají na starosti počasí, a zařekla jsem se, že tohle už opravdu dělat nikdy nebudu. To je prostě něco, do čeho člověk nesmí zasahovat. A když tohle poruší, tak se mu to vrátí v nepříjemném balení zpátky.
    A tak už jen koukám, co mi ukazují a vysvětlují. Je to jako v kině. A je toho čím dál víc. V podstatě každý den se aktivuje něco nového.
    Předtím byly nainstalovány nové krystalické hodiny do jádra planety země. A byl nastaven odpočet času. Do konce tohoto roku už moc času nezbývá.  Opět musím podotknout, že ty hodiny tam nenainstaloval žádný člověk, a ani nikdo z lidí. Na to také nikdo z lidí nemá právo. I tohle je v plné pravomoci těch, co nad planetou zemí dlí a drží dozor, aby zde vše správně probíhalo, a abychom my jako lidé plně a maximálně dodrželi vývojový plán duchovního rozvoje. To, co jste si dosud mysleli, že je duchovní rozvoj a postup, tak teď možná zjistíte, že jste byli mimo.
    I já byla úplně mimo. I já musela odložit spoustu dogmatických přesvědčení a doměnek. I ze mne tu špínu a balast připitomělých názorů museli nejdřív vymačkat, aby udělali prostor pro všechno to nové učení, které přichází - pro nové energie, vhledy a poznatky.
    Tím bych vás jen chtěla uklidnit, pokud máte pocit, že padáte, a že se vám všechno hroutí, tak je to právě proto, že jste možná měli špatně postavený žebříček hodnot, a někde jste šlápli vedle.
    Jen se zkuste teď podívat, na čem stojíte? Zavřete si oči - a podívejte se, jestli stojíte v blátě, ve vodě, anebo jestli máte pevnou zem pod svýma nohama.
Ten, kdo na sobě opravdu poctivě pracuje, někdy trním i přes kamení musí projít, aby se dostal dál. Získá škrábance a šrámy na té křivolaké cestě. Těmi škrábanci a šrámy jeho duše učení a poznání získává. A kdo se ze svých chyb skutečně poučí, kdo pokorně svoji hlavu skloní, a své chyby upřímně přizná, jednoho dne bude na výsluní vyveden.
Opatrujte se. Víc sem psáti nemohu - ten, kdo to myslí upřímně, toho andělé přivedou. A ten, kdo by ty informace zneužíti chtěl, tak tomu hezky zatopí.
Prý: "ať se vykoupe ve svém vlastním potu, aby se odnaučil druhým lidem energie krást" - tohle k tomu dodávají. To opravdu není z mé hlavy, a ani proto, že bych někomu přála něco špatného. Ba naopak - přeji všem příjemné probuzení do světla.
A sama už dnes dobře vím, že než se člověk skutečně probudí, tak to také bolí.

Srdce je nejvýznamnější orgán v našem těle. Odráží se na něm všechno, co jsme ve svém životě prožili. A to i věci, kterým třeba nedáme volný průběh, trápí nás a dusíme si je uvnitř v sobě. Pochopitelně se to může u někoho víc odrazi na srdíčku, u jiného třeba na zažívání. Záleží na tom - člověk od člověka se to může lišit, přesně podle toho, jak kdo jsme nastaveni.
    Jenže srdíčko má ještě další obrovský význam i pro duši. Když se začne vyvíjet plod dítěte v děloze, mezi prvními jsou postaveny buňky srdce. Proč? Čistě proto, že duše a vyšší já si začíná tady dole budovat něco jako přístav, kde jeho část zakotví při porodu. Je to jen nadlečeně vyjádřené. Ve skutečnosti je to mnohem složitější.
    Nahoře v duchovním světě bije naše duchovní srdce ve vyšším Já, které tam zůstává po celou dobu našeho života na zemi. A přes korunní čakru vede spojovací šňůra právě k našemu vyššímu Já tam nahoře. A tak je úplně špatně, když se lidé mezi sebou zasvěcují a vkládají symboly do toho duchovního kanálu. Pak když dostanete od někoho takové zasvěcení, můžete ztratit pevnou půdu pod nohama, a také můžete mít problém normálně lidsky uvažovat - jste zkrátka mimo mísu, a věříte všemu, co vám kdo nakuká. Stane se z vás hezky manipulovatelná ovečka, která nemá vlastní názor, úsudek a ani myšlení, a jen papouškuje to, co se mu řekne, aby opakoval. Proto je teď mezi lidmi takový chaos, zmatek a blázinec. Spousta z nich ani neví, kdo jsou, a slepě opakují a papouškují blbosti, kterým ani sami nerozumí.
     Víte jak to vím? Prošla jsem si tím. A díky Bohu, že mne andělé nenechali padnout a hlídali mne. Jen jim vdečím za to, že jsem to přežila i fyzicky. A ani odpoutání od toho nebyla žádná jednoduchá a krásná procházka . A všecko to šlo i přes fyzické tělo. Tak to zkrátka je. Až jsem sama měla strach se radovat a prožívat radost. Protože jsem se bála, že mi ji zase někdo vezme.
     Andělé mi vysvětlili: "Když si chceš uchovat radost, musíš o ni bojovat, a musíš si ji chránit. To je tvoje práce. Nikdo ti ji nemůže vzít, když ty sama to nedovolíš. Neboj se radovat se ze života a chraň si tu radost. A kdyby ti ji někdo chtěl vzít, nedej se a postav se mu na odpor."

     Ještě teď cítím svoje srdce i fyzicky. První, co mi dali z duchovní roviny, když jsem se k nim začala vracet, byl dar na posílení mého srdce.
Každý teď potřebujeme svoje srdíčko více či méně posílit. A tak když jsem se ptala, jak, dali mi jednoduchý a snadný návod, který zvládne každý doma sám.

Meditace na posílení srdce:
     Představte si, že držíte v rukou svoje srdce. Nebojte se, je to jen otisk vašeho srdce. A je úplně jedno, jestli si ho představíte jako namalované srdce, anebo tak, jak fyziologicky vypadá.
     Zkuste si ho pohlédnout, a pokud je špinavé, tak ho očistěte a omyjte. A pak si to srdce zabalte. Do čeho? To je na vás co vás napadne a jak to budete vidět. Zaměřte se na to, co teď posílí vaše srdce. A nebojte se, když vám na mysl přijdou třeba růže, anebo obvazy. Je na vás, kolik obalů, obvazů, kytek či jiných věcí budete potřebovat. Sami to budete cítit, jeslti už je to dost, anebo ještě něco schází.
     Jen dbejte na to, aby všechny ty zábaly byly čisté, světlé a nepotrhané. Už víte, že když si srdce budete balit do červeného obalu či do černého futrálu - tak je to úplně špatně. Významy barev najdete na záložce "Obrázky a terapie barevným spektrem"
      A až budete cítit, že je vaše srdíčko dokonale ošetřené, tak si představte, že si ho vložíte do své hrudi. Zkuste si procítit tu novou energii, a nebojte se dýchat!

Kolikrát se až rozum zastaví nad zprávami, které můžeme číst.Jak třeba dnes na mne vykoukla zpráva - co pomáhá proti rakovině prostaty - a že vědci zjistili, že je to časté střídání partenrek..... No sorry, ale teď nevím, jestli si z lidí dělají blázny.
     Když zavzpomínám na své dětství, kdy a třeba generaci našich babiček. tak si nevzpomínám, že by tam byl takový problém s rakovinou prostaty u mužů. A přitom oni za svůj život neprostřídali ani zdaleka tolik partnerů, jak se to stalo zvykem moderní doby. Čím to, že se svět dostal až na samé dno a lidé jsou úplně mimo a jsou schopni nechat si valit takové šrouby do hlavy?
     Po pravdě, vždycky se mi nad podobnými zprávami rozum zastaví. A přemýšlím, kolikpak lidí a mužů tomuhle dogma uvěří? Kolik nešťastných a zhrzených či zkamaných manželství to přinese? Kolik dalších negativních emocí se tak vyprodukuje navíc?
     Nechci to tady řešit. A ani nebucu nikoho kamnovat ani perzekuovat. Ať si to každý přebere po svém, a podle toho se zařídí. Jestli někdo potřebuje střídat partnery jako ponožky, tak tam bude nejspíš nějaký problém - někdy v sobnosti, někdy v hodnotách, a někdy v přerostlé míře egosimu, které je navíc ještě spjaté se sexuální energií. O té už jsem také psala dříve. 
      Pamatujte si: ani jídlo, ani počet partnerů neovlivní tolik vaše zdraví, jako to, co cítíte a co máte v sobě a ve své duši hluboko schované. Jestli tam někde uvnitř v sobě někdo bude mít všelico možné, a bude tam jen málo pokory a žádná skromnost, tak se mu to dříve či později projeví na zdraví - a nemoc propukne. Prostě proto, aby člověka vrátila zpátky a připomenula, co je v životě nejdůležitější. Zkrátka aby srovnala žebříček těch pravých a opravdových hodnot.
       Všechno teď bude vyplouvat na povrch. Nedivte se, když se najednou začnou lidé chovat jinak a říkat věci, jaké nikdy dřív nikomu neřekli. Přichází čas pravdy a hlubokého čištění.

         Karma se tvoří, když člověk udělá něco špatně - to, co je proti vyšším zákonům. Všechny činy, myšlenky i emoce ze života se ukládají v duši. Jakmile člověk zemře, jeho duše, odchází do některé sféry duchovního světa, přesně podle toho, jak se na zemi chovala. Duchovních sfér je několik úrovní. Nejtěžší a nejtmavší je sféra astrálu - kde zůstávají duše, které jsou obtěžkány nenávistí, záští, zlobou, a dalšími negativními emocemi, které třeba jen ukrývaly a potlačovaly. Pokud je jejich duše obtěžkána všemi těmi nejrůznějšími temnotami, tak je duše tak těžká, že se zastaví právě v té nejnižší úrovni, aby dozrála a měla čas zpytovat své svědomí a kát se za svoje chyby, které za svého života nezpracovala.
       Pak už je jen na duši samotné, jestli projeví lítost nad svými neuváženými skutky, a začne prosit o milost Boží a o pomoc. I když je to místo dosti temné, a není pro pobyt duše právě příjemnou zkušeností, i tady platí zákon svobodné vůle  A nemůže být pomoženo nikomu,k do o to z hloubky svého srdce, neprosí.
Ale ani tyto duše nejsou odsouzeny k úplnému zatracení. Nikdo je neodsuzuje, a ani z těch horních duchovních úrovní na ně není pohlíženo jako na něco bezcenného či nižšího. Spíše je na ně pohlíženo s velkým soucitem a přáním, aby i tyto duše došly k prozření, a svých pozemských činů začaly litovat.
       Jakmile projeví svoji lítost, přiznají své provinění, a z hloubi své duše začnou prosit o pomoc, je jim pomoženo, a jsou z této nejnižší úrovně přivedeny do světla - do duchovního světa, kde pak duše tráví nějaký čas v prostorách, které jsou podobny sanatoriu anebo nemocnici, dokud se nezocelí a nezahojí všechny šrámy na duši tak, aby dál duše mohla žít - chodit, mluvit - pracovat a pohybovat se nahoře v duchovním světě.
       Ale i tak duši stále zůstávají její vzpomínky na pozemský život. stále si pamatuje, co udělala za svého života - jak se chovala. A také teď teprve vidí, jakých přečinů se dopustila - tedy co udělala na zemi špatně, a co bylo v rozporu s Božími zákony. A právě tato pochybení jsou nejčastějším impulsem pro duši, aby se znovu ucházela o narození v pozemském světě - ve fyzickém těla.
      Každé narození, každý život slouží k tomu, aby se duše zdokonalila - aby odčinila svoje provinění a napravila to, co v minulosti pokazila. Proto si pro svůj život stanoví plán. Tento plán ještě zkontroluje a doplní nejvyšší rada, která rozhoduje a vydává povolení k narození. A tak přicházíme do pozemského světa, a máme předem naplánováno, v čem se budeme zdokonalovat a co se budeme učit nového. V rámci plánu máme také stanoveny životní uzly a křižovatky, na kterých se pak rozhodujeme. Jsou to situace a chvíle, kdy jsme zkoušeni a prověřováni, na kterou stranu se dáme. Zda ustojíme vábení lesku, a naše duše a srdce zůstane čisté a bude pokračovat tou pohodovější a poklidnější cestou, která se jeví většinou jen na povrchu, anebo si vybere tu cestu, která je mnohem těžší a náročnější.

     V životním plánu máme stanoveno, co všechno se po dobu života budeme učit - co se chce naše duše naučit. Andělé dohlížejí na to, abychom tento náš životní plán plnili. A tak přizpůsobují tomu také situace. A protože karma a karmické uzly souvisejí s různými lidmi, tak také andělé určují časy našich schůzek a setkání s těmi, s kterými jsme si v minulosti karmu vytvořili. To znamená, že jsme si navzájem mohli ublížit, anebo se jeden před druhým ponižoval, či se nad druhé vyvyšoval - vystupoval třeba se zlobou v srdci - druhého proklel anebo mučil. Je toho mnoho, čeho jsme se dopustili ve svých minulých časech, kdy jsme byli v jiných tělech a v jiných pozicích, dopustili. Je toho hodně, co jsme udělali a vyřešili špatně. A je toho hodně, co jsme utlumili a potlačili ve svých srdcích, až na dno své duše v domnění, že je to tak v pořádku.
      Vystavěli jsme si spoustu pravidel, která jsou ale postavena na nesprávných základech, a která se opírají o falešné názory a domněnky. Svět, kde se nerespektuje cit a velikost srdce, je úplně mimo. Svět, kde se počítá hodnota člověka podle dosaženého majetku a postavení, je úplně špatně. To znamená, že tedy i celé to učení a názorové prolínání, je úplně mimo mísu. Hodnota člověka a velikost duše, se vůbec nedá určit ani podle majetku, ani podle vnějšího vzhledu, ale ani podle množství partnerů, které vystřídal.
      Mnoho lidí marní svůj čas pro úplně falešné představy a jde za iluzorním vybájeným světem. A vůbec si nejsou vědomi toho, jak si sami škodí na své duši, jak ji rozdírají a utlačují. A už vůbec nevidí, jak tím rozesmutňují ty nahoře, kteří do nich vložili svoji důvěru - kteří pomáhají a těší se na jejich návrat do duchovního světa - domů.

Vzkaz od andělů do nadcházejícího období:
     „Lítost a pokání - upřímná lítost nad svými činy schází lidem na zemi. Jejich pýcha do nebes sahá, jejich oči jsou slepé a srdce zatvrzelá.  Nevidí - neslyší - necítí. Je to smutný pohled z nebeských plání, když se na vás dolů díváme. Je to přesmutný pohled. Po těch staletí putování, kdy vaše duše se stále znovu a znovu rodit mohly, aby svoje přečiny napravily. Namísto toho pak ale ještě více si přitěžovaly a více škody sami na sobě navzájem napáchali.
      Měli jste spoustu času - mnoho příležitostí. Měli jste mnoho šancí sami sebe napravit. nešlo to? Lesk a pozlátko vám smysly zatemnily. Nyní tedy budete muset odčinit a očistit to všechno, co jste za ty generace a staletí sami natropili. Vaši bližní - vaši předci - to v mnoha případech jste vy sami byli. Vy sami jste si tento vývoj a tuto linii uchystali. A jen návrat do srdce vás může změnit a obměkčit.
Budete se nyní navracet tam, kde již jste býti měli. A pokud se budete bránit, bude to pro vás více bolestivé. Každý dostane jen to, co si vysloužil proto, aby svoji duši zachránil a očistil. Upřímně doznání a upřímné pokání - to je cesta, kterou budete muset dále jíti.

      Ten, kdo druhé zaslepuje falešnými výroky, a nad Boha stavět se nadále bude, tomu již nyní je určena cesta ke změně a nápravě. Neviňte sami sebe navzájem, ale zpytujte sami sebe, než vinu na druhé vhodíte. Pomoc bližnímu svému, je tím největším a bohulibými činem, kterému byste se měli začít poctivě a pečlivě učiti.
Karmu si neděláte tak, že svému bližnímu třeba část ze svého těla věnovati budete.   
      Cítíte-li ve svém srdci, že pomůže, když svému bližnímu kapku své krve věnovati budete, či ledvinu anebo jiný orgán jemu život zachrání. Je to v naprostém pořádku. Tyto činy karmické zatížení neudávají. Ba naopak - když svému bližnímu ze strachu či vypočítavosti pomoc odepřete, tím si karmický dluh vytváříte, a ten pak následně budete muset odčiňovat.
       Nevětře tedy těm, kdož hlásají nesmysly o tom, co je správné a nesprávné. Řiďte se pouze tím, co ve svém srdci cítíte. Bude-li tam strach - i tomu se budete muset postavit - nerozdmýchávat jej, ale ani nepotlačovat.
I strach musí býti náležitě zpracován a vyrovnán.
Svou odvahu vemte a rozdmýchejte svoji víru - v nejvyšší prozřetelnost a spravedlnost, která ve vašem pozemském systému, zdá se chyběti může. Vyšší spravedlnost však existuje, i když vy to ze své pozemské roviny nevidíte.“

Na řadu vyplouvají a budou vyplouvat různé věci. Možná se dočkáte takových zpráv, že se budete divit. S největší pravděpodobností budou na povrch vyplouvat postupně všechny kauzy a přestupky, které byly zameteny pod kobereček.
Kdo se o to zaslouží?
Budou to ty zesílené energie, které na nás budou stále víc a víc tlačit. A tak se nedivte, pokud se někdy budete cítit jako vymačkaný citrón. I andělé chtějí, abychom se očistit ještě tady dole za svého života, a neodkládali to až na život po smrti. Vyšší plán byl stanoven, a nám tady dole v podstatě ani nic jiného nezbývá, než ho začít naplňovat. A to bez falší a zástěrek, bez záště a hany. Myslím, že každý z nás má dost co dělat sám se sebou. A nejdříve si každý sám musí zamést a uklidit před svým prahem, než se začne dívat kolem sebe, a než bude připravený opravdu svědomitě a zodpovědně pomáhat i ostatním.
    Takže dosti kritiky a útočení, dosti vzájemného napadání. Zaměřme se sami na sebe, a na chvilku zpytujeme každý svoje svědomí, abysme konečně pochopili, kde chyby děláme, a co potřebujeme změnit sami u sebe.
    Vždyť to, co je nám trnem v oku u ostatních, to je náš největší problém. Takže než někoho budu kritizovat, musím si to nejdříve napravit sama u sebe - sama musím mít čisté svědomí, a dělat to správně. Ani když budu ostatní podněcovat ke vzájemné nesnášenlivosti, ani to není úplně v pořádku. Uvědomte si, že každý z nás se tady narodil proto, aby se duchovně posunul - aby si něco zažil, uvědomil, a napravil své chyby z minulosti. To znamená, jestli jsem někomu v minulosti ublížila, v tomto životě se s tím člověkem opět setkávám proto, abychom to spolu napravili a očistili.
Jestli jsem se narodila tady v této zemi, tak to má také svůj význam a důvod, stejně jako to, když se druhý narodil někde v chudinské části Indie anebo Afriky. I to je podle karmických zákonů. I to jsou naše zkoušky a lekce, kterými máme projít, abychom se duchovně posunuli.
    Z osobních prožitků duše čerpá nejvíc. A tak jsme se staletími rodili v různých zemích ,v různých podmínkách, a zažívali různé situace, a také jsme měli možnost různého postavení a pozice ve společnosti. Není opravdu důležité, co děláme a v jakém křesle sedíme, ale jak to děláme - a co to přináší ostatním.
     No a protože jsme se zas a opět začali dostávat na scestí, tak se rozhodli nahoře, že nám trochu víc přitopí. Zkrátka řekli: "Takhle už to dál nejde. Ti lidé by se zničili navzájem, a zničili by celé dílo Boží." A proto se rozhodli přitvrdit.
     Energie silnějšího světla, které začínají přicházet, z nás budou vymačkávat všechny ty špatné věci, které jsme si ještě hluboko v sobě drželi, a které jsme i sami před sebou zakrývali. A tak se nedivte, když lidé kolem vás budou více nervózní anebo netrpěliví, a budou na sebe útočit, anebo se budou hádat.
Co s tím můžete udělat? Jak změnit ty sváry a převést je víc do světla?
    Třeba  postačí jen ty lidi pozdravit a přeladit je ..... třeba přivést hovor na úplně jinou notu - na téma, které je rázem hodí úplně do jiného módu, takže zapomenou na hádku a začnou mluvit úplně z jiného soudku. Anebo se jim na tváři úsměv vykouzlí.
     Přemýšlejte, když potkáte naštvaného člověka: jak byste ty jeho chmury mohli rozptýlit? A stejně tak, když se dva budou hádat - zkuste je přestat soudit a odsuzovat, a vhoďte mezi ně třeba nějaké slovo - ať už je to počasí, anebo to, co víte, že by je mohlo rozesmát. Nemusíte proto studovat, a nemusíte si ani stěžovat, jak málo humoru je mezi lidmi. Začněte to sami vytvářet.
     Když se vám podaří rozptýlit starosti a chmury u druhých lidí, i do vašeho dne to vnese větší pohodu a více světla. I vy se budete cítit mnohem líp. A opravdu to nic nestojí. Musíte jen trošku chtít - pomoct sami sobě a pomoct druhým.
Všichni jsme tady dole jako na jedné lodi. Neexistují výjimky. Ať jsou ti lidé v politice, anebo v náboženských skupinách, anebo jsou zatím ještě nevěřící, všichni chodíme po této zemi. Všichni máme duši v těle. A na to opravdu nemá vliv ani víra, ani politická příslušnost.
    Zkrátka naše duše dostaly kabát, aby se tady po zemi pohybovat mohly, a mohly získávat nové zkušenosti. - Tím kabátem tělo jest. V tomto životě nese takové jméno, v příštím jiné dostane. A v tom posledním, když jsme jiný kabát - jiné tělo měli - také jsme se jinak jmenovali, a trochu jinak vypadali. Ale to nitro - duše zůstává stále jedna a táž.Kolik utrpení jsme druhým ve své minulosti způsobili, tolik se nám zpátky vrací. Takový je zákon nejvyšší.
     Ale vždycky si můžeme vybrat - jestli budeme jen nečinně přihlížet, anebo lidem kolem sebe pomůžeme -třeba jen tím správně mířeným slovem.

Ach jo, kdy už lidé konečně pochopí, že podstata všech náboženství je stejná - jen se liší ve jméně, kterým nazývají stvořitele.
Ať už žid anebo muslim či křesťan - všichni jsme na tom stejně. Jen jsme se každý narodili v jiné zemi.
Ale když jsme byli ještě nahoře v duchovním světě, před narozením, tak mnozí z nás tam spolupracovali. A tady dole proti sobě brojíme a zbrojíme.....válčíme a bijeme se......
Až ti, kteří nejvíc lidi proti sobě štvou, odloží svoje fyzické tělo (po smrti), až se jejich duše stane opět vědomou, tak teprve potom uvidí, jaké peklo tady na zemi za svého života způsobili tím, že ostatní naváděli k rasové nesnášenlivosti
-  uvidí, kolik utrpení na zemi přinesli, namísto toho, co by druhým pomáhali.  Pak teprve až tohle uvidí, budou litovat, že pochybili a že svoji šanci tady na zemi, totálně promarnili……. a pak, se nejspíš narodí právě v té zemi, mezi těmi, proti nimž ostatní štvali. Narodí se v takovém prostředí, aby sami na své kůži to pokoření a odsuzování zažili.
 
Všichni máme čistou duši, ale mnoho lidí, bohužel, stále ještě ovládá chamtivost a pýcha. Modlím se za jejich duše, aby poznali a včas pochopili svoji chybu, ne až tam nahoře po smrti, ale ještě tady dole, a co nejdříve.

S definitivní platností byly uzavřeny chrámy energií, s kterými lidé začali kupčit.
Co to znamená?
Všechny energie a duchovní nauky a systémy, které nám byly shora dávány jako pomoc a podpora pro náš duchovní vývoj, a které se ale mezi lidmi začaly prodávat formou zasvěcení a certifikátů, byly s definitivní platností uzavřeny.
   Nebojte se, nelekejte se. Nahoře pro nás otevírají chrámy nové. Jenže tentokrát už jsou se zámky a pojistkami, abychom je jako lidstvo znovu nezneužili. Bylo mi řečeno, že zasvěcení člověku mohou dávat pouze andělé. Protože jenom oni shora vidí, na co je člověk opravdu vyzrálý. Takže to, co jsme absolvovali a dělali v minulých letech, je pasé. Byly to jen berličky, které je zapotřebí odložit. Je důležité se postavit na vlastní nohy a naučit se chodit po vlastních nohách a bez těch berliček.
    Nové energetické chrámy a klíče k nim, budou dostávat jen lidé, kteří budou prověřováni, a budou procházet neustále zkouškami. Každý, kdo chce prokázat svoji způsobilost, bude muset splnit několik podmínek. Tyto neurčuje žádný člověk po zemi chodící. Jsou to záležitosti mezi nebem a zemí, a věci, o nichž se nerozhoduje na zemi, ale tam nahoře - mezi nebem a zemí.
    Bude následovat mnoho změn v mnoha směrech. Ale pro tuto chvíli nemohu psát bližší podrobnosti. Všechno, co je potřeba, o tom mluvím s lidmi na kurzech a na terapiích. A je zcela zbytečné, abych to tady rozváděla. Důležité totiž v tuto chvíli je, abyste začali každý sám za sebe přemýšlet a cítit. Abyste, když to tak řeknu, začali ve svém srdci cítit, a abyste více přemýšleli nad těmi věcmi, které se vás přímo dotýkají a které se vám v životě dějí. Přemýšlejte - hledejte odpovědi na otázku: "Proč se mi to stalo?"
    Někde v hloubi se vám možná začnou rodit odpovědi. Anebo je začnete dostávat ve svých snech. A nedivte se, když vaše sny nebudou sladké a příjemné. I ve spaní si dořešujeme spoustu věcí. A každý sen má tedy své důvody - lze ho rozklíčovat. Nejde o to hledat významy ve snáři. Stejně jako s životními situacemi a událostmi, i ve spaní prožíváme to, co jsme přes den nezvládli dořešit. A tak vám andělé a vaše duše i ve snech dává jasné instrukce. Učte se i nad tím přemýšlet: "Co vám tím vaše duše říká - co vám skrze sny chce sdělit?"
    Kdo si nebude vědět rady, jistě dostane nápad anebo impuls, kam se může obrátit, aby skutečně porozuměl a vše správně pochopil a vyřešil. Andělé po nás nechtějí nic jiného, než abychom do svých činů a jednání, vnesli ještě více světla, pokory a upřímnosti. A budou nás tomu všemu v nadcházejícím období učit. Lekce pokory a upřímnosti - ty jsou opravdu ze všeho nejtěžší.

https://www.youtube.com/watch?v=PbFqE5hsHDE
2. díl si jistě vyhledáte. Stojí za koukání - k zamyšlení a pro inspiraci

"S vírou a pokorou po světě jdouce, zázraky nám do života plynout mohou. I když často nechápeme a nevidíme hned vyšší záměr. Každé utrpení, každá bolest a překážka, která nás na cestě potká, má svůj smysl a význam. Větší pokoře se naučiti máme."

Moje tělo mi nejlépe ukazuje a napovídá, co je pro něj v danou chvíli dobré - zdravé a příznivé. Prošla jsem už celou řadu nejrůznějších doporučení, včetně vegetariánského období a období přechodu na pránickou stravu. Každá zklušenost je cenná. A vůbec nejlepší jsou vlastní zkušenosti a poznatky - jak moje tělo reaguje na určitou potravu, tedy i tu světelnou a éterickou.
    Vyzkoušela jsem si, že to nejde jít přes sebe. To znamená, že když si tělo říká, že potřebuje masa, abydoplnilo energii, protože to po náročném dni, plném práce jinak nejde, tak mu s chutí, láskou a poděkováním zvářátkům za jejich oběť, to maso zkrátka dám. Proč ne?
     No a nejlepší poznání a zkušenost byla, když jsem nejedla, a jen pila. V tu dobu jsem mívala největší chuť na kávičku a zvláště pak na kapučíno. Když jsem se snažila ty chutě zahnat, působilo to dost špaatně na psychiku. Začala jsem být naštvaná sama na sebe a na celý svět. Zkrátka celému biosystému chyběl ten požitek, který je spojený s chutí a vůní kávy. Pak když jsem to zkoumala a hledala souvislosti a vysvětlení, začaly mi chodit vysvětlení o energiích, které jednotlivé potraviny obsahují, tedy mimo jejich hmoty a pocitu plnosti v žaludku.
     Takže jsem si řekla: "Proč bych se měla omezovat něčím, z čeho si kdosi udělal dogma?"
Ano, nic se nemá přehánět a všeho s mírou, jak se říká. Nepiju víc, jak dvě dobrá kávičky za den. Ani ne proto, abych se nakopla a zbavila únavy, tu řeším jinak. Ale kávičku mám spojenou s pohodou. Tak proč si ji odpírat? Proč si nedat ten jeden či dva šálky dobré kávičky, když se pak cítím mnohme líp psychicky?
     Prakticky musíte si sami vyzkoušet, co vám sedí a jak to na vás působí - nejen na vaše chuťové buňky. Ale testujte - po malých dávkách - a sledujte, jak se cítíte, když sníte třeba řízek? Sledujte, když ho jíte, jakou má chuť a jak na to reaguje vaše tělo. A pak to stejné udělejte třeba se zeleninovým salátem. Začněte sledovat sami sebe - svoje tělo - to, jak se cítíte po jídle fyzicky i psychicky - co na to vaše střeva a váš žaludek. Tak sami nejlépe poznáte, co je pro vás dobré.
    Naše tělo si většinou samo říká, co mu máme dát. Jenže umíme mu opravdu dobře naslouchat? Poznáme opravdu sami sebe nejlépe, anebo to necháváme na číchsi radách a řídíme se dogmaty a fámami, které jsou možná tak účinné a dobré pro našeho soudeda, ale ne pro nás.
     Víte, taková stará moudrost říká, že všechno je dobré, když se to nepřehání a je to v malé míře. Ať už přehnané masožravectví anebo zaryté vegetariánství - obojí to může být spojené s nezdravým fanatismem.
    Když jsme byli na semináři s Jasmuheen - ráda na ty chvíle vzpomínám, neboť byly naplněné nezvyklou mírou moudrosti a soucitu současně. Řekla mimo jiné jedno velikánské moudro: "Poslouchejte svoje tělo a svoji duši. Ona nejlépe ví, kdy je pro vás čas přejít na pránickou výživu a povede vás." - nikoho nenutila, abychom nejedli a živili se čistě z prány. A přitom lidi také učila, jak si mnoho věcí sami u sebe zjistit, vytestovat a ověřit.
     Nebuďte na nikom závislí a začněte poslouchat moudrost svého těla. Ono nám toho opravdu hodně říká. Ale když neposloucháme, je to jako když hází hrách na stěnu. Pak se honíme a sháníme potravinové doplňky a různé preparáty na tu či onakou nemoc. Jenže...... ani to nestačí, když nechceme poslouchat svoji vnitřní moudrost, a snažíme se žít podle schémat, dogmat a fám, které najdeme na každém rohu.

Začínají k nám proudit mnohem silnější energie z velkých dálek vesmíru. Je to proto, že je nutné, abychom se jako lidstvo už konečně posunuli kupředu. Abychom už konečně ukázali svoji pravou tvář.
    Někdo možná namítne, anebo si bude říkat, co to tady píšu za bláboly. No, mojji milí, také jsem si před nějakým časem myslela, jak jsme čistá a jak žiju krásně a dobře. Ale ukázali mi, že je to jinak. To všechno byly jen mé iluze a představy. Ve skutečnosti jsem se stále podmiňovala všeobecnému halasení okolo duchovna a ezoteriky, a snažila se zapadnout a nebýt mimo. A právě tam někde jsem ztratila svoji tvář. Více-méně ze strachu být jiná a říkat to, co slyším, vidím a cítím - říkat i ty méně příjemné věci, které kolem vidím.
     Také se bojíte být sami sebou a říkat lidem pravdu? Nedivim se vám. Dříve se za pravdu upalovalo a mučilo. Kolik si myslíte, že jste takových mučení a odsouzení ve své minulosti zažili.....? Asi dost, když teď máte strach po pravdě říct: "Víš co, já to vidím a cítím jinak. Ale tvoji pravdu ti rozmlouvat nebudu. Jen ti chci říct, že jestli máš potřebu jít na druhou stranu, tak jdi. Mně to táhne tady tudy - já to tak cítím, že mám jít právě po této cestě." ...... rozumíte aspoň trošičku?
     Vybavuej se mi teď v této souvislosti moje manželství a doba, kdy jsem se rozhodla dát žádost o rozvod. Bez zlosti, vzteku, a konečně i pebe strachu, připravná na to, hájit si konečně své místo pod sluncem, a tím se také udržet při životě a ve zdraví. Konečně jsem měla odvahu uděla to, co jsem ve svém srdci cítila. Takže v klidu jsem všechno mnoho hodin tehdejšímu manželovi vysvětlovala. Bylo mi smutno, když to stále nechtěl pochopit a přijmout, a navíc se stále snažil mně nějakým způsobem zmanipulovat na svoji stranu, jan proto, abych dělala to, co se ode mne očekávalo. Nepochopil tenkrtá - nevím, jestli chápe dnes. Nebyla možnost to ani po těch letech probrat. Ale to není v tuto chvíli podstatné. Důležité je, že tomu rozumím já sama a vím, proč se to stalo a proč to tak muselo dopadnout.
     Jenže po pár letech jsem zase udělala tu stejnou chybu - začala jsem se přizpůsobovat a podmiňovat. Tentokrát ne jednomu partnerovi, ale celé skupině lidí, s nimiž jsem se setkávala. Když se na to podívám zpětně - byla tam jen snaha udržet si jejich přízeň. A tak se stalo zvykem říkat si jen ty příjemné věci, a povídat si jen o tom příjemném, a to neříjemné se schovávalo pod koberec. Tak dlouho se věci zamtejí pod koberec, až se z toho stane boule, o kterou jednoho dne zakopneme.
A to se mi také stalo. Ta opravdová přátelství, která nebyla vystavěna na falši, překonala a spíše se vztyhy upevnily a vyjasnily. Ale ty, kde byly jen ty falešné libé úsměvy a přetvářka, ty šly do kytek. Nebylo to období příliš příjemné, protože většina z těch lidí vůbec nechápalo, co se děje. Jenže když vám jde o zdraví a o život, a druzí to nevidí, těžko jim to vysvětlíte. Protože některé věci prostě lidi nechtějí vidět.
     Nechtěli jsme vidět ani svoje stinné stránky. Začali jsem si namyšleně namlouvat, jak jsem dobří a kolik toho už umíme a víme. A všecko to ostatní jsme zametli pod koberec. A teď?.....Ta hromada špíny je už obrovská. Jen ji nechceme vidět. Stále se obluzujeme hezkými řečičkami, a něco si namlouváme - o tom, kolik jsme toho už v¨zvládli. A když už nevíme z které do které, tak si přečteme nějaký článek, anebo lépe nějaký chaneling, plný takových sladkých slovíček, které nám zase jen pomůžou zakrýt tu hromadu smetí, co máme v sobě.
      Jo, také jsem to tak dělala. Také jsem se ukájela těmi vizemi o tom, jak to bude krásné, až světlo zaplní svět. Snila jsem, a vůbec mi nedošlo, že aby to světlo mohlo mezi lidi, a abych se nositelem světla také mohla stát, musím být pravdivá a opravdová. Musím odložit všechny ty zástěrky, a začít říkat pravdu, byť bych za to opět, jako kdysi v minulosti, měla být pranýřována a odsouzena. Zkrátka musím na sebe vzít to riziko a nebát se jít s kůží na trh. Protože jedině když budu opravdová, můžu zažívat také tu přítomnost andělů a jejich energie, ktermi mi pomáhají.
     Děkuji, pokud jste toto povídání byli schopni dočíst až do konce. Třeba vám to bude také k užitku, a třeba vám pomůže něco zase pochopit - třeba to, proč se nemůžete pohnout, anebo to, proč je vám někdy dobře, a někdy není, i přesto, že už nasobě nějakou dobu pracujete a snažíte se duchovně růst.
     Co vám můžu poradit?
Přestaňte se snažit a buďte takoví, jací ve svém nitru jste. Prostě žijte - pracujte - radujte se a plačte, když to tak budete cítit. A když vám bude opravdu mizerně tak, že už budete mít pocit, že to nevydržíte, zkuste se podívat, jaké smetí jste si zametli pod ten svůj kobereček - co všechno jste nechtěli vidět? Zašněte to konečně už řešit.
A nezapomeňte, vždycky máte kolem sebe někoho, kdo vám s tím může pomoci. Těch andělů, kteřé kolem nás jsou a čekají jen, až si jich všimneme, a až je začneme vnímat a brát si jejich dobré rady k srdci, těch je tady v této době opravdu už dost a dost. Tak co třeba zkusit je požádat, aby vám ukázali cestu dál...??

Je to téma k zamyšlení, a nejen to. Možná by stálo za to už si sáhnout do těch svých zasunutých komnat, kam máme strach se podívat. Všechno s většími či menšími obměnami se v historii opakuje. Všechno je to jen pokaždé vsazeno do trochu jiné doby - do té "naší", v které právě žijeme a prožíváme ty své osobní příběhy, a řešíme ty své soukromé věci, rodinné vztahy a záležistosti, a stejně pak také ty pracovní.
    V podstatě je jedno, v jaké době žijeme, jmenovatelem pro každý z našich životů je otázka lidskosti a toho, nakolik dokážeme být opravdu lidmi a člověkem ?
A co je pro to moje osobní snažení a práci vodítkem - co je za tím mým snažením ukryté - proč to vůbec dělám ?
    Pokaždé, když usedám tady k tomu psaní a sdílení, vede mne to k položení některých těch otázek. Ne proto, abych někomu sahala do svědomí, ale proto, aby si tu prověrku udělal každý sám v sobě - aby se zamyslel sám nad sebou a nad svým životem - nad podněty a nad tím, co je pro něj samotného jako motor.
    Když je člověk na úplném začátku, a učí se poznávat také duchovní stránky života, tak je více než jisté, že pokud není knězem v kostele, tak jako motor působí třeba rodina a snaha se o rodinu postarat a uživit všechny hladové krky v domácnosti.
Postupně pak si člověk zkouší: jak fungují přání a jejich realizace - na kolik peněz si může sáhnout - tedy kolik může dostávat a jak s nimi naložit.
To jsou v podstatě takové ty úplně nejprostší základy, které člověka vedou tu k takovému, tam k onakému přístupu a řešení. A vždycky je to na každém individuálně, jak se k daným věcem postaví, a co udělá - jak se zachová a jak bude reagovat.
........  připadá vám to složitě napsáno ? ....... zkusím to trochu jinak - ze života.
     Když jsem vstupovala do života - po škole - bylo mým prvotním záměrem odpoutat se od rodičů - nebýt na nich závislá materiálně právě proto, abych se mohla sama za sebe rozhodovat a řídit si konečně už svůj život sama podle sebe. Takže mým prvotním motorem byla nezávislost a svoboda. Že se to tenkrát nedalo ještě v plném rozmezí, protože tady panoval totalitní systém, to stavělo další podmínky. Ale i tak se dalo něco dělat i mimo zaměstnání. Dělala jsem to, co mne bavilo a naplňovalo, co jsem uměla a znala, obor, který jsem vystudovala - tvořila jsem podle svých představ, a navíc to bylo k užitku dalším lidem. Nikdy jsem si neříkala o velkou sumu peněz za svoji práci. A tak jsem vždycky měla dost práce.
     Teď mne napadá citát, který měla sestra napsaný v pokoji: "Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů."
Tak nějak jsem to měla v práci, kterou jsem se po několik let živila. Jo, vždycky říkám, že revoluce v 89 přišla proto, abych si mohla dělat to, co se mně líbí a co mne baví. Věděla jsem, když jsem odcházela ze školy, co dělat nechci - zahrabat se někde ve fabrice. Ale i tím jsem si zpočátku musela projít. A po práci jsem si pak doma tvořila pro sebe i pro své blízké - pro radost a k užitku.
     Dnes - jsme o kus dál. Píše se letopočet o mnoho let dál. 25 let - to je docela dlouhá doba tady na zemi. Trochu víc se koukám kolem sebe, a určitě i trochu jinak, než tenkrát. Člověku docvakne hodně věcí. Jen pořád ne a ne pochopit, proč lidé stále dokola opakují některé věci a zvláště ty, které jsou základem pro války a rozbroje mezi lidmi navzájem? Proč se stále v práci mnohých lidí zračí vypočítavost, chamtivost a závist?
.......a proč si těmi malichernostmi dělat ze života peklo?
     I když se člověk věnuje obchodu, může to dělat jinak. V podstatě do každé práce je možné zapojit víc lidskosti.
     

Možná se budu opakovat - ale když jsem dnes na e-mailu otevřela jednu z pozvánek na akce, které se dělají a tváří se, že jsou spojeny s duchovními praktikami, tak mi to zkrátka nedá zůstat mlčet. Vlastně vždycky jsou to podněty z okolí, které vedou k přemýšlení a reakcím. A tak se ptám - koukám do sebe, přemýšlím nad těmi věcmi a dívám se z různých pohzledů a úrovní, a také se snařím sama si to dávat dohromady - co nás trápí a zatěžuje - co nás brzdí a omezuje - co nás vrhá zpátky do začarovaného kruhu - a proč se v tom plácáme ?
    Jak si tak tady dole žijeme, obklopují nás různá témata a různé otázky, spojené se stravováním, bydlením, prací, a také se sexuální energií. Dokonce existuje obor sexuologie. No a jsou tedy i různé kurzy, které jsou s touto tématikou  propojeny.
    Když už člvoěk potom pozná, o čem to tady dole je, tak se i na tyto věci začne dívat torchu z jiného úhlu pohledu - ne jako oběť, anebo zkrachovalá existence, plná pochybností, jestli tento svůj pozemský život dobre a správně naplňuje. Ostatně, jak jste to zvládli, to se vždycky dozvíte v pravý čas. Ne od lidí - ti vám účty sepisovat nebudou. Ale jak už asi tušíte, budou to ty účty, které se vám zaznamenávají nahoře v archívu vaší duše.
    Nechci nikoho a nic přivádět do úzkých. Je jen na každém, jak si s touto energií naloží, a jestli ji využije vědomě pro svůj další duchovní růst a rozvoj, anebo jestli se zasekne někde u pozemských prožitků a požitků tělesných.  Zase a opět je to o uvědomění a poznání, co se v nitru v nás odehrává - jaké energie nás ovládají, anebo zda jsme převzali plnou zodpovědnost a jednáme vědomě a moudře.

    Když jsem se tak dívala do minulosti a do historie třeba v naší rodině, nevzpomínám si, že by moje babička někdy trpěla, a že by si ve vztahu stěžovala, anebo že by byla kdy nešťastná a zhrzená či zklamaná. Dožila se i s dědečkem požehnaného věku ve společném manželství a v rodině.
   Vychovali 6 dětí, a neměli ten život tak jendoduchý a snadný. Žili v těch nejprostšách a velmi skromných podmínkách, s mizivými příjmy.
Vlastně jsem nikdy neviděla babičku ležet a marodit, ani lenošit. Televize ještě tenkrát v mém dětství nebyla rozšířená jako je dnes. A babičky tedy byla neustále na nohách a pracovala. Tak si ji pamatuji téměř 20 let, než ulehla a už nevstala. To bylo 14 dní před fyzickou smrtí.  Ještě teď si pamatuju to poslední setkání za života, kdy se s námi loučila.
    Jinak byla svým způsobem generálem v rodině. Ne ve zlém, ani ve zlosti řídila a dirigovala chod rodiny. Prostě při tom prostém a selském rozumu a citu, který v sobě měla. Nic moc nám neulevovala, ale přitom mi tam bylo vždycky dobře. Cítila jsme tam zázemí. A právě tím svým obyčejným prostým chováním a přístupem, si dokázala uhájit to svoje místo, a jak my dnes říkáme - svoje energie. Nešpekulovala. ani si nestěžovala. Uměla se přirozeně chovat a jednat s lidmi adekvátně k situaci.
Babička teď tady stojí po mém boku, jako duše, a sleduje, co teď sdílím. ....

    V dávné historii lidstva jsme si všichni už mohli vyzkoušet, jak zrádná může sexuální energie být - a jaké úskalí může mít, když se v ni člověk zasekne.I tato energie má dva póly - má dvě strany mince - ryze pozemskou ale i vysoce duchovní. Je možné ji využít nejen k plození a požitkům. Je to energie, která souvisí a ovlivňuje také duchovní růst. A je možné ji využít mnohem účelněji - třeba pro zdraví a vitalitu fyzického těla a pro otevírání dalších bran do vyšších dimenzí.
     Co je k tomu důležité a proč se to někomu daří a jinému komplikuje?
Vždycky je to o osobním odhodlání a o trpělivé mravenčí práci na sobě.
Ale dokud si budete myslet, že ji máte k tomu, abyste si jen užívali s tu s tím anebo tam s tím patrnerem, a budete svojí energií plýtvat, tak ona vás dál nepustí.
Energie kundalini je spojena s první čakrou. Ale vstup do duchovních rovin je od  7.čakry nahoru.
A jak chcete jít dál, když se zaseknete v té první rovině ?
     V základu pak stále dokola řešíte nejen vztahy s druhými, ale také materiální zabezpečení a peníze. Když jste zaseknuti v jedničce, tak ani nemůžete vidět, že existuje něco dál a výš. Jste chyceni v pasti.
Ale z každé pasti existuje nějaký východ, nebojte se. Musíte jen sebrat odvahu - ke změně svůch osobních přístupů, a pak budete muset začít věci dělat jinak.

     Tak tohle téma na nadcházející páteční besedu v centru Zvukových lázní, přišlo už před několka měsíci. Většinou se hned neptám na všechny podrobnosti a okolnosti. Když to téma přišlo, tak jsem ještě netušila, kde strávím tento uplynulý víkend. Nečekala jsme ani takovou inspiraci v setkání s lidmi, kteří pracují a myslí už trošku jinak právě oblasti materiálního zajištění. A že je možné všecko skloubit - a vlastně že to všecko, co se života i duchovního vývoje týká, budeme muset skloubit každý sám za sebe, a v sobě si spoustu věcí ujasnit.
    Před 12ti lety, kdy jsme absolvovali roční výcvik a výuku v shiatsu, jsem měla sto chutí se už na práci obchodního zástupce vykašlat. Měla jsem chuť začít se naplno věnovat duchovnu a alternativním cestám. Nenechali mne. Díky Bohu, že mi v tom zabránili, a že jsem si musela projít hodně těžké situace a chvíle, které se týkaly peněz a materiálního zajištění, versus duchovní cesta.
    Bylo to hustý a drsný, ale zvládla jsem to. A děkuji za ty tvrdé lekce a zkušenosti. Musela jsem se hodně naučit a pochopit.
    Odjakživa je mi proti srsti obohacovat se na lidském neštěstí a utrpení. A tak ze své podstaty jsem se nemohla začít plně věnovat těm alternativním cestám. Takže stále mne živí obchodování. I tady se učím, a setkávám se s lidmi, kteří by jinak na terapii ani nepřišli. Takže i při komunikaci v obchodě spolu rozmlouváme, podporujeme se, a hlavně se učíme,vzájemné spolupráci a naslouchání. I práce obchodního zástupce může být duchovní, a zkrátka může se dělat úplně jinak, s větší lidskostí, tolerancí a porozuměním.
    A tak cesta ke svobodě ve všech směrech - k té už je pak už jen krůček, když člověk začne přemýšlet a začne jednotlivé kroky dělat trochu jinak - s větším citem.

    Musela jsem pochopit spoustu souvislostí a souvztažností. Spoustu věcí změnit. Musela jsem projít opravdu drsnými zkouškami. A nebudu tvrdit, že teď už to všechno vím a znám nejlépe. Vidím a cítím, díky Bohu. Ale také umím počítat :-)
A tak vidím i ty rozdíly mezi tím, co kterého člověka motivuje. A tak je radost setkat se s lidmi, kteří to mají v hlavě srovnané, a dělají svoji práci tak, aby jiné inspirovali a pomohli.
     Peníze patří k pozemskému životu, ať už chceme anebo ne. No a v následujícím období se budeme učit ještě více skrze hmotu - peníze i zdraví budou výukovým prostředkem a cestou dál. Budeme se ještě víc učit pochopit, co je správné a dobré.
To je jediné, co vám můžu v tuto chvíli otevřeně napsat.
      O tom všem dalším se můžeme spolu pobavit osobně na kurzech anebo besedách. Nedělám to proto, abych vás nalákala k nám do centra. Ale jak se říká, i stěny mají uši, a já nemůžu porušit slib mlčenlivosti. Prostě je to tak, jak to je. I na zveřejnění informací k romu 2015, které jsem dostala, čekám, až dostanu povolení.
     

Vždycky máme možnost začít znovu - začít jinak - dělat věci lépe, než předtím.
    Když propásneme šanci, dostáváme šanci novou. Život je cyklus pokusů, omylů, zkoušek i úspěchů.
V uplynulém víkendu jsem na semináři o investicích a financích přemýšlela ještě více o souvislostech s duchovnem a naším duchovním vývojem. Nechci to tady teď rozmazávat. Bylo tozajímavé, kam jsem se dostala - a kde jsem měla být. Neméně zajímavé bylo, když se ostatní zajímali o finanční svobodu a pasívní příjmy, a já si zapisovala podněty a inspiraci, kterou mi šeptali do ucha andělé k tomu, co bude další součástí našeho pozemského směrování:
  "Budeme začínat od znovu. Budou zbourány všechny iluze - budovy vysněné a marné, a ponechány jen ty pořádné a správné. Ne podle honocení člověka. Budeme měnit své žebříčky hodnot. A tomu, kdo se bude chtít bránit, to nic nebude platné. Okolnosti a situace budou uspořádány tak, aby nás přinutily. Tak, abychom už konečně poznali, co je v životě opravdu důležité - které hodnoty člověka šlechtí, a co stahuje dolů."

Čeká nás náročné období. Ale máme šanci to zvládnout. A když jeden den klopýtneme, dostaneme šanci to hned další den napravit. Mějte víru. neviňte za své chyby druhé, a neodvolávejte se na boží nespravedlnost. To špatné, co vás potkalo, jsou vaše lekce, které jste si sami nastavili. Nikdo jiný za to nemůže. Jen vy sami.

Hodně lidí povídá o tom, že si máme život užívat. Jenže pro mne to není ten správný výraz a vyjádření toho, o čem život je. Lidé pak mají často hodnoty postavené úplně obráceně. Přemýšlela jsem, jak bych to zformulovala.
O čem je život?
  Jsme tady - žijeme - abychom si to všecko prožili. Nejen to krásné a sladké, ale i to ostré a peprné.
   A co tady kdo chce dokázat - to už je na každém individuálně. Jak a jakými cestami - to všechno bude odteď více řízeno shora.
 

Energie, které přicházejí jsou stále silnější. Působí a tlačí na nervový systém, a tak můžeme častěji pociťovat nátlaky stresu, které doprovází melancholie, smutky, podrážděnost, a někdy i vztek a zlost.
    Chce to od nás, abychom se obrnili trpělivostí, a netlačili ani na sebe, ale ani na své blízké. Lépe je udělat si chvilku pro sebe na dobití baterek a doplnění energie přesně podle svého osobitého gusta. Protože to, co pomáhá a prospívá vám, nemusí být právě tak příhodné pro váš protějšek.
     Jednomu dělá dobře muzika, jiný potřebuje naprostý klid. Jeden tančí a zpívá, a druhý se vyžívá ve sportu. Tak to prostě je. Každý jsme jiný a specifický a každý v daném okamžiku potřebujeme trochu něco jiného. Takže více vzájemné tolerance neuškodí.
    V každém případě odložme teď své představy o tom, jak by svět měl podle nás vypadat. Vzdejme se svých zarputilých snah změnit chod světa, a po práci si dopřejme trochu té relaxace podle svého.
     Práce neuteče, není zajíc. A my pro zítřejší den budeme potřebovat další dávku energie, abychom zvládli své další úkoly, které beztak budou čekat jen na nás. Nikdo to za nás neudělá. Jsou věci a domácí práce, o které se můžeme rozdělit. Ale jsou další věci, které musí udělat každý sám za sebe.
   A když nám bude scházet energie, a budeme předráždění, a naštvaní na své bližní, tak budeme mít z domova a zázemí jen bitevní pole, kde jsou nastraženy nášlapné miny.
   Zkuste své emoce trochu krotit. Vysvětlete svému partnerovi, jak se cítíte a co dnes potřebujete. Ale nečekejte, že on to bude cítit stejně, anebo že bude mít stejné potřeby jako vy. Je to někdy složité, já vím. Ale je důležité komunikovat a vysvětlit svému drahému, že to není nic proti němu, ale že jsem teď právě pod tlakem, a je toho na mne moc.
    A když mne štve celý svět, to se také stává, když člověk nedokáže včas zabrzdit a vypnout, tak je lepší si tu svoji zlost a napětí vykřičet na lesy, anebo vyběhat. Pokud třeba neumíte hrát na tubu či jiný dechový nástroj.
    Osobně mám na takové emoční nátlaky vyzkoušenu didgeridoo. Je to úchvatný nástroj, který mi konkrétně pomáhá vydat ze sebe tu spoustu energí a emocí, co by mi jinak nejspíš mohly poškodit třeba srdce anebo žaludek a zažívání.
Jo emoce - to je síla, ale dá se s tím vždycky něco udělat. A i ty silné a negativní se dají využít konstruktivně a užitečně.
                                                              Mějte se a opatrujte se !!  Blanka

                       Labyrintem světa lidé bloudí
                                  Často ztracení
                                         Často ztrápení
                        Nevidí ráj, co uvnitř jest.
                        Růžemi kvetoucími podél cest
                                                 Nechat se vést
                        Objevíš, že růže trny má
                        Nejen květy vonící
                                   Srdce i mysl blažící.


                        Poděkuj, když i trny poznáš sám
                                        Na svém těle, na své duši.
                        Pak pochopíš, co duši sluší
                                        Co ji krášlí obzvláště
                        A kde do ráje otevřená brána jest.

                        Klíče od brány najde ten,
                                  Kdo nechá se vést
                                   Pokorou a hlasem srdce,
                                               Které vprostřed hrudi tepe.

                                                                                             7-10-2014   J.A.K.

V těchto dnech se začínají vzdouvat vlny vášní s ohledem na nový zákon o alteranitvní léčbě. Nejsem zastáncem ryze materialistického pojetí a přístupu k nemocem. Ale na druhou stranu, ušla jsem už taky kus cesty a začala vidět i tu druhou stranu mince, na kterou se často zapomíná. Také jsem byla zarytým odpůrcem různých aktivit a věcí, a přemítala nad těmi různými konspiračními teoriemi  Ve všech směrech. než mi začali vysvětlovat, že to, co se děje tady dole, se nám často může zdát špatné. A přitom jsou věci a opatření, které nás skutečně mají ochránit.
    Před čím? Třeba před nabubřelým egoismem, lstivostí, chamtivostí a hamižností a před nedostatečnou péčí a omezeným přístupem některých rádo-znalců, co si myslí, že sežrali všechnu moudrost světa, a mají na to patent. I já taková byla, přiznávám. I já si myslela, že můžu spasit svět jen jednou stranou, bez přispění té druhé. Teď už to nevrdím.
     A když někdo přijde s problémem, poradím, ošetřím s pomocí zvuku, udělám terapii, aby člověk sám viděl a pochopil, kde udělal chybu, a co je potřeba zpracovat a změnit. A také jsem musela dát za pravdu, že i klasická moderní medicína tady dole má svoje právoplatné místo, a člověk musí jak sám k sobě, tak hlavně ke klientům přistupovat více zodpovědněji, a ne si bláhově myslet, že když někdo přijde, a užívá 20 let medikamenty, tak že ho můžu navádět k tomu, aby s tím přestal. To zkrátka nejde. I cesta k přírodní medicíně a přirozenějším způsobům léčení je zdlouhavá, a může trvat někomu celý život. Navíc jsou tu stále ještě věci a nemoci, kterými si některé duše zkrátka projít chtěly, aby získaly zkušdenost.

Takže tímto apeluji na všechny rozumné a myslící bytosti - tedy předně na lidi, abyste zachovali klid a zkusili se na všechno dívat také ještě z jiného úhlu pohledu - z jiné strany, a brali v potaz všechny ohledy, ne jen to omezené egoistické smýšlení. Vždyť přeci kdyby to tak nemělo být, tak by klasická medicína neexistovala. Oni by to nahoře nedopustili.

    Všechno má svůj hlubší význam. Když jsem se na to ptala nahoře, bylo mi řečeno, že tohle je pro naši ochranu, a nikoli proti nám. Tolik lidí se začalo zabývat alternativními léčeními - otázkou zůstává, kolik z nich to opravdu umí a má znalosti o fyziologii a anatomii…..??
    Lidé začali běhat od jednoho ke druhému, ale zodpovědnost sám za sebe a za to, co dělá, možná ani přijmout nechce. A tak si bláhově myslí, že když ho z toho nedostal lékař, tak to musí být léčitel, aby nám bylo dobře a abychom byli zdraví. A to je největší omyl. Jestli cvičíte, hýbete se, máte vyrovnaný život, to nezáleží na nikom jiném, než na vás. A také to, co jíte, kam chodíte a jezdíte, jestli relaxujete, anebo jedete na doraz, abyste vytřísklai co největší balík peněz, to je také jen a jen na vás. Každý sám za sebe se rozhoduje - co bude jíst, kde bude nakupovat a hlavně i to, co si bude myslet, a co bude prožívat - jakými emocemi nechá cloumat svůj majestát, koho bude milovat anebo ne.
   Zkrátka platí, a to ve všem: "Jaký si to uděláš, takový to máš". A jestli si uvařím čaj bylinkový, anebo si dám sklenku vína, tak i to je moje osobní věc. A když mne bolí v krku, tak i v takovém případě se rozhoduju, jak k tomu přistoupím, a co se sebou udělám.

Moji milí, bude přituhovat - ne ze strany zákonodárců, ale shora - energie budou více tlačit, a tak přímo od Boha přišla tato opatření. Každopádně vždycky je důležitá prevence - a to nikdo nikomu nepředepisuje - žádný zákon, než ten od Boha neříká a neradí, jak žít, aby nám bylo lépe.

A i mezi lékaři je už dnes dosti těch, kteří se vyznají v bylinkách, říši rostlin, a mají povědomí a dobré znalosti o tradiční čínské medicíně……. A navíc mají odborné znalosti i praxi. Ani léčitel nepomůže člověku, u kterého se objeví srdeční potíže. Bohužel. Jedna věc jsou bolístky a šrámy na duši, a další věc jsou šarlatáni, kteří neví o duši zhola nic, a myslí si, že třeba jen spasí svět tím svým omezeným přístupem. Bude zapotřebí daleko odbornější a širší péči, a bude zapotřebí v první řadě opravdu porozumět tomu, co se kolem nás děje, a ne si domýšlet a burcovat na poplach, když opravdu nevidím do jádra problému.

I to, co zákonodárci teď přijímají, je hlídáno a kontrolováno shůry………jak to vím? ……….prostě to vidím - to mi ukazují, jako když se díváte na divadle na scénu.
 
 A tak volám po zklidnění emocí a uklidnění zbytečně rozdmýchaných vášní zvláště u těch, kteří do toho nevidí, a netuší, k čemu je to dobré. Nic se neděje jen tak z bůhdarma. Oni energiemi neplýtvají. To jen my jim to často kazíme, a bouříme se, aniž bychom skutečně znali pravou podstatu. Svět je hodně složitý, a nestačí ho obsáhnout jedním pohledem, navíc ještě se slepeckými brýlemi na očích.

nazdárek 

    Když jsem v půrběhu uplynulého pracovního týdne jeden den řekla: "Dnes je to jako o dušičkách" a následně pak další den jsem měla pocit, že je to jako o Vánocích, v tu chvíli jsem ještě neměla moc ponětí, co se to děje. Jen energie v éteru naznačovaly mimořádné konstelace..... Že by dušičky přišly o měsíc dříve?
    Ne, nemusíte brát kalendář do ruky, a ani mi nepřeskočilo. To jen to vnímání a intuice, a snaha porozumět. Ano vím, svátek zesnulých podle kalendáře připadá až na počátek listopadu. Nicméně energie těch svátků přišla už teď.
Má to několik důvodů - proč jeden den nám to může připadat jako o dušičkách, a hned následující den pak svátek, kdy si připomínáme svátek narození Ježíše Krista.

    O dušičkách to většinou člověka přiměje, aby se zamyslel nad pomíjivostí některých věcí. Vzpomeneme si na své bližní, kteří už tady v pozemské rovině nežijí, zapálíme pro ně svíčku. A možná někoho to nutí jít víc do sebe, zpytovat svědomí. A v dalších lidech se třeba to svědomí už konečně hne, a zaplní ho city a emoce, když se vzpomínky zatoulají k člověku, kterého miloval, a s nímž už nemůže být.
    O Vánocích pak jsou to energie, které vnášejí do srdcí klid a mír. A většinou jsme v očekávání příchodu něčeho nového. Mimo to jsou to svátky, které většinou rádi prožíváme v kruhu svých nejbližších. Je to čas, kdy jsme si tak nějak blíž. Čas, kdy jsou srdíčka více otevřená citu a vzájemnému naslouchání a sdílení.
A co si budem povídat, obojího je tady teď hodně zapotřebí. Jak toho zastavení se a zpytování, tak i toho naslouchání a pochopení.

    Tak tyto energie přicházejí teď a téměř současně, a v předstihu z prostého důvodu: abychom se už konečně hnuli z místa, dořešili mnohé věci, a hlavně abychom mohli začít jinak - a lépe. Měli jsme na to už spoustu času, téměř celý letošní rok byl na to kladen důraz, a situace se skládaly právě v tom duchu. Jenže co se skutečně stalo?  Někdo už opravdu poctivě pracuje, ale jiný stále jen pokukuje, poukazujen kritizuje, odsuzuje, a co je horší, zastírá a ještě okrádá bližního svého.
O co?
O energie.
Energie jako takové - energie osobních darů, které jste každý individuálně dostali pro tento pozemský život. Dostal je každý k tomu, abysme to tady zvládli a ustáli, abysme vyřešili a poznali, pochopili a také už si navzájem konečně zodpovědně začali pomáhat, a zodpovědně zpracovat to všechno, co jsme si předsevzali a zadali do náplně svého života ještě před tím, než jsme se narodili
    Nechci nikomu sahat do svědomí, to ať si udělá každý sám. A nebudu ani nikoho veřejně pranýřovat. Toho jsme si ve svých minulých životech všichni užili až-až. Na to si také každý musí přijít sám. A pokud stále ještě někoho ze svých bližních okrádáte o jeho energie a porušujete tak vyšší zákony, tak to je vaše věc. To záleží opravdu na každém, jak se svým životem nakládá, co dělá - činí a myslí, a jak se k ostatním chová. A jestli stále ještě někdo porušuje to, co je nutné dodržovat, tak i on se to jednou bude muset naučit pochopit a přestat dělat.
   Boží mlýny melou - pomalu, a jistě. A tak kdo porušuje některý ze zákonů, bude předvolán k zodpovědnosti a sklidí to, co si sám zasel.

   Každý sám si můžete odpovědět, jak na tom ve skutečnosti jste. Nebojte se zeptat se sami sebe ve svém nitru. A neděste se, když vám přijde jako odpověď, že máte také nějaký ten vroubek a škraloup. Právě s tím se dá něco dělat, a to je nutné odčinit a očistit.
    Když si ale nejste ani schopni přiznat a přijmout i tu negativní odpověď, jak potom chcete se sebou něco udělat? Jak se chcete pohnout dál, když si stále jen něco namlouváte a něco předstíráte?
   Chybovat je přeci lidské. A přiznání je polehčující okolnost.

A co s tím - když najdete nějaký ten svůj vroubek?
Pak přemýšlejte - co udělat dál a jak to změnit a vylepšit?
Jak a čím si můžete vyčistit to svoje svědomí, které jste konečně zaslechli.
Nebojte se, na každou nemoc existuje lék, a na každý problém je připraveno řešení. Nemusíte zoufat, a ani sami sebe za své prohřešky bičovat.
O to tady přeci vůbec nejde. Přišli jsme proto, abychom v sobě i kolem sebe něco změnili - vylepšili sami sebe a tím i pomohli svému okolí.
Tak přemýšlejte: "Jak to udělat, aby vám i těm kolem vás bylo opravdu lépe?"
   Určitě vás něco napadne :-)  Pozitivní přístup je v tomto ohledu první úspěšnou metou. A to ostatní, co uděláte, je zase jen a jen na vás.

a na závěr ještě dovětek od andělů:
"Vězte, že když si rady nevíte, vždycky je tu někdo, kdo vám odpovědi na vaše otázky pomůže najít, a dobrou radou i temné kouty osvětlit může."

Teď mne napadá výrok krále z jedné filmové pohádky: "Pořád se něco děje, od toho jsou přeci dějiny." ....... možná si vybavíte pohádku, okolnosti i herce a moment.
Oč tu teď ale jde, je trochu něco jiného.
Tady dole na zemi jsou to dějiny, pro které přichází impuls z nehmotné roviny. A tam je opět pořádně rušno. Působí to na lidi dokonce tak, že někteří, co mi psali, mají různé vjemy a vnímání, například jako když jste zmítáni a házeni na vlnách oceánu. Ano, i tak je to možné popsat.
    Je rušno, protože se opět něco nového připravuje. Karmická rada přijala další resumé. A tak se nedivte, když budete teď na pár dní muset třeba ulehnout, a budete zesláblí, anebo pod útokem virů, či pod psychickým tlakem. I to vše je součást změn, které mají proběhnout.
     A tak jen v krátkosti píšu, abych pozvbudila ty, kdo hledají vysvětlení anebo povzbuzení. Nevěšte hlavu. Klidně si dejte pár dní oddych. A když na vás zaútočí viry a bakterie, a položí vás do postele, zachovejte hlavně klid a nepropadejte panice. A kdyby něco, když si nebudete vědět rady, víte, kam se obrátit.

   To, co právě probíhá, je velice trefně znázorněno v Pánu prstenů. Vím, že pro mnohé lidi je to drsný film, a nemají ho rádi ty slabší nátury. Ale já se tak nějak naučila na filmy dívat více z pohledu symboliky a sdělení, která nám mají za úkol přinést. Protože věřte nebo ne, tak i při psaní scénářů asistují andělé a bytosti z nehmotné roviny. Z kterých úrovní a kdo přesně do scénářů a natáčení zasahuje, to si možná i sami domyslíte. Tam, kde jsou symbolická znázornění a cesty ven ze zamotaných a těžkých situací, tak tam jsou vždycky přítomny bytosti světla. Andělé stojí za zády utora, a diktují mu do hlavy příběh. V mezích umění se jim říká múzy.
     Pán prstenů, a stejně tak i Harry Potter jsou velice trefným a krásným znázorněním samotné podstaty a toho, oč tady dole jde. A proto obsahují i tu druhou stranu. Jsme tady jako mezi mlýnskými kameny, a každý z nás se rozhoduje, na kterou stranu se přikloní a kterou stranu bude podporovat a živit tím, co dělá.
   A proto je v těchto dílech obsaženo vše, a také to, co je pro každého z nás důležité, a to je: čisté srdce, čisté úmysly, poctivost, pravdivost a upřímnost, umění a odvaha postavit se tváří v tvář tomu, čemu člověk čelí - podívat se do tváře svým stínům. A pak, když vidíte a víte, proti čemu skutečně stojíte, a čemu čelíte, můžete se rozhodnout a můžete na tom zapracovat, abyste to negativní více neživili. Teprve když vidíte a víte, může přijít konečné rozhodnutí pro stranu světla.

    No a ve filmech, jako třeba tom o životě Padre Pia, je to vidět velice dobře. Navíc to není žádná mystická ani smyšlená postava, ale člověk, který žil a zemřel v roce 1968. Pak můžete kouknout i na film o Čiko Xavierovi anebo Čistá duše - ten je oříškem pro svět ryze materialisticky zameřených lidí - a je o jednom žijícím americkém vědci. A když si to všechno umíte dát dohromady, tak vám z toho něco vyjde. Něco třeba víc poznáte, a něco dalšího třeba docvakne.
To jen tak na okraj - pro inspiraci.

   Jinak mne v tuto chvíli ještě napadá malá rada a doporučení preventivní, co je dobré a antibakteriální: rozkrájená cibule v misce s vodou v každé místnosti, pálení svíček, vykuřování tyčinkami z jalovce. A dodávat tělu více vitamínů, čerstvý česnek, cibuli a zázvor. A hlavně posilovat imunitní systém .
K posilování imunity a doplňování vitamínů a minerálů my osobně už několik let používáme - a máme vyzkoušené a osvědčené: 21C IMMUNITY a Just goji (kdo bude mít zájem, tak je najdete na našem e-shopu na http://cestazdravi.hobi.cz , včetně popisů a odkazů na přednášky ).

Osobně miluji takové ty staro-babské receptury, a mám vyzkoušeno, že to funguje opravdu bezpečně (navíc dobrý lékař vám to také potvrdí) - na řezné rány anebo odřeniny jako desinfekci použít čerstvou moč. Rána se rychle zatáhne, a vydezinfikuje. Jo, neříkám, že s tím řešíme všechno, některá poranění vyžadují opravdu lékařský zásah. Ale když jste třeba na horách anebo v lese, a poraníte se, tak je to opravdu to nejbližší, co máte po ruce, aby se vám do rány nedostala infekce. A hlavně nestojí to žádné peníze :-)

Film o životě Padre Pia:
https://www.youtube.com/watch?v=E8wNDLl-yNg
https://www.youtube.com/watch?v=LWLGknvdMAg

Vždycky je mi smutno, když čtu zprávy o tom, jak se lidé navzájem zabíjejí.....kolik zbytečně zmařených a předčasně ukončených životů ...??.....jak dlouho ještě budeme v sobě živit vzájemnou nesnášenlivost? Jak dloho budeme ještě bojovat mezi sebou,,,,??.... i když vím, že všechno to jsou zkušenosti pro duše, které těmi vzájemnými potyčkami procházejí, a pak se z toho třeba i poučí, když přijdou o fyzické tělo..... ale tak nějak je mi z toho všeho smutno, normálně lidsky..... smutno z toho, že pořád ještě se lidé dostatečně nepoučili a navzájem si stále činí utrpení a dělají ze života peklo.
   Ach jo....kéž by se už konečně probudili a probrali a vzali rozum do hrsti a začali cítit jak jim srdce bije uprostřed hrudi.
   Až poznáte, že i v hrudi vašeho soka bliká stejná jiskřička světla, jako ve vás, nebudete schopni jej odsoudit ani za to, že je k vám otočený zády, ani za to, že se snaží ve své nevědomosti vás napadnout či pokořit.
    Laždodenně se do tohoto světa rodí noví lidé, ale také jiní z tohotot světa odcházejí zpět do světa duchovního. Stále dokola, už mnoho pokolení, mnoho věků.  

A proč by nerostly? Když jsou vytvořeny ty nejidelánější podmínky.
   Počasí je regulováno shora tak, abychom tady dole na zemi měli tolik, kolik potřebujeme pro výživu. Ano země plodí tolik, že by to užilvilo ještě aspoň jednu miliardu lidí. To, že někde panuje stále ještě hladomor a chudoba, je jen důsledek nevyváženosti.
Je to známka, že ještě pořád žezlo drží démon marnivosti a mamonu. Jsou to bytosti éterické, které jsem si tadydole sami vytvořili vlastní pýchou a nabubřelostí, když jsme kdysi dávno před pety řekli, že to bez vyšší pomoci zvládneme.
    Ale holt, nezvládneme. Musíme si to přiznat. I když má někdo úžasné výsledky v práci, a vydělává třeba tisíce peněz, pokud s tím, co dostává nehospodaří správně, živí démona. A pak jsou nad námi nahoře z toho nešťastní, jak jsme se zase nechali napálit, a do pekla třpytu se nechali svést. Sami to ze zemské roviny nejsme schopni vidět. Ale uvidíme to pak, až se vzneseme. To nemám na mysli žádné bájné odhmotnění těla a to takzvané povznesení, ale až opuštíme a odložíme svoje fyzické tělo. Pochopitelně, jsou cesty, kterými nás provádějí duchovní průvodci z nebe, a existuje možnost, jak propojit nebe se zemí, a přitom zůstat pevně připoutaný na zemi, normálně žít a pracovat a přitom získat klíč od dveří, které vedou nahoru do duchovního světa.
    Ten klíč se ale nikde nedá koupit za žádné peníze, a ani získat nějakým podvodným způsobem či násilím. Klíče od nebeské brány jsou bedlivě střeženy, a jsou svěřovány postupně těm lidem, po splnění určitých zkoušek. Prostě jako ve škole. Musí si vás nejdřív proklepnout a prověřit. Naučit vás základnům, a pak až oni sami určí, dostanete povolení vstupovat nahoru do duchovního světa a vracet se zpátky proto, abyste to, co vás tam učí, sem dolů přinášeli.
     Svět je mnohem složitější, než si myslíme. A člověk sám jej nikdy neřídí a řídit nebude.
  

Lidičky, prosíme vás, kdo můžete, posílejte světlo na Dálný východ.
Dost to tam vaří, a je zapotřebí každého dobrého a upřímného srdce, které touží po klidu a míru.
Andělé tam už operují. Mají plné ruce práce a prosí nás o naši pomoc a přispění, abychom tam do těch míst energii posílali - světlo pro všechny zůčastněné, a také světlo pro ty ldii, kteří konflikty vyvolali.
Nemyslete na ně ve zlém. Upokojte svoje rozvášněné emoce a nechte je v klidu.

Působení druhé strany nyní kulminuje, a tedy závisí to na každém z nás - na čistotě smýšlení, přístupu a postojji a na tom, co kdo z nás udělá. Pro někoho to znamená, že si jen bude pročišťovat svoje nejbližší okolí od všech těch negací, co si vyplodil. A pro jiné to bude už práce na širším poli působnosti. Hodně z vás už ví, že energie skrze vaše tělo proudí, a přes ruce to světlo můžete posílat dál. Není třeba žádného pozemského zasvěcení do nějakého systému. Pamatujete? Už jsem psala: energie námi stále proudí, už od narození, i když jsme si žádné zasvěcení nekoupili, shora nám energii stále posílají. A tak ji můžeme využívat třeba právě k upokojené emocí a vášní v místech konfliktů. Tam je to nejvíc zapotřebí. Stejně jako kolem sebe si čisto udržovat.
Nenechte se zatahovat do nějakých konfliktů a diskuzí kolem bojů. Ty řeči vás často mohou svést a vybudit ve vás emoce, které pak zčeří hladiny vašich vod. Ty pak inklinují k té druhé straně a posilují ji.
Obklopte sami sebe světlem a poproste své anděly, kteří vás provázejí, ať se k vám přimknou a kolem vás vytvoří ochrannou clonu. A pak přes své dlaně nechte proudit světlo na Dálný východ.

Moji drazí, kteří hledáte odpovědi na to, co se děje a co nás čeká - pro vás, kteří máte ještě kousek cti a citu ve svém srdci, zvláště k vám, jejichž duše touží ve své hloubce po návratu ke světlu, budou směřovat tyto řádky a sdělení, jež mi byly dnešní noci nadiktovány.  
i do toho, co nyní píšu, mají co mluvit oni shůry. A tak je víceméně toto psaní přímo vedeno.

Ze sdělení vyjímám to nejdůležitější, co se dotkne víceméně každé duše - každého člověka, který v české kotlině žije.
Nebojte se a buďte připraveni na příval nových energií z nejvyšších duchovních dimenzí.
     
Bylo rozhodnuto, by svět se zpátky k božímu řádu navrátil, a lidé začali respektovat již dávno zadané zákony, které převyšují ty malé pozemské. Tento úplněk, který se blíží, a tento den připadá na datum 9.9.2014, již ve svém součtu značí nutnost  návratu k rovnováze a harmonii. Připomíná, že Boží řád stojí nad každým člověkem a jeho počínáním. Číslo měsíce je jako když na pečeť úřední razítko dostanete.
    
Co se dělo dnes v noci na území Čech a Moravy:
    Byly vytvořeny dva světelné sloupy - pilíře uprostřed republiky. Nebudu jmenovat přesná místa, neboť toto mi bylo řečeno, není nutno zveřejňovat.
Tyto dva pilíře fungují jako cesty z vyšších duchovních světů dolů na zemi. Jsou jako dva mosty, po kterých již dnes v noci přišlo dolů několik tisíc světelných andělů, aby nám pomáhali v dalším vývoji. Tito andělé se rozešli do všech světových směrů, aby tam zasahovali v době nutnosti a potřeby.
    Znamená to, že se tady dole začne s velkým úklidem. Nebojte se. Andělé z nebeských výšin nám přicházejí na pomoc.
Bude se uklízet - možná se ptáte jak?
Když přichází světlo shůry, začne tlačit a vytěsňovat všechno, co ještě pod temným a neprůhledným závojem falše ukryto bylo. Žijete-li svůj život poctivě, to znamená, máte-li čisto ve své duši a ve svém srdci, nemusíte se ničeho obávat, neboť do všech srdcí shora velmi dobře vidí. A před nimi nic nejde zfalšovat a zakrýt.  
Tyto proudy andělů nám budou pomáhat dočišťovat zbytky toho v nás i kolem nás, co je zapotřebí, abychom mohli přestoupit práh roku 2015. Psala jsem před nedávnem, že se začne s prověrkami a účtováním. Takže moji milí, už to začíná.

    „Každý, kdo čisté srdce má, a svůj život v pokoře a v souladu s boží vůlí žije a naplňuje, ten kdo poctivě pracuje, a plní svoje každodenní úkoly, jež si sem splnit přišel, nemusí se světla bát. Jen ten, kdo energie boží v uplynulém období zneužíval, čímž živil temnou stranu, bude si muset sáhnout do svého svědomí. A budou mu dány nové úkoly, zkoušky a lekce, aby prokázal, že je hoden zváti se  titulem člověk.“
    
  Zkusím to ještě přiblížit svými slovy, už ne slovy andělů, kteří stále korigují a zasahují do slov a vyjádření, která vám mám předat.  
Máme před sebou období, kdy mnoho světlené energie shora bude na nás tlačit. Možná budete mít tendenci se probírat svým uplynulým životem a tím, co jste udělali a prožili, a dost možné se dostanete ke zpytování svědomí. Nebojte se podívat sami do sebe, a nebojte se přiznat, že tu a tam chyby děláte. Jsme lidé, a chybami se učíme. Leč pokud stále dokola, už po několik století a tisíciletí, své chyb opakujeme, i když bychom za ty dlouhé roky. už měli být moudřejšími dušemi, tak to už v pořádku není.
     I tady platí, že přiznání je polehčující okolnost. Nepropadejte však depresím z toho, že jste nějakou tu chybu udělali. Děláme je tu a tam všichni. Andělé to vědí, a za to nás soudit nebudou.
     Buďte rádi za to, co teď máte, i když to třeba po materiální stránce nemáte jednoduché, a máte tak akorát na přežití. I to je možná součástí vašeho plánu ve vývoji duše. A sami jste si to tak určili, abyste zažili, poznali a pochopili.
Začněte i za to málo být vděční, a nežehrejte na osud. Ten jste si beztak sami připravili. Nemáte koho jiného za své podmínky k životu a svoji situaci vinit.
Zkuste pro začátek začít být vděční třeba za to, že žijete, a že právě teď  můžete svůj život prožívat  a sami sebe poznávat.  A zkuste přitom poděkovat i svým andělům strážným a průvodcům, kteří, aniž byste to věděli, jsou vám stále nablízku.   Můžete je také požádat o to, s čím potřebujete pomoci. Ale nečekejte, že vám bez práce budou pečení holubi do úst létat. Bez práce nejsou koláče ani tady dole na zemi, a ani tam nahoře.
Můžete zkusit poprosit třeba i o to, aby ve vaší peněžence bylo vždycky tolik peněz, kolik budete potřebovat.  Ale nečekejte, že budete bez rozmyslu rozhazovat a utrácet, a andělé vám to zajistí. Udělají to třeba tak, že vám pomohou najít tu věc, kterou potřebujete, za nižší cenu, anebo když uznají, že si to zasloužíte, tak vám to darem přes jiného člověk pošlou. A když se vaše přání a sny plnit nebudou, nevěšte hlavu. Nejspíš ještě nenadešel váš čas, a třeba jste právě zkoušeni v toleranci a trpělivosti, anebo vám brousí jiné vaše stinné stránky.  Důvěřujte, že oni vše zařídí přesně podle toho, jak vaše duše potřebuje. Nikoli jak si myslí a představuje vaše ego a jeho chtíče, které tuto zemi na pokraj propasti dovedly.

     A tak se čiňte a dělejte svoji práci, jak nejpoctivěji umíte a znáte. Je jedno, jestli pečete housky, anebo pečujete o nemocné či děláte uklízečku. Všech profesí a všechna práce je zde zapotřebí.
Věnujte se rodině, svým dětem, a i sobě dejte dostatek času na oddych a nasbírání nových sil.
Pusťte si třeba příjemnou relaxační hudbu a na chvíli vypněte svoji mysl, svůj rozum, a nechte se jen unášet zvuky do krajiny za vašimi zavřenými víčky.
Nic to nestojí a přesto vám to může přinést tolik pozitivní energie. vypněte na chvíli svoji hlavinku, a odložte knížky, a jen prociťujte tóny, které na vás budou dopadat jako sprcha, která duši oblaží a tělu prospěje.

      Není všechno zlato, co se třpytí.
A tak si vyjděte třeba do přírody, anebo si s dětmi jednu zmrzlinu dejte. Proč? Zmrzlina také dobře působí na psychiku.
Potěšte sami sebe i své nejbližší. A nevztekejte se, když bude něco jinak, než jste si představovali. A nebuďte ani rozmrzelí, když vaši blízcí nebudou reagovat s nadšením.
Na každého více či méně bude doléhat  ten stejný tlak energií. Jen někdo tím zvládne projít  snadněji, a pro jiného to může být dosti zátěžové a vysilující.
      
   Když mrzutosti přijdou, i na to se rada nabízí:  všechny mrzutosti sbalte do pomyslného pytle, a odhoďte je na pomyslnou skládku. To bude znamením pro vás a i pro anděly, že jste připraveni postoupit zase o krůček dál.
Očišťujete svoji duši, odkládáte svá dávná břemena, kterých jste si, ať už vědomě či nevědomě. naložili celý mrak na svá bedra. Jednou se to už očistit musí. Tak proč ne teď?

     Pamatujte, že kdo pozitivně myslí, a věří v Boží dobrotu a Prozřetelnost, tomu se lépe kráčí přes kopce i údolí, která jsou přesně jako ten náš život pozemský.  A kdo věří, ten už možná také ví, že andělé nad ním ochrannou ruku přidržují a ve strastech i starostem mu pomáhají, aby vše zdárně vyřešil.

Máte ruce? Máte tělo? Dýcháte?
Tak v tom případě máte i duši, která v tom vašem těle přebývá.
Temenem hlavy - korunní čakrou do vašeho těla proudí světlený paprsek, naplňuje to vaše tělo od vašeho zrození se do tohoto života, do tohoto těla. Nemusíte projít žádným pozemským zasvěcením do nějakého systému. A přesto ten paprsek anebo proud světla do vás proudí a bude proudit po celý váš život.
Ten paprsek prochází tělem a také vyzařuje ven - skrze vaše dlaně i chodidla.
Přes chodidla vám může pomoci odvádět z těla všechno to špatné a nepotřebné.
A přes dlaně můžete to světlo směrovat a posílat na místa, kde třeba probíhají konflikty. Tam je nejvíc zapotřebí.
Nebojte se posílat světlo skrze své dlaně.
Můžete ho vidět, anebo cítit jako teplo.
A třeba pro začátek si jen zkuste se zavřenýma očima představit, že ten paprsek světla z vašich dlaní vychází....a pak..... zkuste cítit teplo nebo brnění ve svých dlaních.
Vaše duše to zná a moc dobře to ví. Jen jste jako člověk ve fyzickém těle možná zapomněli, že energie existuje a protéká celým vaším tělem, a že ji můžete klidně dát tam, kde to cítíte jako potřebné.
Na zemi je tolik míst, která čekají na prosvětlení.
Nebojte se - z toho světla vám nikdy neubude.

Dnešní článek ve zprávách mne přiměl k tomu, že opět usedám a píšu. Nechce se mi registrovat tam do okruhu lidí, kteří nemají ani páru o tom, co to je, když si musíte sami vydělat na živobytí, když nejste závislí na výplatě od zaměstnavatele, ale dostáváte prostě odměnu opravdu za svoji práci a za to, jak se snažíte. A to není vždy snadné.
    Říkám, že revoluce v 89 byla pro mne, abych mohla začít dělat to, co mne bavilo, a abych nemusela tvrdnout ve fabrice a od rána do večera dělat jednu a tu samou práci. To jsem věděla, že dělat nechci, když jsem po maturitě odcházela do života. A také jsem měla v té době jasno: nebudu dělat vysokou, jen pro to, abych měla papír a titul. prostě proto, že tehdy jsme si nemohli vybírat a jen těžko se někdo z naší školy mohl dostat na vysokou s uměleckým zaměřením, kde by rozvíjel ten svůj bohem daný um a tvořivost. Navíc mne nebavila ani nezajímala politika a všechny takové ty prapodivné předměty, co se v té době na vysokých školách učily, a v kterých jsem neviděla ani za mák praktičnosti a využitelnosti v životě. Vždycky to, co bylo praktické a pro život použitelné, mělo u mne přednost.
     Takže šprtání životopisů anebo dějepisu mi vůbec nic neříkalo, a dávala jsem to jen kvůli známkám. Po maturitě se mi všechny ty zbytečné věci beztak z hlavy vykouřily, a dnes nevím o žádném spisovateli téměř nic. S výjimkou některých knih, co jsem si přečetla, anebo míst, které jsem později navštívila. A stejně jsem při cestování začala zjišťovat, že v dějepise jsme se učili spoustu blbostí, a že skutečnost byla úplně jiná, než co s ve školách učí. Ani výpravy průvodců často nemají tu hloubku, do které mi bylo dovoleno nahlédnout. Prostě se mi otevíraly děje a příběhy z minulosti se začaly odehrávat před mýma očima jako když vám promítají filmy v kině. Sama jsem na to nejdřív užasle koukala.
      Tenkrát, když jsem po maturitě začínala v praxi, a musela jako každý jiný nastoupit do zaměstnání, neb nebylo možné jinak, byla víceméně tahle zem soběstačná. Nevím, co se to s lidmi stalo, ale hranice naší země (republiky) se nezměnily, a přesto jsme dnes víceméně závislí na tom, co nám sem přivezou. I když na vesnicích jsme neměli tolik ovoce a zeleniny, ani přes léto, a o zimě ani nemluvím, přesto jsme byli jaksi spokojenější. Anebo spíše jsem se museli vyrovnat a spokojit s tím, co je k dispozici. A tak kdo chtěl, měl pole anebo zahradu, ne pro parádu, ale proto, že si tam vypěstoval, co rodina potřebovala.
      A nejenom v tom, co je potřeba k jídlu, byla tato republika víceméně soběstačná. V podstatě náš domácí průmysl zahrnoval vše, a ještě zásoboval Rusko a fabriky vyráběly vysoce kvalitní výrobky pro zahraničí. Faktem je, že jsme museli vyžít s daleko nižších platů. A stížnosti na jejich mizivou výši? Ty prostě nebylo kde dát. Každý dělal, co mohl a co musel, aby vyžil s tím, co dostával. A kdo měl málo, tak se musel postarat a dělat ještě něco navíc.
      Nikdo se nás neptal, jestli vyžijeme s tou pětistovkou, co jsme dostávali na mateřské. A vůbec nikoho nezajímalo, že nájem za bydlení přesahoval naše příjmy, a na základní potraviny nám nezbývalo. Možná to někteří zažili jinak, a nemuseli si projít tím stejným, a měli větší příjmy. Já píšu o tom, jak to bylo u nás a čím jsme si museli projít my. A nemyslím, že by to bylo u obyčejných lidí o tolik jiné. Otec, aby nás uživil, odešel z fabriky, a šel dělat na montáže. A já pak po revoluci, ukončila předčasně mateřskou, a s dětmi na koleně, jsem začala podnikat. Prostě proto, že manžel nevydělal dost na to, aby uživil rodinu.
      Že jsem pak byla v jednom kole, o tom snad ani nemusím psát. Prostě bylo zapotřebí vydělat peníze, abychom zaplatili nájem a mohli si koupit chleba a mléko, a oblečení pro rostoucí ratolesti. A tak jsem byla zapřažená do nevidím do nevidím, každý den v týdnu. A dovolená? Tak tu jsme trávili tak, že jsme u rodičů pomáhali na poli anebo na zahradě. Žádné moře, žádný oddych bez práce. A když, tak týden na chatě u známých, kteří nás tam u sebe nechali, díky bohu víceméně zadarmo - anebo za pytlík brambor, cibule a česneku, co jim naše babička posílala.
       Všem těm, kdo mají pocit, že jim zaměstnavatel dává malý plat, bych doporučila, ať si zkusí co to je mít vlastní firmu a podnikat. Teprve až si to zkusíte a vidíte, jaké částky z toho, co těžce vyděláte, musíte odhodit jen tak do chřtánu jakési iluzorní pokladny, kde se ty vaše těžce vydělané penízky jen rozkrádají, tak vás jímá hrůza a přemýšlíte, co s touto zemí bude dál? Kam se to až zvrhlo? A kolik ještě příživníků má pořád málo a nevidí si ani na špičku nosu?
 
      Nikomu nic nezávidím, ani ty hrady a zámky, co si lidé stavějí. Život mne naučil ,že člověku stačí k životu opravdu málo, a že za žádné peníze si nekoupí svůj vnitřní klid a čisté svědomí. A za žádné peníze také nedostane spokojenou rodinu, pohodové vztahy a zdraví.

     A pro ty, kdo nikdy nepodnikali a neměli firmu a zaměstnance, jen pro názornost malé počty: když musíte zaměstnanci dát na mzdě jen 15 000 korun, tak ten zaměstnanec vám musí vydělat minimálně jednou tolik, protože to chtě-nechtě musíte hodit na oltář vlasti. A pak koukáte, jak se s tím, čím jste přispěli hospodaří - po nových volbách je první na programu: platy nové zvolených. Za celé ty roky se ještě nestalo, že by si dohlasovali snížení platů, a brali normální mzdy, jako vy, když chodíte do práce. Pominu teď všechny ostatní výhody.
    Pak se díváte na silnice a dálnice, a na další budovy a stavby, a nestačíte se divit, jak se mrhá tím, čím jste přispěli.....kolikrát se předělávají jedny a ty samé úseky dálnic a silnic, a kolik miliónů se proinvestuje na různých stavbách...... to je bohužel realita dnešní doby.  Lidem začali jít víc o to, kolik vydělají, než jaký přínos má opravdu to, co dělají - kolika lidem pomohou či poslouží. Je to smutné, ale je to tak. A tak ze škol do praxe odcházejí naivní děti, které mají přemrštěné a zkreslené řebříčky hodnot. Jak potom může vypadat společnost? Kam se to může vrhnout, když tolik lidí jen chce přidat a chce a chce víc a víc?

    Často jsme jako malé děti: "Chci a chci a chci!" ... a vy jako rodiče na to koukáte a říkáte si: "Co s tím dítětem mám dělat? Jak mu to mám vysvětlit? Jak mu můžu dát to, co nemám? A jak ho můžu poučit, že se musí zasloužit a přičinit, aby si to vydobyl, když po tom tolik touží?" 
    úplně  stejně se na nás shora dávají naši duchovní průvodci a andělé. A jen čekají, až se nám rozsvítí, až pochopíme, že život pozemský se nehodnotí podle toho, kolik hmotných statků vybudujeme, ale podle toho, kolika lidem pomůžeme a kolik tváří rozesmějeme. Není to o počtech a o ekonomice, ale o duchovním zrání.

    A tak když pracujete, dělejte svoji práci opravdu poctivě a s radostí. V konečném důsledku je jedno, jakou práci děláte, ale záleží na tom, jak ji děláte. Za poctivou práci poctivá odměna každému přichází. Tak to opravdu je a tak to funguje. Jestliže poctivě pracujete a neobohacujete se na úkor někoho jiného, jestliže světu prospíváte svojí prací, a nehledíte jen jak vysoký plat za svoji práci dostanete, může k vám přicházet právě to, co potřebujete. Bez práce ale nejsou koláče. A tak pokud máte ještě rezervy, a chybí-li vám peníze do rozpočtu pro klidný a spokojený život,  podívejte se sami u sebe, jestli opravdu děláte to, co dělat máte, a jestli vaše názory přístupy nejsou zkreslené a zamžené. Možná máte ještě v sobě rezervy, a najdete, čím a jak byste ještě mohli světu prospět ke spokojenosti, klidu a míru. U někoho to může být v netrpělivosti, u jiného pak tím, že chamtivost jeho duši pokouší, u jiného jen sebedůvěra klesla na samé dno. To všechno se dá napravit. Jen se do sebe nebojte podívat a přiznat si i ty slabší stránky sebe sama. A pak třeba můžete požádat nahoru o to, aby vám cestu z toho bludného kruhu ven ukázali.

Pamatujte:
To, co opravdu hodnotu a kvality vysoký punc má, to za žádné peníze koupit se nedá.

Transformace - proměna -  její projevy jdou také přes fyzické tělo. Není to žádný med. Kdo tím prošel anebo právě prochází, ten moc dobře ví, o čem mluvím. Každá naše částečka, a každá buňka žádá své. Naše duše vytlačuje ven skrze tělo všechno, co ji tížilo a co je potřeba už odložit. A kudy jinudy to má jít pryč, než přes tělo, když je duše usídlena uvnitř?
    Před lety jsem nechápala, jak to bude s těmi, kdo duchovně na sobě nepracují. Jak oni projdou transformací? Věděla jsem jen, že někdo holt na sobě vědomě pracuje a bude to procházet jinak, a jinému bude stačit, když bude žít svůj život, v klidu a pohodě se bude starat o svoji rodinu a chodit do práce, a možná si a ni nevšimnou, že se něco kolem děje, ale určitě si musejí všimnout, že se svět mění……
   Prostě jsem to při své práci brala tak, jak to je - někdo na sobě pracuje, jiný ne. No a když si někdo něco pokazí, tak si to zkrátka bude muset nějak napravit. Víc jsem neřešila.

    Svoje chyby máme možnost napravovat tím, jak žijeme svůj běžný každodenní život.  A jestli se někdo bude ke svým bližním chovat zle a neurvale, anebo naopak ty svoje vzteky bude potlačovat, tak se to časem někde projeví. V době, kdy jsem pomaličku zvnějšku slupovala jednotlivé vrstvy, a zpracovávala si svoje věci na povrchu, jsem si naivně myslela, jak mám spoustu věcí už zpracovaných. Ale ve skutečnosti se nedělo nic jiného, než že jsem shora dostala čas, abych nabírala potřebnou energii do duše i do těla. Energii, kterou vždycky celá bytost potřebuje pro ten opravdový hluboký transformační proces.
A to opravdu není jednoduché a snadné.
Plná transformace totiž zasáhne všechny vaše části - tělo, duši i psychiku.  U každého člověka může trvat jinak dlouhé období a může se odlišovat ve svých projevech. A tak všechno to, co člověk projde a kde načerpá energii pro tento kvantový posun, mu vždycky přijdou vhod.

Potkala jsem za svůj život hodně lidí, kteří uvěřili iluzi o transformaci. A to je více méně zastavilo. Teď možná stále ještě stojí a přešlapují na místě, v iluzi, že už udělali vše, co mohli. A že už jsou ve světle. To je falešná idea, které snadno člověk podlehne.
Neviním nikoho, ani nekritizuji. Jsou to moje postřehy ze života, a také moje zkušenost, kterou jsem sama prošla - od těch iluzí a iluzorních představ, až zpátky ke své duši.
Andělé moc dobře vědí, kdy koho k probuzení přivést. Oni vědí, kdy jste na co zralí, a jestli už je váš čas, abyste konečně začali chápat realitu takovou, jaká je. Kdy jste zralí podívat se na to, co jste léta přehlíželi, a mysleli si ve své bláhové iluzi, že už všechno už víte a máte hotovo.
 
    Ve skutečnosti je naše duše jako archív, z kterého se vůbec nic nemůže jen tak vytratit. A všecko si každý dříve nebo později bude muset zpracovat. Vůbec nic nemůže být potlačeno ani opomenuto.
A tak jestli jste se zabývali nějakými duchovními technikami, které jste se naučili někde na kurzu, a tudíž ty techniky nejsou vaše, tak vás povedou takovými cestami a takovým způsoby, abyste z toho opojení procitli.  Já tomu říkám, že vám udělají kompletní up-grade celého systému.
Přitom vás přivedou, abyste odložili všechny berličky a znovu objevili to, co máte sami v sobě uloženo. Je to návrat k sobě a k darům, které v sobě máte. Ať už je to vidění, anebo dar řeči, která přinese klid a povzbuzení druhým.
Na různých kurzech často jen oživujeme  a navazujeme na to, co máme v sobě uložené, a co známe. potíž je jen trochu v tom, že každý pozemský učitel si k duchovním naukám něco přibájí, anebo učí druhé podle toho, co bylo určeno jemu samému.  Ale abyste se vrátili sami k sobě, a aby se oživilo to, co někde v hloubi znáte, budete muset nakonec odložit všechny poučky a skripta, a koncepce, které patří někomu jinému.

     Sama jsem si ověřila v praxi, že nejde dělat ani muzikoterapii podle skript, a nejde dělat ani podle předem určeného scénáře. Jestli to má scénář, už je to spíše koncert, než terapie. V praxi mezi postiženými mi byly poučky ze školy úplně k ničemu. Musela jsem se naučit dodržovat  úplně jiné pravidla, než ty, co nám říkali ve škole. Ale díky té práci jsem se také učila a poučila, protože tam je práce úplně jiná, než se zdravým člověkem, který mluví. Když jsem po škole jen jednou zkusila dodržovat určitý daný scénář, nedopadlo to dobře. Píšu to jen proto, abyste si udělali představu, jak to může vypadat, když navážete na to, co znáte a s čím jste někdy dávno už  pracovali, a s čím máte zkušenost i jako klient a také jako terapeut.
     Když procházíte transformací, navracíte se k podstatě své duše, a obnovujete svoje vědění, dary a schopnosti. Jen sami v sobě je máte uložené a ukryté. A to, co vás zastavuje, je jen nedůvěra v sebe sama, a ve své vlastní cítění a vnímání. Vím, není to lehká a snadná doba. Jsem tady také a cítím. Někdy možná až moc. A tak i sama vím, jak je důležité umět včas přibrzdit a zastavit se. Fyzické tělo má větší prodlevu, než dotáhne všechno to, co si ve své nitru zpracujeme a očistíme. Navíc stále přicházejí a budou přicházet silnější energie na zemi. A ty budou pěkně hezky působit úplně na všechny, bez rozdílu. Kdo nebude nic dělat, je to jeho volba. Kdo na sobě dál bude poctivě pracovat, budiž mu to přičteno k dobru, popojde ve svém duchovním vývoji dál.

A co se doporučuje, když máme pocit, že síly ubývají?
Je dobré se umět zastavit a zpomalit, a také věnovat péči svému fyzickému tělu. Ono tělo vám vždycky řekne, co potřebuje. Duše může být napřed, ale tělo je pro její život  důležité. A tak proč se nenaučit komunikovat i se svým tělem ,a přímo se zeptat: "Co potřebuješ? Co pro tebe můžu udělat? Co by ti teď udělalo dobře?"
     Někdy taková pětiminutová relaxace nebo meditace dodá člověku daleko víc energie, než cokoli jiného. Jen umět vypnout dřív, než se organismus přečerpá. 

   Do roku 2012 bylo běžnou praxí scházet se v předem domluvený čas a společně meditovat ve skupině na jedno stejné téma.  Utvrzoval se tak třeba mír ve světě,  transformace na planetě, vzestup, probuzení a naladění do pozitivního jednoho společného proudu. Byla to běžná praxe, a tyto aktivity byly více či méně podporovány shora. A protože jsme překročili mezník 21.12.2012, měli bychom být o něco moudřejší a zodpovědnější za to, co každý sám za sebe dělá a jakým způsobem a k čemu podněcuje.
   
    To znamená, že ten, kdo podněcuje k nějakým společenským aktivitám, a navíc se přitom ohání duchovního vzestupem, měl  by sám mít  rozum a vědomí na takové úrovni zodpovědnosti, že by se měl vyhnout jakýmkoli způsobům, které manipulují, ať už je to ve vyjádření slovním anebo citovém. Stává se, že vám přijde výzva, která je plná srdceryvných slov, a vy ani nevidíte, že se vám zabodávají do srdce anebo pod kůži, jako ostré šípy. A pak namísto klidu ve svém nitru, se za krátký čas cítíte jako rozstřílená laň, a vůbec netušíte, co se stalo a kde se to vzalo. Ty šípy, které vás zasáhly, vám mohou způsobit zranění na duši. A ve vás se pak objeví jako neklid, panika a nedůvěra, pochybnosti a falešné city anebo ztráta sebevědomí.
    To není vaše chyba, to je jen nezodpovědnost těch, kdo už by ji měli mít, když se stavějí do role duchovních vedoucích a učitelů. Když máte srdce na správném místě, a dokážete si věci prociťovat, tak je to vaše velké plus. A dokážete tedy rozlišovat. Ale bohužel my lidé, po zemi chodící, nejsme vždy schopni prohlédnout všemi těmi záclonkami machinací a manipulací, které se rozprostírají zvláště kolem některých aktivit, které se schovávají pod název duchovní anebo esoterické.  

     Nechci nikoho vinit. A nikoho nesoudím. Na to nemám právo ani pravomoc. Už mi nejde ani mlčet a nečinně koukat na ty prapodivné sítě, které se tady snaží kdosi stále rozprostírat a šířit.
Každý je strůjcem svého osudu, a každý si tvoří svůj další život a své závazky do budoucna. Každý pěkně hezky sám za sebe.
Za tu řádku let, co pne provedli různými skupinami, abych poznala a věděla, co se kde kutí a piklí, necítím v sobě příliš radosti a nadšení, ale naopak, zve mne to k větší opatrnosti a obezřetnosti. Není to obrázek milý a krásný, i když je opředený spoustou sladkých a krásných slovíček.. Díky vlastní a osobní zkušenosti a prožitku, získáváte to, co si nejde nikde přečíst, a co se nemůžete naučit jinak, než tak, že si tím sami projdete a vyzkoušíte.

    Před pár lety, když jsem byla nadšená všemi těmi společnými globálními meditacemi, a chytala se jako tonoucí stébla, tak jsem se připojila k jedné takové velké meditaci. Jaké bylo mé procitnutí a překvapení, když se mi najednou po letech meditací, přitom udělalo špatně a začalo mi být divně, jako by mne někdo omotávat černými provazy. Okamžitě jsem z té meditace vycouvala. A teprve za pár dní jsem zjistila, kdo byl jejím původcem. Začalo se mi to spojovat. A
od té doby jsem si začala dávat věší pozor, do čeho se pouštím, co přeposílám dál a co podporuji. Jsem ráda, za tu zkušenost. A od té doby raději dávám přednost svému niternému soukromí. 

    Po mnoha letech praktikování různých meditací se mi osvědčily určité zásady, které se snažím více méně dodržovat. Když si totiž jedete podle toho, jak to sami cítíte a potřebujete,  má to největší přínos nejen pro vás samotné, ale také pro vaše blízké a i pro celý svět.  A tak mi může přijít sebevětší srdcervoucí a slovy oplývající výzva, tak si ji procítím, a vidím jasný obrázek. Nesmíte se nechat vykolejit tím, co nějaký člověk do textu napsal. Podle toho, jaké máte pocity, pak snadněji rozeznáte, co sami dál dělat. A když se to třeba týká míru a země, tak si můžu sednout hned teď do meditace, zavřít oči, a poslat světlo po celé zemi. na to nemusím čekat, až přijde třeba sobota a určitá hodina. Když chci přivést víc světla na zemi, tak to můžu dělat hned, a můžu to dělat i při své práci, ať už zastávám jakoukoli pozici.
     A když cítím, že se má něco pohnout ve vědomí globálně, tak to už mi většinou andělé řeknou: „Hele, teď je potřeba i tvého přičinění - tak běž zpívat tuhle mantru.“ ……. To jen abyste měli představu, jak je možné pomáhat a přispívat. Nejsem zpěvák, abych veřejně zpívala a organizovala nějaké koncerty. Ale to, co děláte ze srdce - to, co je vaší duši blízké a vlastní, tím pomáháte do světa šířit více světla a lásky.  A mě od lidových písniček přivedli až k mantrám, abych se naučila rozeznávat energie slov i zvuku a mohla tak pomáhat z křesla svého domova, třeba napříč celým světem.. Nic to nestojí, nikoho s tím nemusím  obtěžovat, ani nemusím nikomu nic dokazovat. A přesto vím, že to funguje. A když si nejsem jistá, tak oni mi to ukazují jako na televizní obrazovce.  Takže když naslouchám, tak můžu i vidět, jaký to má dopad.

Zásady, které se mi osvědčily pro meditace:   
     Nejdůležitější pro meditaci je umět se uvolnit, poručit svému nižšímu já a zkorigovat svoji mysl, aby mi do toho nekecala. A pak zůstat v bdělém stavu - ve stavu vědomého pozorovatele a zodpovědného činitele, který si neprosazuje jen svoji přízemní libovůli, ale nechá se vést a radit od těch, kteří vás provázejí z nebeských výšin.

   1.) Předně jdu do meditace ve chvíli,  kdy to tak sama cítím. Ne podle toho, jak si vymyslí nějaký jiný člověk.
    2.) Dělám meditaci tehdy, kdy mám na to klid a prostor a kdy to sama uznám za vhodné. Může to být klidně i pětiminutovka v autě, anebo jen vyslání světelného paprsku na nějaké místo na zemi, kde mám pocit, že můžu pomoci.
    3.) Pokaždé, když jdu do hluboké meditace, požádám o dokonalé vedení shůry, a o dokonalou meditaci. To znamená, že prosím o pomoc při meditaci, a aby mne provázeli tak, jak moje duše potřebuje a jak je to nejlepší vzhledem ke všem okolnostem, neboť vím, že nemusím všemu, co se děje, ještě dokonale rozumět, a že některé věci prostě na světě musí proběhnout, vzhledem k poučení ostatních duší..
    4.)  A pak už  se nechávám vést a meditaci plynout

Netvrdím, že je to vždycky snadné. I umění meditace je zapotřebí trénovat a učit se. Stejně jako sebeovládání. Ale dá se to postupně naučit a rozvíjet.
    Důležité je přitom nepodlehnout duchovní pýše a nezaprodat se falešným "bohům".  Takže na místě je vždy pokora, skromnost, upřímnost a touha po porozumění a pochopení.
Oni shora určují, na co jste zralí, co jste schopni vidět, zpracovat a pochopit. A tak vám i postupně otevírají dveře do dalších úrovní a do dalších tříd ve vašem osobním duchovním vývoji.

Učili mne. "Udělej si čisto před svým prahem, a pak se podívej, jak můžeš pomoci svému sousedu."   
    Víte, čím víc jdete do hloubky, tím víc vidíte, jak obrovsky důležitá je individuální práce na sobě. Jak ohromný přínos má i to, když dokážete být samostatní a nezávislí na nějaké skupině,. Když se dokážete rozhodovat zodpovědně a samostatně, a když nejste závislí na tom, co vám někdo jiný diktuje.

Učíme se, jak já říkám, za provozu. Někdo vůbec neví, co to meditace je, a přesto se vyvíjí a učí. Kdysi řped lety, náš kamarád, zenový učitel, řekl, že pro něj meditace zanemná "vědomý život, bez výběru".  Učili jsme se prožívat a uvědomovat si, co se v nás děje, když probíhají různé situace okolo nás. Pokaždé, když se něco kolem hlasitěji pohne, tak to ve vás něco vyvolá - pocit, emoci, zkrátka nějakou reakci. Nemusíte na to reagovat, nemusíte hned vyskakovat ze židle. stačí si to, co se děje uvnitř uvědomit. Pochopíte možná, že spousta reakcí, emocí a i myšlenek, se ve vás tvoří na základě nějakého vnějšího podnětu, ale vy sami jste ten, kdo rozhoduje, jak na ten podnět zareaguje. Vy sami jste tím, kdo rozhoduje i o tom jak myslet a co si myslet.
A když si začínáte víc uvědomovat to, co se ve vás odehrává, můžete také převzít vládu nad svými emocemi. Není třeba abyste se jimi nechali drásat anebo vyhazovat ze sedla. V zenu se tomu říká, že osedláte býka.
     Když totiž poznáte, co všechno ve vás může vyvstat, můžete s tím také pracovat. I bez toho, jestli vidíte anebo cítíte jednoltlivé energie těch emocí anebo myšlenek. Prostě naučíte se být pozorovatelem sami v sobě. Sledujete to, co se ve vás rodí, a uvěomujete si to. Prožíváte, ale neškodíte ani neubližujete.
     Asi to ale nebude technika a cesta pro každého. Vím, že je zapotřebí na to mít trénink a výcvik. Ale dá se to začít trénovat i za provozu, v běžném životě, když do všeho jdete s otázkou v hlavě: "Jak se cítím? Jaké pocity a emoce to ve mně vyvolává?" . Klidně s tímto jednoduchým návodem můžžete začít, protože vám to pomůže více poznávat sami sebe. Nemusíte vyskakovat, když vás někdo naštve. Stačí jen, když si uvědomíte a připustíte: "Teď jsem naštvaný/á". Je nza ty své pocity a emoce nikoho neobviňujte. spéše dotyčnému v duchu poděkujte, protože vám ukázal vaše stinné a slabé stránky.
     Pak se zkuste podívat třeba se zavřenýma očima, jak vypadá ten váš vztek - jaký má tvar a barvu? Nebojte se toho. Protože jen s tím, co víte a co vidíte, můžete něco udělat. Nechoďte s rouškou na očích. Pro dobro světa a i pro váš osobní růst a vývoj je pravdivost a poctivost důležitá. Nemusíte o tom, nikomu říkat. Boháč se také nechlubí všemi svými poklady. Po vás se chce, abyste si uhlídali ty slabosti, a ty silné a pozitivní stránky rozvíjeli. I to je meditace v životě. Neznamná to, že jen sedíte a máte vypnutou mysl. Tu právě můžete vypnout - přepnout na to, že si víc začnete všímat toho, co prociťujete a prožíváte uvnitř v sobě. Nad tím vůbec nemusíte přemýšlet.
      Možná pak když se objeví nějaký člověk, který vám bere klid, tak to už je téma na další zpracování. Tam budete mít nejspíš ještě něco k dořešení, co je mezi vámi. pak se můžete ptát: "Proč jste se potkali a co si mezi sebou potřebujete vyřešit a vyrovnat?" Pak si ty otázky můžete vzít do meditace. Uvolněte se, uvolněte svoji mysl i tělo, klidně dýchejte se a poproste, aby vám andělé přinesli odpovědi a řešení.
     Nic netlačte, co ničeho se nenuťte. Jen klidně dýchejte, a nechte anděly pracovat - dovolte jim, aby do vašeho podvědomí přinesli obrazy, slova, anebo vize, které budou obsahovat ty odpovědi, které jsou pro vás správné a důležité. Možná se budete divit, co všechno se dozvíte.  A když si nebudete jisti odpovědí, a nebudete tomu rozumět, požádejte o jasnější vysvětlení. Poproste, abyste vám to dali v takové formě, abyste tomu opravdu rozuměli.
     Tento jednoduchý postup se dá využít na spoustu situací a záležitostí. Někdy jso uvěci víc zamotané a potřebujeme k tomu, abychom prohlédli a pochopili, pomoc jiného člověka, který nás tím provede. Je to celkem přirozené: Po celý život se učíme a řešíme. A někdy je pomoc chápajícího člověka, který nás povzbudí anebo správně nakopne, cennější nad zlato. 
    
   

Jsem člověk, který má potřebu se stále něco nového učit a dozvídat. Leč ne v klasické škole, to už dnes, vzhledem k věku, přenechávám jiným. Vždycky mne zajímalo víc to, co je mezi nebem a zemí - to, co není vidět a pak to ostatní viditelné a hmotné, co s tím souvisí a navazuje se. Ve své podstatě jsem byla vždycky rebel a narušitel. Od dětství jsem nemohla skousnout a přijmout tezi tzv.dědičných nemocí. To když doma říkali: "U nás jsou rodové dispozice - to měl dědeček, strýček, teta, mám to já, a tak tys to také zdědila."
   Říkala jsem si: "To jsou kecy, to přeci nemůže být pravda."
No kdybych tomu uvěřila a nechala se do toho konceptu vplést, tak bych asi dnes potřebovala k dýchání přístroje anebo nějaké preparáty. Ale já se nevzdala, neuvěřila jsem tomu. Připadalo mi to jako nesmysl. A kdesi v sobě jsem cítila, že cesta z toho ven někudy musí vést. A že to všechno není náhoda a má to nějaký význam a důvod, proč ty nemoci, proč ty problémy. No však i lékařská věda už dnes potvrdila, že v genech si neseme asi jen 1 - 2 % dispozic k nemocem, které měli naši rodiče.

   Když jsem pak četla pak knížku "Miluj svůj život", stálo tam napsáno něco v tom smyslu, že: "To, co je pravda, ve vás rozezní vnitřní zvony, které pak bijí jako na poplach".
Ověřovala jsem si, že na tom opravdu něco je. A že se vyplatí tomu uvnitř více naslouchat. Bohužel jsem byla také hodně naivní a důvěřivá, a tak jsem si začala brát za svoje cizí slova a cizí názory, jen proto, že se mi líbily a lahodily mému uchu, a začala jsem si je vkládat namísto toho, co jsem měla jako poklad ve svém nitru uloženo.

   Co se stane, když si začnete dovnitř do sebe brát cizí věci a názory a potlačíte svoje cítění? Dostanete se do pořádného chaosu, kde pak nevíte, čemu máte skutečně věřit. Pak začnete pochybovat i o sobě, začnete se třeba odmítat, nenávidět, anebo podlehnete sebedestrukčním závislostem.
K tomu ještě když si dojdete k nějakému člověku pro nějaké zasvěcení, tak je to jako koruna navrch. Koruna, která vás ale hezky zabrzdí a může váš život hezky zamotat. Mně osobně to zpřetrhalo vztah s mými dětmi, vyrvalo mi to kořeny a udělalo spoustu zbytečných dalších nepříjemností a problémů na deset let. A dnes stále ještě pracuju, abych to napravila.
Ten, co mne zasvěcoval, mi vůbec nic neřekl o ochraně duše, ani mi neřekl o tom, co všechno se může stát. Neseznámil nás s úskalími, s nimiž se na duchovní cestě můžete potkat.
Neřekl, neboť sám nejspíš nevěděl, ani o tom, že existují ještě další zákony tam nahoře, které by měl znát a ctít. Protože kdyby o nich věděl, a kdyby znal ty souvislosti, tak by nikoho nezasvětil. Jenže když to máte jako zdroj obživy, tak prostě neřešíte a pak nevědomě můžete dělat jednu chybu za druhou.  

    Neviním toho člověka, i on jednou dospěje a poučí se. Já sama tam tenkrát šla, a o své vlastní vůli se nechala zasvětit. No ,alespoň vím, jaké neblahé účinky to může mít, a kolik škody to může v životě udělat.  tenkrát mne andělé nechávali, abych si tím prošla, abych získávala zkušenosti na vlastní kůži. Abych poznala co to udělá, když vám ta cizí energie přesekne pupeční šňůry od vašich nezletilých dětí.
Neznala jsem a nevěděla to, co vím dnes. Tehdy jsem na to jen užasle koukala, jak se zvedla sekyrka a přesekla pouto mezi matkou a dítětem. A pak ty následky…..
Nevěděla jsem, že je to špatně, že se nesmí pupeční šňůry odstříhávat ani přesekávat, ale že i to má své zákonitosti, které musíme dodržovat a znát.

     Když si totiž přeseknete anebo odříznete pupeční šňůry od svých dětí, je to stejné, jako kdybyste sami sebe odsoudili do vyhnanství a své děti vystrčili ven na mráz. No nic příjemného. V životě to pak může vypadat tak, že vaše děti vás nechtějí ani vidět, nechtějí s vámi mluvit, a když, tak se dostáváte stále do konfliktů.  Můžete se hlídat a dávat si pozor na to, jak se vyjadřujete, nepomůže to. ony se cítí odstrčené a zklamané. A přitom se to stalo na té neviditelné rovině. jenže je nepřesvědčíte, že je milujete. Oni to cítí. Cítí se odcizené, vyhnané.
Dát zpátky dohromady zpřetrhané vztahy,  to je pak dřina, a je to proces. Stejně,  jako když zatratíte sami sebe  a musíte se zpátky najít, obnovit a poskládat svoji duši. Ale rozhodně to stojí za tu dřinu. Cesta zpátky k osvobození je trnitá. Nikdy není přímá a rovná, ale je kamenitá a často nepohodlná.
A tak možná si některá část vaší cesty vyžádá i slzičky, anebo jiné projevy. Je to zcela normální. Je to známka, že jste člověk, který cítí, a ne nějaká gumová figurína, co se stále jen usmívá. Tak se nebojte uvolnit svoje potlačované city.
Nebraňte se slzám, a s klidem si přiznejte třeba i to, že cítíte vztek, anebo že se něčeho bojíte. Protože když to víte, dá se s tím něco pak udělat. Prostě buďte k sobě víc upřímní  a nebojte se přiznat si, když vás něco namíchne - protože to je cesta, která vás vrátí k pravdivosti a přirozenosti.

 A když jste v područí nějakých názorů a chybných nauk, když nemáte cit ve svém srdci, tak se moc daleko nedostanete. Budete jen dále setrvávat v iluzi a namlouvat si pohádky, ale bude vás to obírat o schopnost řešit a naplno žít.
 
     Začněte si víc všímat a cítit, co se děje za těmi sladkými pláštíky, které jsou velmi často rozhozeny aby zakryly to, co nemáte vidět.
Tak zkuste si víc všímat - co na to říká vaše nitro a vaše srdce - uvědomujte si, jaký máte pocit, když někam přijdete - jak se tam cítíte.
Chraňte si svoje energie, a svoje pole. A klidně poproste anděly, aby vám s tím pomáhali.

     I když já sama jsem dlouho anděly zanedbávala, a myslela si, že musím všecko zvládnout sama, o to víc se teď stavím za to, abyste je začali brát na vědomí. Když nevím a potřebuju něco vysvětlit, tak se jich také můžu zeptat. A oni mi to podají tak, abych tomu porozuměla. Ale i tak musím nadále dbát na to, kdy to v mém nitru bije na poplach, abych byla obezřetná a dala si pozor.  A stávalo se mi to také pokaždé, když jsem si chtěla nějakého člověka stavět na piedestal. Prostě mne odkopli pryč. Jako kdyby řekli: „Už jsi tam viděla a slyšela dost, a teď pryč - hezky pěkně po svých.“

Jak může vypadat takové odkopnutí a upozornění?
Třeba tak, že se vám udělá špatně, když dostanete od toho člověka pozvánku, anebo e-mail.
Anebo naopak - abyste se přesvědčili a konečně poučili, tak vás přivedou třeba přednášku toho, koho opěvujete, a tam to dostanete v přímém přenosu. Abyste konečně pochopili a poznali, že i on, který se třeba vydává za boha, je jen obyčejný člověk, co chodí nohama po zemi, a že třeba jen umí hezky mluvit, a tím je schopný oblbnout třeba celé davy. Jen se podívejte na politiky - to je úplně stejné. Jen se tam mluví o jiných věcech, jinými slovy. Ale v podstatě je to na vás, čemu uvěříte a co si vezmete jako za své. A když budete cítit, tak vás jen tak někdo neobalamutí.

    Jsem drsná....?? ...... divná......?? ...... no po těch letitých zkušenostech, se nedivte. Jsou tady lidé, za které bych dala ruku do ohně, a které vřele doporučím, když to tak budu cítit. Ale už si dávám sakramentský pozor.
Udělala jsem v životě už hodně chyb, a tak bych nerada ještě někoho posílala do spárů duchovních dravců, co si z duchovna byznys udělali. Víte, skutečný duchovní růst se nedá koupit za peníze. A nedá se ani okecat. Musíte si tím projít, odžít si to, naučit se dobře využívat těch darů, které nahoře do vás vložili.
Oni tam shora moc dobře vědí, co už jste si splnili a co ještě máte před sebou. A podle toho každému pomoc posílají, když si o ni požádá. Takže nic jiného, než poctivá každodenní práce každému z nás tady dole nezbývá.

Kdysi před lety, když jsem se začínala zajímat o nový přístup k životu, jsem byla na kurzu, kde jsem slyšela jednu velice moudrou věc: "Když jste zralí na problém, tak jste také zralí ho zdárně vyřešit. Jinak by se ten problém neobjevil."
Sama vím, že to v životě není vždycky jednoduché. A těch problémů a starostí máme někdy až nad hlavu. Ale také se mi potvrdilo, že když se člověk postaví vzpříma, a jde problém řešit, je to lepší, než když to donekonečna odkládá. Protože neustálým odkládáním sami sebe tlačíme do kouta, a ubírá nám to spoustu energie se v tom koutě udržet.

Když se necháme zatlačit do kouta a propadneme se do lítosti, zdá se nám to všechno pak těžší a složitější a zamotanější. A pak nás to stojí mnohem větší úsilí vyjít zase na výsluní a žít svůj život tak, jak to cítíme. Vždycky, když jsem udělala rozhodnutí podle rozumu, tak to nakonec ztroskotalo a špatně to dopadlo. Ale když jsem se rozhodovala podle svého srdce, stálo to za to.

Jeden kamarád mi zase ukazoval, že to jde - že na všem se dá najít něco pozitivního, i na těch nejzamotanějších situacích, je vždycky něco, co je pro nás přínosné. Všechno má totiž svůj rub i líc. A tak je fajn, umět se na všechno podívat také z té druhé strany, anebo ze všech stran. Ale také jsem se to učila, a učím se stále. Všechno v životě má svůj hlubší smysl a význam, nic se neděje náhodně. Ty složité situace nám nepřipravil nikdo jiný, než my sami. A vždycky přicházejí proto, aby nás prověřily. Abychom si vyzkoušeli v praxi to, co jsme se naučili.

A také v životě se mi mnohokrát prokázalo, že nemá smysl se křečovitě držet toho, co se rozpadá. Někdy holt musíme opustit i to, co jsme třeba mnoho let budovali, a do čeho jsme vložili spoustu energie, času anebo peněz. Ale vždycky přitom člověk zpracovává to svoje - svoje emoce, pocity, názory, přístupy. Životem se učíme nebýt křečovití, nedržet se křečovitě hmoty a hmotných věcí, umět je používat pro dobro své i ostatních, a také pustit to, co se rozpadá a co nás drží a omezuje.

Možná si někdo řekne, že se mi to lehce píše, ale věřte tomu, že nikdo nemá život jen tak jednoduchý. U někoho se vám může zdát, že snad ani problémy nemá, že má život snadnější, tak je to jen o tom, že ten dotyčný má pozitivní přístup a nebojí se problémy řešit. A ani to nevidí jako problém, ale třeba jako příležitost.

Mně se vždycky osvědčilo, když jsem se místo sebelítosti zabývala otázkou: „Co mám dělat dál? “
Někdy jsem se modlila, jindy prosila o dodání odvahy, síly a pomoc shůry. Pak mne třeba napadlo: vytáhni si kartu. Anebo: otevři si knížku - a tam jsem si přečetla, něco, co jsem potřebovala slyšet. Zkrátka vždycky ten impuls přišel. Jen jsem musela sklonit pokorně hlavu a o tu pomoc si požádat.

Někdy, když se necháte zamotat do problémů, a necháte si od své přízemní mysli nakukat, že na něco nemáte anebo že to nezvládnete, tak je to stejné, jako byste se zavřeli do tvrdé skořápky - do oříšku. A pak se v tom motáte a nejste schopni vidět cestu ven. A nejste schopni vidět ani slyšet pomoc od lidí ani od andělů.  A jakpak by vám oni mohli pomáhat, když vy sami se bráníte a pomoc odmítáte?
    Tak se nebojte požádat o pomoc, radu a o jejich vedení.
Víte,co stojí v Bibli? „Kdo žádá, tomu je pomoženo. Kdo klepe, tomu se dveře otevřou.“ A abyste si nemysleli, že nebudete nic dělat a jen to všechno přenecháte andělům, tak takhle to také nejde. Oni moc dobře vědí a poznají, kdo s čistým srdcem přichází. Oni vidí, kde je opravdu pokora a kde je jen vypočítavost. A pomůžou tomu, kdo s čistým srdcem a upřímností přichází.

Závist a nenávist patří mezi ty negativní emoce, které mezi lidmi vytvářejí nejvíc rozbrojů a problémů. Jsou to hlubší podněty k tomu, aby lidé ve svém nevědomí vzájemně bojovali, naráželi do sebe a připravovali se o různé formy energie, ať už hmotné či nehmotné. I přesto má ale každý člověk v sobě světlo - je to duše, která je paprskem světla spojená s Bohem.  V každém srdci někde v hloubce bliká malinkaté světýlko, které čeká, až se člověk probudí a pozvedne svůj zrak k nebeským výšinám, až povstane z temnoty a vrátí se ke světlu.

    Možná to zní trochu mysticky, ale ve své podstatě tomu tak je. Jenže co se tady pokazilo a proč nemůžeme žít svůj život v klidu, míru, pohodě a harmonii?
Je to právě díky těm negacím, kterým jsme ve své minulosti vyživovali. A tyto negace se ze světa ještě neztratily, a také nikdy nespí. Čekají, jakmile jim dáme sebemenší příležitost k činnosti. A těch podnětů je v dnešním světě opravdu velká spousta. Teď tady nejde ani o strach, toho se dotkneme někdy příště, ale jde o ty negace, co se pojí s odsuzováním, posuzováním, bojem o moc, ovládáním a záští. Ty všechny se odvíjejí od závisti a nenávisti.

Jestliže už vy sami znáte opravdu dobře sami sebe, i se svými stíny, a máte ty svoje pod kontrolou, je to fajn. Jste možná o kousíček dál. V každém případě to ale neznamená, že jsme se těch negativ úplně zbavili. Ony stojí možná někde na okraji, někde opodál a čekají na podnět, aby mohly nastoupit a začít útočit. Klidně napadnou nás samotné, anebo budou útočit na lidi v našem okolí. Ony totiž, když o nich nevíte a myslíte si bláhově, že je nemáte, mohou nastoupit i při pouhé myšlence, naplněné nepochopením.
    Pokud na někoho například myslíte s negací a odsouzením, je to jako byste na něj stříleli neviditelné šípy. Dotyčný to může vnímat třeba tak, že se mu udělá špatně, anebo ty negace, mohou způsobit tomu člověku třeba havárii, úraz, podrazí mu to nohy, atp.

    Nepíšu to tady proto ,abych někoho strašila, ani abych naváděla ke zneužívání těchto negativních energií. Ale události posledních měsíců, a osobní zkušenosti, mne vedou k tomuto sdílení proto, abych povzbudila upřímnost v lidských srdcích, aby se skončilo s iluzemi a abyste se začali dívat na sebe a kolem sebe na to, co sami produkujete a vysíláte, a co ve vaší blízkosti stojí.

  A tak teď zkuste k sobě být více upřímní. Odložte svoje závoje iluzí a pohlédněte kolem sebe svým vnitřním zrakem (se zavřenýma očima).
Podívejte se, jak vypadá vaše závist a nenávist?
Jak jsou velké a jak daleko - či blízko se od vás zdržují?
Mohou to být jen stíny, anebo mohou mít podobu zvířat, anebo bájných bytostí. Někdo je bude mít malé, někdo větší.  Na tom nezáleží. Je důležité, abyste je objevili, poznali a začali si je opravdu hlídat.
A podívejte se klidně i na další negace, které kolem vás stojí opodál. Hezky si je umravněte, pochytejte, a umístěte si je třeba pod zámek, abyste nad nimi měli stálou kontrolu.
A když vám třeba někdy uteče vztek, tak ho zase klidně chyťte a zavřete zpátky pod zámek. To je vaše práce. Ty negace za vás nikdo nezpracuje. To musíme každý sám za sebe.
 
 Jen když si budeme každý hlídat ty svoje stíny, se může po tomto světě rozlévat více světla a můžeme jako lidé zažívat více požehnání a dobra.

Na tento svět přicházíme každý sám. Jsme tady, jednáme a žijeme každý sám za sebe. A stejně tak z tohoto světa budeme odcházet zase každý sám. Nebude nás doprovázet žádná skupina lidí, ani žádný pozemský učitel. Povedou nás jen andělé.
Vůbec to neznamená, že bychom se měli vykašlat úplně na všechno tady dole, nechodit do práce, a nevěnovat pozornost dění ve světě. Ale naopak. Každý bychom měli vzít rozum do hrsti a začít sám u sebe. Protože to není možní donekonečna se schovávat  za nějakou  skupinu.
    Tady dole jsme zkrátka zodpovědní za všechno, co zpracujeme a také za to, s čím pracujeme - jak používáme svých darů a božích energií. Jestli je využíváme jen pro vlastní blahobyt, anebo pro šíření dobra ve světě - pro pomoc dalším.

A tam nahoře, před Boha budete předvoláni jeden po druhém, abyste se zodpovídali. Ne jako skupina, ani za skupinu se Bohu zodpovídat nebudete. Pozve si vás na kobereček, a pokud jste cokoli tady dole zkazili, budete to cítit uvnitř v sobě. On vás vinit nebude. A nebude vás ani posuzovat ani odsuzovat. Jen vás moudře a láskyplně povzbudí, i když jste chybovali. 
    Setkání s Bohem je vždycky velmi hluboká záležitost, a když jste k němu pozváni ještě ve svém pozemském životě, hluboce vás to setkání zasáhne a změní. Těžko se to dá popsat. Pak když tam stojíte a vidíte a cítíte, a on k vám mluví a jeho slova se dotýkají vašeho srdce.

    Dnes mi jde toto úsloví hlavou. Přemítám a obracím si ho, přemýšlím nad jeho hloubkou a pravdivostí. A když si to porovnám s tím, co se děje, tak mám z toho roztodivné pocity. Tak nějak začínám mít dojem, z toho, co  se kolem děje,  že ti hluší postavili na piedestál slepé, a snaží se něco od nich pochytit......
Napadá otázka: "Jak může slepý vysvětlit hluchému to, co sám nevidí?"

   Je to tak torchu zenová otázka - ale dotýká se reality a skutečnsoti takové, jaká tady teď vládne. A zase jsme u toho, proč je důležité vidět, vnímat, rozeznávat a prociťovat. Jedině tak vás totiž nikdo neoklame a neutíhne na vařenou nudli. Přestanete skládat obdivy všem těm slepým, a sami začnete otevírat svůj zrak, svoje vnímání a kdo ví, třeba se vám navrátí i schopnost slyšet.

Když jsem se v nedávném sdílení zmínila o tom, že nevědomě můžeme nahrávat druhé straně, mělo to své opodstatnění. V ezoterickcýh kruzích jsem se pohybovala dost dlouho, a setkala se tak s různými lidmi, co se zabývali duchovnem a různými duchovními praktikami. Co jsme ve své slepotě neviděla, byla právě ta odvrácená strana. Je to jako když se stále díváte do světla lampy, a nechcete vidět ani připustit, že by mohla existovat také tma. A tak jdete ve své iluzi a slepě opakujete chyby stejně naivních lidí, kteří jsou také stejně oslepeni.
    A vás to začne oddalovat od vás samých, od vaší podstaty a od vaší duše. Ale všeho jenom do času. Shora vás nechájí jen tak dlouho, abyste získali osobní zkušenost. Až nadejde ale čas, tak dostanete ránu, abyste se z té iluze probudili.
    Čím víc jsem si myslela a byla jistá, že mám určitě věci zpracované, tím mi dokazovali, že ve skutečnosti je to jinak. A když jsem si začala myslet, jak jsem dobrá, tak jsem záhy dostala hezky na frak.
    Žijeme na zemi, kde přirozeně existuje dualita. Už třeba člověk je tím, co je složeno ze dvou základních složek: tělo + duše. Na tělo se váže mysl našeho malého já - pozemského ega, ale také skrze tělo máme možnost zažívat nejrůznější pocity a emoce. Je to tak zařízeno právě proto, abychom sami ne své kůži rozeznali a procítili, co je dobré a co není. Osobní zkušenost je proto tím nejcennějším darem.
    Když se začnete sžívat se svou vlastní duší, a vrátí se vám vaše tvář, odložíte růžové brýle, abyste se na svět a na život podívali v celé šíři, uvidíte různé věci. Notně to ani jinak nejde. Musíte mít odvahu podívat se do těch tmavých koutů, a vidět, před čím jste se ve své naivitě schovávali anebo před tím chtěli utéci.
    Prozradím vám, že to jsou jen vaše stíny. Ať už jsme, kde jsme, ve své minulosti za tu spoustu životů jsme prožili kdeco. Někdo sem do tohoto života přišel třeba s tím, že konečně zvládne své strachy, anebo pýchu, která ho v minulém životě zabrzdila v duchovním růstu, anebo že zvládnete závist, zlobu a vztek. Prostě je toho dost a dost, čemu všemu je člověk vystaven a co všechno musí zdolat, aby mohl postoupit dál. Jenže když si budete myslet: "Já už tohle mám zvládnuté" - tak to vám jen váš egoismus chce něco nakukat.
    Kdykoli jsem si něco takového jen pomyslela, tak jsem dostala lekci, kteá mi hezky srazila hřebínek. Pak jsem se musela omluvit, že jsem byla tak namyšlená a nabubřelá. Upřímnost a pokora, jsou opravdu velmi důležité, když kráčíte vzhůru.

Jsme za polovinou roku 2014. Za uplynulé 2 měsíce zasedala karmická rada a řešila a plánovala. Na základě dosavadního vývoje a situace na zemi v oblasti mezilidských vztahů a dosažené úrovně ve vývoji vědomí duší, nastínila plán na rok 2015. Podle nich je už notně po dvanácté, a lidstvo mělo být už o něco dál. A tak nás čekají v následujících měsících letošního roku prověrky. Bude se to týkat všech, hlavně na osobní a individuální úrovni, neboť tam je potřeba provětrat ještě mnoho.

Podle nich má každý člověk ještě skryté rezervy a také má každý dosti dlouhý účet na svém vrubu, který bude muset co nejdříve splatit a vyrovnat. Nejde tady teď o nějaké zastrašování, ale předně o zveřejnění potřebných informací. A tak si vzpomeňte, až se dostanete do složité a komplikované situace, že právě to jsou způsoby, kterými nás shora prověřují ve víře, odhodlání a čistotě našich záměrů. Jen tlakové situace totiž mohou ukázat, co všechno v nás skutečně je - na čem je potřeba, aby každý individuálně zapracoval a co v sobě změnil.

Na příští rok už mi nadiktovali několik stránek, a nakresleny obrázky po měsících. Jak přijde vhodná doba, zveřejním to, co mi dovolí. Už teď mohu sdělit, že příští rok nás čeká opravdu záběr. A v 1.polovině roku si moc neodpočineme. Bude se účtovat a splácet. Čeká nás rok vyrovnávání karmy.

Je omyl si myslet, že karma může být jen tak umazána. Tak to ve vývoji duše nejde a nefunguje. Je to prosté: když dítě udělá lumpárnu, je zpravidla potrestáno, a musí nést následky, aby napříště už nechybovalo a nedělalo špatné věci.

My všichni lidé, jsme jako ty děti.

Člověk, který je zatvrzelý vegetarián, bude mít nejspíš karmu někdy z minulosti, kdy zabíjel zvířata nikoli pro svoji obživu, ale pro peníze - pro zisk z prodeje, aniž by to sám byl potřeboval.
   Pán Bůh stvořil nebe i zemi, a na zemi rostliny, zvířata a lidi proto, aby se navzájem doplňovali. Rostliny a zvířata nám dal proto, aby nás nejen těšily svou přítomností a vzhledem, ale také aby uspokojovaly potřeby jídla a výživy pro naše fyzické tělo. Není to tak, že by člověk musel být ryze vegetarián, vegan, anebo pránik, aby mohl duchovně postoupit na vyšší úroveň. Člověk má za úkol prohlédnout všemii těmi klamy a nesmysly, které mu jiní lidé předkládají. Pro každého totiž může platit trochu jiný stravovací režim, a také ssložení stravy. A to z toho důvodu, že každý člověk si individuálně prochází jednotlivými etapami svého života, a individuálně musí řešit různé situace a problémy. A tak nemůže existovat žádný globální jídleníček pro všechny lidi. A jediným globálním předpisem pro spokojený žvot a klid v duši, je žít čestně a poctivě.

Jak se to pozná? Jak poznáte, že tak žijete?
Podle svého svědomí. Ve vašem svědomí se všechno odrazí. A když uděláte někde nějakou chybu, poznáte to - odrazí se to na tom, jak se budete cítit. A pokud jste svoji citlivost zatlačili do pozadí, a nejste schopni si přiznat, že také občas můžete udělat chybu, tak aby vás probrali, připraví vám nějakou méně příjemnou situaci - třeba nepříjemné setkání anebo onemocnění.

Prostě takové jsou páky shora k tomu, abyste se probudili a přestali se vyvyšovat nad ostatní. Žádný člověk, který chodí po zemi, nestojí výš, než druzí. Všichni jsme tady žáci a učni.

Postupně se mi připomínají  a vybavují další a další výroky a blbosti, kterými se lidé nechávají doslova krmit od různých lektorů a rádoby duchovních učitelů. A i na spoustě přednášek, které jsem v minulosti absolvovala, nebylo vždycky všechno košér. Tenkrát jsem to neřešila, i když to uvnitř ve mně bilo na poplach jako varovný zvon.
     A protože jsem takových různých přednášek, výroků, a akcíi za posledních 21 let prošla zažila už opravdu hodně, dovolím si tedy teď poukázat na další úskalí - bludy a fámy, na které jsem narazila na duchovní cestě poznání.
(A ještě je mi nutno připomenout, že v tuto dobu už nejsem žádný zelenáč, ale mám dospělé děti a jsem babičkou. A byla jsem za ty poslední roky vedena do takových míst a skupin, a na taková setkání a mezi takové lidi, abych na vlastní oči viděla, slyšela a věděla. Ale také cítila. A tak mne učili dávat si dohromady 1+1. A teď, v poslední době, mi tyto věci postupně ještě vysvětlují a vyučují mne.
Nejsou to žádní démoni, ale ani neskutečné či mimozemské entity. O mnohých z nich jste mohli číst anebo slyšet třeba v náboženství. Ale fakt je, že k tomu, abyste se s nimi setkali, nemusíte být zarytý katolík. Dokonce můžete být ateista, a když nadejde den, kdy jste vyzrálí tohle všechno pojmout a začít vidět, vnímat a chápat, tak jste k tomu přivedeni. Tak to zkrátka je.

     Před pár dny v jednom e-mailu, jsem četla zase jeden blud, co se dotýkal projevů na fyzickém těle. Stálo tam: "krk je minulost".  
Jen když uvažujete logicky, k čemu všemu váš krk slouží, a jak je tato oblast využívána v běžném životě,  jaké jsou tam funkce a dráhy, a co všechno zajišťuje, tak vás takové tvrzení nemůže uspokojit, spíše budete cítit, že je tam něco podivného. Podle mého poznání je takový výrok holý nesmysl. Chci na to upozornit hlavně proto, abyste si dávali pozor na to, jaké vyjádření a výroky jiných lidí si berete za své.
Za poslední dobu, co mi andělé vysvětlují a učí mne, jsem musela přehodnotit spoustu takových omezených a zcela nedostatečných vyjádření. Takže už netvrdím, že rýma je vnitřní zmatek, a nesnažím se fyzické projevy řešit pouze přes změnu myšlení anebo pojmenování emocí. Dnes už jsou takové postupy a přístupy zcela nedostatečné.

    Víte, když děláte diagnostiku, a hledáte cestu a východisko z problému, nejde to dělat tím starým způsobem. Musí se na to od lesa - komplexně. A úplně jinak.
Na  terapii mi například přijde člověk. Ale když není zralý ještě jádro svého problému pochopit, tak mu třeba jen procinkám a zharmonizuji čakry a vyladím auru zvukem. A když vidím, že je vyčerpaný, a on mi řekne, že v poslední době v noci špatně spí, tak mu raději udělám muzikoterapii, a nechám to zcela na andělech. Jen jim k tomu muzicíruju. Ale když  přijde člověk, který je připravený zapracovat, tak s ním projdeme takovou oblast, aby si to srovnal a vyřešil ty věci, které právě přišly na řadu - to na co má sílu a energii. Jinak to nejde.  

     V mnohých případech holt fyzické tělo potřebuje doplnit také některé medikamenty - chemické léčiva. Třeba proto, že je ve stavu, kdy tělo není schopno si potřebnou dávku vyprodukovat samo. Třeba proto, že hodně dlouho člověk žil jen tak a neřešil, anebo proto, že má v duši rány z dávné minulosti, a ty dosedly a projevily se už ve fyzickém těle jako fyzický problém - dysfunkce. Já například vím, jakou účinnost má zvuk, ale také vím, že ne na každého to hned zabere a odstraní to jeho problémy - na to se musí jinak.
    Tak to prostě je. Nejde alopatické léky zneužívat a myslet si, že za nás vyřeší naše bolístky, které jsou na duši. Stejně jako je špatné je zatracovat anebo zavrhovat. Všechno tady má své místo. A ke všemu musíme přistupovat zodpovědněji a s větším pochopením. Člověku, který bere 20let nějaký lék, nemůžete říkat, aby ze dne na den svůj lék vysadil. Když to udělá, tak se sesype, protože následkem bude šok - absťák. Tělo si na to za ty roky zvyklo a nedokáže si teď okamžitě ty látky vyrobit samo.

     Další velmi nesmyslně prohlášení ze proslovů jedné lektorky: "když vám bude v těle špatně, a nebudete to moci vydržet, tak to tělo prostě opustíte a bude vám dobře" - jo i tohle jsem zažila. Najednou jsem byla všude, nejen doma, ale prostě všude, a byla jsem hezky zmatená, protože v tu chvíli jsme vůbec nevěděla, kde mám tělo, kde jsem a co se se mnou děje. V tu chvíli jsem neviděla ani nevnímala ani lidi, ale ani anděly. Byla jsem úplně sama v nekonečném prostoru. Bylo to dost frustrující a ne příliš příjemné. Naštěstí mne napadlo: "musím svým tělem zatřást, abych ho znovu pocítila, abych věděla, kde jsem a vrátila se zpátky do těla". Nebylo to snadné. A ještě teď, když si na to vzpomenu, tak je mi z toho na nic. Andělé mi později všechno vysvětlili. A řeknu vám, že ocitnout se v té nicotě, po tom už tedy vůbec netoužím. úplně jiné to pak je, když vás vezmou nahoru do duchovního světa. A tak raději na sobě budou pracovat pomalu, ale jistě a pod vedením andělů, než pod vedením nějakého člověka, který si na něco hraje, a přitom tomu vůbec nerozumí a má omezený náhled. Andělé přeci jen toho z výšky vidí víc. A když potřebuji zásah lékaře anebo terapii pod vedením schopného terapeuta, tak se nebudu kasat, že si všecko zvládnu sama, ale požádám o termín.

     Sama jsem musela za poslední dobu spoustu věcí přehodnotit a změnit. Teď si klepu na čelo, a říkám: jak jsem byla hloupá ve své omezené naivitě. A jen se omlouvám všem těm, kteří mi shora pomáhali i po tu dobu, kdy jsem je nevnímala. Dnes už vím, že všechno tady dole má svůj smysl.
A tak můžeme jen děkovat těm nahoře, že dohlížejí na to, že výzkumy třeba i v biochemii jdou stále kupředu, a přinášejí nové poznatky i nové technologie a preparáty, které jsou více přírodní, ale které zkrátka jako lidé potřebujeme. Jeden víc, jiný méně. Každý jsme tady sám za sebe, ale to neznamená, že k sobě navzájem budeme lhostejní. Jen zkuste trošičku rozšířit svůj pohled na svět, abyste celý ten jeho význam a smysl opravdu začali chápat. Teprve když přestanete odmítat a popírat jednu nebo druhou stranu, tak vám to začne dávat smysl.

    A pokud vám někdo řekne: "nepracujte s čakrami, je to nebezpečné" anebo: "čistit čakry si nemůžete sami, to můžu jen já a jeden můj známý" či "auru si také nemůžete čistit sami bez mého přičinění"...... mějte se na pozoru.
A jestli vás někdo chce poučovat a tvrdí, že: "při menstruaci žena ztrácí velké množství energie " anebo: "kdo chce duchovně pracovat a postoupit, nesmí jíst maso - musí být vegetarián" anebo "duchovní lidé nesmí pít kafe"........tak vám řeknu, že i tohle jsou pěné nesmysly. Mám vyzkoušeno, že to tak není. A tedy to všechno spadá do oblasti dogmat a fám a bludů.
Musíte dbát o svoji duši stejně jako o svoje tělo.
Spoustu věcí se můžete naučit, jako třeba jak si zharmonizovat čakry a očišťovat auru. Jak využívat svoji vitální energie pro posílení zdraví jednotlivých vnitřních orgánů, a další podpůrné věci. Ale prosím vás, zapomeňte na jakoukoliv magii. Žádná magie není dobrá. A také většina alchymistických praktik je v rozporu s vyššími pravidly. Všechno už si to lidstvo vyzkoušelo ve své historii v různých civilizacích. A že byly vysoce vyspělé, o tom není pochyb. Jenže pokaždé jsme to podělali. Pokaždé jsme si začali naivně myslet, jací jsme borci, a začali jsem se vyvyšovat a zneužívat svého postavení.
Ten, kdo dodržuje boží řád, ten se nemusí ničeho bát.
Nikdo z lidí není Bůh. A nikdo z nás na něj nemá. Všichni jsme jen a pouze jeho děti. On tam nahoře stále trpělivě čeká - čeká, až se další z jeho dětí probudí, a najde cestu zpátky k němu.  Sešli jsme a vzdálili se daleko, začali jsme řešit mimozemské civilizace, či politické vůdce a systémy, ale zapomněli jsme si zamést každý sám před svým osobním prahem.  
Podívejte se, kolik špíny máte sami pod svojí rohožkou, ještě před tím, než se začnete rozčilovat třeba nad politickým systémem anebo nad tím, jak se chová váš soused. 

Přišel mi zase jeden e-mail s otázkami a odpověďmi. Musela jsem si povzdechnout. Často si ani neuvědomujeme, do jaké míry sami ovlivňujeme širší povědomí ve společnosti, a jak sami necháváme vzniknout dogmata a šíříme fámy. Kolik chyb člověk může udělat, a kolik škody napáchat jen takovým nevinným rozesíláním zpráv.  Ne proto, že by to myslel špatně, ale třeba proto, že není schopen zřít následky a důsledky svého počínání.
    Dlouho jsem se bránila a brzdila něco nahlas říkat. I přesto, že jsem viděla víc. Také tím jsem se dopustila chyb - tím, že jsem mlčela a brala si za své některé lidské vyjádření, protože třeba obsahovaly slova: láska anebo světlo. Prostě se mi to líbilo víc, než to, co jsem z těch lidí opravdu cítila. A protože jsem se tak dlouho schovávala za ty jejich slova, tak jsem pochopitelně dostala náležité naloženo - nastřádala jsem si toho za posledních několik let docela hezkou kupu, kterou teď postupně rozebírám. A tak se, prosím, nedivte, že do všeho tak šiju. Je to moje profese a součást tohoto mého života.  Díky Bohu, že můžu pomáhat nejen slovem, ale i činem - svojí prací. A díky Bohu, že mne drželi tak zkrátka a při zemi, když mne vyučovali ty nejhrubší základy.

    Víte, čím více se dozvídáte o různých věcech, a učíte se o souvislostech a putování duše od duchovních průvodců, namísto z knížek anebo od lidí, pak se nedivíte, že je mezi lidmi takový chaos, zmatek a panika. To, co se začalo šířit jako mor, je byznys s plnou hubou keců o duchovnu.  Ale skutek utek.

Když jsem poprvé na jedné přednášce slyšela, že se nemocemi spaluje karma, moc jsem tomu nerozuměla. Ale moje nitro se proti tomu nebránilo a nebojovalo. Což bylo pro mne znamením, že na tom něco bude. Jenže nejprve jsem musela začít osedlávat toho bujarého šemíka ve mně, a musela jsem ho zklidnit a vyklidit jeho stáj - to znamená: vyhodit spoustu načtených a naučených věcí, které jsem pojala za své od jiných lidí. Dostala jsem pomoc i podporu také z roviny hmotné, u člověka, který tomuhle opravdu už rozumí. Nakopla mne, podpořila, a na spoustu věcí jsem si musela přijít sama. A pak když vás andělé vezmou nahoru, a zase vrátí, tak to máte jako potvrzení. Jako štempl, který vám nedá žádný lektor, ani úřad, ani škola.
A tak jsem musela spoustu věcí přehodnotit a změnit. Třeba také právě tu fámu: když člověk myslí na nemoc, tak si ji přivodí.
Napadlo vás někdy zamyslet se třeba nad tím, proč se některé nemoci bojíte? …… a kde se ve vás vůbec vzala ta myšlenka právě na tuto nemoc..??
Dostala jsem vysvětlení. I v těch myšlenkách a obavách se skrývá něco mnohem víc, a není vždycky tak snadné a jednoduché to říkat obecně, ani obecně to řešit.

    Vůbec to nefunguje tak, že když na něco nebudu myslet, když něco vytěsním ze své mysli, tak se tomu vyhnu, tak to obejdu.
Tak to možná bylo ještě do roku 2012. To jsme měli velkou šanci se polepšit a spoustu věcí změnit jednoduše.
Jenže co se stalo?  Co se pokazilo?
Udělali jsme si to sami - tím, jak bezcitně jsme k sobě přistupovali, a jak nezodpovědně jsme se chovali stála a stále a stále dokola.

Podívejte se kolem sebe - tolik lidí se dnes kasá s nějakými duchovními praktikami. Ale v podstatě neznají ani to málo, co by znát měli. Nedodržují to, co by dodržovat měli. A tak se pořád překračují některé z vyšších zákonů, a tím se komplikuje stav a situace dál. Lidi mají zamotané hlavy spoustou nesmyslů, a ještě za to platí nehorázné peníze. Z bolesti, bídy a utrpení se stal velký byznys. V době, kdy už by většina z nás měla mít rozum. Je to smutné. Vydělává se na bolesti, utrpení a bídě těch, kteří pomoc potřebují a pomoc si opravdu zaslouží. 

     Nechci a nebudu nikomu sahat do svědomí. A ani nikoho nebudu soudit. To mi není dáno. Jen se divím, těm, kdo přednášejí a chtějí kázat druhým, že v sobě nemají kousek cti. O pokoře ani nemluvě.
 Doba není lehká - každý z nás má spoustu práce a starostí, každý si prochází a řeší svoje, a současně se po každém také požadují ještě další věci. Dokud se ti, co káží a učí, opravdu neprobudí, tak to lepší nebude.

Když se zamyslíte, proč je doba stále náročnější a složitější, tak vám to možná dojde.
      Sami si za to můžeme - proto, že jsme si svůj život naplnili dogmaty, a věříme víc fámám a blbostem, které nám někdo jiný nakuká, než sami sobě.
      Myslíme si, že když absolvujeme nějaké kurzy, že budeme duchovnější a vzdělanější, a že budeme mít právo pak druhým kázat, co jsme kde pochytili, a ještě si za to necháme slušně zaplatit.
      Hledáme, pachtíme se, čteme spoustu slov, ale zapomínáme na to nejdůležitější - co do nás nahoře vložili.

Zkuste si teď položit ruku na srdce ……..je úplně jedno, jestli pravou anebo levou - to neřešte - udělejte to tak, jak vás to právě napadne.
A jen si uvědomte: CO CíTíTE?....... tluče…???

No tak mu už konečně začněte věřit!
A zeptejte se sami sebe: na co jste zapomněli a na co si máte dát pozor?
Na svoje věci musíte být opatrní, a stejně tak se musíte naučit  ohlídat svou duši.

Vezměte svůj život do svých rukou a buďte už konečně zodpovědnější sami k sobě a také ke svým bližním.  Nebojte se.
I když žijeme v duálním světě, kde je možné vše, vy sami musíte dát stopku tomu, co váš klid narušuje a také tomu, co vaše energie odčerpává.

Spoustou dogmat je přeplněný lidské snažení a životy. Protože mám v sobě jistou dávku revolty, tak velice často jsem nad všemi těmi nesmysly, do kterých se lidé sami a dobrovolně nechají svazovat, kroutila hlavou. Ne proto, že bych nechápala, ale spíše proto, že jsem viděla, jak si tím lidé sami komplikují a znesnadňují život. Snaží se dodržovat postupy a pravidla nějakého jiného člověka, a přitom víceméně popírají svoji přirozenost - svoje srdce a to co skutečně cítí a vnímají.
    Zkuste se sami podívat na svůj postoj a přístup k životu. Jak jste na tom třeba v oblasti stravování? Kolik dogmat jste přijali za svůj životní styl? Kolikpak věcí vás omezuje a oslabuje? Co všechno uzurpuje vaše sebevědomí? Nakolik dokážete být sami sebou a jít za tím, co skutečně cítíte? Dokážete jít za tím svým vnitřním hlasem, i když ostatní kolem vás jdou úplně na opačnou stranu?
    Máte svůj cit rozvinutý anebo potlačený? Cítíte vůbec anebo jste začali svoje skutečné pocity a emoce popírat a potlačovat?

To, jak se sami cítíte uvnitř v sobě, a jestli se dokážete postavit situacím a jak je dokážete řešit, jak se k nim dokážete postavit. A nemyslete si, že když nic neřešíte, a když budete pokaždé mlčet a nebudete jednat, když se nedokážete postavit rovně, že je to v pořádku. Vůbec ne. Jen si tím něco oddalujete.  A právě tím možná podporujete i to, že je svět vzhůru nohama.

     Stalo se módní vlnou u lidí, co se zabývají duchovnem, nasadit věčný úsměv a univerzální obličej, a obrnit se tím proti skutečnosti, protože přeci když duchovně pracuji, nemůže mi být už nikdy blbě. To je další omyl a fáma. A to je také důsledek naší pozemské duchovní slepoty - popírat skutečnost a nepřipustit si, že existuje stále i ta druhá strana, a že součástí pozemského života je přirozeně pestrost emocí a prožitků, ale také jejich řešení. V životě pozemském jsou zkrátka také dny anebo situace, které nám mohou přinést prožitek bolesti, smutku anebo lítost, a také třeba vztek a zlost. To je život v celé jeho kráse. Vůně růží i s jejími trny. Nejen vůně, ale i realita trnů.

Další taková fáma a dogma je, že se ke všem lidem musíme chovat úplně stejně, anebo že se jeden musí podřizovat tomu druhému, protože bez toho by to nešlo.
Ale zkuste si představit, že na vás někdo bude sršet oheň a síru, a bude vám chtít ublížit. Budete stále stát jako solný sloup, usmívat se, a necháte se donekonečna bičovat? Anebo se postavíte na svoji ochranu a dáte jasně najevo dotyčnému, že překračuje meze?

Také takové to přesvědčení, že musíme se všemi jednat podle jednoho metru, je tak trochu mimo. Není to o tom, že když na mne někdo bude házet kameny, že mu to budu vracet, ale že mu dám adekvátně na srozuměnou svůj postoj a nebudu mu ty kameny házet zpátky. 

Další chytrolíni, a dost možná že to byli lenoši, pro které je snazší, když žijí z energií jiných lidí, než aby sami se sebou něco dělali, vymysleli další dogma:  "všichni jsme jedno". 
Tak na tomhle dogma můžete hezky ujet a dostat se úplně mimo, na scestí. Už v tomto přístupu, když si to vezmete jako svoje motto, je obrovské úskalí, a je to cesta do zmaru a do pekel.  
Proč?
Jste individualita. A stejně tak jako vy, tak i váš partner, rodiče, děti, zkrátka každý další člověk má svoji individuální duši. Co máme všichni společného, je náš nebeský otec.
Někdy se třeba před ním všichni sejdeme najednou. A pak se rozhlédnete kolem sebe, a uvidíte: je tady moje sestra, a také matka, a také soused, kterého jsme zrovna neměl v lásce…
Zkrátka až budete povoláni předstoupit před nebeského otce, před Boha, tak to sami nejen uvidíte, ale i pocítíte a poznáte.
Každý člověk má svoji jedinečnou duši a ta duše má také svůj jedinečný životní plán práce. Nemůžete nikoho ani napodobovat, ani se po někom opičit. Každý člověk má svoje ojedinělé lekce a zkoušky, ale také individuální cesty k vyřešení svých problémů. Neexistuje jeden jediný způsob pro všechny.
Každý z vás si tedy dole něco dořešuje a zároveň se něco nového učí. A to bez výjimky. Rozdíl je také v tom, že každá duše může být na jiném vývojovém stupni.  Vy sami můžete mít některé věci už zvládnuté z minulého života, ale váš přítel se to teprve teď učí, a proto se například vaše cesty svedly dohromady, abyste si vzájemně pomohli.

Mezi další dogmata patří: "život je iluze".
    Ale copak neexistujete, nežijete a nedýcháte? Nemáte tělo a v něm duši?
Tak jakápak je to iluze? Když si můžete na všechny věci kolem sebe sáhnout a můžete je cítit svým hmatem, můžete je vidět, vnímat anebo očichat. Dokonce k tomu máte fyzické tělo se všemi těmi smysly. A dýcháte…a v hrudi vám tluče živé srdce……no řekněte, jaká je tohle iluze?
A řeknu vám, že je to stejně reálné tady dole, jako je to tam nahoře v duchovním světě. Žádná iluze ani tady, ale ani tam. Tam se stejně budete moci dotýkat a budete cítit svoje tělo, i když už nebude tak hmotné a husté jako tady dole na zemi. Budete mít svoje svědomí a také větší povědomí o sobě, a budete duše vědoucí, která bude vědomě prožívat další etapu ve svém vývoji.

A abyste si ověřili skutečnost, zkuste si teď sáhnout na stůl, za kterým sedíte a uvědomte si svůj pocit, anebo pocity ,které to ve vás vyvolává - to je realita a skutečnost.
Nebojte se svých emocí a pocitů. Nebojte se je pocítit a uvědomit si je. Nemusíte v nich zůstávat. Můžete je hned pak pustit k vodě. Ale ze všeho nejdříve si je musíte uvědomit a rozpoznat. Jinak s nimi nic neuděláte, a nebudete se moci posunout kupředu.
Když nevidíte zlato, které vám leží pod nohama, tak je prostě nemůžete zvednout a nemůžete z něj vyrobit šperk. A když nevidíte, že kráčíte v blátě, tak s tím také nic neuděláte, ačkoli budete po kolena čvachtat v bahně. Nemůžete udělat něco s tím, co nevidíte a co si neuvědomujete.

Těch dogmat a fám je daleko víc. Je jich spousta, ať už se to týká jídla, oblečení, vztahů, atd. V podstatě v každém odvětví lidského života. Vyjmenovala jsem tady ty neobludnější balvany, které jsem sama musela překonat. O jídle, oblečení, anebo o penězích, víře, službě, cestování, o tom napíšu třeba někdy příště.

Zatím se mějte s užívejte v pohodě a vnitřním klidu letních dní i nadcházejícího úplňku. 
   Blanka