• O nás
• Kdo jsme
• Kontakt
• Napište nám
• Registrace

Dobrý den přátelé.
K zamyšlení... .
Vakcína  - může ji mít každý člověk doma!!!
TŘEBA JE TO PRAVDA - ZKUSIT SE TO MŮŽE - NIC NáM TO NEUDĚLá A JEN
Začnu otázkou.
Věděli jste, že taškentská medicína byla zaslouženě vedoucí v bývalém SSSR?⠀
Během druhé světové války byla v Taškentu vytvořena garnitura sovětského vědeckého myšlení v medicíně.⠀
Na jaře 2020, na vrcholu první vlny pandemie, publikovali vědecky podložené a
mimořádně užitečné informace covid pro celý svět.
80% celého imunitního systému je koncentrováno ve sliznicích a submukózních vrstvách tenkého střeva ve formě lymfoidní tkáně a jejích akumulací - Peyerových náplastí. Lymfatická tkáň produkuje protilátky (lymfocyty T-, B-, G- atd.), jakož i různé typy imunoglobulinů.
V současné době jsou všechna protiepidemická opatření zaměřena na zabránění vstupu koronaviru do plic, což je v zásadě extrémně nákladné a prakticky
neúčinné. A všechna terapeutická opatření jsou zaměřena pouze na boj proti komplikacím, ve formě pneumonie.⠀
ničivých patologických jevů v lidském těle způsobených COVID-19 je tedy přerušen a zničen na samém začátku a nemá pokračování.
Způsob přípravy „česnekové vody“ je extrémně jednoduchý.⠀
4. Pokračujte v užívání česnekové vody po dobu jednoho měsíce. Během této doby bude vytvořena specifická imunita proti COVID-19.
P.S.: 1. Nevím jak vy, ale já jsem šel připravit česnekovou vodu.
P.S.: 2. Rozešlete mezi rodinou a přáteli, napříč skupinami a
komunitami, pokud máte opravdu zájem pomoci nám všem být
zdravými.!!!!!!! Vůbec nic tím na svém zdraví NEPOKAZíTE

Byly časy, kdy jsem svému tělu "proučila", aby přirozeně doplňovalo všechno, co potřebuje. A tak například když jsem šla od maséra, který mi řekl, že mu došlo, že potřebuju přidat zinek, první, co jsem udělala, bylo "programování" : "prosím víc zinku přidat do těla".

Tak si to představte - po všech těch letech, co jsem se snažila takzvaně jíst zdravě a dala na různé rady ohledně jídla - po všech letech odříkání a selektování a spekupování, co je zdravé a co mi udělá dobře a co ne, jsem se v zájmu svého zdraví vrátila ke klasickému dobrému jídlu. To byste nevěřili, jak se tělu uleví a jak je to znát acítit, když si opravdu dáte to, nač máte chuť. tak například dneska v hospodě byla k obědu rajská s hovězím a houskovými knedlíky. To vám ale byla pohádka. Oni tam totiž rajskou opravdu umí dobře vychutit. Už při jídle se buňkám v těle zachtělo tančit. Doslova se usmívaly a rozpývaly se blahem. Ostatně jako vždy, když si člověk dá do těla to, co mu prospívá.
    Trénovala jsem před lety na pránické stravování. Předtím jsem zkusila, jaké to je být na nevařené stravě, založené na ovoci, zelenině a oříškách. Nevymýšlela jsem jejich úpravu, protože nehodlám většinu svého času trávit v kuchyni u dřezu. V tomto ohledu mám jasno. Svoje tvořitelské vlohy uplatním dost dobře jinde. A nakonec každé hezky upravené jídlo se sní a veškerá snaha a tvorba je v háji. Anebo spíš v žaludku. A z takového umění a tvoření já osobně radost nemám. Ale neberu to nikomu, koho tohle naopak baví. Vždyť když si obejdnáme v restauraci jídlo, a
přinesou ho načančané, je to pastva také pro oči. V žaludku se to nakonec stejně všechno smísí a tělo si z toho vezme to, co potřebuje a ostatní vyloučí.
    V době, kdy jsem zkoušela nevařenou a pak pránickou, jsem sama na sobě pozorovala, co se děje a jak se chovají buňky v těle. Ono s prázdným břichem, je člověk trochu jinak vnímavější k tomu, co je uvnitř. A tak se dají sledovat různé procesy, když víte, jak na to.
    Ne - nejsem zastáncem žádných diet, ani směrů ve vaření. Vím, že kdybych měla být jen na lupení, tak to zvládnu. Nakonec i na práně bych to dala, ale kdybych měla jíst například zrní, tak to prostě nedávám. To trpím psychicky, a měla bych problémy se zažíváním a trávením, a pak nakonec i spřijímáním takové "zdravé" stravy. A když mi něco nejede, tak to beru jako že to není nic pro mne. A nehledám v tom žádné složitosti.
    Samozřejmě, dalo by se vyzjistit, v kterém minulém životě jsem umřela na choleru či hlady. Ale osobně si nemyslím, že bych to, co ve stravě nesnáším, začala jíst a ještě si na tom pochutnávala. Je toho tolik, co se jíst dá a co dělá dobře psychice ale také tělu.
    Někdo možná namítne, že buňky jsou energetické částice, a že z jídla zase je nvstřebáváme energii a hmota se vylučuje.
Jenže já si myslím, že kdyby naše lidská těla byla vysloveně sestavená tak, aby mohly fungovat bez jídla, tak bysme neměli zažívací ústrojí a všechny ty orgány, které s tím souvisí. To je logické. I když vím třeba že s různými orgány souvisí pocity a emoce, přeci jen tvrdím, že dokud jsem tady a mám tělo, tak to tělo potřebuje i náležitou výživu. A můžu si do hlavy vzít cokoli. Pokud si tělo řekne, že potřebuje maso, tak si to maso k obědu dám.
   Někteří lidé to mohou mít postavené jinak. Někomu to maso může opravdu škodit. Ale někomu zase naopak může chybět. A nejhorší je, když so to člověk umane a vezme do hlavy, a pak má zdravotní problémy právě proto, že mu něco chybí ve stravě.
   Některé věci se dají, řekněme, přijímat prostřednictvím prány. Vím to ze zkušenosti. Ale při tomto stylu života a nejezení se moc nedají řešit bežné životní věci, vyplývající problémy a starosti. Když někdo může jen sedět a meditovat, a nemusí se starat o rodinu a chodit do práce, tak nemusí ani jíst. Když mám jako každý normální člověk práci a musím plnit nějaké úkoly, strat se o domácnost a o rodinu, takže nemám tolik času meditovat a nasávat pránu, nezbývá mi, než se postarat o přísun výživy a energie pro tělo jídlem.

A co je v jídle zdravé a nezdravé?
   O tom by se daly vést polemiky. V životě jsme si toho vyzkoušela hodně, i těch různých výživových úletů. A na co jsem přitom přišla? Že co se mi příčí, to nemá cenu, abych jedla a kazila si tím náladu a i chutě. Když se mi při něčem bude zvedat žaludek, tak mi to zákonitě neprospěje, i kdyby to bylo podle někoho super-zdravé. Takže i v tomto směru se držím svého selského rozumu, chutí a následně pak toho, jak moje tělo reaguje před tím, než to sním, a jak se cítím pak.
To jak se cítím po jídle - to je pro mne osobně ten nejlepší barometr na zdravé a dobré jídlo, které mi prospívá

   Buňky našeho těla jsou složené ještě z mnohem menších částeček světelných bodů, které jsou jako slisované do tvarů buněk. A ty jsou pak uskupeny do tvarů orgánů a do formy lidského těla. Každá ta maličká částečka má v sobě určitou intenzitu barevného spektra, které věda zařazuje do složek DNA. Pro nás jako pro lidi s fyzickým tělem, logickým myšlením a rozumem, je fungování celého organismu pořád zaobaleno velkou neznámou. Protože jen těžko se dá vědecky současnými přístroji prokázat přítomnost toho, co není hmatatelné. Ani mlhu není možné uchopit, ale můžeme ji vidět při specifických podmínkách. Stejné je to s tou naší podstatou - s tou neviditelnou, jemnou součástí, která přebývá v našem těle.
    Tato jemná podstata - duše je jako oblečená - obalená shlukem těsně směstnaných částic - buněk hmotného fyzického těla. A ty jednotlivé částečky nesou v sobě infomace - vzpomínky a zkušenosti ze života. Takže cokoliv, co prožijeme, vyzkoušíme, se ukládá zase v podobě nějakého barevného spektra do buněk. A duše si to všechno v sobě nese stále, i když tělo odloží, anebo když potom dostane nové - a tím i novou možnost inkarnace - dalšího života. 
    To znamená, že to, co se nám bytostně protiví a čeho se třeba i bojíme, to jsme si už někdy v minulosti prožili. Ten, kdo byl umlčen a nemohl nahlas mluvit, u toho se klidně v dalším životě může objevovat tréma a strach z veřejných projevů. Ale může tam být i fyzická dysfunkce, a třeba i chronické záněty v krku, v ústech. A podle toho, co si kdo požil, může mít ještě na fyzickém těle další symptomy a zdravotní problémy. To všechno je uloženo v informacích v naší DNA. Máme v ní určité znaky dědičnosti. Podle nejnovějších výzkumů je to 3 - 5% sklonů k dědičným nemocem.
To je opravdu velmi malé množství z celkových 100% informací, které naše originální lidská DNA každého jedince v sobě nese.
     To, jestli se nemoc projeví a propukne, pak už záleží na nás a na tom, jak žijeme - jak reagujeme na různé vnější podněty a životní podmínky. Také nás ovlivňují myšlenky a názory druhých. A co je nejdůležitější, to je hlavně vztah a přístup sama k sobě. Schopnost reagovat a případně na sobě i zapracovat a změnit to, co mu ubližuje a co zatěžuje tu jeho světelnou - jemnou vnitřní podstatu - duši.
     Duši tedy formuje nejenom styl našeho života, ale také naše myšlenkové pochody a názory, vztahy rodinné i pracovní, prostředí ve kterém žijeme, a samozřejmě také společnost a společenské zvyklosti. Je to jako různé oblečení, které si převlékáme, abysme se cítili v té společnosti dobře. Ale v některých případech se mohou stát zvyklosti krunýřem ze železa, který tlačí na tu naši duši do takové míry, že ona už to nevydrží a začne se bránit tak, že nás začne bolet tělo, a propukne nějaká nemoc.
     Některé sklony k nemocem máme v sobě jako v záznamníku. A když jdeme proti sobě, ve snaze jen dodržovat nějaké ty společenské konvence, ale nedovolíme si udělat svůj osobní názor, ani vystoupit z davu, tak dáváme šanci nemoci, aby propukla. Když pak ale na sobě pracujeme a z hloubky měníme sama sebe, a učíme se číst v těch našich záznamech, dáváme sami sobě šanci uzdravit a vyléčit se až na úrovni duše - tam v hloubce v tom světelném jádru přepsat jednou provždy ty chyby, které jsme kdy v životě udělali.
     Tím pádem i nemoc, která se projeví, už nebude mít tak rozsáhlé a drastické účinky, jaké by měla, kdybysme se sebou nic nedělali, ale spálí se rychle třeba tak, že nám pár dní bude špatně, a my si to pořešíme už jen nějakými slabšími medikamenty anebo bylinami. Na každou nemoc existuje lék. Někdy stačí bylinky, jindy je potřeba aby zasáhla moderní klasická medicína a jiné metody. Nic není od věci, a všechno je tady k tomu, aby nám sloužilo a pomohlo. Nic se nemá zneužívat, ale ani brát na lehkou váhu.       

Kde je pravda? Má vztah jídla takový vliv na to jestli jsme anebo nejsme zdraví? Anebo je to způsobené něčím jiným?

  Tak nad těmito otázkami jsem začala přemýšlet už opravdu před mnoha lety. Vedlo mne k tomu - no co jiného, než nemoci moje a mých blízkých příbuzných. Protože mne neuspokojovala odpověď, že mám dědičnou nemoc. Hledala jsem, hledala. Bádala a zkoušela kdeco, na co jsem narazila. Od bylinek přes jídlo, k práci na sobě a hlubším sebepoznávání.  Když něco zkouším, tak je pro mne nejdůležitější to, jak se po tom cítím po těle a jaké mi to přináší pocity, a pochopitelně i to, jestli jsem pak vnitřně klidnější a vyrovnaná anebo vzteklá tak, že bych do všeho nejradši kopala. Ale dokážu se ovládat, takže nekopu. Jen to, co cítím sama v sobě uvnitř, je pro mne jako ten nejlepší a nejspolehlivější barmometr.

Takže jsem zjistila, že některé bylinky nemusím, a stejně tak jsem zjistila, že nemusím některá ty "zdravá jídla" jako třeba pohanku. když se mi z něčeho dělá špatně, tak se přeci nebudu trápit, že?

U nás doma se říkávalo:"Násilí je fašismus" - takže to, co vám někdo vnucuje se chová právě tak.


Zkoušela jsem a hledala dál - cestu pro uzdravení sama sebe. Tak jsem zkusila podle názoru odborníků vyloučit ze svého jídelníčku mléko. Co se stalo? Začala jsem být víc podrážděná a nervózní. Protože mi z jídelníčku ubylo něco, co mi právě dělalo dobře na psychiku.

A jak se má člověk vyléčit a uzdravit, když je vnitřně rozervaný, a psychiky je v háji ?! 
Vždyť ten vnitřní klid je základem pro to, abych našla to, co hledám - cestu k uzdravení a vyřešení těch svých letitých problémů.


Když mi pak onemocněl táta, moje hledání pokračovalo a šlo ještě víc do hloubky. Táta byl lidový gurmán, normální poctivý a pracovitý chlap - jako Ferda mravenec - práce všeho druhu. V podstatě navenek působil jako životní optimista. Ale tam v hlubce sebe se něčím sžíral. Nikdy neřekl co ho trápí. Když ho něco štvalo, a nedokázal si s tím poradit, šel do hospůdky.

Když pak nad sebou přemýšlel na smrtelné posteli, proč onemocněl, říkal, že asi neměl jíst tolik uzeného a klobásek. Ale v podstatě jedl všechno, co se uvařilo. Nebyl vybíravý ani mlsný. Snědl buchty, stejně jako zeleninu. Jedlo se skromně. Vařilo se jednoduše. Vše v rámci možností finančních. A peněz bylo tak akorát na přežití a uživení rodiny. Ve středních letech pak onemocněl na rakovinu tlustého střeva.  Tak se říkalo zase, že je to rodové - protože na to umřel dědeček. Jenže na rozdíl od mého táty, bylo dědovi asi o 20 let víc, když onemocněl.

I jeho stravování bylo jiné. Za války určitě neměli takové možnosti. Říkala jsem si, že je to divné, a že to bude asi v něčem jiném, ani ne tak v tom, co jíme.


Oba dva měli přeci jen něco společné - nebylo vidět, co se odehrává v jejich nitru. Některé povahové rysy měli stejné, v něčem se lišili. Ale ani jeden z nich v životě nepili kafe s mlékem. Dříve se totiž pila melta. Aspoň děda, ten si ji vařil denně do konvičky a popíjel ji pak až do večera. Táta ten si po obědě dal normálního obyčejného turka. Neměl ve zvyku si do kafe dávat mléko. Myslím, že se to tenkrát ani moc u nás nepilo. Jen při slavnostních příležitostech si ušlehali do kávy šlehačku.

Tak jak je možné, že se někdo snaží dávat onemocnění za vinu tomu, co sníme nebo vypijeme, říkala jsem si pořád?  Prostě a jednoduše mi z toho vyplynul závěr:  kdyby to mělo na svědomí pití kávy s mlékem, tak by mému tátovi dnes bylo 75 let a dědovi o dvacet let víc.

To je ještě docela normální věk, kterého se lidé dožívají.

Takže logicky mi z toho všeho vyplynulo že to tajemství, kterému docela nerozumíme, bude někde mezi nebem a zemí.  Tam, kam jako obyčejní smrtelníci nemáme přístup.  Tam někde nahoře máme každý oložen ten svůj osudový dílek, který si tu odžíváme. A jak to děláme - jestli si ten svůj plán práce plníme, to právě můžeme právě rozpoznat přes různé signály v našem těle. Jneže ono není jednoduché přizant si, že mne něco trápí a tíží. Člověk to potlačí, přepije anebo zahluší, opije se nějakou tou pohádkou a snaží se zuby-nehty bojovat dál. Ale ten vnitřní konflikt - ten problém zůstal. Ten nikam neodešel. Je hluboko v člověku a čeká na rozbušku - na situaci co ji vystřelí na povrch v podobě nemoci.  

Zuby a problémy s nimi velice často souvisí s rozhodováním.
Zkuste si vzpomenout, jaké to bylo, když jste se vrhli do něčeho nového. Většinou se ani dlouho nerozmýšlíme, a dáme do toho velkou spoustu energie. Jsme do toho projektu tak zakousnutí, že přestaneme vnímat všechno ostatní kolem. Nechceme poslouchat ani dobré rady svých blízkých. A přitom tak často právě člověk, který není do projektu tak zatažený, má pohled nestranný, a víc vnímá třeba i to, že jdeme sami proti sobě. Protože projektu věnujeme opravdu všechno - svůj čas i peníze, a neposloucháme už ale reakce svého těla, a už vůbec neposloucháme to svoje nitro.   
     Zakousli jsme se tak moc, že ty co o nás mají starost, začneme vnímat jako nepřátele. A upřednostníme raději jen ty, co mluví výhradně ve shodě s námi. Začneme je poslouchat víc, než to své nitro. A začneme ztrácet sami sebe. Naši blízcí to s námi opravdu mysleli dobře, jenže to v této situaci už nejsme schopni rozpoznat. Prostřednictvím našich nejbližších nám mohou i andělé sdělit to, co nechceme slyšet.
     Jenže když nechceme slyšet, odmítáme, a ztrácíme přehled. Tak ani nevidíme, že ti, co nás jen chválí a ponoukají k dalším výkonům, jsou jen ti, co na tom profitují. Mají užitek jen z toho našeho projektu, z naší práce a naší dřiny. A nehodí se jim, abychom se občas zastavili a popřemýšleli nad sebou a nad svým životem.
Vždyť by to byla jen ztráta času. A tak se necháváme hníst a ponoukat, tak dlouho, dokud jsme schopni se zuby, nehty držet. A držíme se ze všech sil. Nevidíme, že tam na druhém konci proti nám někdo stojí, a také se drží stejného krajíce, a snaží se urvat si něco pro sebe.  A když na to dlouho nemůžeme kápnout, dá nám to ta naše dušička jansěji na vědomí přes signály fyzického těla.

     Se zuby se váže rozhodnutí naše.
Poznat včas, pustit se a jít tou svojí cestou, abych svoji originalitu objeviti mohla. Odkrýt víc z toho, co má duše ještě tají.
 Poznat na čem zuby už si lámu, a kdy odejít od té kůrky tvrdé, ke které už jen dravci nenechaví slétají se, křičíce, mezi sebou se rvou o ni, o tu kůrku prohnilou. Není to vždy lehké - nechat být, co zprvu jasné se nám zdálo. To tenkráte příjemné bylo, měkké, a i půvabné. Teď však k zakousnutí už to není. Duše to ví, člověk ne.
Každý krajíc časem ztvrdne, když se nesní docela.
Pak nutné je pustit se a rozhlédnout se dokola.
Vůkol sebe, do dáli, kde jasná hvězda osvětluje cestu.
Nezůstat stát na místě, rozejít se po té cestě znovu v dál.

Na závěr rada malá, co k rozpoznání povede:
    Když si oči zavřete, představte si svoje zuby. Podívejte se, co máte sevřené mezi horní a dolní čelistí. Do čeho jste tak silně zakousnutí, že vás z toho bolí zuby?
Nedivte se, když místo chleba uvidíte třeba plech, anebo železo. Je to pro vás známka toho, že něco v životě už moc přeháníte, a jdete tak sami proti sobě. Možná vás napadne, když uvidíte ten předmět, které oblasti se to týká, co už jste měli dávno změnit. A když ne teď, tak vám to dojde určitě brzy.

A když už víte, na čem si zuby lámete, představte si, že ten tvrdý předmět, co vás tam tlačí, že ze své pusy vyndáte. A zkuste si představit, že se místo toho zakousnete do čestvého ovoce, které máte rádi. Představte si, že si tu pusu a zuby ošetříte, obalíte něčím příjemným, i kdyby vás napadlo, že si do pusy dáváte ústní vodu. I tak jednoduché ošetření na mentální rovině, vám pomůže do života začít vnášet potřebné změny a uvolnění, abyste nebyli tolik křečovití, a nezakusovali se do toho, na čem byste si zuby vylámali. V životě to jsou často věci, o kterých se rozhodujete. Někdy tvrdohlavě lpíme na nějaké své představě, ale život nám pořád dává najevo, že se máme pustit, že máme povolit a zvolit jinou cestu, jiný směr.

si můžete přečíst na tomto odkazu:
https://www.facebook.com/zvukovelazne/posts/1728594770760492

Neexistuje zdravé a nezdravé jídlo. Je jen jídlo, které vašemu tělu prospívá a takové, které tělo poškozuje. Je to stejné jako vaše myšlenky. Některé vám prospívají, a jiné vám škodí - a jsou toxické. Když je často používáte, oslabují postupně ducha, tělo i mysl. Otráví postupně všechno, pokud je budete stále používat a nevyloučíte je ze svého života.
Jak poznáte, zdravé od nezdravého?  
Pozorujte reakce svého těla.

Přirozenost buněk a živé tkáně    -  22.11.2013

Přirozeností živé tkáně a buněk je samoregenerace. Vše, co je živé, je uzpůsobeno tak, aby se obnovovalo, rostlo a udržovalo při životě.
To co zkracuje životnost buněk je přístup, myšlení a nezpracované emoce - hlavní původci, jež urychlují entropii a stárnutí lidského těla.
  

---

Tento recept mi přišel od známého e-mailem. Používám svůj selský rozum a česnekem a cibulí nešetřím, když cítím, že to doma potřebujeme. Recept uvádím tak, jak jsem ho dostala. I bez toho, abych to s cibulí dělala přesně stejně. když použijete svůj zravý rozum, tak vám napoví - třeba i drobnou nuanci v úpravě ,která bude pasovat přesně pro vás. Dejte na svoji intuici!

Do hrnku na kafe dám větší půlku, nebo jednu celou menší, ale rovněž na půlky rozkrojenou cibuli, a zaliji jí čistou vařící vodou. Až voda trochu vychladne, po cca čtvrthodině ji z toho "přelivu" vyndáme a po doušcích, třeba i 2-3 hodiny ho budeme vlažný bez obav popíjet.
Má totiž celkem příjemnou chuť a prakticky žádný zápach. úžasně rychle to vyspraví už chycené nosní sliznice i průdušky, zmírní rýmu, zlepší dýchaní. Urychlí i vyléčení případného zánětu hlasivek.
Ale pozor, žádný med, žádný cukr, žádné další ohřívání či vaření.  Pít vždy jen a jen vlažné a čerstvé, tedy právě mírně ochlazený přeliv a nic dalšího do něho už nepřidávejte.

Až po letech jsem se zadostiučiněním dočetl, že vědci zkoumající silice cibule zjistili, že po jejím rozkrojení nalezli jejich změřitelné stopy ještě i za 10 cm cihlovou zdi.
Mluví to jasně o její blahodárné a výjimečné agresivitě, ale asi i o celkové síle a účinnosti pronikat úplně vším.Hlavně však, zkuste i vy bez obav recept naší staré bylinářky z Vidče. Je jí už přes 100 let.

Mně je už 72 let a tento jednoduchý, navíc velmi levný, kdykoli a komukoliv dostupný recept u mě už přes 60 let pokaždé bezvadně, rychle a přitom bezpečně zafunguje.

anebo jinak: když je vaše duše zdravá, odráží se to také na zdraví vašeho těla

A když je zdravá vaše duše, když je opravdu dokonale zdravá, to znamená, že už znáte nejen svoje světlé ale i ty stinné stránky. A když ty stinné dokážete udržet pod svojí vědomou kontrolou, můžete zažívat opravdu dokonalé zdraví celého fyzického systému - tedy zdraví fyzického těla a vyrovannou psychiku, protože dokážete už vyvažovat všechny aspekty sebe sama a své duše. Pak i jídlo, strava a výživa, může být ve vašem souladu. Pak už je v podstatě jedno, co jíte, protože jste vědomou a vyzrálou duší, která opravdu ví. A nejste tím marnivým dítětem, které si v rozmaru říká: "chci žít z prány" anebo "nesmím jít maso, protože je to špatné".
  
    Dokud se nedostanete na opravdu vědomou úroveň poznání, tak bude vaše tělo fyzické, ale i vaše části jemně-hmotné, jako je emocionální tělo a tělo mentální, vyžadovat a potřebovat tu svoji stravu. Každá část lidské bytosti vyžaduje pro svoji výřivu své. Jinou stravu potřebuje emocionální tělo, jinou mentální, a jinou stravu potřebuje tělo fyzické. A nic není špatné. Jen v myšlenkách a názorech se skrývá spousta rozporů a špatných závěrů. Vy sami musíte vyživovat svoje tělo přesně podle toho, na jaké úrovni poznání a uvědomění se nacházíte - podle toho, v jakém souladu jste se svojí duší a svým duchovním vývojem.
    A tedy pro toho, kdo je úplně na začátku, bude například maso potřebné, protože tomu člověku může přinést nejenom sílu, ale také výživu pro jeho emocionální tělo. Zní to možná podivně, ale tak to zkrátka je. Pro jiného, který is zase nese nějaké karmické zatížení vůči životu, bude jezení masa zcela nepřijatelné. Ale proto by neměl brojit proti tomu, když ostatní maso pojídají, protože neví, že oni to maso skutečně potřebují.
    Jen ten člověk, který je v naprostém v souladu, to znamená, že má už vyřešeny veškeré karmické dluhy z minulosti, tak ten s klidem a pohodě může, ale také nemusí jíst jídlo. Ten už se může stravovat z prány, anebo si může už jen vychutnávat chutě, které pozemské jídlo nabízí. Ale je schopen žít i bez jídla.
    Pokud tedy nemáte vyřešenou karmu, budete se muset řídit něčím jiným, a budete se muset stravovat podle toho, co vaše fyzické tělo potřebuje. Budete mu muset doplnit veškeré prvky a vitamíny a minerály jinak, než ti, kteří se živí z prány.
    I výživa - systém a způsob výživy se tedy řídí nikoli podle kritérií a tabulek pozemských výživových poradců, ale podle vyzrálosti vaší duše.

Voda - úžasný pomocník, který nám může posloužit víc, neš jsme si kdy mysleli.
Voda je nosič informací, a tedy si ji můžeme naprogramovat tak, jak je naše osobní potřeba - na zdraví, lásku, radost, spokojenost, atp. Jakýkoli program do vody vložíme, takový ona do nás přenese, když vodu vypijeme.

Naprogtamovat si vodu je velmi snadné.
Každý si to doma může vyzkoušet.
My osobně doma necháváme vodu programovat několik hodin
Máme doma několik lahví, na nich cedulky s nápisem: "MILUJI TĚ. DĚKUJI."
Do těchto lahví z vodovodu napouštíme vodu z vodovodu, a necháváme ji přes noc naprogramovat. Pak ji pijeme anebo z ní vaříme čaj, kávu, a někdy i polévku.
Takétuto vodu používám na zadělávání chleba a do kvásku na chleba. Všechno má pak úplně jinou vibraci a také chuť, a všechno vás současně léčí a pomáhá vám.

    A pak máme ještě každý sám svoji osobní cedulku, na kterou si dáváme hrnky s vodou. Čas od času, podle pocitu, cedulky měníme, a také pozměníme programy podle toho, co potřebujeme ve svém životě doplnit - to, co každý z nás cítí - v čem potřebuje
podpořit - přidat - doplnit.
Ovšem slovo LáSKA  to tam píšeme stále. Anebo přinejmenším je tam v této podobě: MILUJI TĚ.

Naprogramovaná voda má úplně jinou strukturu, a také jinou chuť. Je daleko jemnější, a je taková hladká a hladivá, na rozdíl od vody, kterou si přímo napustíte z vodovodu - ta je taková drsnější a neosobní.

Jen tak pro porovnání si to každý může doma sám vyzkoušet. Neříkám, že hned poznáte ten rozdíl. Zvláště pokud máte potlačenou citlivost a vnímání, tak to bude chvíli trvat. Ale pokud jste otevření a cítíte a vnímáte, tak budete vnímat ten rozdíl hned. Já jen vím, že to funguje, a že je programování vody vedle drahých léků, ten nejlevnější a nejjednodušší způsob, jakým si každý člověk může podpořit své zdravíčko, doplňovat lásku, radost, spokojenost, a další základní energie pro pohodový život.

Objevům s vodou se věnuje Masaru Emotto. Tady je dokaz na pěknou knížečku pro děti:

http://www.nazahradu.cz/user-files/tajuplnarecvody.pdf

Jinak je možné si většinou v knihovnách a nebo v knihkupectví koupit další knihy s množstvím obrázků, které vznikly pod mikroskopem při zkoumání toho,jak voda vnímá a pojímá do sebe informace.

Osobně se mi dost líbil také pokus s rýží:

máte 2 misky rýže, které uložíte v ledničce. A jeden týden té jedné misce budete vyjadřovat slova lásky, budete ji hladit a obdivovat. A té druhé misce rýže budete spílat a nadávat. Po týdnu uvidíte výsledek.

Je to skvělý pokus pro děti a mládež, když jim nejste schopni vysvětlit, jaké slova mají ze svého slovníku vyřadit. Tento pokus se jim jistě bude líbit a děti se z něj také poučí. Uvidí na vlastní oči, jaký důsledek mají slova, která říkaji.

Tento džus můžete najít také v nabídce na cestazdravi.hobi.cz - ve dvou provedeních: jeden je úplně čistý a druhý je obohacený o betaglukany, které jsou důležitou složkou výživy pro lidský imunitní systém.

---

Něco z těch odbornějších informací přímo od Dr. Szabolcse Ládi:

---

Dávkování při prevenci - děti: 1/2 tablety denně po jídle
                                          dospělí: 1 tabletu denně po jídle
Užívat vždy po jídle!
-    21C IMMUNITY se nelze předávkovat. Nemá ani nežádoucí vedlejší účinky.
-    Doporučuje se jíst po jídle nebo při jídle – zvláště pro osoby se slabším žaludkem
-    Preventivní denní dávka betaglukanu je 250mg u dospělých – tj. 1 tableta
-    Děti do 14ti let ½ tablety
-    21C IMMUNITY mohou užívat také těhotné ženy a sportovci
-    Při infekci doporučená denní dávka: 2 tablety
-    Při silných příznacích: 2 x 2 tablety denně – účinek by se měl projevit nejpozději do 48 hodin
-    V případě nádorových onemocnění při chemo a ozařování užívat až 4 x 2 tablety denně
-    Odborníci se shodli, že je chybou nepoužívat 21C při nádorových onemocněních
-    Užívat při nadměrné zátěži a ve stresovém období, před cestováním letadlem, před nástupem do školy, ve zkouškovém období
-    Podporuje a aktivuje správné fungování imunitního systému a nelze se jím předávkovat a přesytit

Kontraindikace: není vhodný pro lidi s transplantovanými orgány, a v případech, kdy se podávají prostředky na potlačení imunity.

• Úvodní stránka
• Obrázky a terapie barevným spektrem
• MUZIKOTERAPIE – Zvukové lázně
• Nástroje a terapeut. pomůcky
• Individuální terapie a konzultace
• Andělé a duchovní průvodci
• Poradna
• Výživa a prostředky pro zdraví
• Příspěvky a sdílení
• Hvězdná sdělení - Chaneling
• Fotogalerie
• Zajímavé odkazy
• Kalendář akcí